9 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) dvě smlouvy o půjčce, které doposud nesplatila. Právní předchůdkyně poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit půjčku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso ve výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná smluvené podmínky porušila, neboť nesplácela půjčku podle dohodnutých podmínek, na tento nárok žalovaná uhradila částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila na žalobním nároku ničeho, ač byla předžalobní výzvou uvědoměna o dluhu. 2. [právnická osoba] (dále opět jen„ právní předchůdkyně“) poskytla žalované peněžní prostředky rovněž na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum], a to ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit tuto půjčku spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši [částka] a za hotovostní inkaso ve výši [částka] v 58 týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná smluvené podmínky porušila, neboť nesplácela půjčku podle dohodnutých podmínek, na tento nárok žalovaná uhradila částku [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum], což bylo žalované oznámeno. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila na žalobním nároku ničeho, ač byla předžalobní výzvou uvědoměna o dluhu.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

4. Soud má za prokázáno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přílohy se seznamem pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek, že žalobkyně nabyla postoupením pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv podle § 1879 a § 1880 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaná jako zákazník uzavřela se společností [právnická osoba], jako úvěrujícím smlouvu, na jejímž základě jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázala se zaplatit celkem [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Byl sjednán mezi smluvními stranami úrok ve výši [částka] (ve výši 23,72 % ročně z jistiny zápůjčky), odměna za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní režim splátek ve výši [částka]. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila k rukám věřitele částku [částka]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky z této smlouvy ve lhůtě do [datum].

6. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované, je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v kartě. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, že poskytla pravdivé informace, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pracovala u zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] jako barmanka, mzda žalované činila [částka], další příjmy [částka] měsíčně, ostatní příjmy [částka], tedy celkem příjmy [částka] měsíčně. Výdaje celkem činily [částka] měsíčně, z toho nájemné [částka] měsíčně, výdaje domácnosti [částka] a splátky [částka]. Použitelný příjem činil [částka]. Své příjmy a výdaje doložila pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou.

7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] soud zjistil, že žalovaná jako zákazník uzavřela se společností [právnická osoba], jako úvěrujícím smlouvu, na jejímž základě jí byla poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], kterou převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázala se zaplatit celkem [částka] v 58 týdenních splátkách ve výši [částka], počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy a každou následující splátku nejpozději do konce následujícího týdenního období. Byl sjednán mezi smluvními stranami úrok ve výši [částka] (ve výši 23,72 % ročně z jistiny zápůjčky), odměna za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní režim splátek ve výši [částka]. Podle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila k rukám věřitele částku [částka]. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky z této smlouvy ve lhůtě do [datum].

8. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost na základě informací získaných od žalované, je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými v kartě. Dále bylo odkázáno na prohlášení žalované uvedené ve smlouvě, že poskytla pravdivé informace, je schopna celkovou dlužnou částku zaplatit a byly mu poskytnuty předsmluvní informace. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná pracovala u zaměstnavatele [příjmení] [příjmení] jako barmanka, mzda žalované činila [částka], další příjmy [částka] měsíčně, ostatní příjmy [částka], tedy celkem příjmy [částka] měsíčně. Výdaje celkem činily [částka] měsíčně, z toho nájemné [částka] měsíčně, výdaje domácnosti [částka] a splátky [částka]. Použitelný příjem činil [částka]. Své příjmy a výdaje doložila pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou.

9. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčce nebyly platně uzavřeny. Žalované jako spotřebiteli byly poskytnuty peněžní částka ve výši [částka] a [částka] ve formě zápůjčky, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ).

10. Podle § 9 odst. 1) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § [číslo] odst. 1 při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

17. V daném případě žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů žalované uvedených v zákaznické kartě, z čehož vyplývá, že aktivně úvěruschopnost neprověřovala. Žalobkyně netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalované, jaké doklady žalovaný předložil, jak je ověřila a k důkazu navrhla pouze kartu zákazníka. Příjmy ani výdaje žalované nebyly žádným věrohodným způsobem doloženy. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon.

18. Vzhledem ke shora uvedenému jsou obě smlouvy o zápůjčce neplatné pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušují veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

19. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o. z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce [číslo] částku ve výši [částka] a žalovaná na tuto zápůjčku uhradila částku [částka], pak soud tuto částku započítal na poskytnutou jistinu ve výši [částka]. Žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004 a navazující sp. zn. 26 Cdo 687/2014, 28 Cdo 1128/2014, nebo 33 Cdo 5460/2016 a další). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp.zn. 27 Co 221/2019 platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2940/2017). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o. z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o. z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

20. S ohledem na shora uvedené soud žalobě co se nároku vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zčásti vyhověl co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 od [datum], tj. ode dne následujícího po dni splatnosti uvedeného v předžalobní výzvě ze dne [datum] (výrok I.) a ohledně veškerých zbývajících nároků soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Pokud se týká nároku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy částku [částka] a žalovaná na tuto (neplatnou) zápůjčku uhradila částku [částka]. Soud tuto část žaloby zcela zamítl s odkazem na shora řečené, a to za situace, kdy z hlediska plnění z neplatného právního úkonu, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o. z. vzájemně vydat, již bylo žalovanou plněno částkou [částka] nad rámec plnění poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně [částka]. Žalovaná již proto není povinna cokoliv žalobkyni vydat.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla v řízení neúspěšná (neboť soud zvažoval míru úspěchu v tomto řízení nejen s ohledem na výši uplatněné pohledávky, ale i s ohledem na výši požadovaného příslušenství u obou smluv) a žalované žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.