9 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úroku ve výši 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo se společností právnická osoba (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka, které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku částka, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši částka (při úroku 29 % ročně), administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka a na dlužném poplatku částku částka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši částka, dlužného kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně ze shora uvedené dlužné jistiny za totéž období jako shora. Žalovaná i přes písemnou výzvu doposud ničeho nezaplatila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaná, ač řádně předvolána a poučena, se k jednání bez omluvy nedostavila. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Na základě provedeného dokazování (zejména písemnou smlouvu o zápůjčce a smlouvu o postoupení pohledávek) soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalovaná uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo se společností právnická osoba (dále opět jen„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka, které jí byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaná se zavázala krom takto poskytnuté zápůjčky vrátit i částku částka, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši částka (při úroku 29 % ročně), administrativní poplatek za zpracování smlouvy o zápůjčce ve výši částka a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši částka. Žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po částka s tím, že poslední splátka byla splatná dnem datum. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a doposud uhradila na splátkách částku částka. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši částka a na dlužném poplatku částku částka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Rovněž žalovaná svým podpisem stvrdil, jak vyplývá ze s. 1 smlouvy, že jako„ Zákazník dále potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením Smlouvy poskytnuty Standardní informace o spotřebitelském Úveru a bylo mu poskytnuto náležité vysvětleni, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná Smlouva odpovidá jeho potřebám a finanční situaci číslo rovněž potvrzuje, že název společnosti před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informaci získaných i od zákazníka - tyto jsou obsahem Zákaznické karty“. Žalobkyně nato vyzvala žalovanou písemnou výzvou ze dne datum k zaplacení dlužné částky do datum, v níž stručně skutkově i právně vymezila předmět plnění ze strany žalovaného. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost posuzovaného, což vyplývá ze zákaznické karty žalovaného a jeho prohlášení, že mu byly poskytnuty předsmluvní informace. Žádné jiné listiny k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované než kromě smlouvy o zápůjčce žalobkyně neoznačila.

4. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni.

5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Původní věřitel byl ke dni uzavření smlouvy„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaná je spotřebitelkou.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z rozsudku Soudního dvora ze dne datum, právnická osoba v . jméno příjmení a další, C číslo, vyplývá, že důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované nese poskytovatel úvěru, neboť spotřebitel zpravidla nejen nemá přístup k dokumentaci posouzení své úvěruschopnosti, kterou si uchovává poskytovatel, ale zpravidla nemá ani odborné znalosti, které jsou pro náležité posouzení úvěruschopnosti potřeba. S důkazním břemenem je přitom spjato i břemeno tvrzení, kdy nejdříve musí být účastníkem určitá rozhodná skutečnost tvrzena, aby následně mohla být prokázána. Žalobkyni tedy v tomto řízení tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran posouzení úvěruschopnosti žalované. V žalobním návrhu bylo sice tvrzeno, že původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalované, ovšem k těmto tvrzením neoznačil důkazy. Z nařízeného jednání, při němž by žalobkyně mohla být vyzvána k doplnění tvrzení a současně poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., se žalobkyně omluvila. Za situace, kdy zákon o spotřebitelském úvěru spojuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s otázkou platnosti smlouvy, v níž se úvěr či zápůjčka sjednávají, a žalobkyně tuto skutečnost relevantní pro posouzení platnosti smlouvy o zápůjčce neprokázala, považuje soud smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované.

10. Soud se otázkou posouzení úvěruschopnosti žalované a s tím souvisejících procesních břemen zabýval z úřední povinnosti, neboť neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, než pozitivním zásahem ze strany soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 nebo usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

11. Soud se dále vypořádává i s otázkou tzv.„ skrytých úroků“ a této otázce se přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka (nyní zápůjčka) byla žalované poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně příjmení, J., příjmení, M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. obec: právnická osoba, 2009, s. číslo).

12. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy, jak je tomu i v daném případě, učinil původní věřitel ujednání o dalších poplatcích. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů vyplývajícím z § 8 o. z. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky tak sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. zápůjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Soud je přesto přesvědčen, že v případě, kdy byl sjednán samostatně ujednáním i kapitalizovaný úrok, je ujednání o inkasní službě oddělitelnou částí smlouvy, a proto lze dojít k závěru, že neplatnost tohoto ujednání nezpůsobuje neplatnost ostatních ujednání smlouvy. Soud by proto ale žalobu přesto i z tohoto důvodu co do částky zbývajícího úroku a poplatku za inkasní službu zamítl.

13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je důvodný, ale pouze z části, neboť žalobkyně neprokázala, jakým způsobem posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Tak poskytla žalované peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce nebyla sjednána platně. Převzala-li žalovaná předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Toto bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou částka, a to jako rozdíl mezi žalobkyní poskytnou částkou částka a částkou částka, kterou žalovaná měla doposud uhradit.

17. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky částka. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne datum, tedy dnem následujícím po dni datum, který uvedla žalobkyně jako den splatnosti dlužné pohledávky v předžalobní výzvě odeslané žalované na poslední známou adresu. Úrok byl přiznán ve výši, kterou požadovala žalobkyně ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

18. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

19. Co do zbývající částky (viz výrok II. rozhodnutí) soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítl, neboť v této částky žaloby neprokázala žalobkyně důvodnost žaloby.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z větší části neúspěšné žalobkyni (v rozsahu 52 %) nevznikl nárok na náhradu nákladů řízení a žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.