9 C 207/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 23 127,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 18 360 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 767,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 518,55 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 961 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 765,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 127,25 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 379 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky celkem 23 127,25 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem do 21 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 4 % z výše úvěrového rámce, a to vždy k 20. dni v měsíci. V průběhu trvání úvěru žalovaný čerpal celkem částku 32 848 Kč a uhradil celkem částku 14 482 Kč, která byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé splatné částky. Nyní se žalobkyně domáhá nesplacené jistiny ve výši 20 961 Kč, poplatků za pojištění ve výši 566,22 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Pojistné představuje jednotlivé (dosud neuhrazené) platby pojistného ve výši 0,72 Kč splatné dne [datum], ve výši 188,51 Kč splatné dne [datum], ve výši 188,51 Kč splatné dne [datum] a ve výši 188,51 Kč splatné dne [datum] Náklady na vymáhání ve výši 600 Kč představují náklady na vymáhání ve výši 100 Kč za každý měsíc žalovaného v prodlení se splátkou dluhu a ve výši 130 Kč v případě, kdy je mu zasílána výzva. Smluvní pokuta z prodlení byla sjednána ve výši 500 Kč za každé prodlení se splátkou, a v tomto případě tak byla vyúčtována ve smyslu čl. 9 smlouvy smluvní pokuta po 500 Kč ve dvou případech. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení příslušenství, a to kapitalizovaného úroku ve výši 2 518,55 Kč (tj. ve výši 26,28 % z částky 20 961 Kč za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 20 961 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 765,40 Kč (tj. ve výši 15 % ročně z jistiny, případných doplatků a smluvních pokut – viz výčet v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 15 % z téže částky (tj. 23 127,25 Kč) za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobkyně obecně popsala, že před poskytnutím každého spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listiny připojené k žalobě.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument, který je opatřen podpisem zástupce žalobkyně a v kolonce podpis klienta je biometrický podpis žalovaného. Předmětem smlouvy je poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru do výše 21 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 29,70 % a s výší měsíční splátky 4 % z úvěrového rámce. Měsíční úhrada pojištění [jméno] byla sjednána ve výši 4 % z minimální splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením splátky je ujednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc (může se měnit), právo na zaplacení smluvní pokuty 500 Kč (je-li dlužná částka nižší, tak ve výši dlužné částky). Ve smlouvě jsou uvedeny informace o žalovaném, a to kromě jeho identifikačních údajů také, že je svobodný, je zaměstnán, bydlí u rodičů, jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 26 000 Kč. Přiloženy byly úvěrové podmínky.

5. Z listiny označené jako Výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že u uvedené smlouvy bylo vyčerpáno celkem 32 848 Kč na jistině a uhrazeno celkem 14 482 Kč; je uveden rozpis úroků, poplatků a smluvních pokut a započtení jednotlivých splátek.

6. Z potvrzení o ověření úvěruschopnosti klienta vystaveného dne [datum] má soud za prokázané, že ke dni [datum] prověřoval žalovaného jako žadatele o úvěr v registrech dlužníků, ministerstva vnitra ad.

7. Z listiny vystavené dne [datum] soud zjistil, že vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru z důvodu jeho prodlení s úhradou splátek.

8. Z listiny označené jako Šikovný účet [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jde o elektronický dokument, který obsahu výklad jednotlivých pojmů, rizik, smluvních pokuta ad.

9. Z listiny označené jako předžalobní výzva ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k zaplacení dlužných částek z úvěru do 7 dnů ode dne odeslání, přičemž zásilka byla odeslána dne [datum].

10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě dohody obsažené v listině označené jako Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr [číslo] obdržel částku 21 000 Kč a zavázal se ji vrátit s roční úrokovou sazbou 26,28 %, a to ve výši minimální měsíční splátky 4 % z úvěrového rámce. Měsíční úhrada pojištění [jméno] byla sjednána ve výši 4 % z minimální splátky úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením splátky je ujednáno právo žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů s upomínáním ve výši 300 Kč za měsíc (může se měnit), právo na zaplacení smluvní pokuty 500 Kč (je-li dlužná částka nižší, tak ve výši dlužné částky). Ve smlouvě jsou uvedeny informace o žalovaném, a to kromě jeho identifikačních údajů také, že je svobodný, je zaměstnán, bydlí u rodičů, jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 26 000 Kč. Přiloženy byly úvěrové podmínky. V průběhu trvání úvěru žalovaný čerpal celkem částku 32 848 Kč a uhradil celkem částku 14 482 Kč, která byla započítána na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celé splatné částky.

11. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl právnímu závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). S ohledem na zjištěné skutečnosti soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu sjednanou podle § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouvy byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], sp. zn. C [číslo]).

12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovaného jako spotřebitele z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím obou spotřebitelských úvěrů zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K té žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě údajů poskytnutých žalovaným a nahlížením do dostupných registrů, posuzováním příjmové a výdajové stránky a dalších okolností. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko samotnou úvěrovou smlouvu, v níž jsou obsaženy údaje o vzdělání, způsobu bydlení a výši mzdy žalovaného, avšak není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně tyto údaje zjistila či ověřila. Nadto není vůbec zřejmé, zda vůbec a jak důkladně se žalobkyně zabývala příjmy a výdaji žalovaného, neboť právě takové zkoumání je pro řádné posouzení úvěruschopnosti nezbytné a žalobkyně sama tvrdila tytu skutečnosti velmi obecně. Žádné jiné listiny, ze kterých by jakékoliv zkoumání a řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, žalobkyně k důkazu nepředložila. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li pak prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou spotřebitelských úvěrů, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a obě smlouvy o úvěru jsou proto neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

13. Soud tedy naznal, že mezi účastníky sjednaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Přitom je však třeba přihlédnout také k tomu, že neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu chybějícího posouzení úvěruschopnosti nemohl zavinit spotřebitel sám, neboť povinnost zkoumat úvěruschopnost tíží toliko poskytovatel úvěru. Spotřebitel sám o vzniklé neplatnosti nemusí mít ani povědomí, nemůže mu proto být k tíži. Má-li pak spotřebitel povinnost v době přiměřené svým možnostem vrátit plnění z neplatné smlouvy, je při posuzování této doby nutno zohlednit vědomost spotřebitele o tom, že tato povinnost vůbec vznikla, tedy vědomost o neplatnosti smlouvy. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že spotřebitel neplní své smluvní závazky z neplatné smlouvy, neboť tyto závazky jsou neplatné (to bez ohledu na vědomost spotřebitele o neplatnosti). Pokud tedy spotřebitel neví, že je spotřebitelská smlouva neplatná podle § 87 spotř. z., nemůže mu být kladeno k tíži, že v době přiměřené svým možnostem nevrací plnění, které nabyl z neplatné smlouvy, tedy se spotřebitel nemůže dostat do prodlení se svou povinností vrátit plnění z neplatné smlouvy. V projednávaném případě až nyní soud deklaroval spotřebitelské smlouvy a nejdříve při soudním jednání se o tom mohl spotřebitel dozvědět, tedy až poté je třeba posuzovat případné prodlení s vracením plnění nabytého z neplatné smlouvy. Na tom nic nemění ani skutečnost, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou, neboť se jednalo o výzvu k plnění smluvního závazku, který však byl neplatný a žalovaný neměla povinnost ho plnit.

14. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z této (neplatné) smlouvy, nikoli však na případné sjednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný z neplatné smlouvy obdržela částku 32 848 Kč a uhradil celkem částku 14 482 Kč. Žalobkyně má nyní právo na zbývající částku 18 360 Kč. Povinnost vrátit tuto částku soud uložil žalované, přičemž soud nemohl posoudit, jaká je doba přiměřená možnostem žalované pro vrácení bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy ve smyslu § 87 spotř. z., neboť žalovaný byl v tomto řízení zcela pasivní, proto stanovil obecnou třídenní lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na to, že žalovaný se dosud nemohl dostat do prodlení s vracením bezdůvodného obohacení, nepřiznal soud žalobkyni právo na úrok z prodlení z dlužných částek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

15. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl veškeré žalobou uplatněné nároky, které nejsou nevrácenou jistinou ze spotřebitelského úvěru.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 50 % (úspěch žalobkyně 79 % po odečtení jejího neúspěchu 21 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 926 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 23 127,25 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 300 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 900 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 2 378 Kč. S ohledem na částečný neúspěch ve věci soud přiznal žalobkyni 58 % z těchto nákladů, tudíž jí náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 379 Kč.