8 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o žaloba podle části páté o. s. ř. proti rozhodnutí předsedkyně českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 2. 2022, č.j. čtú-69 048/2018-603,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá, aby Okresní soud v Přerově nahradil rozhodnutí předsedkyně Rady [název úřadu] [název úřadu] úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spojení s rozhodnutím [název úřadu] [název úřadu] úřadu, odboru pro [název oblasti] oblast ze dne [datum], čj. [spisová značka] [číslo] vyř. - [spisová značka ], a to tak, že žalovaná [celé jméno žalované] je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu za porušení čl. 8 Všeobecných podmínek ve výši 2.355 Kč s úrokem z prodlení ve výší 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku a dále, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů správního řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] opravenou podáním ze dne [datum] a při jednání podle části páté o.s.ř. domáhá, aby soud nahradil rozhodnutí předsedkyně Rady [název úřadu] [název úřadu] úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spojení s rozhodnutím [název úřadu] [název úřadu] úřadu, odboru pro [název oblasti] oblast ze dne [datum], čj. [spisová značka] [číslo] vyř. - [značka], a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 355 Kč s příslušenstvím, která je smluvní pokutou stanovenou výpočtem 20 % ze součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání účastnické smlouvy. Původně se v rozporu s ust. § 250j o.s.ř. domáhala zrušení rozhodnutí předsedkyně Rady [název úřadu] [název úřadu] úřadu ze dne [datum], a zrušení rozhodnutí [název úřadu] [název úřadu] úřadu ze dne [datum]. Žalobkyně svou žalobu odůvodnila tím, že [název úřadu] [název úřadu] úřad věc nesprávně posoudil, když nárok na smluvní pokutu zamítl s odkazem na nález Ústavního soudu [ústavní nález], neboť smluvní pokuta byl jasně ujednána ve smlouvě s odkazem na konkrétní článek 8.1, 8.2 a 8.4 Všeobecných podmínek [právnická osoba] (dále jen„ VP) a je tedy podle žalobkyně velice jednoduché si tuto smluvní pokutu dohledat ve VP. Nejvyšší soud se v několika rozhodnutích odchýlil od závěrů Ústavního soudu a dospěl k závěru, že„ samotná přítomnost ujednání o smluvní pokutě ve Všeobecných obchodních podmínkách není bez dalšího neplatným ujednáním“. Dle ustálené judikatury je třeba přihlédnout i zda měl možnost spotřebitel možnost seznámit se z obsahem smluvní pokuty z hlediska čitelnosti, rozsahu, míry, srozumitelnosti a přehlednosti. Rozhodnutí [úřadu] považuje za nepřezkoumatelné a nezákonné. Žalobkyně poukazuje, že pokuta je přiměřená a je účtována pouze jednou. Poukázala na stanovisko generální advokátky (nesprávně uvedla, že se jedná o rozhodnutí ESD) ve věci C [číslo] ([právnická osoba] proti [jméno] [příjmení]) ze dne [datum], v němž uvádí, že i když jsou stanoveny požadavky na obsah úvěrové (tedy spotřebitelské) smlouvy, která musí být písemná, je dostačující, pokud některé z povinných ustanovení jsou ve všeobecných podmínkách a nikoliv v samotném formuláři, který spotřebitel podepisuje, pokud (i) Všeobecné podmínky byly spotřebiteli předány zároveň a před uzavřením smlouvy (zde splněno), (ii) ve formuláři, který spotřebitel podepisuje, jsou uvedeny přesné odkazy na konkrétní části všeobecných podmínek, kde se povinná ustanovení objevují (zde právě splněno) a (iii) existuje nepochybný důkaz, že spotřebiteli byly všeobecné podmínky skutečně včas poskytnuty (zde stvrzeno podpisem žalovaného na účastnické smlouvě).

2. Soudu po doplnění žaloby nebylo zřejmé, zda žalobkyně požaduje, aby bylo nahrazeno rozhodnutí předsedkyně Rady [úřadu], když po doplnění pouze navrhla, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 355 Kč a úrok z prodlení. Tento nedostatek žalobkyně odstranila až při jednání a dále v podání ze dne [datum]. Současně z podání žalobkyně ani z předložených listin nebylo vůbec zjistitelné a jakým způsobem žalobkyně smluvní pokutu vlastně spočítala a z jaké výše paušálu vycházela. Takové tvrzení nebyla schopna doplnit ani zástupkyně žalobkyně po poučení u jednání, které tak muselo být na její žádost odročeno. V podání ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že v účastnické smlouvě žalované [číslo] (zák.smlouva [číslo]) ze dne [datum] (dále jen„ Účastnická smlouva“), je pak v části Nastavení služeb sjednán tarif S námi v sítích+, jehož cena je uvedena v horní části strany 3 Ceníku ve výši 549 Kč. Po uzavření Účastnické smlouvy byly vydány tři faktury: I. faktura [číslo] se splatností [datum] vystavena na částku 6 419 Kč, II. faktura [číslo] se splatností [datum] vystavena dne [datum] na částku 679 Kč a III. faktura [číslo] se splatností [datum] vystavená dne [datum] na částku 1 861 Kč včetně smluvní pokuty 1 500 Kč (správně 1 150 Kč) za prodlení s úhradou. Faktury pak byly žalované zasílány elektronicky, jak sjednáno v Účastnické smlouvě, tedy na její email: [email] a to tzv. [název služby] v rámci samoobsluhy Můj [název služby]. Jelikož první faktura nebyla uhrazena ani v náhradní lhůtě k tomu poskytnuté přípisem původní právní zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] zaslaném na adresu žalobkyně uvedenou v Účastnické smlouvě, došlo v souladu s ustanovením 3.

4. Všeobecných podmínek [právnická osoba] (dále jen„ VPST“) k [datum] k přerušení poskytování Služeb, jinak řečeno k suspendaci služeb. O tom, že k tomuto může dojít, stejně tak jako o tom, že může žalobkyně přistoupit k naúčtování smluvních pokut, byla žalovaná obeznámena právě ve zmíněném přípisu. Suspendace pak konkrétně znamená, že je poskytování služeb pouze přerušeno, tedy účastník má možnost přijímat hovory i SMS/MMS, ale nemůže využívat odchozí služby, tedy on nemůže volat a odesílat SMS/MMS a čerpat data. Ani poté však k úhradě první faktury nedošlo, a to ani dvou dalších, a proto dne [datum] byla Účastnická smlouva ze strany žalobkyně vypovězena přípisem rovněž původní právní zástupkyně odeslaným na adresu žalované. Jednotlivé doklady o odeslání faktur a přípisů nemá žalobkyně nyní k dispozici, neboť faktury byly zasílány elektronicky na email žalované a do [název služby], který po deaktivaci služeb byl zrušen. Dne [datum] došlo k deaktivaci služeb na předmětném telefonním čísle žalované (tedy zamezení jak odchozích, tak již i příchozích služeb. Žalovaná neuhradila řádně a včas právě tři po sobě jdoucí vyúčtování, ale současně u prvního z vyúčtování byla v prodlení více než 90 dní, rozhodla se žalobkyně, že smluvní pokutu vystaví právě za druhý z důvodů, jak uvedeno na jejím vyúčtování. K výpočtu smluvní pokuty pak došlo v souladu s druhou větou článku 8.

2. VPST, kdy základní ceníková cena s DPH měsíčního paušálu tarifu S námi v sítích+ byla uvedených 549 Kč (453,72 Kč bez DPH). K suspendaci služeb došlo [datum] a smlouva byla uzavřena na dobu 24 měsíců do [datum]. První měsíc byl paušál vypočten poměrně za období 12. 1. – [datum], tj. 19 dnů za 278,09 Kč bez DPH, pak následovalo plných 20 měsíců, tj. 20 x 453,72 = 9.074,40 Kč bez DPH a poslední měsíc byl vypočten rovněž poměrně od [datum] do [datum], tj. 26 dnů za 380,54 Kč bez DPH. Celkem tak předmětný paušál za dobu [datum] (správně 2016) – [datum] činil [číslo] bez DPH, 20 % tohoto součtu paušálů činila tedy účtovaná částka 1.946,60 Kč bez DPH, tj. [číslo] vč. DPH. Vyúčtování smluvní pokuty bylo žalované doručováno na adresu uvedenou v Účastnické smlouvě, důkaz o odeslání však soudu nebyl předložen. Předmětná Účastnická smlouva pak byla uzavřena v obchodních prostorách žalobkyně ([název prodejny] prodejna) podepsána tzv. elektronickou tužkou skrze destičku signotec, o čemž svědčí i záznam v systému žalobkyně.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, k žalobě se nevyjádřila, soud proto projednal a rozhodl věc v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Český telekomunikační úřad jako správní orgán, který ve věci již dříve rozhodoval odkázal na odůvodnění rozhodnutí rozkladového správního orgánu. Konstatoval, že s ohledem na obsah smlouvy, kde je uvedeno, že se sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny v čl. 8 Všeobecných podmínek a dále v čl. 8 a 8.4. a na znění čl. 8 VP nelze považovat takovou pokutu za ujednanou přímo v těle smlouvy. Ve smlouvě je odkaz na Všeobecné podmínky a konstatování, že VP jsou součástí smlouvy nemohou na uvedeném nic změnit s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. K platnému ujednání smluvní pokuty je třeba, aby bylo celistvé ujednání o smluvní pokutě přímo v těle smlouvy. Přímo ze smlouvy by se měl zákazník dozvědět, za jakých podmínek smluvní pokuta vzniká a jaká je její výše či mechanismus výpočtu. Z uvedeného vyplývá, že roztříštěnost ujednání o smluvní pokutě ve vícero dokumentech. Rozhodovací praxe správního soudu je konstantní, správní orgán se v odůvodnění vypořádal s aplikovatelností judikatury Ústavního soudu a judikatury odkazované žalobkyní. Předsedkyně Rady [název úřadu] [název úřadu] úřadu se s názorem správního orgánu ztotožnila a toliko ho doplnila o to, že Ústavní soud je mj. nadán pravomocí rušit rozsudky Nejvyššího soudu ČR, tedy svým způsobem jde o princip„ Vyšší bere“. Předsedkyně Rady [název úřadu] [název úřadu] úřadu též uvedla, proč není případné akcentovat judikaturu Soudního dvora EU (povaha směrnice – je třeba přihlížet k tomu, že při převedení obsahu směrnice do vnitrostátního práva je dána poměrně široká diskrece členských států a mělo by být přihlíženo právě k rozdílnosti transpozice v každém jednom členském státu EU).

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

6. Ze správního spisu [název] [číslo] [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně podala návrh na zahájení řízení o zaplacení dlužné částky 5 714 Kč za poskytnuté služby od [datum] do [datum] z faktur [číslo] na částku 819 Kč, [číslo] se splatností [datum] na částku 679 Kč a faktury [číslo] na částku 711 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 355 Kč a 1 150 Kč. Správní orgán I. stupně [úřadu] odbor pro [název oblasti] oblast dne [datum] po posouzení věci vydal rozhodnutí čj. [číslo jednací] [číslo] vyř. - [značka] (dále jen„ rozhodnutí správního orgánu I. stupně“ nebo„ napadené rozhodnutí“). Ve výroku I. správní orgán I. stupně vyhověl návrhu v části týkající se dlužných cen za poskytnuté služby elektronických komunikací a stran položky„ smluvní pokuta za prodlení s úhradou“ - odpůrci uložil uhradit navrhovateli částku 3 359 Kč s příslušenstvím (částku 819 Kč, 679 Kč, 711 Kč z výše uvedených faktur a smluvní pokutu 1 150 Kč). Výrokem II. pak správní orgán I. stupně zamítl návrh v části týkající se položky„ smluvní pokuta za porušení čl. 8 Všeobecných podmínek“ (zamítl návrh co do částky 2 355 Kč). Výrokem III. pak správní orgán I. stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že je odpůrce povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit navrhovateli částku 40,24 Kč odpovídající poměrné části zaplaceného správního poplatku a částku 552,78 Kč za náklady právního zastoupení. V odůvodnění výroku II. rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zejména uvedeno, že navrhovatel se smluvní pokuty ve výši 4 577 Kč domáhá s odkazem na čl. 8 Všeobecných podmínek. Ujednání o smluvních pokutách však odpůrce nepotvrdil přímo v objednávce služeb a toto je skryto ve Všeobecných podmínkách. Správní orgán I. stupně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] (ujednání obsahující smluvní pokutu zásadně nesmí být součástí obchodních podmínek), který byl vydán ve sporu ze smlouvy o elektronických komunikacích a vypořádal se i s názorem Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] Upozornil též na to, že v projednávané věci odpůrce vystupuje v postavení spotřebitele. Na projednávanou věc je proto namístě aplikovat ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“). Správní orgán I. stupně též akcentoval princip důvěry spotřebitelů v poctivé jednání poskytovatelů služeb. Aplikování judikatury odkazované navrhovatelem správní orgán I. stupně odmítl. Poukázal na to, že poskytovatel služeb ujednání o smluvní pokutě skryl do Všeobecných podmínek, zpronevěřil se zásadě poctivého obchodního styku a takovému jednání nelze přiznat ochranu. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě není obsaženo ve smlouvě samotné, nýbrž ve Všeobecných podmínkách, správní orgán návrhu na zaplacení částky 2 355 Kč představované položkou„ smluvní pokuta za porušení čl. 8 Všeobecných podmínek“ nevyhověl. V prvostupňovém rozhodnutí bylo jasně uvedeno, proč správní orgán akcentuje judikaturu Ústavního soudu, a nikoliv judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Na základě podaného rozkladu žalobce do zamítavé části rozhodovala o věci předsedkyně Rady [název úřadu] [název úřadu] úřadu, která dne [datum] rozklad jako nedůvodný zamítla a napadené rozhodnutí správního orgánu potvrdila. V odůvodnění uvedla, že správní orgán I. stupně správně akcentoval spotřebitelský charakter Smlouvy a řídil se relevantní judikaturou Ústavního soudu. Nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] je v rozhodovací praxi [název úřadu] [název úřadu] úřadu jako celku využíván konzistentně, nikoliv však plošně – v každé jedné projednávané věci je zhodnocena jeho aplikovatelnost. Judikaturu a odbornou literaturu odkazovanou navrhovatelem považuje správní orgán II. stupně za nepřiléhavou pro projednávanou věc, když se ve shodě se správním orgánem I. stupně kloní k argumentaci Ústavního soudu. V tomto směru lze upozornit, že Ústavní soud je garantem ústavnosti a je nadán mj. pravomocí rušit i rozsudky Nejvyššího soudu ČR. Navíc lze souhlasit s tím, že se Nejvyšší soud ČR v navrhovatelem odkazovaném judikátu nedostatečně vypořádal s argumentací Ústavního soudu. Každý předpis EU je překlopen do vnitrostátního práva členského státu. Každý stát pak používá různé metody transpozice norem EU. Navrhovatelem odkazovaná směrnice byla transponována do vnitrostátního práva českými orgány v té podobě, jak byla, a její výklad byl podán českým Ústavním soudem. Směrnice jako tzv. akt na cíl dávají členským státům určitou diskreci (manévrovací prostor). Pro každou směrnici je pak podstatné, aby byly naplněny její cíle. Jak toho bude dosaženo je už na členských státech. S ohledem na shora uvedené úvahy je proto namístě vycházet z interpretace podané Ústavním soudem. Pouze pro doplnění se přísluší poznamenat, že ostatně sám Ústavní soud se ve vlastní judikatuře zavázal k eurokonformnímu výkladu právních norem. Pro projednávanou věc je podstatné, že ujednání o smluvní pokutě (tedy ujednání sankční povahy nevýhodné pro spotřebitele) bylo roztříštěno v řadě smluvních dokumentů. Ve Smlouvě je uveden výčet dokumentů, které jsou navrhovatelem považovány za nedílnou součást uzavřených smluv (jde o celkem 5 smluvních dokumentů, přičemž jedním z nich jsou další podmínky, které jsou dále strukturovány). Po průměrném spotřebiteli nelze spravedlivě požadovat, aby se v takovémto množství smluvních dokumentů, které jsou poměrně obsáhlé, zorientoval. Ustanovení čl. 8 Všeobecných podmínek je ve Všeobecných podmínkách podtrženo. Z uvedeného je tak jednoznačně patrné, že komplexní ujednání o smluvní pokutě je obsaženo jen ve Všeobecných podmínkách. Skutečnost, že se spotřebitel seznámil s další smluvní dokumentací (zejména pak Všeobecnými podmínkami) je pro posouzení věci irelevantní. Stejně tak nehraje roli ujednání, že Všeobecné podmínky jsou nedílnou součástí Smlouvy. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno podle doručenky PZ žalobkyně dne [datum], žalobkyně tvrdila, že jí bylo doručeno již [datum].

7. Z Účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] a z Nastavení služeb soud zjistil, že žalobkyně jako operátor a žalovaná jako zájemce uzavřeli účastnickou smlouvu na základě které bude Operátor Zájemci poskytovat Základní a doplňkové Služby elektronických komunikací a související služby (dále souhrnně "Služby") v rozsahu, který si smluvní strany sjednají, a Zájemce se zavazuje řádně a v čas platit sjednanou cenu za tyto Služby. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v délce 24 měsíců. Sjednaná doba trvání začíná běžet dnem aktivace sjednané Služby. Obsah smlouvy a její nedílnou součást tvoří podmínky zachycené v tomto formuláři včetně podmínek sjednaných v části formuláře Nastavení služeb, platné znění Všeobecných podmínek [právnická osoba], platné Podmínky zpracování osobních, identifikačních, provozních a lokalizačních údajů, platný Ceník služeb, další podmínky: Obchodní podmínky [název operátora] služby m-platba, Obchodní podmínky k tarifům S námi v síti, síť nesíť a bez hranic, Obchodní podmínky služby Data [název služby] [název služby]. Veškeré podmínky jsou k dispozici na [webová adresa]. Tedy není zde uvedeno, že by podmínky byly na prodejně. Ve Smlouvě je pak uvedeno následující:„ Zájemce podpisem Účastnické smlouvy potvrzuje, že všechny tyto dokumenty jsou mu známé a že s nimi bez výhrad souhlasí. Operátor upozorňuje Zájemce, že v některých Dokumentech jsou ustanovení, která by mohla být považována za překvapivá. Tato ustanovení jsou v Dokumentech vždy zvýrazněna (zejména podtržením). Zájemce prohlašuje, že se s těmito ustanoveními podrobně seznámil a bez výhrad s nimi souhlasí…“. Vedle toho bylo ve smlouvách uvedeno také následující:„ Zájemce a Operátor si pro případ porušení povinností vyplývajících z Účastnické smlouvy sjednávají smluvní pokuty, které jsou uvedeny v čl. 8 Všeobecných podmínek, když dle tohoto článku je Operátor oprávněn Zájemci účtovat smluvní pokutu ve výši 150 Kč v případě, že bude Zájemce v prodlení s úhradou Vyúčtování jeden den a smluvní pokutu ve výši 1000 Kč v případě, že bude Zájemce v prodlení s úhradou Vyúčtování 21 dnů, dále v čl. 8 a 8.4 Všeobecných podmínek. V případě předčasného ukončení Účastnické smlouvy z jiných důvodů než z důvodu prodlení s úhradou peněžitých dluhů, je Zájemce povinen zaplatit úhrady dle čl. 8 Všeobecných podmínek.“. Ve smluvním formuláři není nijak specifikováno, v jakých konkrétních Dokumentech mohou být překvapivá ujednání obsažena. Ze smlouvy nelze zjistit ani to, jaké znění těchto dokumentů (ke kterému datu) bude v případě porušení té které povinnosti použito. Ze smlouvy nevyplývá za jaké konkrétní porušení povinností se sjednává smluvní pokuta v čl. 8 VP ani její výše či způsob výpočtu. Konkrétní porušení smlouvy, na které se smluvní pokuta podle čl. 8 vztahuje je uvedeno spolu s mechanismem výpočtu smluvní pokuty až čl. 8 Všeobecných podmínek nikoli ve smlouvě samotné. Podle nastavení služeb byl sjednán tarif S námi v sítích+, jehož cena je uvedena v Ceníku str.

3. Z obsahu tohoto ceníku soud zjistil, že sena sjednaného tarifu je 549 Kč měsíčně s DPH.

8. Ze Všeobecných podmínek [právnická osoba] účinných od [datum] bylo zjištěno, že ustanovení čl. 8 Všeobecných podmínek zní:„ Nezaplatíte-li řádně a včas tři po sobě jdoucí Vyúčtování nebo budete-li v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vůči Operátorovi déle než 90 dnů, jste povinen (-na) zaplatit smluvní pokutu ve výši 20 % součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání Smlouvy. Tento součet se spočítá za období od začátku suspendace, během níž vznikl nárok na smluvní pokutu, do konce sjednané doby trvání vaší Smlouvy. Rozhodující je základní ceníková cena s DPH měsíčního paušálu, který dle Smlouvy užíváte. Nárok na tuto smluvní pokutu nevzniká v případě Smluv uzavřených na dobu neurčitou.“ Citované ustanovení je ve Všeobecných podmínkách podtrženo. Ustanovení čl. 8 zní:„ V případě, že budete v prodlení s úhradou Vyúčtování jeden den, jsme Vám oprávněni účtovat smluvní pokutu ve výši 150 Kč. V případě, že budete v prodlení s úhradou Vyúčtování 21 dnů, jsme Vám oprávněni účtovat smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč“ Podle čl. 2 Smlouva zaniká dohodou a na základě výpovědi, odstoupení, smrti nebo zániku některé ze stran Smlouvy bez právního nástupce. Podle čl. 2 [číslo]„ Operátor může ukončit kteroukoliv Smlouvu písemnou výpovědí s výpovědní dobou 30 dnů ode dne jejího doručení na vaši adresu nebo doručení do schránky [název] (podle toho co nastane později) v následujících případech: (i) pokud jste ve lhůtě splatnosti nezaplatil (a) tři po sobě jdoucí Vyúčtování, (ii) pokud jste v prodlení s úhradou jakéhokoliv svého peněžitého dluhu vůči Operátorovi po dobu delší než 90 dnů.“ V čl. 3 bylo uvedeno, že Operátor je oprávněn okamžitě omezit (a v případě mobilní Služby současně převést na předplacenou Službu) či přerušit poskytování Služeb v následujících případech: (i) neuhradíte-li řádně a včas Vyúčtování, a to ani v náhradní lhůtě, kterou Operátor stanoví.

9. Žalobkyně k prokázání, že žalované byla poskytnuta možnost při uzavírání Účastnické smlouvy se s Všeobecnými podmínkami žalobkyně seznámit, uvedla, že samotné VP pak jsou vždy v aktuálním znění k dispozici formou letáku/brožury na každé prodejně žalobkyně, což potvrdil i [úřad] v rámci svého rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [název] [číslo], kde na straně 6 uvádí, že„ Polehčující je to, že účastník řízení ve své provozovně měl volně dostupnou brožuru Všeobecné podmínky, které jsou jedním z dokumentů, na které účastnická smlouva odkazuje. Tato brožura byla volně dostupná všem zájemcům.“. Ve smlouvě pak žádné takové upozornění nebylo uvedeno, když měly být k dispozici na [webová adresa], skutečnost, že žalovaný podpisem Účastnické smlouvy potvrdil, že všechny tyto dokumenty jsou mu známé a že s nimi bez výhrad souhlasí, je bez právního významu, jak bude dále odůvodněno.

10. Z vyúčtování smluvní pokuty ze dne [datum] [číslo] splatného [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě smluvní pokuty za prodlení s úhradou vyúčtování déle než 90 dnů za období od [datum] do [datum] tarif S námi v síti + 2 355 Kč, z vyúčtování není zjistitelný konkrétní způsob výpočtu ani výše tarifu. Doručení tohoto vyúčtování sjednaným způsobem žalované žalobkyně neprokázala. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

11. Žalobkyně tvrdila, že došlo k suspendaci služeb ke dni [datum], což však po poučení soudu neprokázala. Ze skutkových zjištění vyplývá, že i když žalovaná nezaplatila paušální platby a vyúčtování služeb za období od [datum] do [datum], k jejichž úhradě byla vyzvána fakturami, které byly předmětem správního řízení, žalobkyně neprokázala, že žalovanou o zaplacení těchto faktur, resp. paušálních plateb upomenula před tím, než údajně [datum] pozastavila poskytování služeb žalované s poskytnutím náhradní lhůty k plnění. Žalobkyně sice předložila upomínku vyhotovenou podepsanou advokátkou žalobkyně (bez předložené plné moci) ze dne [datum], v níž měla být žalovaná upozorněna na možnost omezit poskytované služby, ale doručení či odeslání této upomínky žalované žalobkyně po poučení soudem neprokázala. Samotná existence upomínky nemůže prokázat skutečnost, že skutečně dne [datum] došlo k suspendaci služeb, a tedy že byly splněny podmínky pro účtování smluvní pokuty (která měla běžet od začátku suspendace). Teprve po marném uplynutí náhradní lhůty mohla žalobkyně v souladu s § 65 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích ve spojení s čl. 3 VP omezit poskytování služeb žalované. Jestliže žalobkyně skutečně omezila poskytování služeb žalované [datum] (což však neprokázala), aniž by jí poskytla náhradní lhůtu, učinila by tak neoprávněně. K výpovědi smlouvy došlo na základě dopisu ze dne [datum] a výpověď byla odeslána na adresu žalované dne [datum], jak bylo zjištěno z obsahu výpovědi a z poštovního podacího archu. Výpovědní lhůta činila 30 dnů od doručení a mohla uplynout nejdříve [datum]. Také žalobkyně uvedla, že k deaktivaci služeb došlo až [datum]. Žalobkyně, i kdyby prokázala platné sjednání smluvní pokuty neprokázala počátek vzniku nároku na smluvní pokutu v požadované výši. Soud další než uvedené důkazy nehodnotil, neboť žádné podstatné zjištění z nich neučinil a k důkazu neprovedl tři faktury, které byly předmětem správního řízení, když skutkový stav zjištěný správním orgánem nikdo nerozporoval a soud po jeho přezkoumání také dospěl k závěru, že tento skutkový stav byl zjištěn správně a v potřebném rozsahu.

12. Soud po zjištění, že žaloba byla podána proti pravomocnému rozhodnutí správního orgánu a oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ust. § 247 o.s.ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Tedy ujednání o smluvní pokutě musí obsahovat určení její výše nebo způsobu jejího určení. Podle § 551 o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

14. Podle § 1753 o.z. ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření.

15. Podle § 65 odst. 2 zákona č. 127/2006 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění ke dni uzavření smlouvy (do [datum]) nezaplatil-li účastník ve lhůtě splatnosti uvedené na vyúčtování ceny za poskytnuté služby, podnikatel uvedený v odstavci 1 jej prokazatelně upozorní a stanoví náhradní lhůtu plnění ne kratší než 1 týden ode dne dodání upozornění. Po marném uplynutí náhradní lhůty může podnikatel účastníku omezit poskytování dotčené samostatně účtované služby zamezením aktivního přístupu ke službě, s výjimkou přístupu k tísňovým službám prostřednictvím tísňové komunikace. Cena za prokazatelné upozornění musí být nákladově orientovaná.

16. Podle § 63 odst. 1 písm. p) cit. zákona ve smlouvě o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací nebo připojení k veřejné komunikační síti musí být srozumitelným, úplným a snadno přístupným způsobem uvedeno vždy v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, ať již výpovědí, nebo dohodou smluvních stran, informace o výši úhrady, která nesmí být v případě smlouvy uzavřené se spotřebitelem vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že správní orgán rozhodl ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo potvrzeno rozhodnutí [název úřadu] [název úřadu] úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. - [značka], věcně správně, a že tudíž žaloba nebyla podána důvodně. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nezpochybňoval skutkový stav zjištěný správním orgánem v průběhu správního řízení a že soud po jeho přezkoumání také dospěl k závěru, že tento skutkový stav byl zjištěn správně a v potřebném rozsahu, vycházel soud ze skutkového stavu zjištěného správním orgánem a po doplnění dokazování listinnými důkazy se zaměřil především na přezkum právního závěru správního orgánu. Soud stejně jako správní orgán ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou jako zájemcem dne [datum] smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb k telefonnímu číslu a že smluvní vztah měl trvat 24 měsíců, tedy do [datum]. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, když nehradila řádně a včas ceny za poskytnuté služby a byla v prodlení se třemi po sobě jdoucími vyúčtováními a současně v prodlení déle než 90 dnů. V účastnické smlouvě však nebyla pro případ prodlení trvající 90 dnů sjednána smluvní pokuta, kterou žalobkyně vyúčtovala dne [datum], nýbrž byly pro stejný případ (prodlení) sjednány jiné smluvní pokuty, které správní orgán (celkem 1 150 Kč) již žalobkyni přiznal. Žalobkyně tedy za prodlení účtovala několik smluvních pokut. Podle obsahu vyúčtování požaduje žalobkyně smluvní pokutu vyčíslenou za období [datum] do [datum] ve výši 2 355 Kč za prodlení s úhradou vyúčtování déle než 90 dnů bez jakékoli bližší specifikace a bez uvedení za jaké porušení je účtována.

18. Za porušení povinnosti při prodlení trvající 90 dnů nebo při prodlení tří vyúčtování je smluvní pokuta uvedena až ve Všeobecných podmínkách v bodě 8.2. avšak ani v tomto článku není uvedena její výše ale pouze způsob jejího určení s odkazem na součet měsíčních paušálu do konce sjednané doby trvání smlouvy od začátku suspendace, aniž by bylo vysvětleno, co tento výraz znamená a kde lze jeho význam ve VP dohledat. Význam suspendace, výpočet smluvní pokuty ani výši paušálu při jednání soudu nebyla ani zástupkyně žalobkyně schopna vysvětlit či dohledat. Jak pak měla žalovaná jako spotřebitelka při uzavření smlouvy být informována že jí vůbec a jaká výše smluvní pokuty může být vyúčtována pro případ prodlení, pro případ suspendace (a co vlastně tento pojem znamená) není soudu jasné.

19. Soud má stejně jako správní orgán za to, že smluvní pokutu vyúčtovanou žalované jako spotřebitelce uvedenou pouze ve Všeobecných podmínkách nelze žalobkyni přiznat, a to ze stejných důvodů uváděných již v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů, na jejichž odůvodnění soud pro stručnost odkazuje, shrnuje jen základní teze. Závěry správních orgánů jsou v souladu se současnou rozhodovací praxí obecných soudů, které rovněž majetkové sankce a smluvní pokuty sjednané se spotřebiteli, které nejsou výslovně uvedeny ve smlouvě, nepřiznávají, a to se stejnou argumentací, kterou použily správní orgány. Soud poukazuje na obdobnou rozhodovací praxi i ohledně paušalizovaných smluvních pokut a poplatků za předčasné ukončení smlouvy u společností prodávajících elektřinu a plyn koncovým odběratelům – spotřebitelům, kdy tyto sankce mají v obchodních podmínkách obdobnou konstrukci a jsou ujednávány pro prakticky totožné situace, tedy pro předčasné ukončení smlouvy uzavřené na dobu určitou v důsledku výpovědi spotřebitelem nebo porušení povinností spotřebitele. Vzhledem k tomu, že účastník je v tomto případě spotřebitelem, je nutno na uzavřenou smlouvu hledět jako na spotřebitelskou. V takovém případě je na ni nutno plně aplikovat nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum], jak to učinil správní orgán, neboť v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis)

20. Pokud žalobkyně citovala Stanovisko generální advokátky ve věci C [číslo], pak toto je už dle svého označení (pouze) stanoviskem generální advokátky. Nejedná se o rozhodnutí Soudního dvora EU, které jediné se autoritativně vyjadřuje k předloženým předběžným otázkám. V konečném rozhodnutí pak Soudní dvůr EU konstatoval, že je třeba sledovat, zdali takové ujednání v obchodních podmínkách neznemožňuje spotřebiteli posoudit rozsah jeho závazků. Důležité je dle Soudního dvora EU rovněž to, aby podmínky této smlouvy umožňovaly spotřebiteli bez obtíží zjistit obsah takového ujednání (v projednávané věci splatnost plateb). Jak je vidno, Soudní dvůr EU v projednávané věci, stejně jako Ústavní soud v nálezu [ústavní nález], zdůraznil princip poctivosti, srozumitelnosti ujednání pro spotřebitele. Zacyklenost a roztříštěnost sankčního ujednání, jako tomu je v případě ujednání žalobkyně, takové principy nectí. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že správní orgán rozhodl správně a svá rozhodnutí řádně odůvodnil. Tedy žalobkyně si ve smlouvě sjednala nárok na smluvní pokutu pro případ porušení povinností v případě, že bude zájemce v prodlení (v čl. 8 Všeobecných podmínek) a dále již nikoli ve smlouvě ale pouze v čl. 8 8.

3. VP pro případ prodlení trvající 90 dní, tedy v rozporu s § 1753 občanského zákoníku, a též v rozporu se závěry vyjádřenými v nálezu [ústavní nález] ze dne [datum] když ve smlouvě samotné byl jen obecný odkaz na„ smluvní pokutu“ podle čl. 8 Všeobecných podmínek.

21. Žalobkyně poučená v tomto směru soudem, aby případně doplnila skutková tvrzení a důkazní návrhy, že žalované byla poskytnuta možnost při uzavírání smlouvy se s podmínkami seznámit, sice tvrdila, že žalovaná se jako spotřebitel měla možnost s obchodními podmínkami seznámit na prodejně, zda se s nimi však seznámila a zda byla na možnost této pokuty upozorněna při uzavírání smlouvy tvrzeno ani prokázáno nebylo. Žalobkyně tedy neprokázala, že se Všeobecné podmínky se staly v tomto konkrétním případu součástí smluvního vztahu a že byly„ individualizovány“, neboť na žalobkyní předložených podmínkách se podpis účastníka, který by je stvrzoval, nenachází.

22. Pokud žalobkyně poukázala na odlišnou judikaturu Nejvyššího soudu, pak správní orgán se z odbornou judikaturou a odbornou literaturou, která rozporuje nález ÚS vypořádal a soud se s touto argumentací ztotožňuje. Pokud pak žalobkyně mínila názor Nejvyššího soudu obsažený v rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], tedy, že finanční vypořádání je odstupným, nikoliv smluvní pokutou, a proto se závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu [ústavní nález] ze dne [datum] na finanční vypořádání neaplikují, pak v daném případě jde o nárok na smluvní pokutu a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ohledně platnosti takového ujednání zde není aplikovatelné. Sjednání smluvní pokuty ve smluvních podmínkách vůči žalovanému jako spotřebiteli je nutno považovat za neúčinné. Všeobecné podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Obecná formulace o smluvní pokutě obsažená v smlouvě ze dne [datum] k dovození přiměřenosti tohoto ujednání nepostačuje, neboť to by ve smlouvě musely být konkrétněji upravené jak okolnosti, které jsou považovány za porušení smlouvy, za něž má být účtována smluvní pokuta, tak i výše účtované pokuty či alespoň způsob výpočtu této úhrady, aby byla ze smlouvy patrná její konkrétní výše. Takto formulované ujednání však smlouva neobsahuje. Podrobnější úpravu obsahují až VP a Ceník, čili dochází k řetězení dokumentů, kdy si spotřebitel toto musí dohledávat ve vícero listinách, což soud právě s ohledem na ochranu spotřebitele považuje za nepřípustné (viz též Stanovisko generální advokátky ve věci C [číslo] formulované v obdobném duchu). Navíc jak bylo výše uvedeno ani advokátka žalobkyně nebyla schopna z předložených dokumentů výši smluvní pokuty určit a dohledat výši paušálu. Za této situace soud považuje ujednání obsažené v čl. 8 VP za zdánlivé (viz § 551 občanského zákoníku), neboť chybí vůle žalované jako spotřebitele být smluvní pokutou vázána. Ujednání nelze přihlížet a domáhat se z něj nároku. Soud poukazuje, že i v novějších rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR, viz např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Nejvyšší soud i nadále akceptuje rozhodnutí Ústavního soudu jako správné, odkazuje na něj a dále uvádí, že:„ Ujednání o smluvní pokutě neobsahuje popis konkrétní povinnosti, jejíž porušení je smluvní pokutou zajišťováno, ale pouze odkaz na obchodní podmínky. Lze souhlasit s odvolacím soudem, že podpis pod tzv. včleňovací klauzuli pro uplatnění obchodních podmínek v samotné smlouvě nepostačuje pro závěr, že žalovaný jako spotřebitel se před podpisem smlouvy seznámil s celým jejím obsahem. Pro závaznost právního jednání pouhý odkaz na obchodní podmínky nepostačuje.“ 23. Soud má za to, že žalobkyni nic nebránilo, aby ve smlouvě podrobně rozepsala jaké porušení je smluvní pokutou zajišťováno, jaké jsou podmínky uplatnění smluvních pokut a jejich výši za prodlení v jaké délce s úhradou částek účastníkem. Účastník by pak měl možnost rozmyslet, zda za těchto podmínek bude s žalobkyní smlouvu vůbec na dobu určitou uzavírat, neboť i tyto podmínky a smluvní pokuty a jejích výše nepochybně hrají roli při jeho rozhodování, zda s žalobkyní jako operátorem smlouvu uzavřít. Soud závěry správních orgánů nepovažuje za nepřiměřenou či extenzivní ochranu spotřebitelů, navíc za situace, kdy bylo plně v rukou žalobkyně, aby svým přístupem ke konstrukci smluv zabránila zdánlivosti předmětného ujednání. Z výše uvedených důvodů proto soud rozhodnutí správních orgánů shledal jako správná, řádně a logicky odůvodněná v souladu s konstantní judikaturou. Soud tedy neshledal nárok žalobkyně důvodný a proto žalobu podle § 250i o.s.ř. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému prokazatelně žádné náklady nevznikly a žádné neuplatňoval. Proto soud rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.