9 C 203/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 000 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 325,14 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 983 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 6 010 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč, aniž by byl sjednán úrok. Žalovaný se zavázal splatit tento úvěr do [datum]. Žalovaný zažádal o sjednání půjčky prostřednictvím webobých stránek [webová adresa], kde předvyplnil údaje, zaslal fotokopii občanského průkazu, zaslal verifikační platbu a původní věřitelka po posouzení úvěruschopnosti schválila úvěr. Jelikož ovšem žalovaný uvedenou částku nevrátil, vznikl původní věřitelce též nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné jistiny úvěru, a to za každý den prodlení, jak vyplývá z podmínek úvěru a zároveň nárok na zaplacení paušální náhrady výdajů spojených s uplatněním pohledávky podle sazebníku. Mezi původní věřitelkou a žalobkyní byla uzavřena dne [datum] rámcová smlouva o postoupení pohledávek, v souladu s níž pak původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným dílčí smlouvou o postoupení ze dne [datum]. Žalobkyně krom dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 100 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z částky 5 000 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 325,14 Kč za období od [datum] do [datum], a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 480 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby neplnil na svém dluhu ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně poukázala na bankovní účet č. [bankovní účet], který označil žalovaný dne [datum] částku 5 000 Kč označenou jako„ půjčka od Zaplo [číslo]“. Z uvedeného účtu označeného jména a příjmením žalovaného byla poukázána ostatně částka 1 Kč jako verifikační platba. Žalobkyně předložila soudu další listiny, z nichž opírá svůj nárok (viz všeobecné obchodní podmínky, internetový formulář s označením smlouvy shora uvedeným číslem, částkou 5 000 Kč poskytnutou žalovanému a splatností této částky z titulu úvěru do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru). Žalovaný je identifikován jménem, příjmením, adresou bydliště, e-mailovou adresou a dalšími údaji. Byť se podle tvrzení žalobkyně jednalo o smluvní vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, jehož předmětem bylo poskytnutí úvěru, žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného sice tvrdila určité skutečnosti, neoznačila k nim ovšem žádné důkazy, a proto tato tvrzení nebyla prokázána. Z rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni, která uvedenou skutečnosti písemně oznámila žalovanému. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván žalobkyni prostřednictvím zástupce z řad advokátů k zaplacení dlužné částky. Dopis, který je svou formou předžalobní výzvou, byl odeslán na poslední známou adresu žalovaného dne [datum]. Žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku doposud nezaplatil na nároku žalobkyně ničeho.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Žalobkyně je„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je podle povahy kontraktu a okolností případu spotřebitelem.

8. Podle § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tím je zákon č. 297/2016 Sb., který v § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

9. Podle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. V daném případě smlouva o spotřebitelském úvěru měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetové stránky.

11. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky, poněvadž žalovaný je dostatečně identifikován a byla zachována posloupnost kroků směřujících k uzavření smlouvy.

12. K identifikaci (ztotožnění) určité osoby se vyjadřuje obecně § 3019 o. z. takto:„ Údaji, podle nichž lze člověka zjistit, jsou zejména jméno, bydliště a datum narození, popřípadě identifikující údaj podle jiného právního předpisu. Identifikujícím údajem právnické osoby nebo podnikatele je identifikační číslo osoby, bylo-li jim přiděleno.“ K otázce uzavírání smluv prostřednictvím elektronické komunikace a identifikace osoby se vyjádřil např. i Nejvyšší soud Slovenské republiky ve svém rozsudku sp. zn. 2Sžo [číslo] ze dne [datum], v němž dospěl k závěru, že pod pojmem elektronický podpis je nutné zařadit i takové formy podpisu, které zákon nedefinuje, jako např. jednoduché uvedení jména a příjmení odesílatele na závěr e-mailové komunikace, anebo podpisový vzor, který se automaticky připojí k odesílané e-mailové zprávě, anebo jakékoli jiné znaky a označení, které smluvní anebo jiné strany považují za identifikační kód, v souladu s nímž jsou schopné identifikovat odesílatele. Uvedené závěry jsou aplikovatelné i na projednávanou věc. Za této situace soud uzavírá, že ze skutkových zjištění plyne a soud má za prokázáné, že žalovaný byl prostřednictvím několika údajů (označení bydliště, bankovní účet, e-mailová adresa, kopie občanského průkazu) natolik určitě identifikován, že je prokázáno tvrzení o uzavření smlouvy mezi smluvními stranami. Tedy jinak řečeno v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uzavření předmětné smlouvy o úvěru elektronickým způsobem.

13. Nelze přehlédnout ale další náhled soudu. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. V daném případě žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmy a výdaje žalovaného, a další informace (věk, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd.), a nahlédli do externích úvěrových registrů. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně ale žádné důkazy neoznačila, a proto tvrzení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti a lustrace žalovaného v registrech dlužníků nebylo prokázáno.

19. O této povinnosti tvrdit a prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti však soud žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její absenci u jednání. Soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon a současná judikatura.

20. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva o úvěru neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

21. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], konstatoval, že § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je tudíž povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s § 87 ZosÚ, které je ustanovením speciálním (jak vyplývá z úvahy shora) ve vztahu k bezdůvodnému obohacení podle § 1991 o. z.

22. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž uvedenou částku doposud ani zčásti nevrátil. Proto je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

23. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a speciální úpravě ustanovení § 87 ZosÚ pak vyplývá, že se žalovaný doposud nedostal do prodlení s vydáním této částky. Z toho důvodu jsou veškeré zbývající uplatněné nároky nedůvodné, soud proto ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná v rozsahu 83 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % z celku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 6 010 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tedy náhrada nákladů řízení činila 1 489 Kč. Při částečném úspěchu ve věci v rozsahu 66 % tedy náhrada nákladů řízení činí 983 Kč, která je splatná ve stejné lhůtě jako nárok samotný.