9 C 177/2019

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobců: celé jméno žalobce , datum narození celé jméno žalobkyně , datum narození oba bytem adresa žalobce, původního účastníka a žalobkyně oba zastoupeni zákonnou zástupkyní jméno příjmení narozenou datum , bytem adresa žalobce, původního účastníka a žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresou pro doručování adresa žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se právní předchůdce žalobců [celé jméno žalobce], [datum narození], zemřelý [datum], domáhal po žalovaném zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne [datum] dohodu o uznání dluhu ve výši [částka], který měl žalovaný žalobci splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] počínaje dnem [datum]. Do dne podání žaloby však žalobci ničeho neuhradil. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil.

2. V souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud učinil následující skutková zjištění.

3. Z dohody o uznání dluhu a jeho splácení ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobců a žalovaným soud zjistil, že se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit [částka] z titulu blíže nespecifikovaných dílčích smluv o půjčce. Žalovaný prohlásil, že dluh uznává a zavazuje se jej vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně [částka] nejpozději k 28. dni kalendářního měsíce počínaje březnem 2019. Sjednali si, že prodlením se zaplacením splátky nastane splatnost zbývající části dluhu. Usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 12. 2020, č. j. 22 D 1304/2019-224, které nabylo právní moci [datum], soud schválil dohodu dědiců, dle které pohledávku po zůstaviteli [celé jméno žalobce], narozenému [datum], zemřelému [datum], vůči žalovanému z důvodu neuhrazeného dluhu dle dohody o uznání dluhu ze dne [datum] ve výši [částka] nabyli rovným dílem žalobci, děti zůstavitele, jako dědici podle zákonné dědické posloupnosti. Žalobci, kteří jsou tedy ohledně tohoto nároku právními nástupci původního žalobce, i přes poučení soudu ničeho dalšího ohledně uznání dluhu nedotvrdili.

4. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

5. Uznání dluhu zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Jde o jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, které může být obsaženo i ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení, stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 555 a § 556 o. z.) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají. Protože uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (§ 582 odst. 1 věta první o. z.), musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranné právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Uznává-li dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu i výše) uznává. Uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a existuje-li právní důvod plnění, není uznáním dluhu nahrazen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018).

6. V projednávané věci žalovaný uznal sice dluh co do výše [částka], důvod vzniku dluhu však z předložené listiny o uznání dluhu nevyplývá. Uznávaný dluh musí být specifikován tak, aby byl určitý a nebyl zaměnitelný s jiným. Specifikace důvodu dluhu odkazem na dílčí smlouvy o půjčce, které nejsou v listině o uznání dluhu nijak blíže konkretizovány ani k ní nebyly přiloženy, je proto nedostatečná. Není zřejmé, které konkrétní dluhy žalovaný uznal a z čeho vyplývá nárok původního žalobce na zaplacení žalované částky. Jelikož uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem, nebyl prokázán nárok žalobců na zaplacení žalované částky a soud žalobu z tohoto důvodu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Protože měl žalovaný ve věci plný úspěch, má proti žalobcům právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému žádné náklady nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků řízení.