9 C 247/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 2 004 083,52 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 187 360 k rukám tituly před jménem jméno FO, advokátky sídlem adresa.

1. Žalobci se domáhali zaplacení shora uvedené částky po žalované, neboť ta byla v minulosti insolvenční správkyní dlužnice jméno FO, narozené datum. Žalobu odůvodnili tím, že žalovaná společnost byla ustanovena usnesením krajského soudu v adresa - pobočce v Olomouci ze dne datum, č. j. KSOL spisová značka, insolvenční správkyní pro insolvenční řízení vedené proti dlužnici jméno FO, narozené datum. Žalovaná realizovala v rámci tohoto insolvenčního řízení prodej nemovité věci, a to pozemku parc. č. st. 324, jehož součástí je stavba č. p. 261, a pozemku parc. č. 392/2, vše zapsáno pro katastrální území adresa, obec adresa (dále též „nemovité věci“). Účastníci uzavřeli dne datum kupní smlouvu, na základě níž byl sjednán převod vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitým věcem. Kupní cena byla sjednána ve výši částka. Žalobci se krátce seznámili se stavem předmětu převodu a měli tak možnost seznámit se s jejím stavem, který byl viditelný. To jest zjevný stav nemovité věci, který může vyhodnotit jakákoliv osoba. Následně ovšem zjistili (po vyklizení předmětných nemovitostí, zejména domu), že je nutné provést určité rekonstrukční úpravy a zde v rámci těchto prací (např. rozkrývání nosných kapacit a konstrukčních prvků) zjistili, že dům a jeho konstrukční prcky jsou značně poškozeny dřevokaznými houbami, dřevokazným hmyzem a plísněmi. Na základě této skutečnosti vyzvali žalobci žalovanou písemně k zaplacení shora uvedené částky, která podle znaleckého posudku vypracovaného žalobci představuje hodnotu prací, které bude potřeba k opravě a odstranění havarijního stavu domu.

2. Následně žalobci (k výzvě soudu ohledně odstranění vad žaloby a beze změny skutkových tvrzení) doplnili žalobu v tom směru, že jimi uvedená skutková tvrzení „podřazují“ z hlediska hmotně právního posouzení jako náhradu škody způsobenou žalovanou jako insolvenčním správcem. Ta porušila povinnosti insolvenčního správce, neboť z činnosti ustanoveného insolvenčního správce došlo k negativnímu ovlivnění majetkové sféry žalobců, nikoliv ovšem majetkové podstaty dlužnice. Žalovaná jako insolvenční správce realizovala prodej předmětné nemovitosti se skrytou vadou. Vyhotovila konečnou zprávu bez označení jakýkoliv možných budoucích sporů s vědomím, že předmětná nemovitost již v době před uzavřením kupní smlouvy měla skryté vady. Ty se začaly projevovat až v důsledku zahájení rekonstrukce domu žalobci, a to v důsledku zahájení esenciálních stavebních prací. Žalobci jsou toho názoru, že existuje příčinná souvislost mezi shora uvedeným porušením povinnosti žalované při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem samotné újmy v majetkové sféře žalobců. Tedy jinak řečeno žalovaná jako insolvenční správce nepostupovala s odbornou péčí, a tudíž žalobcům vznikla újma.

3. Žalovaná je toho názoru, že by žaloba měla být zamítnuta. Předně upozornila, že v insolvenčním řízení dlužnice jméno FO a při jakémkoliv právním jednání vůči žalobcům vystupovala a jednala vždy jako insolvenční správce dlužnice. To jest osoba s dispozičním oprávněním ve vztahu ke zpeněžení nemovitosti a jednající na účet dlužnice. Toto je i jediný způsob, jakým může insolvenční správce jednat navenek. Žalovaná coby insolvenční správce tak není v žalobě zákonným způsobem označena, neboť vedle její obchodní firmy chybí označení „jako insolvenční správce dlužnice jméno FO“.

4. Žalovaná dále namítla nedostatek své pasivní věcné legitimace. V tomto ohledu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a má za to, že žalobci uplatňují nároky, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty dlužnice z titulu odpovědnosti za vadu. Jedná se tak o pohledávku za majetkovou podstatou, jejímž zdrojem uspokojení mohou být pouze peněžní prostředky získané zpeněžením majetku zapsaného v majetkové podstatě a žalobci proto měli a mohli činit kroky podle § 203 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších přepisů (insolvenční zákon). Mohli v době trvání insolvenčního řízení uplatnit a případně vymáhat tuto pohledávku cestou žaloby na zaplacení pohledávky za majetkovou podstatou, případně namítat neplatnost kupní smlouvy nebo podat námitky proti konečné zprávě. právnická osoba věci samé žalovaná dále uvádí, že povědomost insolvenčního správce o stavu majetku dlužníků majetkových podstatách získává stejným způsobem jako potenciální zájemci o koupi. To jest např. osobní prohlídkou nemovitosti, a proto informovanost žalované o stavu nemovitostí skrytých vad v tomto případě byla rovnocenná informovanosti žalobců insolvenční správce není z povahy své kvalifikace specializovaným odborníkem na stavebnictví stavby a posuzování jejich technického stavu. Ani na základě znaleckého oceňování tudíž žalovaná neměla lepší možnost a příležitost, jak zjistit výskyt případných skrytých vad, než jaké měli žalobci. Žalovaná v rámci své činnosti insolvenčního správce o stavu dotčených nemovitostí žalobcům nezamlčela. Navíc je nutné podotknout, že žalobci čerpali na financování kupní ceny úvěr, který jim byl poskytnut poté, co úvěrující banka (zde právnická osoba.) sama ocenila předmět prodeje a došla k obdobné hodnotě. Pokud by nemovitost měla takové závažné vady, které by měla vliv na technický stav takovým závažným způsobem, jak tvrdí žalobci, pak by jistě úvěrující banka neposkytla na nákup této nemovitosti úvěr.

6. Žalovaná si je vědoma, že povinnost insolvenčního správce postupovat při výkonu své funkce s odbornou péčí by je podle judikatury povinnost vyššího stupně než postupovat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. Není již však uspokojivě dokazatelně řešeno. Odbornost insolvenčního správce spočívá zejména ve vymezení předpokladů, které musí osoba splňovat, aby mohla získat povolení či zvláštní povolení. Výkonnost správce funkce. Insolvenční správce tudíž odpovídá za svou činnost, nikoliv za výsledek této činnosti. Z tohoto důvodu právní teorie hovoří o tzv. pravidlu řádného posouzení, kdy předmětem posouzení je činnost správce zejména správa majetkové podstaty, nikoliv újma, jež nastala v majetkové podstatě. Znalecký posudek insolvenčního správce zpracovaný pro účely insolvenčního řízení ze dne datum, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dlužnice, byl veřejně dostupný a mohli se s ním seznámit i žalobci. Ti se následně zúčastnili osobní prohlídky nemovitosti dne datum. Obvyklá cena nemovitosti v souladu se znaleckým posudkem činila částka. Kupní cena byla sjednána se se souhlasem zajištěného věřitele pod obvyklou cenu určenou znaleckým posudkem, a to částkou částka. Žalované je tedy přesvědčena, že co se týče zpeněžení nemovitosti a následné činnosti, postupovala naprosto v souladu s insolvenčním zákonem a prováděcími předpisy. A to tak, aby bylo dosaženo co nejrychlejšího hospodárného a nejvyššího uspokojení věřitelů. Tedy jinak řečeno je toho názoru, že neprošla žádnou svou povinnost jakožto insolvenční správce dlužnice vykonávala svou funkci naprosto řádně AS odbornou péčí v skoro dost pravidly obsaženými v insolvenčním zákoně. A další předpisy. Tudíž jak bylo uvedeno shora navrhuje žalobu zamítnout.

7. V projednávané věci nejde o spor o náhradu škody způsobené na majetkové podstatě, ale způsobené porušením povinnosti žalované jako insolvenčního správce za situace, kdy insolvenční řízení proti dlužnici jméno FO již skončilo. Nejde tedy z povahy věci o incidenční spor, a proto je věcně příslušným k rozhodnutí okresní soud. Námitkou místní nepříslušnosti soudu se již podepsaný okresní soud k námitce žalované zabýval.

8. Soud v projednávané věci jednal a rozhodl dne datum při aplikaci ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť omluvu žalobců s žádostí o odročení tohoto jednání sice považoval za včasnou, ale nikoliv důvodnou. Žalobci se k jednání nedostavili.

9. Žalobci byli prostřednictvím svého zástupce z řad advokátů uvědomění o termínu jednání na den datum doručením do datové schránky dne datum (viz čl. 103 spisu) s tím, že dne datum byl soudce informován písemně (viz čl. 105 spisu) již odvolaným zástupcem žalobců o nastalé procesní situaci, přičemž současně požádal o odročení jednání za účelem poskytnutí lhůty ke zvolení nového zástupce. Tomu předcházelo krátké telefonické upozornění ze strany zástupce žalobců v ranních hodinách před začátkem jednacího dne soudce, přičemž ten odkázal na písemné odůvodnění žádosti, tak aby se mohl podrobněji seznámit s důvody a případně tak informovat i zástupce žalované. Ta již, jak soud zjistil krátkým telefonáte, o této skutečnosti věděla.

10. Soud s ohledem na průběh řízení, kdy účastníci již byli poučeni podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a marně jim už uběhla lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů a důkaznímu stavu, kdy při jednání dne datum byli předběžně seznámeni s právním náhledem soudu na věc, této žádosti o odročení nevyhověl. Žalobci s ohledem na datum, kdy jejich zástupci bylo doručeno předvolání k jednání (datum) měli nepochybně možnost už zvážit v následujících dnech či týdnech další postup, zvolit si jiného zástupce a včas tuto skutečnost oznámit soudu. Ovšem za situace, kdy již z hlediska povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní bylo řízení zákonně koncentrováno, by další odročení nevedlo za této situace k jinému výsledku, než k němuž dospěl soud při jednání dne datum. Žádost žalobců o odročení jednání soud nepovažuje za zjevně účelovou, ale bezdůvodnou, neboť jak bylo uvedeno shora, soudem zvolený postup neznemožnil žalobcům realizaci jejich procesních práv, neboť řízení již bylo koncentrováno a v rámci jednání dne datum byly již činěny pouze nezbytné kroky v rámci „ukončení“ procesní fáze dokazování poučení podle § 119a o. s. ř., přednesena ze strany přítomné zástupkyně žalované závěrečná řeč a vyhlášeno rozhodnutí.

11. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaná společnost, která je insolvenčním správcem, byla jmenována usnesením Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci ze dne datum, KSOL spisová značka-A7, jako insolvenční správkyně dlužnice jméno FO, r.č. RČ. Dlužnice byla vlastníkem nemovité věci pozemek parc. č. st. 324, jehož součástí je stavba č. p. 261, a pozemku parc. č. 392/2, vše zapsáno pro katastrální území adresa, obec adresa (tyto skutečnosti ostatně vyplývají i z insolvenčního rejstříku a výpisu z katastru nemovitostí). Účastníci uzavřeli kupní smlouvu dne datum, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke shora zmiňovaným nemovitým věcem, přičemž žalovaná vystupovala jako insolvenční správkyně dlužnice na straně prodávající a žalobci jako kupující. Tato kupní smlouva včetně znaleckého posudku, který byl vypracován v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, a další navazující listiny byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku shora jmenované dlužnice dne datum (viz položka 5 oddíl B insolvenčního rejstříku dlužnice) a byly tak veřejnosti dostupné. Kupní cena byla sjednána ve výši částka, přičemž znalecký posudek vypracovaný žalovanou dne datum určil hodnotu nemovitých věci na částku částka. Žalobci na financování zaplacení kupní ceny sjednali úvěr u právnická osoba. Žalovaná byla opakovaně vyzvána žalobci k úhradě peněžního plnění z důvodu výskytu skryté vady na nemovité věci dopisem ze dne datum, která byla odeslána do datové schránky žalované dne datum, na to žalovaná reagovala přípisem. Zároveň je nesporné, že znalecký posudek byl zveřejněn datum, oddíl B2. V katastru nemovitostí jsou v současné době evidováni jako vlastníci žalobci v podílovém spoluvlastnictví. Zprostředkovatelem prodeje byla společnost právnická osoba. (IČO IČO), přičemž žalobcům byly nemovité věci zpřístupněny a v rámci prohlídky dne datum byli seznámeni s jejich technickým stavem. Předávací protokol byl sepsán dne datum. Insolvenční řízení proti dlužnici jméno FO již skončilo před podáním této žaloby.

12. Ze znaleckého posudku číslo hodnota-02/2023 ze dne datum má soud za prokázané, že znalec odhadl stáří původní zástavby rodinného domu na cca 60 let. Vady způsobené dřevomorkou byly zjištěny i na původní zástavbě rodinného domu, a to na zdivu dřevěných překladech na omítkách. Ostatní vady se tykají i konstrukci, jež byly zhotoveny v roce 2015, a jedná se o svislé a vodorovné konstrukce zastřešení krytiny, střechy a klempířských konstrukcí, oken, dveří, podlah, topení a elektroinstalace. Při výpočtu opotřebení stavby bylo použito lineární metody ceny demolicí a demontážních prací s odvozy suti na skládku, dále ceny výstavby lešení, vyčištění budovy a stěhování nábytku a vnitřního zařízení, tak jak jsou uvedeny v položkách v rozpočtu v plné výši. Tedy jinak řečeno ocenění zahrnuje také vedlejší rozpočtové náklady, což jsou procentuální přednášky zhotovitele na zařízení staveniště a na umístění stavby a kompletní další stavební činnosti. Náklady na odstranění vzniklé škody v rodinném domě a jeho uvedení do původního stavu jsou v rozpočtu podle znalce oceněny částkou částka.

13. Z odborného vyjádření vypracovaného datum tituly před jménem jméno FO má soud za prokázané, že konstrukce krovu je v havarijním stavu a byla zjištěna jeho velmi závažná poškození dřevokaznými houbami z čeledi chorošovitých. Do konstrukce krovu plošně aktivně zatéká z důvodu použití naprosto nevhodné střešní krytiny. Konstrukce stropů místností č. hodnota a 113 jsou v havarijním stavu a došlo již dříve k jejich prolomení. Jejich poškození je způsobeno dlouhodobým intenzivním zatékáním, které umožnilo rozvoj dřevokazných hub. Krov pultové střechy tvoří zároveň strom místnosti číslo hodnota. Provedení střešního pláště je neprofesionální a působí jako nedokončené. Konstrukce krovu je rovněž v havarijním stavu, byla zjištěna jeho velmi závažná poškození dřevokaznými houbami. Konstrukce dřevěných stěn je v havarijním stavu, byla zjištěna jejich velmi závažná poškození dřevokaznými houbami. Vzhledem ke zjištěným havarijním stavu dřevěných konstrukcí krovu a stropů a stavu dřevěných stěn proto doporučil shora jmenovaný odborník úplné odstranění těchto konstrukcí a jejich nahrazení novými konstrukcemi zdivo napadené dřevokaznými houbami doporučuje sanovat postupem, a to zejména osekáním omítek, vyspárováním malty do hloubky 2 až 3 cm, umrtvení provazců mycelia dřevokazných hub vysokou teplotou, nízkotlakovou injektáží vhodným fungicidem, postřikem zdiva celoplošně vhodným fungicidem a provedení nových omítek s přidáním vhodného fungicidu do záměsové vody.

14. Z odhadu vypracovaného jméno FO Tkadlecem dne datum, č. 1073/393/2022, pro právnická osoba., za účelem úvěrového řízení (ocenění stávajícího stavu) má soud za prokázané, že sám zhotovitel uvádí v posudku, že nemovitost je sice po rekonstrukci, avšak v zanedbaném stavu. Skutečný stav nemovité věci byl zjištěn při místním ohledání. Technický stav nemovitosti je průměrný a porovnávací metodou byla určena nabídková hodnota zjištěná porovnávacím způsobem (zde NHZP) ve výši ve výši částka.

15. Z výpovědi svědka jméno FO má soud prokázané, že tento svědek je vlastníkem sousedního domu a znal i předešlé uživatele či vlastníky domu. Uvedl, že byly prováděny předcházejícími uživateli (pan jméno FO) někdy v létech 2015 i podle jeho laického pohledu neodborné rekonstrukční práce. Uvnitř domu byl nepořádek. S původním majitelem měl určité problémy, protože mu na jeho nemovitost vlhla zeď v chodbě, což bylo způsobeno zřejmě sousedovým domem. Dům nebyl ve stoprocentním stavu, to bylo svědkovi známo. Podle svědka nebyla odborně rekonstruována ani střecha domu. Ohledně prodeje nemovitosti v rámci insolvenčního řízení svědkovi nebylo nic bližšího známo.

16. Z výpovědi žalobce má soud za prokázané, že při prohlídce nemovitosti byl přesvědčen, že jsou v relativně „pěkném“ domě, což ale potom následně při předání v říjnu, u něhož byla pouze přítelkyně žalobce, tedy žalobkyně, nabyly jiného dojmu. Stav domu byl podle žalobce katastrofální a následně v průběhu vyklízení i zjistili, že v budově bylo malováno. Nacházeli ještě v odpadu a místnostech malířské pásky a válečky od malování. Prohlídka nemovitosti trvala přibližně půl hodiny. V rámci ní prošli celý dům. I sama realitní makléřka uvedla, že v některých místech domu zatéká, a je potřeba některé věci spravit. Nikde ale nezaznamenali výskyt hub, a to ani na dřevěných konstrukcích či stropech. Žalobci si byli vědomi, že se jedná o nemovitosti prodávané v rámci insolvenčního řízení. Před podpisem kupní smlouvy byly v domě pouze jedenkrát. Předání domu proběhlo 29. 10., kdy obdržela žalobkyně i klíče od domu. Pokud žalobce uváděl, že probíhaly nějaké vyklízecí práce, rekonstrukční práce, myslel tím práce před samotnou prohlídkou. Žalobce potvrdil v rámci své výpovědi, že byl upozorněn realitní makléřku na místa, kde zatéká, včetně střechy, kde bylo patrné, že zde také zatéká, střecha (uvnitř) a trámy byly mokré. To bylo sděleno ostatně i realitní makléřce žalobcem.

17. K otázce dalších účastníky označených důkazů soud sděluje následující. Žalovaná označila k prokázání svých tvrzení svědky jednatele realitní společnosti právnická osoba., tituly před jménem jméno FO, zaměstnankyně této společnosti jméno FO. Soud tyto důkazní návrhy zamítl, neboť s ohledem na níže uvedené právní posouzení má za to, že z výslechu samotných by soud učinil pouze skutková zjištění týkající se průběhu prohlídky předmětné nemovité věci, která by ale sama o sobě či ve spojení s ostatními zjištění, nemohla vést k jinému závěru, než soud dospěl níže. Rovněž ve spojení s právním posouzením níže se soudu její další označené důkazy – výslechy svědkyně - odhadce úvěrující banky tituly před jménem jméno FO, výslechem znalce tituly před jménem právnická osoba, znalecký posudek na výši škody a rekonstrukci nákladů, případě faktury prokazující skutečnou výši nákladů vynaloženou na rekonstrukci a sanaci vad, jako nadbytečné.

18. Na základě takto provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav věci.

19. Žalovaná byla jmenována usnesením Krajského soudu v adresa – pobočky v Olomouci ze dne datum, KSOL spisová značka-A7, jako insolvenční správkyně dlužnice jméno FO, r.č. RČ. Dlužnice byla vlastníkem nemovité věci pozemek parc. č. st. 324, jehož součástí je stavba č. p. 261, a pozemku parc. č. 392/2, vše zapsáno pro katastrální území adresa, obec adresa. Žalovaná v rámci insolvenčního řízení nabídla nemovité věci k prodeji. Zprostředkovatelem prodeje byla společnost právnická osoba. Podle znaleckého posudku vypracovaného žalovanou byla stanovena cena nemovitých věcí částkou částka a tento znalecký posudek byl zveřejněn, takže se s ním žalobci mohli seznámit. Těm byly nemovité věci zpřístupněny v rámci prohlídky dne datum, při níž se seznámili s technickým stavem domu. Už v rámci této prohlídky byl žalobce realitní makléřkou upozorněn, že do domu zatéká, což si mohl ověřit žalobce sám nahlédnutím na krovy a do prostor pod střechou. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu dne datum, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke shora zmiňovaným nemovitým věcem, přičemž žalovaná vystupovala jako insolvenční správkyně dlužnice na straně prodávající a žalobci jako kupující. Tato kupní smlouva včetně znaleckého posudku, který byl vypracován v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, a další navazující listiny byly zveřejněny v insolvenčním rejstříku shora jmenované dlužnice dne datum (viz položka 5 oddíl B insolvenčního rejstříku dlužnice) a byly tak veřejnosti dostupné. Kupní cena byla sjednána ve výši částka, přičemž znalecký posudek vypracovaný žalovanou dne datum určil hodnotu nemovitých věci na částku částka. Žalobci na financování zaplacení kupní ceny sjednali úvěr u právnická osoba. Za tím účelem byl vypracován bankou znalecký posudek, v němž znalec zjistil, že nemovitost je sice po rekonstrukci, avšak v zanedbaném stavu. Skutečný stav nemovité věci byl zjištěn při místním ohledání. Technický stav nemovitosti je průměrný a porovnávací metodou byla určena nabídková hodnota zjištěná porovnávacím způsobem (zde NHZP) ve výši ve výši částka. Předávací protokol byl sepsán dne datum. Následně žalobci zjistili v rámci vyklízecích prací v domě značně poškození dřevěných konstrukcí a stěn, které jsou napadeny plísněmi a dřevokaznými houbami. Podle znaleckého posudku a odborného mykologického vyjádření byla náklady na odstranění vzniklé škody v rodinném domě a jeho uvedení do původního stavu v rozpočtu podle znalce oceněny částkou částka. Žalovaná byla opakovaně vyzvána žalobci k úhradě peněžního plnění z důvodu výskytu skryté vady na nemovité věci dopisem ze dne datum, která byla odeslána do datové schránky žalované dne datum, na to žalovaná reagovala přípisem, že nárok neuznává. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná měla vědomost o tom, že stěny a dřevěné konstrukce domu jsou napadeny dřevokaznými houbami a plísněmi. V tomto ohledu žalobci neunesli důkazní břemeno, ač byly o následcích jeho neunesení poučení.

20. Soud dospěl při aplikaci hmotněprávních ustanovení k závěru, že žaloba je nedůvodná, a proto ji zamítl.

21. K označení žalované jako účastnice řízení je třeba připomenout, že insolvenční správce vystupuje v insolvenčním řízení jako zvláštní procesní subjekt (§ 9 písm. d) insolvenčního zákona), který je v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka, jehož úpadek byl řešen konkursem (§ 4 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona), ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. c), § 246 odst. 1 insolvenčního zákona). Zjednodušeně řečeno je správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek. [jméno], kde na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (jako je tomu při řešení úpadku dlužníka konkursem), jedná insolvenční správce svým jménem na účet dlužníka (§ 40 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž k takovým jednáním patří i jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka (§ 40 odst. 2 insolvenčního zákona). Již z toho, že insolvenční správce činí úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka „na účet dlužníka“, jednoznačně vyplývá, že nároky, k jejichž (s)plnění byl v těchto sporech zavázán „jako insolvenční správce dlužníka,“ nemohou (nesmějí) být uspokojovány (exekučně vymáhány) z osobního majetku insolvenčního správce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

22. V projednávané věci se žalobci domáhali úhrady finanční částky po žalované z důvodu její odpovědnosti jako insolvenční správkyně za škodu či jinou újmu způsobenou ve smyslu § 37 odst. 1 insolvenčního zákona. Ta jim byla způsobena tím, že žalovaná při výkonu své funkce porušila povinnosti, které jsou jí uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupovala s odbornou péčí. Žalobci neuplatnili s ohledem na jimi předložená tvrzení nároky, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty z titulu odpovědnosti za vady její zpeněžené části (z prodeje nemovitostí dlužnice jméno FO, které tvořily majetkovou podstatu). V tomto případě jak např. dovodil typově i Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. spisová značka je proto označení žalované pouze její obchodní firmou (zde „Jméno žalované.“) bez připojení dodatku „insolvenční správce“ za správné, neboť se nejedná o uspokojení nároků z majetkové podstaty dlužnice, ale z majetku žalované (z titulu odpovědnosti za vady). Žalovaná byla tedy v žalobě správně označena jako právnická osoba bez dodatku o tom, že jde o insolvenčního správce určitého dlužníka.

23. Podle § 37 insolvenčního zákona insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení (odstavec 1). Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za škodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých použil k plnění svých úkolů. To platí i pro zaměstnance dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem (odstavec 2). Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, že nemohla být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě právního úkonu insolvenčního správce; této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatou (odstavec 3). Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do dvou let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do tří let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl správce pravomocně odsouzen, nejpozději do deseti let od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

24. Přímo z dikce § 37 odst. 1 insolvenčního zákona se podává, že odpovědnost za škodu způsobenou insolvenčním správcem při výkonu jeho funkce je odpovědností bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědností) založenou na současném splnění následujících předpokladů: porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce a vznikem škody. Splnění těchto předpokladů musí být v řízení jednoznačně zjištěno.

25. Předpoklad spočívající v porušení povinnosti při výkonu funkce insolvenčního správce může být naplněn třemi základními formami (plynoucími z dikce § 37 odst. 1 insolvenčního zákona), a to tím, že insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem, nebo insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy rozhodnutím soudu, anebo insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí. Tento předpoklad je objektivního charakteru (viz níže) a důkazní břemeno ohledně nich leží na poškozeném, zde žalobcích.

26. Povinnost insolvenčního správce postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí je přitom povinností vyššího stupně než povinnost postupovat při výkonu funkce s „péčí řádného hospodáře“ (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. hodnota, ročníku 2015, pod č. hodnota, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

27. Insolvenční správce se může odpovědnosti za škodu zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení (§ 37 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona). Závěr, že jde o objektivní odpovědnost za škodu (nebo jinou újmu) podporuje i judikatura k výkladu obdobně formulovaných ustanovení v zákonech, jež se týkají výkonu funkce notářem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka), daňovým poradcem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) nebo dražebníkem (jde-li o odpovědnost podle § 63 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách) [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka].

28. Soud se tedy primárně zabýval otázkou, jaká povinnost žalované při výkonu funkce insolvenčního správce byla porušena. Je odpovědností každého insolvenčního správce, aby jednal v rámci insolvenčního řízení informovaně, přičemž musí jít o míru informací obvyklou s ohledem na konkrétní okolnosti případu. Zohledňovat lze přitom jen ty informace, jež správce měl anebo mohl mít k dispozici. Relevantní jsou vždy jen informace dostupné v rozhodné době, nikoli ty, jež vyšly najevo až dodatečně.

29. S ohledem na přímý prodej nemovité věci, který umožňuje za určitých okolností § 289 odst. 3 a § 298 odst. 1 insolvenčního zákona, je zřejmé, že žalovaná postupovala správně, pokud zadala vypracování znaleckého posudku za účelem stanovení ceny obvyklé. K uvedené problematice zadávání znaleckých posudků se vyjádřili i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. spisová značka, podle něhož přímý prodej (nemovité věci) musí být transparentní a kontrolovatelný. Veřejnost – tedy i žalobci – se mohli prostřednictvím insolvenčního rejstříku seznámit s tímto znaleckým posudkem. Pouhá volba některého ze znalců či zprostředkovatelů prodeje (viz společnost právnická osoba.) sama o nevede k závěru, že insolvenční správce při výkonu funkce porušil zákonem stanovenou nebo soudem uloženou povinnost, ani k závěru, že porušil povinnost postupovat s odbornou péčí.

30. Navíc nelze přehlédnout, že tvrzení žalobců ohledně porušení povinnosti žalované byla poměrně kusá a i přes poučení podle § 118a o. s. ř. nebyla prokázána. Podle soudu nebylo prokázáno, že by žalovaná jako insolvenční správkyně měla vědomost ohledně výskytu dřevokazných hub či plísní v domě a tuto skutečnost nezohlednila při určení ceny obvyklé a zcela správně vycházela při stanovení ceny nemovité věci podle znaleckého ocenění. Ostatně v tomto ohledu by žalobce mohl zpochybnit i odborné vyjádření zpracované pro účely úvěrování právnická osoba., v němž bankou vybraný odborník dospěl k obdobného závěru ohledně výše porovnávací hodnoty nemovitosti jako insolvenční správce. Tyto skutečnosti ani nevyšly v řízení najevo a nebyla prokázány ani výslechem svědka jméno FO či žalobce. Naopak z výslechu žalobce je patrné, že ten musel při běžném chodu věcí a upozornění realitní makléřky pojmout podezření, že dům může být postižen dlouhodobým zatékáním, a tudíž by zde výskyt plísní či dřevokazných hub mohl být pravděpodobný. Tedy jinak řečeno žalobci neprokázali již první předpoklad odpovědnosti insolvenčního správce za škodu podle § 37 cit. zákona tedy, že porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem, nebo insolvenční správce porušil při výkonu funkce povinnosti, které jsou mu uloženy rozhodnutím soudu, anebo insolvenční správce nepostupoval při výkonu funkce s odbornou péčí. Soud proto s ohledem k tomuto závěru se již nezabýval s ohledem na procesní efektivitu dalšími předpoklady odpovědnosti (vznik škody, příčinná souvislost ad.) a žalobu zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela procesně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Soud se k návrhu žalobců zabýval otázkou aplikace § 150 o. s. ř., tedy zda jsou zde důvodu pro (částečné) nepřiznání účelně vynaložených nákladů žalované.

32. V usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud – zejména s odkazem na tam uvedenou ustálenou judikaturu Ústavního soudu České republiky – dovodil, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v § 142 odst. 1 o. s. ř. formulovanou v § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Nejde přitom o libovůli soudu, ale o pečlivé posouzení všech rozhodných hledisek. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (srov. též Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. adresa, právnická osoba. Beck, 2009, str. 1005, a odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

33. V projednávané věci nelze ztratit ze zřetele, že se žalobci domáhali náhrady škody vůči žalované (insolvenčnímu správci), přičemž ale byli zastoupeni osobou znalou práva – advokátem. Soud tedy přepokládá, že v rámci informační povinnostmi byli seznámeni s „nákladovostí“ soudního řízení v rámci jimi uplatněného nároku. Z procesního hlediska byli žalobci neúspěšní a nesou tedy plnou odpovědnost za výsledek daného sporu (zamítnutí žaloby). Přitom v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, jež by i přes to, že procesní neúspěch ve věci si zavinili sami, činily rozhodnutí o nákladech řízení účastníků podle zásady úspěchu ve věci nespravedlivým. Navíc ani sami žalobci (prostřednictvím svého zástupce – viz podání ze dne datum) neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, kterými by se soud mohl zabývat při aplikaci daného ustanovení a žalované (zčásti) nepřiznat náhradu nákladů řízení. Odkázali pouze na specifika daného případu, jímž je ale vskutku každý soudní spor. Za této situace proto soud neshledal žádné důvody, proč by žalované neodepřel právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení na základě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř.

34. Náklady řízení vynaložené žalovanou sestávají z níže uvedených nákladů. Při určení odměny zástupci žalované z řad advokátů soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši částka. Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě částka. V řízení před soudem zástupce žalované učinil 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, nahlížení do spisu dne datum, vyjádření ke změně žaloby, účast u jednání ve dnech datum a datum, podání ze dne datum, a účast u jednání soudu dne datum, ve výši mimosmluvní odměny 8 x částka a jeden úkon ve výši jedné poloviny smluvní sazby (odvolání do usnesení o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti) ve výši 1 x částka, tedy náleží mu odměna celkem ve výši částka. Úkon právní služby spočívající v podání ze dne datum soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon, neboť z obsahu podání je zřejmé, že rekapituluje dosavadní argumentaci, již vyjevenou u předešlých jednáních či podáních.

35. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, k 4 úkonům právní služby po částka (viz úkony právní služby shora do datum) a k 5 úkonům právní služby po částka (viz úkony právní služby shora po datum), tedy celkem částka. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné za užití osobního motorového vozidla ve výši částka (tovární značky Škoda, registrační značka SPZ) z adresa a zpět k jednání dne datum - celkem hodnota x 290 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši částka ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.., při průměrné spotřebě vozidla ve výši 7,1 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru benzinu 95 ve výši částka (§ 4 písm. b) cit. vyhlášky). Dále náleží zástupci cestovné k dalším jednáním ve dnech datum, datum a datum) veřejnou hromadnou dopravou (vlakem) v prokázané výši částka, částka, částka, částka, tedy celkem částka. Součástí nákladů je rovněž náhrada za promeškaný čas za každou cestu vlakem - 11 půlhodin, tedy částka x 3 x 11, celkem částka a 12 půlhodinou za cestu osobním vozidlem x částka, celkem částka. Náhrada za promeškaný čas proto činí částka. Zástupci náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem tedy náklady řízení činí částka. Splatnost náhrady nákladů řízení soud stanovil v délce tří dnů od právní moci rozhodnutí, neboť z obsahu spisu nevyplývaly žádné okolnosti, pro něž by soud stanovil delší lhůtu splatnosti či povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.