9 C 207/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem titul Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka úrokem z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce částka k rukám titul titul. jméno příjmení, Ph. D., advokáta sídlem adresa.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka spolu s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o poskytnutí úvěru číslo se společností právnická osoba (dále jen„ banka“ či„ věřitelka“), na základě níž mu byl téhož dne poskytnut žalovanému úvěr ve výši částka jako neúčelový úvěr. Nedílnou součástí této smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), z nichž vyplývá, že dlužník je povinen splatit úvěr s úrokovou sazbou 19 % ročně z dlužné částky. Podle čl. III. bodu 9 ve spojení se sazebníkem byla mezi smluvními stranami sjednána smluvní pokuta za prodlení se splátkami. Žalovaný ovšem řádně nehradil splátky včas, a proto byl bankou vyzván k doplacení dlužné částky. Poněvadž se tak ale ve lhůtě stanovené bankou nestalo, ta úvěr ke dni datum předčasně zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila smluvní pokuta částku částka. Částečným plněním pak doposud žalovaný dluží na smluvní pokutě částku částka. Pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z banky na žalobkyni, přičemž dluh ke dni postoupení činil částka. Žalobkyně písemně oznámila žalovanému postoupení pohledávka a současně jej písemně vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dluhu. Žalobkyně dále požaduje roční úrok z prodlení ve výši 3,5 % ročně včetně již kapitalizovaného příslušenství (úroku z prodlení z této částky ke dni datum). Dlužnou částku žalovaný doposud žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o úvěru číslo se společností právnická osoba (dále opět jen„ banka“ či„ věřitelka“), na základě níž mu byl téhož dne poskytnut úvěr ve výši částka. Nedílnou součástí této smlouvy jsou i Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“), z nichž vyplývá, že dlužník je povinen splatit úvěr s úrokovou sazbou 19 % ročně z dlužné částky. Žalovaný ovšem řádně nehradil splátky včas, a proto byl bankou vyzván k doplacení dlužné částky. Jelikož se tak ale ve lhůtě stanovené bankou nestalo, ta úvěr ke dni datum předčasně zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila smluvní pokuta částku částka. Na tu doposud žalovaný zaplatil částku částka. Pohledávka za žalovaným ze smluvní pokuta ve výši částka byla dne datum postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z banky na žalobkyni, přičemž dluh ke dni postoupení nadále činil částka. Žalobkyně písemně oznámila žalovanému postoupení pohledávka a současně jej písemně vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dluhu. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.

4. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Poněvadž smlouva uzavřená mezi účastníky byla sjednána dne datum, tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne datum, řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění do datum (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníci jako smluvní strany ujednaly, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne datum.

6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obch. zák.“) smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité části a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 502 odst. 1 obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Podle § 503 odst. 1 věta první obch. zák. závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.

8. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

9. Soud předně konstatuje, že přestože vztah mezi účastníky ze smlouvy o (kontokorentním) úvěru má povahu absolutního obchodu ve smyslu § 261 odst. 3 písm.d) obch. zák. a byla dohodnuta roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr, podle 262 odst. 4 obchodního zákoníku se i v těchto vztazích, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo zvláštních předpisů něco jiného, použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byl žalovaným poskytnut spotřebitelský úvěr jako občanům – nepodnikatelům, je nutno aplikovat na právní vztah mezi účastníky zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a žalovaní má v předmětném obchodním vztahu postavení spotřebitelů.

10. Soud má po provedeném dokazování za prokázáno, že nárok žalobkyně je důvodný. Mezi žalovaným a bankou byla uzavřena písemná smlouva o spotřebitelském úvěru, která splňuje všechny náležitosti. Žalovaný se zavázal splácet úvěr a včas. Poněvadž ale žalovaný neplnil podmínky sjednané ve smlouvě, byla smlouva o úvěru bankou vypovězena a úvěr předčasně zesplatněn. Bance tak vznikl i nárok na smluvní pokutu. Uvedenou pohledávku postoupila ve smyslu § 524 a násl. obč. zák. smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni.. Soud žalobkyni nárok přiznal, neboť je v plném rozsahu důvodný a uložil žalovanému zaplatit soudem přiznanou částku.

11. Rovněž soud přiznal žalobkyní roční úrok z prodlení, přičemž nárok žalobkyně na úrok z prodlení se opírá o ustanovení § 499 obch. zák. a v případě zákonného úroku z prodlení o ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák., přičemž výše zákonného úroku z prodlení se odvíjí od nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění před nabytím účinnosti nařízení vlády č. 33/2010 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 věty prvé o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši částka s tím, že sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 3 činí v daném případě částka. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání - žaloby) ve výši mimosmluvní odměny 2x částka, a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny částka, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši částka. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po částka ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem částka. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.