9 C 232/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: název , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce , částka, k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta sídlem , adresa, . Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky , částka, spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně jako zdravotnického zařízení a v tomto zařízení mu pak byla poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou žalobkyně vyúčtovala částku , částka, splatnou , datum, . Žalovaný uznal nárok žalobkyně písemně dne , datum, . Ke dni podání žaloby doposud neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužného nároku v celkové výši 2 500Kč písemnou výzvou a současně byl poučen o vzniku dalších nákladů souvisejících se soudním řízením.Soud v dané věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní a dosavadní obsah spisu.Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaný byl dne , datum, převezen do záchytné stanice žalobkyně ve Vojenské nemocnici v , adresa, ). V tomto zdravotnickém zařízení mu byla poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou žalobkyně vyúčtovala částkou , částka, splatnou dne , datum, . Žalovaný uvedenou pohledávku uznal co do důvodu a výše písemně dne , datum, . V tomto řízení žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku , částka, i s příslušenstvím žalobkyni zaplatil.Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce.Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný byl důvodně převezen na záchytnou stanici žalobkyně a tam ošetřen. Nárok žalobkyně je podle § 24 odst. 2 cit. zákona důvodný, neboť u žalovaného byla diagnostikována při převozu přítomnost alkoholu, a proto je žalovaný jako osoba ošetřená na příslušné záchytné stanici v dané věci pasivně legitimován k úhradě nákladů spojených s jeho převozem, ošetřením a ubytováním na stanici žalobkyně, a to ve výši , částka, . Proto soud žalobě vyhověl.Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády.Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, . Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat shora uvedený soudní poplatek ve výši , částka, a paušální náhradu za písemné podání ve věci, výzvu k plnění a podání – zpětvzetí podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši , částka, za každý úkon, tedy celkem ve výši , částka, . Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat zástupce z řad advokátů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech

I. ÚS 2929/07,

IV. ÚS 3131/10,

I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí , částka, , které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).