9 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] se společnosti [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), jejíž nedílnou součástí jsou i smluvní podmínky otištěné na druhé straně listiny obsahující smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli i souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek a půjčku v 53 týdenních splátkách po [částka]. Jelikož ovšem žalovaný nehradil tyto splátky řádně a včas, porušil tím smlouvu s tím, že poslední splátku řádně zaplatil dne [datum]. Žalovaný tak doposud zaplatila částku [částka]. K uvedenému dni proto původnímu věřiteli vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny půjčky a dlužného poplatku v celkové výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ta uvedenou skutečnost oznámila žalovanému a rovněž mu odeslala na poslední známou adresu i předžalobní výzvu. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši dané nařízení vlády z dlužné částky jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“), a žalovanou soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Celá půjčka včetně poplatku měla být žalovaným zaplacena v 53 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný celkem na tomto závazku zaplatil k rukám původního věřitele částku [částka] s tím, že poslední splátku zaplatila dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovaného k zaplacení dluhu do [datum]. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil.

4. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Poněvadž smlouva uzavřená mezi žalovaným a původním věřitelem byla sjednána reálně dne [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníci jako smluvní strany ujednali, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum].

6. Podle § 54a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, že za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové místo, platební instituce, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř, pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, penzijní společnost, organizátor regulovaného trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání.

7. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 3 cit. ustanovení spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

8. Soud předně konstatuje, že vztah mezi účastníky by měl podle obsahu práv a povinností povahu smlouvy o půjčce ve smyslu 657 obč. zák., přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v daném případě použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla ve prospěch žalovaného jako dlužníka peněžní částku [částka], kterou se žalovaný zavázala splácet v týdenních splátkách. Žalovaný doposud zaplatil celkem částku [částka].

10. Soud s ohledem na další právní posouzení věci se přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka byla žalované poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku ve výši [částka] pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]).

11. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy učinila žalobkyně ujednání o souhrnném poplatku v podobě znemožňující aplikaci zmíněného korektivu, když k účelovému rozlišení nelze přihlédnout. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů vyplývajícím z § 3 odst. 1 obč. zák.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu při vědomí neaplikovatelnosti právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele (§ 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 obč. zák.) dále eliminovala i užití korektivu dobrých mravů. Smlouva ze dne [datum] sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. mikropůjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Tento právní úkon učiněný in fraudem legis je podle § 39 obč. zák. v této části absolutně neplatný, k čemuž je soud povinen přihlédnout ex officio.

13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Důvod neplatnosti právního úkonu se může omezit pouze na část právního úkonu, je-li tato neplatná část oddělitelná od ostatního obsahu. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo k okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo. Již v rozsudku ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1248/96 Nejvyšší soud uzavřel, že při posuzování otázky, zda část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti lze oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Je totiž nutno respektovat zásadu autonomie vůle. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 436/05). Nyní je nutno zdůraznit nejen smysl a účel existence původní věřitelky, nýbrž také adhezní povahu smlouvy, a sice s tím, že v souzené věci je materiálním zdrojem vytváření zisku poplatek [částka]. Tedy část právního úkonu, kterou, byla-li by shledána neplatnou, nelze od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatku by původní věřitelka, jíž je vlastní svou činností generovat zisk, což vůbec podmiňuje její existenci, takovýto právní úkon neučinila. V tomto směru je třeba dbát, aby byla respektována autonomie vůle smluvních stran. Jednající věřitelce, která sleduje uskutečnění jednotného právního následku, navíc pro ni základní povahy (dosažení zisku), nelze proti její vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Je-li neplatným ujednání o poplatku ve výši [částka], je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon – smlouva o půjčce ze dne [datum] – a protože si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, původní věřitelka poskytla částku [částka] a žalovaný částku [částka], což žalobkyně sama tvrdila, aniž by bylo třeba tuto skutečnost dokazovat (k tomu také viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998 sp. zn. 16 Co 95/98, ke kterému se přihlásil Nejvyšší soud jeho publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 25 Cdo 627/2006), jsou povinni si plnění vrátit (§ 457 obč. zák.) a v případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Ve zbytku nároku (tj. co do částky [částka]) pak žalobu soudu zamítl.

16. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství pouze z přisouzené částky [částka], a to ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) úrok z prodlení ve výši dáné nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastnice ujednaly výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. Žalovaný se dostal do prodlení dne [datum], neboť z předžalobní výzvy je zřejmé, jakého nároku se žalobkyně domáhá a v jakém termínu požaduje jeho zaplacení.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisy nevznikly.