9 C 223/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 5 640 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 800 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 823,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 190,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 180 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 10 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem v celkové výši 1 200 Kč, s odměnou za administrativní činnost 1 200 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ovšem smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 360 Kč, která byla započtena částečně na poplatky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ta požaduje po žalovaném dlužnou jistinu 6 000 Kč, dlužný úrok ve výši 920 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnosti ve výši 1 200 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2 320 Kč. Rovněž se domáhá úroku z prodlení z částky. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost posuzovaného, k čemuž označila k důkazu kartu zákazníka. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby, ale ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] označené [číslo] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 6 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 1 200 Kč, administrativním poplatkem 1 200 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč, zavázal splatit v hotovostním režimu v 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč. Sazba RPSN činí 206,15 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována. Tato částka byla vyplacena v hotovosti jak plyne z výpisu o úplatě. Z přehledu splátek vyplývá, že doposud žalovaný uhradil částku 360 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný je ke dni posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tento byl svobodný, bydlel v nájemním bytě, byl zaměstnán na základě pracovního poměru na dobu neurčitou, měl příjmem ze mzdy v průměru okolo 17 000 Kč měsíčně. Splácel splátky úvěru či zápůjček v celkové výši 5 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení měl 3 100 Kč měsíčně. Tyto údaje byly ověřeny z faktur SIPO, nájemní smlouvy, výpisy z účtů. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příloh bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze jsou předmětné pohledávky uvedeny. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek na základě předžalobní výzvy ze dne [datum] ve lhůtě do [datum]. Žalobkyně ovšem podle názoru soudu neprokázala (plně) tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v tomto ohledu tudíž neunesla břemeno důkazní.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]).

7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně označila kartu zákazníka, z níž vyplývají obecné informace o příjmech a výdajích žalovaného jako žadatele o úvěr. Soud ovšem musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nevyplývá, že by žalobkyně jakkoli např. posuzovala a prověřila např. i osobu žalovaného v registrech dlužníků, insolvenčním rejstříku apod. Nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

8. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná rovněž z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku. Nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky za administraci a hotovostní inkaso. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

9. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnutých jistin. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je nutné s ohledem na ustanovení § 87 cit. zákona, který je ve vztahu k ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2993 o. z. v poměru speciality, tedy jinak řečeno vrátit takto poskytnutou jistiny v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni finanční prostředky zčásti vrátil (tato skutečnost zůstává v rovině tvrzení žalobkyně), proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení jistiny 5 460 Kč (6 000 Kč – 360 Kč) poskytnuté žalovanému z neplatné smlouvy o zápůjčce.

10. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o zápůjčce, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také žalobní nárok na zaplacení úroku z prodlení.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 54 % a neúspěšná v rozsahu 46 %, náleží jí náhrada nákladů řízení rozsahu 8 %. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 10 440 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 300 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 300 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 900 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 2 252 Kč. S ohledem na částečný neúspěch ve věci soud proto přiznal žalobkyní 8 % takto vynaložených nákladů řízení, tedy ve výši 180 Kč.