9 C 176/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 108,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15 108,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 108,75 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 6 181 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky sídlem [adresa žalobkyně].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytla žalovanému úvěr ve výši 53 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit. Mezi smluvními stranami byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl vydán dne [datum rozhodnutí] platební rozkaz, na základě něhož byla žalovanému uložena povinnost zaplatit smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v kapitalizované výši 10 393,25 Kč, v daném případě do [datum]. Jelikož ovšem nadále je žalovaný v prodlení s úhradou dluhu i po datu [datum], požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty i z částky 59 394,04 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 924,67 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 146,15 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s ustanovením § 122 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, uplatňuje smluvní pokutu toliko ve výši 15 108,75 Kč. Žalovaný dlužnou částku představující kapitalizovanou smluvní pokutu i přes předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je licencovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, a to i ke dni uzavření níže uvedené úvěrové smlouvy. Z platebního rozkazu 4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastníky, z obsahu listiny označeného jako smlouva o úvěru soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 53 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit. Mezi smluvními stranami bylo dále sjednáno v čl. 6 smlouvy, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru (dále též jen„ nová jistina úvěru“). [příjmení] jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu Klient v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.

7. části B) smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po Dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Mezi smluvními stranami byla sjednán úrok ve výši 54,17 % ročně z dlužné částky.

5. Ze spisu vedeného u u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to žaloby, platebního rozkazu a připojených listin má soud za prokázané, že se žalobkyně po žalovaném domáhala plnění ze shora uvedeného smlouvy, a to mimo jiné smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky v kapitalizované výši 10 393,25 Kč, v daném případě do [datum]. Žalobkyně podle listin posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného jako úvěrovaného a tudíž po posouzení věci podepsaný soud dne [datum] vydal platební rozkaz, na základě něhož byla žalovanému uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 10 393,25 Kč.

6. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný je nadále v prodlení s úhradou dluhu i po datu [datum], a žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty z částky 59 394,04 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 924,67 Kč za období od [datum] do [datum], z částky 41 146,15 Kč od [datum] do [datum].

7. Soud na projednávanou věc aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a dospěl k následujícím právním závěrům.

8. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

9. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

10. Žalobkyně, jak ostatně vyplývá i z postupu soudu v předcházející věci, podle soud postupovala při posouzení úvěruschopnosti řádně, tedy jinak řečeno, zjišťovala a ověřovala reálné pravidelné běžné měsíční výdaje žalovaného na její běžné potřeby a saturací bydlení a dalších nezbytných mandatorních výdajů (výdaje za mobilní tarif, zdravotní péči, jízdné apod.).

11. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o. z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 54,17 % ročně na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o. z. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku [číslo] Sb., ve znění do [datum] Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [číslo], či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

12. V řízení bylo prokázáno, že výš sjednané a obvyklou výší úroků ještě v projednávané věcí neznamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Tudíž soud výši úrokové sazby v projednávané věci neshledal nepřiměřeně vysokou a nepovažuje toto ujednání za absolutně neplatné, které by mělo za následek absolutní neplatnost smlouvy jako celku, tedy včetně ujednání o smluvní pokutě.

13. Podle § 2048 o. z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Pokud si smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly pro případ prodlení se zaplacením úvěru smluvní pokutu, je žalovaný v postavení dlužníka povinen za prodlení se splacením závazku zaplatit žalobkyni jako věřiteli smluvní pokutu podle § 2048 o. z. i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Platná právní úprava nezakazuje věřiteli požadovat v případě prodlení s plněním peněžitého závazku jak úroky z prodlení, tak smluvní pokutu, byla-li smlouvou platně sjednána (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. Protože šlo v posuzované věci o spotřebitelskou smlouvu o úvěru, soud akcentuje skutečnost, že ustanovení o smluvní pokutě nebylo zakotveno ve všeobecných obchodních podmínkách, avšak v souladu s judikaturou (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3512/11) v samotném obsahu smlouvy o úvěru, se kterou žalovaný mohl plně seznámit.

16. Sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny do zaplacení dluhu nebyla v rozporu s účelem smluvní pokuty, kterým je stanovit majetkovou sankci ve vztahu k dlužníku pro případ, že nesplní smluvní pokutou utvrzený dluh, a dostatečně zabezpečit věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplacením utvrzeného dluhu vzniknout. 17. [ulice] výše smluvní pokuty bude vázána na dobu, po kterou žalovaný nedostojí povinnosti, kterou smluvně převzal. Požadovaná částka smluvní pokuty byla důsledkem doby, která uplynula ode dne splatnosti utvrzené pohledávky do podání žaloby. Smluvní pokuta se proto odvíjela od doby prodlení žalovaného. V posuzovaném případě tak smluvní pokuta byla proporcionální a souladná s dobrými mravy, neboť byla důsledkem dlouhodobého prodlení žalované a s tím spojeného navyšování o 0,4% denní sazbu smluvní pokuty. Uvedený právní závěr plyne 1 konstantní soudní judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně splňuje kritéria uplatněná v ustanovení § 122 shora cit. zákona, podle jehož odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odst. 2 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. V projednávané věci byl poskytnut úvěr ve výši 53 000 Kč, a tedy součin čísla 0,5 a částky 53 000 Kč činí 26 500 Kč. Doposud uplatněné smluvní pokuty ve výši 15 108,75 Kč a ve výši 10 393,25 Kč činí součet 25 502 Kč, tedy částku nižší než onu horní hranici 26 500 Kč. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 15 108,75 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 300 Kč, a dále jeden úkon právní služby (účast u jednání) podle § 8 vyhlášky po 1 740 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 2 640 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč a jedna náhrada hotového výdaje (účast u jednání) ve výši 300 Kč, tedy celkem 600 Kč. Zástupci dále náleží nárok na náhradu za ztrátu času za 4 x započatých půlhodin po 100 Kč cestou ze sídla substitučního advokáta ([obec]) do sídla soudu ([obec]) a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 400 Kč. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné v celkové výši 807 Kč osobním vozidlem tovární značky Mazda, [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum] - celkem 2 x 50 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši 5,20 Kč ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 467/2022 Sb., při průměrné spotřebě vozidla ve výši 6,96 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru benzinu 95 ve výši 41,20 Kč (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky). Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 934 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 6 181 Kč.