8 C 64/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně A . v likvidaci (dříve Jméno žalobkyně B .), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36 317,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (nyní Credivo , Jméno žalobkyně A, . v likvidaci) se podanou žalobou domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku , částka, s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše , částka, s možností postupného čerpání, který se žalovaný zavázal splácet denně od , datum, , konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Žalovaný poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost. Žalovanému byl vyplacen úvěr dne , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně se domáhá jistiny , částka, , poplatku za vyplacení tranší , částka, , smluvního úroku , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, . Úvěr nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána.

2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy se zástupce žalobkyně z nařízeného jednání omluvila. Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání na adresu trvalého pobytu řádně a včas. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z elektronického dokumentu označeného „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že ji žalobkyně (dříve obchodní firma , Jméno žalobkyně B, .) jako věřitel a žalovaný (dlužník) měli uzavřít dne , datum, distančním způsobem. Obsahem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalovanému částku až do výše , částka, („Kreditní rámec“) jako spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání. Roční procentní sazba nákladů při čerpání celého Kreditního rámce (RPSN): 1422,87 %, úroková sazba (pevná – denní úrok): 0,933 %, Datum splatnosti , datum, . Úvěr měl být splácen v denních splátkách ve výši , částka, (podle předpisu denních splátek) tedy , částka, měsíčně. Na poslední straně, v místě pro podpis žalobkyně, je dokument vlastnoručně podepsán neznámou osobou, zatímco na místě pro podpis dlužníka (žalované) je strojově čitelným písmem uvedeno „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo ............potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“. Takový údaj ovšem sám o sobě (bez podpory dalších tvrzených skutečností a důkazů) neprokazuje, že právě žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách žalobkyně a distančním způsobem odsouhlasil znění (obsah) předmětného elektronického dokumentu, neboť žalobkyně k procesu uzavření smlouvy neuvedla žádná tvrzení. Tiskopis žalobkyně výpis , jméno FO, neprokazuje identifikaci žalovaného při uzavírání konkrétní úvěrové smlouvy a žádné další důkazy k prokázání této sporné skutečnosti žalobkyně nedoložila.

4. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že posouzení provedla podle interní metodiky, nahlédla do databází CNCB, která spravuje která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žádný doklad ani výstup z uvedených registrů či rejstříků žalobkyně k důkazu nepředložila. Následně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Uvedené žalobkyně doložila dokladem „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně B, .“ a výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný podle Výpisu posouzení žil sám, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 45 000, výše ověřeného příjmu , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: , částka, , další nezbytné výdaje: , částka, , ostatní zbytné výdaje: , částka, , Počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti neuveden, Rezerva pro výdaje: 500, Vypočítané minimální výdaje: , částka, , disponibilní příjem: , částka, , posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Příjem žalovaného měl být ověřen z výpisu z běžného účtu.

5. Podle výpisů od společnosti Kontomatik číslo účtu: , IBAN, od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že jde o běžný účet žalovaného, (ověřeno sdělením ČSOB a.s.), jeho konečný zůstatek činil , částka, , na kreditní kartě měl žalovaný záporný zůstatek -, částka, , dále čerpal kontokorent , částka, . Na běžném účtu má žalovaný pravidelný příjem od , právnická osoba, . a jeho průměr činil , částka, měsíčně (od ledna 2024 do 7/2024 celkem příjem , částka, ), dále jsou patrné odchozí platby jako nájem , částka, v 9/2023 a 10/2023, , částka, v 2/2024, , částka, v 2/2024 a , částka, v 3/2024. Žalobkyní uvedené identifikované příjmy , částka, měsíčně byly předloženy i ke kartovému účtu , IBAN, , tedy nejde o příjmy žalovaného, ale o splácení kreditní karty žalovaným.

6. Ze zprávy ČSOB č.ú. , č. účtu, soud zjistil, že žalovaný je majitelem a jediným disponentem účtu, na který dne , datum, byla připsána platba od žalobkyně , částka, .

7. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a v řízení nevyšlo najevo, že by poskytnutou částku žalobkyni zaplatila více než je uvedeno v žalobě a to , částka, (17 000- 16 979,41).

8. Soud s ohledem na níže uvedené právní závěry další provedené důkazy pro nadbytečnost nehodnotil.

9. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od žalobkyně dne , datum, na svůj účet finanční částku ve výši , částka, , přičemž dosud nevrátil jistinu ve výši , částka, . Soud naopak nemá za prokázané, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v elektronickém dokumentu označeném jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru (viz hodnocení důkazu v odst. 3). Navíc soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

10. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

13. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala. Smlouva v elektronické podobě, není opatřena žádným podpisem žalovaného (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu). Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly podepsání smlouvy žalovaným, navíc neměla k dispozici ani kopii občanského průkazu žalovaného. Ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím služby BankID od společnosti , právnická osoba, ., nebyla prokázána, neboť nelze zjistit k jakému účelu byl výpis proveden. Předložené důkazní prostředky dokládají pouze úkony ze strany žalobkyně, nikoli ze strany žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by žalovaný podepsal smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný zákonem č. 297/2016 Sb., tedy takovým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby a autentičnost podpisu. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy, její pravosti a správnosti.

14. Soud považuje za potřebné rovněž uvést, že i kdyby smlouva o úvěru byla mezi účastníky popsaným způsobem uzavřena, byla by podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). V daném případě žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti předložila jí vytvořený Výpis o posouzení úvěruschopnosti a výpisy z účtu prostřednictvím služby Kontomatik, z nichž vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí úvěru měl další závazky, čerpal kontokorent, a jeho příjem činil částku nižší něž ověřila žalobkyně. Na běžném účtu jeho příjmy a výdaje neumožnovaly naspořit na splátky předmětného úvěru, přičemž jeho kartový účet vykazoval záporný zůstatek. Tedy z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru neporovnávala příjmy a výdaje spotřebitele a neposuzovala způsob plnění dosavadních dluhů, nezkoumala jeho výdajovou stránku, exekuční a insolvenční minulost. Žalobkyně neprokázala, že by provedla šetření žalovaného v registru SOLUS, v nebankovním registru klientských informací (NRKI), či v Centrální evidenci exekucí a s jakým výsledkem.

15. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, tak představuje bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný měl podle tvrzení vyplývající z žaloby vrátit na jistinu částku , částka, , přičemž v řízení netvrdil ani neprokázal plnění nad rámec uvedeného. Nadále je proto povinen vrátit částku , částka, . Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. , spisová značka, i Krajského soudu v , adresa, – pobočky v Olomouci č. j. , spisová značka, vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.

16. Žalobkyně se z jednání, u něhož jí mohlo být poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., omluvila a současně požádala, aby v případě potřeby byla vyzvána k doplnění skutkových tvrzení či označení důkazů, k čemuž soud pro úplnost sděluje, že nemohl-li poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání či poskytovat dodatečnou lhůtu k splnění těchto procesních povinností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2848/10).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.