9 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím, rozsudkem pro zmeškání,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 19 638 k rukám JUDr. jméno příjmení jméno, advokátky se sídlem adresa.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Účastnice uzavřely dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě níž se žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalované jako úvěrované částku částka, která jí byla vyplacena dne datum. Žalovaná se zavázala splatit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 5 % z čerpané jistiny úvěru, nejméně však ve výši částka měsíčně. Mezi smluvními stranami byl dále sjednán úrok ve výši 22,68 % ročně z dlužné částky a dále pojistné ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, v případě, že se žalovaná dostane do prodlení déle jak 30 dní. Jelikož žalovaná řádně nesplácela, vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši částka, kterou vyúčtovala naposledy písemnou výzvou ze dne datum. Úvěr se stal předčasně splatným ke dni datum. Dlužnou částku ke dni zesplatnění úvěru tvoří součet následujících položek: jistina částka, úroky (úroky z úvěru do jeho zesplatnění) částka, pojistné částka, náhrada nákladů za vymáhací proces /odeslání upomínky částka, smluvní pokuta za prodlení částka. Celková dlužná částka z titulu úvěru ke dni zesplatnění činí částka. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jak dotazy na žalovanou, interními šetřeními, tak šetřením ve veřejně dostupných databázích. Z výsledku uvedených kontrol nevyplynuly skutečnosti zpochybňující hodnověrnost žalobkyní poskytnutých informací nebo jiné skutečnosti, které by důvodně zpochybnily schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. V návaznosti na zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žadatele provádí žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti, propočet disponibilního (čistého) příjmu žadatele, který je dán rozdílem čistého příjmu žadatele, případně spolužadatele, či manžela / manželky a celkových životních výdajů žadatele, vč. měsíčních splátek finančních závazků žadatele a splátky úvěru, který je předmětem žádosti. Žalovaná i přes písemnou předžalobní výzvu doposud ničeho neplnila.

1. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum. Žalované bylo dne datum do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

2. Žalovaná se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

3. V posuzované věci se jedná o spor z titulu úvěrově smlouvy podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu.

4. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. O lhůtě k plnění ve smyslu § 160 o. s. ř. rozhodl soud tak, že stanovil žalované povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu a příslušenství ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná na svou obranu neuvedla ničeho a z dosavadního obsahu spisu nevyplynulo, že by alespoň částečně plnila. V projednávané věci se tak nejedná o nepřiměřené znevýhodnění žalovaného, neboť si musela být dlouhodobě svých závazků vůči žalobkyni vědoma a takto vzniklou situaci řešit.

6. Soud nad rámec shora řečeného uvádí, že otázka výše úroku z úvěru a posouzení, zda by tato výše mohla vést soud k úvaze o neplatnosti smlouvy, ať už absolutní (§ 588 o. z.) nebo relativní (§ 580 odst. 1 o. z.), není odvislá jen od nepřiměřené výše úroku, ale případnou neplatnost smlouvy jako celku musí odůvodňovat i další okolnosti smlouvy, které se ale z obsahu spisy nevyjevily.

7. Nejvyšší soud přitom již v rozsudku ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 71/2009, konstatoval, že ve sporném řízení, kde platí zásada dispoziční a projednací, musí účastník uvést rozhodné skutečnosti, z nichž vyvozuje uplatňované právo, a musí k tomu uvést potřebné důkazy (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Tuto povinnost tvrzení a povinnost důkazní má žalobce i během řízení (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný má rovněž povinnost (§ 101 odst. 1 o. s. ř.) tvrdit skutečnosti, jež mají odůvodnit hmotněprávní obranu z jeho strany, kterou uplatňuje určité své hmotné právo, a nabídnout o ní důkazy. Ohledně této obrany má žalovaný tedy rovněž povinnost tvrzení a důkazní povinnost (§ 101 odst. 1, § 120 odst. 1 o. s. ř.). Účastník, který neoznačil důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, nese případné nepříznivé následky v podobě takového rozhodnutí soudu, které bude vycházet ze skutkového stavu zjištěného na základě ostatních provedených důkazů. Stejné následky stíhají i toho účastníka, který sice navrhl důkazy o pravdivosti svých tvrzení, avšak hodnocení provedených důkazů soudem vyznělo v závěr, že dokazování nepotvrdilo pravdivost skutkových tvrzení účastníka. Zákon zde vymezuje tzv. důkazní břemeno (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízeni, jestliže je určován výsledkem provedeného dokazování.

8. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy (srov. § 120 odst. 1, větu druhou, o. s. ř.). Naproti tomu ve sporném řízení není soud odkázán jen na formální návrhy účastníků na provedení důkazů. Ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. umožňuje soudu, aby provedl i jiné, účastníky nenavržené důkazy. Toto oprávnění soudu je však omezeno tak, že činnost soudu se nesmí vyznačovat pátráním po důkazech (srov. slova„ v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo“ v ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud proto nemůže ze své iniciativy vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního řízení (neplatí zásada vyšetřovací). To platí bez ohledu na to, zda má být touto novou skutečností okolnost, jež by mohla způsobit absolutní neplatnost právního úkonu. Soud sice k absolutní neplatnosti úkonu přihlíží z úřední povinnosti, avšak jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků.

9. Shora uvedené závěry jsou přijatelné i na projednávanou věc, neboť soud při rozhodnutí a vydání rozsudku pro zmeškání vycházel toliko z tvrzení obsažených v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž by prováděl dokazování. Ani z těchto tvrzení samotných ovšem nevyplynuly žádné další okolnosti svědčící pro závěr, že by bylo prolomeno ustanovení § 99 o. s. ř. a nemohl tak být vydán rozsudek pro zmeškání podle § 153b o. s. ř.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši částka. Sazba mimosmluvní odměny podle § 7 bodu 5 činí v daném případě částka. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a účast u jednání dne datum) ve výši mimosmluvní odměny 3 x částka, a jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) ve výši mimosmluvní odměny částka, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši částka. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po částka ke čtyřem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem částka. Zástupci dále náleží nárok na náhradu za ztrátu času za 6 x započatých půlhodin po částka cestou ze sídla advokáta (obec) do sídla soudu (obec) a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši částka. Součástí nákladů řízení je rovněž cestovné v celkové výši částka osobním vozidlem tovární značky Volkswagem Touran, registrační značka z obec do obec a zpět a zpět k jednání dne datum - celkem 174 km) při paušální náhradě za 1 km ve výši částka ve smyslu § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění vyhlášky č. 375/2021 Sb., při průměrné spotřebě vozidla ve výši 5,8 litrů na 100 km a průměrné ceně 1 litru benzínu ve výši částka (§ 4 písm. c) cit. vyhlášky). Zástupci náleží i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši částka (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí částka. Odvolání lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci prostřednictvím soudu zdejšího. Do právní moci rozsudku pro zmeškání může žalovaná strana podat návrh na jeho zrušení, pokud zmeškala první jednání z omluvitelných důvodů, a to ke zdejšímu soudu. Proti výroku o nákladech řízení a o lhůtě k plnění lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.