8 C 69/2026

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o 14 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokátky Jméno advokátky.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši částka na účet Okresního soudu v adresa-Anonymizováno VS: var. symbol.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím s tím, že společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela distančním způsobem na adrese www.zaplo.cz smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které poskytl žalovanému úvěr až do výše částka, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem částka do datum. Žalovanému byl vyplacen úvěr celkem částka na bankovní účet. Žalovaný dluží jistinu částka a smluvní úrok částka s příslušenstvím, svůj dluh ani přes upomínky nebyl uhrazen. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Soud v dané věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy se zástupce žalobkyně z nařízeného jednání omluvila. Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání na adresu trvalého pobytu řádně a včas.

3. Soud k prokázání aktivní legitimace žalobkyně provedl důkazy smlouvou o postoupení pohledávek dne datum mezi společností právnická osoba, se adresa, IČ IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností Jméno žalobkyně., se sídlem adresa, IČ 2431617 jako postupníkem, její přílohy se seznamem postupovaných pohledávek a dále oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Soud má z těchto důkazů za prokázáno žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z elektronického dokumentu označeného „Smlouva o úvěru č. hodnota“ soud zjistil, že společnost právnická osoba (věřitel) a žalovaný (klient) měli uzavřít distančním způsobem smlouvu dne datum. Obsahem smlouvy je závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr částka s úrokem částka a závazek žalovaného úvěr s úrokem zaplatit do datum. Roční procentní sazba nákladů (RPSN): 1141,20 %, úroková sazba 279,83 % ročně. Na smlouvě nejsou připojeny podpisy žádné ze smluvních stran. Na poslední straně, v místě pro podpis věřitele je uvedeno pouze strojově obchodní jméno právnická osoba, na místě pro podpis klienta (žalovaného) je strojově čitelným písmem uvedeno „Datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi datum 14:17:25, Telefonní číslo tel. číslo které byl kód zaslán : Anonymizováno, Datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódu : datum. Takový údaj ovšem sám o sobě (bez podpory dalších tvrzených skutečností a důkazů) neprokazuje skutkovou verzi žalobkyně ohledně způsobu akceptace obsahu dokumentu žalovaným, a soud tudíž nemá za prokázané, že právě žalovaný vyplnil registrační formulář na webové adrese www.zaplo.cz, kde měl následně distančním způsobem odsouhlasit znění (obsah) předmětného elektronického dokumentu, neboť žalobkyně k prokázání této sporné skutečnosti nedoložila žádné další důkazy, které by prokázali identifikaci žalovaného při uzavírání konkrétní úvěrové smlouvy. Verifikační platba částka z účtu žalovaného pak obsahuje VS odlišný od čísla předmětné úvěrové smlouvy, nelze z ní dovodit vůli žalovaného požádat o úvěr, odsouhlasit znění elektronické smlouvy a nelze identifikovat ke kterému úvěru se vztahuje.

5. Zprávou Air bank a.s. a výpisem z účtu žalobkyně má soud za prokázáno, že účet č. č. účtu je veden na žalovaného jako majitele a jediného disponenta a na tento účet byla dne datum připsána částka ve výši částka pod VS var. symbol od společnosti právnická osoba 6. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a v řízení nevyšlo najevo, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátil či částečně splatil.

7. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazních prostředků vycházel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně dne datum na svůj účet finanční částku ve výši částka, kterou dosud nevrátil. Soud naopak nemá za prokázané, jednak, že by žalovaný podepsal či jinak vyjádřil svoji vůli požívat práv a být vázán povinnostmi obsaženými v elektronickém dokumentu označeném jako smlouva o úvěru (viz hodnocení důkazu v odst. 4). Nad rámec uvedeného, i kdyby byla smlouva uvedeným procesem uzavřena, žalobkyně neprokázala, zda její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tedy zda řádně posuzovala jeho příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a zda z výsledku takového posouzení vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

8. Pokud byl žalovanému jako spotřebiteli (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“) žalobkyní poskytnut spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od datum (také jen ZosÚ) je nutné posoudit nárok žalobkyně prodle následujících ustanovení.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2, ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti nereagovala, k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy, a k prokázání zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala a že by žalovaný podepsal smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Neprokázala, že byla ověřena schopnost žalovaného úvěr splácet (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí). Tedy i kdyby smlouva o úvěru byla mezi účastníky popsaným způsobem uzavřena, byla by podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. neplatná. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru splnil svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.

12. Tedy v každém případě plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představovalo plnění bez právního důvodu případně z neplatného právního úkonu, které je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 2991 o.z., a které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Podle speciálního ustanovení § 87 ZosÚ je však žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Soud proto žalobě vyhověl pouze pro poskytnutou jistinu částka. Pokud jde o lhůtu přiměřenou k možnostem spotřebitele k zaplacení nedoplatku úvěrové jistiny (nebo zápůjčky), z ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. spisová značka i Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci č. j. spisová značka vyplývá, že v případech absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro řádné neprovádění úvěruschopnosti spotřebitele, není spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu ihned, nýbrž „v době odpovídající jeho možnostem“, což je buď v soudem určené lhůtě nebo v soudem stanovených splátkách, v jakých je spotřebitel schopen jistinu úvěru splácet. Do rozhodnutí soudu se tudíž spotřebitel nemůže ocitnout s úhradou nesplacené jistiny úvěru v prodlení a poskytovateli spotřebitelského úvěru nebo zápůjčky nemůže vzniknout nárok na přiznání zákonných úroků z prodlení. Poněvadž soud pro pasivitu žalovaného nezjistil důvody pro umožnění hradit dluh v přiměřených splátkách, určil žalovanému přiměřenou třídenní lhůtu splatnosti analogicky podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobě výrokem I. tohoto rozsudku v části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zbývající neuhrazenou jistinu, ale výrokem II. tohoto rozsudku zamítl zbývající část nároku žalobkyně.

13. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2, § 142a odst. 1 o.s.ř. a částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 19,24 %. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 publikovaného pod č. 175/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Je-li uplatněno příslušenství v tzv. běžící formě, tedy do doby zesplatnění nároku, z něhož je požadováno, je třeba takové příslušenství kapitalizovat ke dni rozhodnutí soudu ve věci a takto kapitalizovanou částku jako příslušenství-předmět řízení zvažovat při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v řízení požadovala včetně příslušenství celkem částku částka a dostalo se jí částky částka, byla tedy úspěšná v rozsahu 59,62 % a neúspěšná v rozsahu 40,38 %. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně jsou náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši částka, dále na odměnu právní zástupkyně žalobkyně ve výši celkem částka, za tři úkony právních služeb 3x částka (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění platném ke dni úkonu. Dále náleží náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně v souvislosti s uvedenými třemi úkony právních služeb ve výši celkem částka (částka za jeden úkon podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – nedotčeno změnou), zvýšené o 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměny a náhrad přiznaných žalobkyni ve výši celkem částka. Žalobkyni náleží 19,24% z částky částka , tedy náklady ve výši částka. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je pak odůvodněno tím, že řízení (jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částka) bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech. Dlužnou částku a náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., z toho náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

14. Soud podle ust. § 4 odst. 1 písm. j) zákonu č. 549/1991 Sb. uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek ve výši částka, neboť soud nevydal v řízení platební rozkaz, soudní poplatek činí částka podle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku, kdy tento postup se podává z položky 2 odst. 2 sazebníku. Jelikož žalobkyně již zaplatila na soudním poplatku částku částka, zbývá jí doplatit právě částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.