9 C 3/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 100 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 660 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 221,83 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 765,53 Kč, s úrokem ve výši 28,47 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 660 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 119 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 760 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“ nebo„ původní věřitelka“), uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátila. Původní věřitelka na základě této smlouvy poskytla žalované částku 4 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s dohodnutým kapitalizovaným úrokem ve výši 660 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1 200 Kč, formou 45 týdenních splátek po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaná ale smluvené podmínky porušila, neboť uhradila pouze částku 900 Kč. Žalovaná tak doposud neuhradila dlužnou jistinu ve výši 4 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 765,53 Kč (úrok 28,47 % ročně z dlužné jistiny za období od [datum] do [datum]), kapitalizované úroky z prodlení ve výši 221,83 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za shora uvedené období), úrok ve výši 28,47 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila i skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitelky. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila, zůstala v řízení zcela pasivní, neplnila své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňovala ani nerozporovala. Soud pak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako smlouva o úvěru soud zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit spolu s dohodnutým kapitalizovaným úrokem ve výši 660 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1 200 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dnem [datum] Smlouva byla vyhotovena písemně a je stvrzena podpisem i žalovanou. Jak vyplývá z tvrzení žalobkyně, které nebyly sporovány, žalovaná smluvené podmínky porušila, neboť uhradila pouze částku 900 Kč. K posouzení úvěruschopnosti předložila žalobkyně zákaznickou kartu, z níž má soud za prokázané, že je zaměstnána s příjmem 15 120 Kč měsíčně, bydlí v nájmu a platí nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně, druhou půlku manžel. Další listiny k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nedoložila. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalovaná má četné exekuce na svůj majetek. Pohledávka za žalovanou byla postoupena z původní věřitelky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužného nároku požadovaného žalobou do [datum]. Tato upomínky byla odeslána na poslední známou adresu žalované.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovanou jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]).

7. Soud dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů, neboť pokud jde o výdaje žalované, spoléhala jen na její prohlášení v hodnocení klienta a nevyžádala si k tomu od žalovaného žádné doklady týkající se aktuálních příjmových možností, které by byly doloženy. Navíc soud postrádá šetření např. ohledně exekucí či výkonů rozhodnutí vedených na majetek posuzované. Náklady na bydlení a osobní spotřebu se soudu jeví zcela zjevně podhodnocené a navíc z obsahu spisu ani nevyplývá, že by žalobkyně prověřila žalovanou ve veřejně dostupných databázích dlužníků.

8. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých 9. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalované při uzavírání smlouvy o úvěru řádně a smlouva o úvěru je tedy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 558 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

10. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná rovněž z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku. Nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky za administraci a hotovostní inkaso ad. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.

11. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnutých jistin. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je nutné s ohledem na ustanovení § 87 cit. zákona, který je ve vztahu k ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2993 o. z. v poměru speciality, tedy jinak řečeno vrátit takto poskytnutou jistiny v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni finanční prostředky zčásti vrátil (tato skutečnost zůstává v rovině tvrzení žalobkyně), proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení jistiny 3 100 Kč (4 000 Kč – 900 Kč) poskytnuté žalované z neplatné smlouvy o zápůjčce.

12. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky 3 100 Kč. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán ve smyslu § 1970 o. z. ve výši, kterou požadovala v žalobě, přičemž ta je nižší než k prvnímu dni prodlení určená výše úroku z prodlení daná nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne [datum], tedy dnem následujícím po dni splatnosti určeném žalobkyni v předžalobní výzvě ze dne [datum].

13. Soud stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

14. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o zápůjčce, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také žalobní nárok na zaplacení úroku z prodlení.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšné žalobkyni (v rozsahu 54 %) přiznal účelně vynaložené náklady řízení, a to ve výši 8 % z celku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 5 790 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 1 489 Kč. S ohledem na částečný neúspěch ve věci proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 119 Kč.