9 C 232/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: název, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce částka k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta sídlem adresa. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky částka spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byl žalovaný převezen do záchytné stanice žalobkyně jako zdravotnického zařízení a v tomto zařízení mu pak byla poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou žalobkyně vyúčtovala částku částka splatnou datum. Žalovaný uznal nárok žalobkyně písemně dne datum. Ke dni podání žaloby doposud neuhradil ničeho, ač byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužného nároku v celkové výši 2 500Kč písemnou výzvou a současně byl poučen o vzniku dalších nákladů souvisejících se soudním řízením. Soud v dané věci jednal a rozhodoval v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil, žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil, a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní a dosavadní obsah spisu. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaný byl dne datum převezen do záchytné stanice žalobkyně ve Vojenské nemocnici v adresa). V tomto zdravotnickém zařízení mu byla poskytnuta nezbytná lékařská péče, kterou žalobkyně vyúčtovala částkou částka splatnou dne datum. Žalovaný uvedenou pohledávku uznal co do důvodu a výše písemně dne datum. V tomto řízení žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by dlužnou částku částka i s příslušenstvím žalobkyni zaplatil. Nárok žalobkyně se opírá o ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly; pokud je vyšetřovaná osoba nezletilá, která není plně svéprávná, hradí tyto náklady její zákonný zástupce. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaný byl důvodně převezen na záchytnou stanici žalobkyně a tam ošetřen. Nárok žalobkyně je podle § 24 odst. 2 cit. zákona důvodný, neboť u žalovaného byla diagnostikována při převozu přítomnost alkoholu, a proto je žalovaný jako osoba ošetřená na příslušné záchytné stanici v dané věci pasivně legitimován k úhradě nákladů spojených s jeho převozem, ošetřením a ubytováním na stanici žalobkyně, a to ve výši částka. Proto soud žalobě vyhověl. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z., přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Za účelně vynaložené náklady je v uvedeném případě možno považovat shora uvedený soudní poplatek ve výši částka a paušální náhradu za písemné podání ve věci, výzvu k plnění a podání – zpětvzetí podle § 1 a § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši částka za každý úkon, tedy celkem ve výši částka. Náklady řízení představující odměnu advokáta a režijní paušály, které byly žalobkyní vynaloženy, nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva, proto žalobkyni nebyly přiznány. Žalobkyně je státní příspěvkovou organizací, hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána, proto měla při vymáhání dlužných nákladů na vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že se po skutkové i právní stránce jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat zástupce z řad advokátů. Ústavní soud ČR v obdobných případech zaujal stanovisko, že v takto jednoduché právní věci byl žalobce schopen zajistit si vyřešení tohoto případu vlastními prostředky (blíže rozhodnutí Ústavní soudu ve věcech

I. ÚS 2929/07,

IV. ÚS 3131/10,

I. ÚS 195/11). Celkem tedy náklady řízení činí částka, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám advokáta do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.