9 C 208/2020

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce se [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), jejíž nedílnou součástí jsou i smluvní podmínky otištěné na druhé straně listiny obsahující smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli i poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Ten sestává z kapitalizovaných úroků ve výši [částka] při sjednané úrokové sazbě 19,98 % z poskytnuté částky, odměny za zpracování půjčky ve výši [částka] a nákladů na hotovostní inkaso ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek a půjčku v 60 týdenních splátkách po [částka]. Jelikož ovšem žalovaný nehradil tyto splátky řádně a včas, porušil tím smlouvu s tím, že poslední splátku řádně zaplatil dne [datum]. Žalovaný tak doposud dluží na jistině částku [částka] a na poplatku částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ta uvedenou skutečnost oznámila žalovanému a rovněž mu odeslala na poslední známou adresu i předžalobní výzvu. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši dané nařízení vlády a úroku ve výši 19,98 % z dlužné jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Z písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum] vyplývá, že [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaný smlouvu o půjčce [číslo]. Na listině obsahující text smlouvy je krom jiného připojen i podpis žalovaného. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu se smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli i poplatek za poskytnutí půjčky ve výši [částka]. Ten sestává z kapitalizovaných úroků ve výši [částka] při sjednané úrokové sazbě 19,98 % ročně z poskytnuté částky, odměny za zpracování půjčky ve výši [částka] a nákladů na hotovostní inkaso ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek a půjčku v 60 týdenních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka činí [částka] Celkem má tak žalovaný zaplatit částku [částka]. Jelikož ovšem žalovaný nehradil tyto splátky řádně a včas, porušil tím smlouvu s tím, že poslední splátku řádně zaplatil dne [datum]. Žalovaný tak doposud zaplatil částku [částka], neboť z tvrzení žalobkyně plyne, že z celkové částky [částka] zatím dluží na jistině částku [částka] a na poplatku částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni, jak vyplývá ze shora uvedené smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy k této smlouvy konkretizující postoupené pohledávky a oznámení žalovanému o postoupení pohledávek ze dne [datum]. K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného ovšem žalobkyně označila pouze text smlouvy (viz„ Zákazník rovněž potvrzuje, že [název společnosti] před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na zaklade dostatečných informací získaných od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty“), který sám o sobě ovšem tato tvrzení neprokazuje. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky [částka] do [datum]. Ke dni vyhlášení rozsudku žalovaný doposud na dlužném nároku ničeho nezaplatil.

4. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Poněvadž smlouva uzavřená mezi žalovaným a původním věřitelem byla sjednána reálně dne [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníci jako smluvní strany ujednali, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum].

6. Podle § 54a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, že za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové místo, platební instituce, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř, pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, penzijní společnost, organizátor regulovaného trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání.

7. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 3 cit. ustanovení spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

8. Soud předně konstatuje, že vztah mezi účastníky by měl podle obsahu práv a povinností povahu smlouvy o půjčce ve smyslu 657 obč. zák., přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v daném případě použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla ve prospěch žalovaného jako dlužníka peněžní částku [částka], kterou se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách. Žalovaný doposud zaplatil celkem částku [částka].

10. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je zčásti nedůvodná.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], který nabyl účinnosti dne [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. U posouzení úvěruschopnosti žalovaného ovšem žalobkyně opřela svá tvrzení pouze o textaci smlouvy a je tak zřejmé, že původní věřitel nepostupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a při posuzování bonity dlužníka a neučinil všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat. Není vůbec zřejmé, jakým způsobem původní věřitel ověřil příjmy a výdaje žalovaného jako posuzovaného, jeho celkové majetkové poměry apod. Přitom posouzení úvěruschopnosti u žalované jak spotřebitele je nezbytnou náležitostí smlouvy o zápůjčce.

13. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle shora cit. ustanovení, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží. Jedná se o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018. Takto uzavená spotřebitelská smlouva by proto odporovala § 580 odst. 1 o. z. a byla by neplatná. K této neplatnosti by soud přihlédl bez návrhu podle § 588 o. z. I v tomto případě by tedy šlo o plnění na základě bezdůvodného obohacení.

14. Např. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud.

15. Navíc soud upozorňuje i na procesní stránku řízení. Soudy nejsou povinny (ani oprávněny) poskytovat účastníkům v rámci občanského soudního řízení jiné poučení, než o procesních právech a povinnostech. Nemohou (a nesmí) proto účastníky poučovat o hmotném právu, tedy ani o tom, kterých práv (případně povinností) by se mohli (měli) podle hmotného práva domáhat. Poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. slouží k tomu, aby účastníci tvrdili rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy (povinnost důkazní). Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 11.1.2011).

16. Je-li neplatná smlouva jako celek, a protože si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, původní věřitelka poskytla částku [částka] a žalovaný částku [částka], což žalobkyně nepřímo tvrdila, aniž by bylo třeba tuto skutečnost dokazovat (k tomu také viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998 sp. zn. 16 Co 95/98, ke kterému se přihlásil Nejvyšší soud jeho publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 25 Cdo 627/2006), jsou povinny si plnění vrátit (§ 457 obč. zák.) a v případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Žalobkyně tak v projednávané věci má nárok na jí požadované plnění pouze v rozsahu [částka] ([částka] – [částka]).

17. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství pouze z přisouzené částky [částka], a to ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) úrok z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení nastalo až po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku (viz níže). Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne [datum], a to za situace, kdy byl předžalobní výzvou odeslanou žalobkyní vyzván k zaplacení uvedené částky do [datum]. Ve zbytku nároku (tj. výrok II. rozsudku) soud žalobu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení za situace, kdy v řízení z větší části úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.