9 C 228/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 7 500 Kč.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 400 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 355,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 426,24 Kč, s úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 21 640,01 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 21 640,01 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 27 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým úrokem v celkové výši 4 400 Kč, s odměnou za administrativní činnost 4 400 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 60 týdenních splátek po 660 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný ovšem smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 14 500 Kč, která byla započtena částečně na poplatky a jistinu. Pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ta požaduje po žalovaném dlužnou jistinu 21 640 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnosti ve výši 73,39 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso ve výši 6 186,60 Kč. Rovněž se domáhá úroku z prodlení z částky. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost posuzovaného, k čemuž označila k důkazu kartu zákazníka. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby, ale ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne [datum] označené [číslo] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy (viz i potvrzení o úhradě). Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 4 400 Kč, administrativním poplatkem 4 400 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 800 Kč, zavázal splatit v hotovostním režimu v 60 týdenních splátkách ve výši 660 Kč RPSN činí 206,15 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována. Žalobkyně byť označila k důkazu kartu zákazníka, tu nepředložila k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a příloh bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze jsou předmětné pohledávky uvedeny. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalobkyně neprokázala tvrzení ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v tomto ohledu tudíž neunesla břemeno důkazní.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]).

7. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně označila kartu zákazníka, které ale nepřipojila k návrhu. Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.

8. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná rovněž z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku. Nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky za administraci a hotovostní inkaso. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná.

9. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, konstatoval, že § 87 ZosÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je tudíž povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s § 87 ZosÚ, které je ustanovením speciálním (jak vyplývá z úvahy shora) ve vztahu k bezdůvodnému obohacení podle § 1991 o. z.

10. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, přičemž na uvedenou jistinu uhradil zatím pouze 14 500 Kč, tudíž je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku odpovídající rozdílu těchto částek, tedy 7 500 Kč. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

11. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zbývající částky 7 500 Kč. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a speciální úpravě ustanovení § 87 ZosÚ pak vyplývá, že se žalovaný doposud nedostal do prodlení s vydáním této částky. Z toho důvodu jsou veškeré zbývající uplatněné nároky nedůvodné, soud proto ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že žalovanému, který by z větší částky procesně ve věci úspěšný, bez tak podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.