9 C 34/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 19,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] a příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu spolu s dohodnutým úrokem ve výši [částka] s poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka] ve splátkách po [částka] počínaje dnem [datum] Celkem se tedy žalovaný zavázal uhradit částku [částka]. Žalovaný ovšem smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku [částka], z toho částku [částka] na jistinu dluhu, částku [částka] na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a částku [částka] na poplatek za administrativní činnost. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu [částka], poplatek ve výši [částka] a dále kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Současně požaduje zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny od [datum] a úrok ve výši 19 % z dlužné jistiny za totéž období. Žalovaný i přes odeslanou předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatil. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně u smlouvy o úvěru zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného podle § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla postoupena shora uvedená pohledávka za žalovaným z právní předchůdkyně na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] za účasti žalobkyně a v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.

3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.

4. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti [částka], jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem [částka], s úrokem ve výši [částka] z dlužné jistiny (zde 56,58 % ročně), zavázal splatit v hotovostním režimu v 36 týdenních splátkách ve výši [částka]. Listina je oběma stranami podepsána a datována. Jak vyplývá z dokladu o vyplacení, uvedeného dne bylo poskytnuto žalovanému finanční plnění na základě této smlouvy ve výši [částka].

5. Z listiny označené jako karta zákazníka ze shora uvedeného dne soud zjistil, že k půjčce požadované ve výši [částka] byly právní předchůdkyní žalobkyně zkoumány poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný bydlí s rodiči, jeho hlavní příjem ve výši [částka] plyne ze mzdy od zaměstnavatele a výdaje doložil částkou [částka]. Listina je podepsaná žalovaným.

6. Z oznámení o zesplatnění plyne, že dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru je povinen do 10 dnů ode dne doručení této výzvy úvěr doplatit. Není sporu, že žalovaný, jak tvrdí žalobkyně, doposud na úvěru zaplatil částku [částka].

7. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postupuje na žalobkyni pohledávky označené v příloze smlouvy, přičemž v příloze jsou obě předmětné pohledávky uvedeny. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek. Z listiny označené jako výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] ze shora zmiňované smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejpozději do [datum]. Z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána na poslední známou adresu.

8. Další žalobkyní navržené listinné důkazy, soud k důkazu neprovedl, neboť je nepovažoval za nezbytné pro zjištění skutkového stavu.

9. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši [částka]. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně pořídila listiny označené jako karta zákazníka, které obsahují informace o majetkových poměrech žalovaného. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s poplatkem [částka], s úrokem ve výši [částka] z dlužné jistiny (zde 56,58 % ročně), zavázal splatit v hotovostním režimu v 36 týdenních splátkách ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávek za žalovaným a tuto dohodu žalovanému oznámila písemně dopisem. Žalovaný doposud na úvěru zaplatit částku [částka]. Žalobkyně výzvou ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] ze shora zmiňované smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejpozději do [datum].

10. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“).

11. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouvy byly uzavřeny s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí s úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum] sp. zn. C [číslo]).

12. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelských úvěrů zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu zákazníka, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala konkrétní tvrzení ke zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, byly konkrétní a je z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného.

13. Soud ovšem neopomenul další stránku věci. Nejvyšší soud ve svém stanovisku Cpjn 203/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 44/2014, uvedl, že ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvě o úvěru není neurčité jen proto, že neobsahuje úplný výčet činností, za něž je poplatek sjednán. Uvedené stanovisko se přiměřeně použije i na poplatek za sjednání půjčky (úvěru), neboť z obsahu shora uvedených smluv a běžného chodu věcí je zřejmé, že v souvislosti s uzavřením těchto smluv souvisí i administrativní činnosti spojená se správou této půjčky. Z ekonomického hlediska každá cena odráží náklady prodejce a jeho marži, a proto není neobvyklé ani nelegitimní, aby náklady úvěrového věřitele na správu úvěru kryl příslušný poplatek jako součást ceny plnění (srov. [příjmení], M. a kol. Sporné poplatky za vedení a správu úvěru - k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, in [webová adresa]).

14. Z tohoto úhlu pohledu by se zdálo logické, že např. i administrativní poplatek či poplatek za hotovostní inkaso, které je navíc volitelnou položkou smlouva, kryje potřebné administrativní, mzdové či hotovostní náklady spojené s hotovostním převzetím splátky. Mezi tyto náklady jistě patří např. i náklady na pohonné hmoty. Navíc, jak je uvedeno shora, tato položka patří mezi volitelné položky a je tedy na vůli dlužníka, jaký způsob inkasa splátek dluhu si zvolí. Nejedná se tedy o povinnou položku započítávanou do sazby RPSN. Ostatně informovaný spotřebitel by měl na základě jasných a srozumitelných kritérií předvídat ekonomické důsledky, které z toho pro něj plynou ze smlouvy (rozsudek Soudního dvora Evropských společenství (věc Kásler a Káslerné Rábai), C [číslo]). V projednávané věci jsou tyto předpoklady podle soudu splněny, neboť ujednání o ceně jsou jasná a srozumitelná a žalovaný jako spotřebitel si musel být vědom ceny za hotovostní inkaso splátek.

15. Soud s ohledem na další právní posouzení věci se ovšem přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka (nyní zápůjčka) byla žalované poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]).

16. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy, jak je tomu i v daném případě, učinil původní věřitel ujednání o inkasním poplatku. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů vyplývajícím z § 8 o. z. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky tak sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. zápůjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Soud je přesto přesvědčen, že v případě, kdy byl sjednán samostatně ujednáním i kapitalizovaný úrok, je ujednání o inkasní službě oddělitelnou částí smlouvy, a proto lze dojít k závěru, že neplatnost tohoto ujednání nezpůsobuje neplatnost ostatních ujednání smlouvy. Soud by proto ale žalobu přesto i z tohoto důvodu co do částky zbývajícího úroku a poplatku za inkasní službu zamítl.

17. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnutých jistin. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobkyni nebo její právní předchůdkyni poskytl finanční prostředky ve výši [částka] (tato skutečnost zůstává v rovině nesporné), proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě pouze v části, neboť oproti plnění poskytnutému právní předchůdkyni žalobkyně ve výši [částka] započetl plnění žalovaného ve výši [částka]. Žalobkyně má proto nárok pouze zaplacení částky představující tento rozdíl, tj. částku [částka].

18. Současně s povinností zaplatit uvedenou částku soud žalovanému uložil k zaplacení úroku z prodlení z uvedené částky ve výši 8,25 % ročně od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti pohledávky na základě výzvy žalobkyně ze dne [datum].

19. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o zápůjčce, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný žalobkyni, neboť do prodlení se žalovaný dostal až ode dne [datum] (viz výše) a až od té doby proto žalobkyni náleží úrok z prodlení.

20. Nad rámec odůvodnění soud dodává, že povinnost vrátit si vzájemná plnění z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce tíží obě strany, tedy žalovaného i žalobkyni. Pokud tedy žalovaný uhradil žalobkyni nějaké platby nad rámec toho, co od ní sám obdržel jako zápůjčku, má možnost tato plnění požadovat zpět, a to i prostřednictvím žaloby ve sporném civilním řízení. Je tedy na žalovaném samotném, zda se v souladu se starou právní zásadou vigiliantibus iura (bdělým náležejí práva) bude svých práv domáhat.

21. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl převážně procesně úspěšný ve věci, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.