9 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. advokáta sídlem [adresa žalobkyně]

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka s příslušenstvím] s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky ve 58 týdenních splátkách ve výši [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], na dlužném poplatku částku [částka], úroku částku [částka], poplatku za inkasní služby částku [částka] a ceny za pojištění ve výši [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ta se tedy po žalované domáhá shora uvedeného plnění, které doposud žalovaný nezaplatil.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na tuto listinu žalovaná připojila svůj podpis. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka], které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka], náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky v 58 týdenních splátkách ve výši [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Se žalovanou dále byla sepsána karta zákazníka, z níž vyplývá, že žalovaná žije v nájmu, má v péči a fakticky vyživuje čtyři nezletilé děti narozené v letech 2006, 2008, 2009 a 2014. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek od Úřadu práce ČR a celkem deklarovala žalovaná„ příjmy“ ze sociálních dávek a výživného ve výši [částka] měsíčně. Tyto příjmy byly podle původního věřitele prokázány výpisy z účtu. Náklady na domácnost„ odhadla“ žalovaná na částku [částka]. Dále byly platby ověřeny nájemním smlouvy a složenkami SIPO. Žalovaná doposud na dlužném nároku zaplatila toliko částku [částka]. Jelikož žalovaná řádně splátky nesplácela, byla vyzvána k doplacení splátek. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou písemnou výzvou ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky, v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného. Žalovaná měla doplatit dluh do [datum]. Žádné jiné listiny žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nedoložila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by závazek splnila či k jeho zániku došlo jiným způsobem než splněním.

4. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel byl ke dni uzavření smlouvy„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je s ohledem na obsah smlouvy a označení žalovaného v tomto závazkovém vztahu v postavení spotřebitele.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/2018, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru, nikoliv po celou předpokládanou dobu trvání úvěrového vztahu, když toto ani není fakticky možné, neboť nelze predikovat budoucí možné změny majetkových poměrů dlužníka. Po zopakování dokazování ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

11. Soud dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, když pokud jde o výdaje žalované, spoléhala jen na jeho prohlášení v hodnocení klienta a doklady SIPO. Příjmy žalobkyně rovněž jsou doloženy toliko prohlášením žalované. Navíc žalobkyně nikterak netvrdila a neprokázala, že by žalovanou lustrovala v dostupných rejstřících dlužníků, exekucí apod. Navíc příjmy a výdaje žalované se s ohledem na počet vyživovaných dětí a osobní spotřebu všech těchto osobu soudu jeví zjevně nevěrohodné.

12. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých 13. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy o úvěru řádně a smlouva o úvěru je tedy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Jak uvedl soud již shora, soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části, neboť žalobkyně neprokázala přesvědčivě, zda posoudila úvěruschopnost žalované. Poskytla jí tak peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť nebyla žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce sjednána platně. Převzala-li žalovaná předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.

16. Soud zde neopomenul ale i další stránku věci. Soud s ohledem na další právní posouzení věci se ovšem přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka (nyní zápůjčka) byla žalovanému poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]).

17. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy, jak je tomu i v daném případě, učinil původní věřitel ujednání o inkasním poplatku. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů vyplývajícím z § 8 o. z. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastnicemi tak sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. zápůjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Soud je přesto přesvědčen, že v případě, kdy byl sjednán samostatně ujednáním i kapitalizovaný úrok, je ujednání o inkasní službě neoddělitelnou částí smlouvy, a proto lze dojít k závěru, že neplatnost tohoto ujednání způsobuje neplatnost rovněž ostatních ujednání smlouvy. Soud by proto i v tomto případě dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy.

18. Převzala-li žalovaná tedy předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou [částka] jako rozdíl mezi žalobkyní poskytnutou částkou [částka] a částkou, kterou žalovaná skutečně uhradila, [částka].

19. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky [částka]. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z. ve výši, kterou požadovala v žalobě, přičemž ta je nižší než k prvnímu dni prodlení určená výše úroku z prodlení daná nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne [datum], tedy dnem následujícím po dni splatnosti určeném žalobkyni v předžalobní výzvě ze dne [datum].

20. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

21. Co do zbývajícího nároku (viz výrok II. rozhodnutí) soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítl, neboť v této části žaloby neprokázala žalobkyně důvodnost žaloby.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni (v rozsahu 52 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení, a to ve výši 4 % z celku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku [částka]. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tedy náklady řízení činí [částka]. S ohledem na částečný neúspěch ve věci soud přiznal žalobkyni 4 % z této částky, tj. [částka].