8 C 61/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta sp. zn. ASPROV29/690433948/1002591 proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 483,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroků 12% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku , částka, s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále také „poskytovatel úvěru“), smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále také "Smlouva"), na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli s částkou ve výši , částka, (příslušenství pohledávky), formou 78 týdenních splátek ve výši , částka, . Žalovaný splátky nehradil řádně a včas. Jistina činí , částka, , dlužný poplatek , částka, , smluvní pokuta ke dni , datum, činí , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení , částka, . Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Současně ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. K uvedenému předložila pouze dokument nazvaný Zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o zaměstnání, příjmech a výdajích žalovaného. Pravdivost údajů v označeném dokumentu uvedených žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Tímto podle žalobkyně poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Soud proto projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a její přílohy, že žalobkyně nabyla postoupením předmětnou pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností , právnická osoba, , jejím přípisem odeslaným poštou dne , datum, .

5. Z listiny nadepsané jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ datované dne , datum, soud zjistil, že na základě písemné dohody poskytla původní věřitelka , právnická osoba, stejného dne žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný společně s poplatkem ve výši , částka, (součet úroku ve výši , částka, , částky za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , za službu komfortního splácení , částka, a pojistné , částka, ), doplňkové pojištění , částka, , celkem , částka, zavázal splatit původní věřitelce v 78 týdenních splátkách po , částka, , úroková sazba činila 86 %, RPSN činila 162,52 %. Ve smlouvě bylo dále ujednána smluvní pokuta pro případ prodleni, pokud zákazník neuhradí rádné a včas splátku ve výši 0,1 % denně z dlu2n6 částky ohledné niž je v prodleni.

6. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje, je svobodný, žije s rodiči, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako expedient ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí , částka, měsíčně, ostatní příjem žadatele není uveden, další příjem domácnosti uveden , částka, měsíčně, má jednu vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Ověřeny byly pouze 2 výplatní pásky, jiné listiny nebyly ověřeny. Mezi výdaji: externí ani interní splátky není nic uvedeno, odhadované měsíční výdaje žadatele , částka, . Výdaje na bydlení (nájem/inkaso, energie) nebyly vůbec uvedeny, zohledněny a nebyly nijak ověřeny, stejně tak nebyly zohledněny ani další osobní výdaje (jídlo, telefon, léky, doprava, oblečení). Doklady, kterými byly příjmy žalovaného a jeho výdaje ověřovány žalobkyně k důkazu přes výzvu soudu nepředložila, neboť je nemá k dispozici.

7. Z tabulky umoření, z níž vyplývá přehled plateb ke smlouvě soud zjistil, že žalovaný uhradil na Smlouvu splátky celkem , částka, .

8. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž dosud uhradil částku , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelské úvěry splácet.

9. Žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) byl předchůdcem žalobkyně jako poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od , datum, (také jen ZosÚ).

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Soud se zabýval tím, zda poskytovatel úvěru poskytl žalovanému v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.) úvěr v souladu s požadavkem na řádné zkoumání úvěruschopnosti vyjádřeným v ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případnou neplatnost v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, ., v. GK).

15. V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti po poučení soudem o následcích nesplnění výzvy předložila pouze zákaznickou kartu, z níž vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru měl být zaměstnaný s příjmem , částka, měsíčně, jeho bydlení u rodičů nebylo osvědčeno. Další příjem domácnosti nebyl nijak ověřen, navíc je pro poměry žalovaného zcela bez významu, když další osoba ve společné domácnosti nemá povinnost podílet se splátkách tohoto úvěru. Odhadované měsíční výdaje žadatele , částka, měsíčně jsou zcela zjevně podhodnocené a neobjektivizované, neodpovídají ani životnímu minimu dospělé osoby, která má vyživovací povinnost. Náklady na bydlení nebyly v kartě zákazníka uvedeny ani zohledněny, žádné doklady ověřující příjmy ani výdaje nebyly přes výzvu soudu k důkazu předloženy, přičemž doklady o výdajích nebyly od žadatele vyžadovány. Žalobkyně tvrdila, že poskytovatel úvěru žalovaným sdělené informace ověřil oproti dokladům (výplatní pásky) tyto doklady o příjmu žalovaného na výzvu soudu nepředložila. Podle ustanovení § 78 ZoSÚ má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel úvěru neprovedl šetření žalovaného v registru SOLUS ani v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či evidenci exekucí. Uvedená tvrzení o poměrech žalovaného zejména jeho příjmech nebyla nijak doložena a navíc by sama o sobě k řádnému prověření úvěruschopnosti nepostačovala s ohledem na naprostou absenci zkoumání jeho pravidelné výdajové stránky. Poskytovatel úvěru měl zkoumat skutečné náklady žalovaného i náklady na bydlení a nespokojit se pouze s informací sdělenou samotným žalovaným. Vzhledem k závažnosti dopadů případné exekuce do majetkové sféry žadatele o úvěr soud v posuzované věci uzavřel, že nezkoumala-li původní věřitelka před poskytnutím úvěru existenci případných exekucí vedených proti žalovanému, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, jelikož na základě neúplných informací o poměrech žalovaného nemohlo z logiky věci vyplynout, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnuté úvěry.

16. V předmětném sporném řízení bylo na žalobkyni, aby tvrdila, na základě jakých konkrétních skutečností dospěla k závěru, že u žalovaného nejsou dány důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet poskytnutý úvěr, a především aby takto tvrzené skutečnosti prokázala, což žalobkyně po poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neučinila. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její předchůdce splnil svou povinnost stanovenou zákonem a řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.

17. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ přihlíží i bez návrhu, jak vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smlouva byla uzavřena po novele zákona o spotřebitelském úvěru, jedná se proto o neplatnost absolutní, názor žalobkyně prezentovaný v jejím podání je proto zcela mylný. Z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný na tuto jistinu zaplatil , částka, , soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni zbývající jistinu ve výši , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. Ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu, s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, zamítl (výrok II.).

18. Pokud pak žalobkyně ve svém podání poukazovala na praxi jiného odvolacího soudu, ohledně uchovávání listin, z nichž poskytovatel vycházel, pak uvedená praxe je překonána s ohledem na právní úpravu § 78 ZoSÚ, podle níž poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah.

19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že žalovaný obdržel úvěr , částka, s úrokovou sazbou 86 % ročně a měl vrátit do roku a půl částku , částka, , zahrnující úhrady služeb, které spotřebitel nemohl odmítnout (poskytovatel by mu úvěr neposkytl) a dále měl uhradit smluvní pokutu , částka, . Soud má za to, že takto nastavené podmínky úvěru a nepřiměřeně vysoká úroková sazba představují zjevné zneužití slabší smluvní strany, jsou v rozporu s dobrými mravy a současně narušují veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Smlouva by byla (vedle neplatnosti podle § 87 ZoSÚ) absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

20. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení úvěrové jistiny vyplývá z ustanovení § 87 ZosÚ, z důvodové zprávy a z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že spotřebitel není povinen vrátit celou poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

21. Splatnost závazku z bezdůvodného obohacení tedy nastane až po uplynutí lhůty k plnění stanovené tímto rozsudkem (k tomu viz také rozsudek Krajského soudu v , adresa, , pobočka v Olomouci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soud proto nárok na požadovaný úrok z prodlení zamítl.

22. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., protože z obsahu spisu zjištěné okolnosti případu neodůvodňují stanovení jiné lhůty k plnění a pro pasivitu žalovaného ani stanovení plnění ve splátkách.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť převážně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.