8 C 93/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Ševelovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 580 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 8 580 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 8 580 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 580 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhá, aby žalovaný zaplatil částku 19 920 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 22 803,41 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 11 483,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 000,95 Kč od datum do datum ve výši 7,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 19 000,95 Kč od datum do datum ve výši 7,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 19 000,95 Kč od datum do datum ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 19 000,95 Kč od datum do datum ve výši 10,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 19 000,95 Kč od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zákonný úrok z prodlení z částky 9 499,05 Kč od datum do datum ve výši 7,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 9 499,05 Kč od datum do datum ve výši 7,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 979,05 Kč od datum do datum ve výši 7,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 979,05 Kč od datum do datum ve výši 7,50 %, zákonný úrok z prodlení z částky 979,05 Kč od datum do datum ve výši 10,75 %, zákonný úrok z prodlení z částky 979,05 Kč od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí v němž trvá prodlení dlužníka je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, úrok z prodlení z částky 8 580 Kč ve výši 2,5 % ročně od datum do datum, úrok z prodlení z částky 8 580 Kč od datum do zaplacení ve výši rozdílu mezi ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 28 500 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, dvě smlouvy o půjčce. Uplatnila nárok 1) na zaplacení 19 000,95 Kč, který vznikl, ze smlouvy o půjčce, kdy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek 13 280 Kč, žalovaný uhradil 14 279,05 Kč. Jistina proto činí 11 418,84 Kč a dlužný poplatek 7 582,11 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení od datum do datum ve výši 22 803,41 Kč. Nárok 2) na zaplacení 9 499,05 Kč vznikl ze smlouvy o půjčce ze dne datum, kdy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč za poplatek 6 640 Kč, žalovaný uhradil 7 140,95 Kč, jistina proto činí 5 708,56 Kč a souhrnný poplatek 3 790,49 Kč. Zákonný úrok z prodlení byl kapitalizován od datum do datum ve výši 11 483,11 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Předvolání s žalobou mu bylo doručeno na adresu místa trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto projednal a rozhodl věc v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).

3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a její přílohy, má soud za prokázáno, že pohledávky právnická osoba, za žalovaným z obou výše uvedených smluv o půjčce byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společností právnická osoba, jejím přípisem ze dne datum, odeslaným poštou datum. Soud má tedy za prokázáno, že žalobkyně nabyla postoupením celou pohledávku za žalovanou podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum číslo soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností právnická osoba a na jejím základě si půjčil částku 20 000 Kč a stvrdil, že peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem 33 280 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč, počínaje 7 dnem od data uzavření smlouvy. Splatnost poslední splátky nastala datum RPSN byla stanovena ve výši 199,4 %. V článku 5 smluvních podmínek bylo dohodnuto, že se uhrazené splátky započítávají nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení poplatku se započítávají na vlastní částku půjčky.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne datum, číslo soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností právnická osoba a na jejím základě si půjčil částku 10 000 Kč a stvrdil, že peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, tedy se zavázal zaplatit celkem 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, počínaje 7 dnem od data uzavření smlouvy. Splatnost poslední splátky nastala datum RPSN byla stanoven ve výši 199,4 %. Ze zákaznických karet bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí obou zápůjček nezaměstnaný, pobíral státní podporu 5 500 Kč a měl mít další příjmy 2 000 Kč v 3/ 2005 a 3 500 Kč v 4/ 2005, přičemž uvedené výdaje činily v 4/ 2005 6 800 Kč a výše splátek z obou zápůjček 3 840 Kč měsíčně.

6. Žalovaný na svou obranu nic neuvedl a z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by na své závazky ze zjištěné smlouvy o půjčce uhradil více, než tvrdila žalobkyně v žalobě, tedy částku 14 279,05 Kč a 7 140,95 Kč.

7. Podle statistiky ČNB https: // webová adresa činila v březnu 2005 úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu se splatností do 1 roku (UK3) 12,21 %, v 2/ 2005 12,69 % a úroková sazba kontokorenty 13,60 % - 13,78% a úroková sazba kreditní karty 20,99 % 21,14%. Soudu je z rozhodovací činnosti známo, že v roce 2005 činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem do výše 15 %.

8. Soud vzhledem k datu uzavření smlouvy postupoval podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., podle dosavadních předpisů 9. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

10. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

11. Podle ust. § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

13. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Podle § 456 obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

15. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 458 musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením.

16. Na posuzovanou smlouvu o půjčce se aplikuje právní úprava obsažená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 321/2001 Sb.“), který ještě výslovně nestanovil povinnost poskytovatelů úvěrů či půjček posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr. Nicméně skutečnost, že poskytovatel poskytne nezaměstnanému žadateli dvě půjčky s výše uvedenými poplatky, je nutno zhodnotit při úvaze o platnosti smluv.

17. Půjčky byly žalovanému poskytnuty kapitálovou obchodní společností, podnikající ve finančnictví (v jeho nebankovní části) kdy jejím smyslem a účelem je podnikatelskou činností vyvářet zisk. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. Vzhledem k tomu, že sjednaný souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč a 6 640 Kč není dále strukturován, soud považoval takovou úplatu za půjčení peněz za sjednaný úrok. Sjednaná úroková sazba tak činí 66,40 % ročně, RPSN 199,4 %. Takto sjednanou úrokovou sazbu je možno podrobit přezkumu přiměřenosti z hlediska rozporu s dobrými mravy, neboť značná nepřiměřenost výše smluvního úroku je způsobilá porušit souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad.

18. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným smlouvy o půjčce nebyly platně uzavřeny, a to vzhledem k ujednání o výši souhrnných poplatků, který představuje úrok ve výši 66,40 % p.a. Taková ujednání jsou absolutně neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť ujednaná výše úroku se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR, je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa). Soud uzavírá, že sjednaná výše úroku ve smlouvě je v rozporu s dobrými mravy, když podle statistiky ČNB výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů poskytnutých bankami v České republice činila v době uzavření smlouvy 12,21- 12,69 %, u úvěrů čerpaných prostřednictvím kreditních karet pak 20,99- 21,14 % ročně. Ve smlouvách o půjčce pak sjednaný souhrnný poplatek, představuje úrokovou sazbu ve výši 66,40 % a představuje více jak pětinásobek průměrné výše úrokových sazeb spotřebních úvěrů podle statistiky obec národní banky. Za této situace, je sjednaná výše úroku v rozporu s dobrými mravy.

19. Soud se zabýval tím, zda lze tuto část právního úkonu oddělit od ostatního obsahu. Tuto oddělitelnost posoudil v souladu s ust. § 41 obč. zák. a dospěl k závěru, že ujednání o úroku od ostatního obsahu smlouvy oddělit nelze. Je třeba dbát, aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala a tedy je nutno respektovat zásadu autonomie vůle. V této souvislosti, je nutno zdůraznit nejen smysl a účel existence původní věřitelky, nýbrž také adhezní povahu smlouvy. Je nutno poukázat na to, že v uvedeném případě vystupuje původní věřitelka jako podnikatel s cílem vytváření zisku a materiálním zdrojem vytváření zisku je zde souhrnný poplatek. Nelze pochybovat o tom, že bez sjednání tohoto poplatku (úroku) by původní věřitelka takový právní úkon neučinila, protože smyslem její existence je generování zisku. Pokud soud bude respektovat autonomie vůle, musí vzít v úvahu, že původní věřitelce, nelze proti její vůli vnutit pouze částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy.

20. Soud proto uzavírá, že pokud je neplatným ujednání o souhrnném poplatku ve výši 6 640 Kč, 13 280 Kč, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon, tedy smlouvy o půjčce, uzavřené mezi účastníky dne datum a datum podle § 39 obč. zák. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona. Na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

21. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat podle § 457 obč. zák.

22. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatných smluv o půjčce částku celkem 30 000 Kč, je žalovaný povinen takové plnění vrátit. Žalovaný již uhradil částku 21 420 Kč, jak žalobkyně sama tvrdila, je proto povinen vrátit částku 8 580 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě v této části vyhověl včetně úroků z prodlení v požadované výši 7,25 % od datum tj. ode dne následujícího po uplynutí 10 denní lhůty uvedené v oznámení o postoupení pohledávky odeslané datum a doručené podle § 573 o. z. třetím pracovním dnem po odeslání, tedy datum. Pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení od dřívějšího data, splatnost nároku neprokázala. Nárok na úrok z prodlení pak soud posoudil podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., neboť k prodlení došlo za účinnosti tohoto zákona. Výše úroku z prodlení je stanovena vládním nařízením číslo Sb. a ke dni datum činila zákonný úrok 8,25 % ročně, proto byla výše úroku přiznána s ohledem na žalobní návrh z dlužné částky v požadované výši maximálně 8,25 % ročně. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.