9 C 159/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 29 935 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 19 449 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 486 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 196,82 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 935 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 795 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná zaplatila celkem částku 29 935 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 20 000Kč. Tato částka měla být splacena nejpozději do 24 měsíců s poplatkem 660 Kč za poskytnutí úvěru. Rovněž byly sjednány další platby, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za sms servis ve výši 49 Kč. V rámci druhé až osmé splátky úvěru byl sjednán úrok ve výši 980 Kč za splátku. V rámci první splátky a od deváté splátky nebyl sjednán žádný úrok. Peněžní prostředky byly poukázány dne 6. 8. 222 na bankovní účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], a to [webová adresa], případně v mobilní aplikaci společnosti [právnická osoba] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla. Žalovaná doposud na nároku uhradila částku pouze částku 551 Kč a dostala se proto do prodlení s úhradou splátek úvěru. Z toho důvodu vznikly žalobkyni další náklady, a to za upomínky 3 x 300 Kč a 1 300 Kč, nárok na smluvní pokutu ve výši 3 x 500 Kč (v případě prodlení s každou splátkou sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč). Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Ke dni podání žaloby tedy žalovaná dluží neuhrazenou jistinu ve výši 19 499 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (99 Kč x 4), poplatky za prodloužení úvěru ve výši 3 910 Kč, úrok ve výši 2 940 Kč (3 x 980 Kč), účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. V rámci příslušenství požaduje žalobkyně zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 196,82 Kč za období od [datum] do [datum] a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 935 Kč od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, přičemž předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu trvalého pobytu řádně a včas. Zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil a svou neúčast zástupce omluvil. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastnic podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Z listiny označené jako úvěrová smlouva a standardní informace, že podle této smlouvy měl být sjednán úvěr se žalovanou dne [datum], na jehož základě poskytla žalobkyně úvěr žalované ve výši 20 000 Kč. Tato částka měla být splacena ve 24 splátkách podle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Dále byl sjednán poplatek 660 Kč za poskytnutí úvěru, poplatek za posunutí splatnosti splátky ve výši 1 980 Kč poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za sms servis ve výši 49 Kč, smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení s každou splátkou (viz oddíl„ náklady úvěru“). V rámci druhé a až osmé splátky byl sjednán úrok ve výši 980 Kč za splátku. V rámci první a od deváté splátky nebyl sjednán. Osoba žalované je identifikována jménem, příjmením a dalšími nacionálemi. Smlouva za žalovanou byla podepsána kódem [číslo] z telefonního čísla [číslo], které uvedla žalovaná. Identifikace osoby žalované vyplývá i z fotokopií občanského průkazu. Z výpisu z bankovního účtu plyne, že peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč byly poukázány žalobkyní dne 6. 8. 222 na bankovní účet uvedený v žádosti o úvěr. Z dopisu ze dne [datum] plyne, že žalovaná byly vyzvána k zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne [datum] byla vyzvána k zaplacení dluhu. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne [datum] plyne, že žalobkyně v této listiny uvádí údaje týkají se majetkové situace žalované a ověření v evidenci ISIR, ISIS, [příjmení], NRKI. K tomu připojili i metodiku ověření posouzení bonity klienta. Žalovaná doposud uhradila částku ve výši 551 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z uvedené smlouvy. Dne [datum] byla výzva odeslán, jak vyplývá z podacího lístku.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně k důkazu předložila několik listin včetně výpisu z bankovního účtu a fotokopie oboustranné občanského průkazu, přičemž z těchto listin sice vyplývá identifikace žalované, její jméno, příjmení, datum narození, a skutečnost, že byla na jí uvedený účet odeslána částka 20 000 Kč. Z ostatních listin – např. formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy – žádost, která není opatřena podpisem žalované, je uvedeno jméno dlužnice a výše poskytnutého úvěru. Majitelem bankovního účtu, na nějž byla poukázána částka 20 000 Kč, je žalovaná. Soud uzavírá, že žalobkyně poukázala na účet žalované částku 20 000 Kč. Neprokázala však, že byla posouzena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, na niž doposud žalovaná zaplatila částku 551 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] a odeslanou dne [datum], vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. Žalovaná doposud dluh nezaplatila.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.:) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] byla uzavřena elektronicky, kdy žalovaná podepsala smlouvu prostřednictvím SMS kódu, který jí byl zaslán žalobkyní na telefonní číslo uvedené ve smlouvě. K uzavření smlouvy v elektronické podobě se vyjádřil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 3. 2016, č. j. 15 Co 875/2015-129 takto:„ Podpis elektronického úkonu prostřednictvím SMS kódu předpokládá, že správnost a úplnost elektronicky vyhotoveného dokumentu potvrdí jednající tím, že odešle adresátovi právního úkonu či právního jednání z telefonního čísla spojeného s jeho osobou a známého druhému z účastníků právního jednání jako jeho identifikační znak, SMS ve tvaru známém příjemci, jehož doručením projeví vůli – souhlas být právním úkonem či jednáním vázán. Uvedený způsob potvrzení správnosti a úplnosti projevu vůle jednajícím, označeným v elektronickém právním úkonu dalšími identifikačními údaji, zpravidla jménem, příjmením, datem narození či rodným číslem a adresou bydliště, považuje odvolací soud za jednu z možných forem elektronického podpisu dokumentu, navíc běžně používaný bankovními institucemi v rámci internetového bankovnictví, jakož i v rámci nabídky jiných služeb po internetu a odpovídá současným trendům vývoje elektronické komunikace osob. Touto formou podpisu lze učinit i akceptaci elektronického návrhu smlouvy, pokud k němu dojde v navrhovatelem určené, jinak přiměřené době (§ 43 odst. 1 písm. a) a b) obč. zák. a § 1735 o.z.)“. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uzavření předmětné smlouvy o úvěru elektronickým způsobem.

8. Při posuzování závazkového vztahu soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 zákona, podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. V daném případě žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmy a výdaje žalované, a další informace (věk, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd.), a nahlédli do externích úvěrových registrů. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně žádné důkazy neoznačila. Žalobkyně sice tvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalované (příjmy a výdaje), ovšem již absentuje tvrzení, jaké doklady žalovaná předložila a jak je žalobkyně ověřila. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její absenci u jednání. Soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon a současná judikatura.

13. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva uvedená o úvěru neplatná rovněž pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jako by nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je nutné s ohledem na ustanovení § 87 cit. zákona, který je ve vztahu k ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2993 o. z. v poměru speciality, tedy jinak řečeno vrátit takto poskytnutou jistiny v přiměřené lhůtě. Jelikož žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 20 000 Kč a žalovaná na tuto jistinu doposud zaplatila částku 1 859 Kč, soud vyhověl žalobě vyhověl pouze do částky 18 141 Kč. Žalované uložil povinnosti zaplatit žalobkyni částku 18 141 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud z obsahu spisu nezjistil žádné okolnosti svědčící pro stanovení jiné přiměřené lhůta pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.

15. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy zčásti úspěšné žalobkyni (v rozsahu 65 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 30 % (úspěch 65 % - neúspěch 35 %). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 198 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 29 935 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 300 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 900 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tedy náklady řízení činily 2 650 Kč. S ohledem na částečný neúspěch, soud proto přiznal žalobkyni 64 % z této částky, a to ve výši 795 Kč. Ta je splatná k rukám zástupce žalobkyně v běžné pariční lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.