9 C 177/2019

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobců: celé jméno žalobce, datum narození celé jméno žalobkyně, datum narození oba bytem adresa žalobce, původního účastníka a žalobkyně oba zastoupeni zákonnou zástupkyní jméno příjmení narozenou datum, bytem adresa žalobce, původního účastníka a žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresou pro doručování adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se právní předchůdce žalobců celé jméno žalobce, datum narození, zemřelý datum, domáhal po žalovaném zaplacení částka se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne datum dohodu o uznání dluhu ve výši částka, který měl žalovaný žalobci splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka počínaje dnem datum. Do dne podání žaloby však žalobci ničeho neuhradil. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil.

2. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud učinil následující skutková zjištění.

3. Z dohody o uznání dluhu a jeho splácení ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobců a žalovaným soud zjistil, že se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit částka z titulu blíže nespecifikovaných dílčích smluv o půjčce. Žalovaný prohlásil, že dluh uznává a zavazuje se jej vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně částka nejpozději k 28. dni kalendářního měsíce počínaje březnem 2019. Sjednali si, že prodlením se zaplacením splátky nastane splatnost zbývající části dluhu. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 12. 2020, č. j. 22 D 1304/2019-224, které nabylo právní moci datum, soud schválil dohodu dědiců, dle které pohledávku po zůstaviteli celé jméno žalobce, narozenému datum, zemřelému datum, vůči žalovanému z důvodu neuhrazeného dluhu dle dohody o uznání dluhu ze dne datum ve výši částka nabyli rovným dílem žalobci, děti zůstavitele, jako dědici podle zákonné dědické posloupnosti. Žalobci, kteří jsou tedy ohledně tohoto nároku právními nástupci původního žalobce, i přes poučení soudu ničeho dalšího ohledně uznání dluhu nedotvrdili.

4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Jde o jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, které může být obsaženo i ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 555 a § 556 o. z.) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají. Protože uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (§ 582 odst. 1 věta první o. z.), musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranné právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Uznává-li dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu i výše) uznává. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018).

6. V projednávané věci žalovaný uznal sice dluh co do výše částka, důvod vzniku dluhu však z předložené listiny o uznání dluhu nevyplývá. Uznávaný dluh musí být specifikován tak, aby byl určitý a nebyl zaměnitelný s jiným. Specifikace důvodu dluhu odkazem na dílčí smlouvy o půjčce, které nejsou v listině o uznání dluhu nijak blíže konkretizovány ani k ní nebyly přiloženy, je proto nedostatečná. Není zřejmé, které konkrétní dluhy žalovaný uznal a z čeho vyplývá nárok původního žalobce na zaplacení žalované částky. Jelikož uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nebyl prokázán nárok žalobců na zaplacení žalované částky a soud žalobu z tohoto důvodu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože měl žalovaný ve věci plný úspěch, má proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků řízení. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově.