9 C 42/2019

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem titul Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 19,97 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 19,97 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] se společností [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté půjčky vrátit částku [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] (při úroku 19,97 % ročně), náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o půjčce ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný doposud na nároku žalobkyně uhradil částku [částka]. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] (úrok ve výši 19,975 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny – viz shora – za období od [datum] do [datum]), úroku ve výši 19,97 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze shora uvedené dlužné jistiny za totéž období jako shora. 2. [příjmení] toho žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] s původním věřitelem, a to písemnou formou. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté půjčky vrátit částku [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] (při úroku 19,97 % ročně), náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o půjčce ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Původními věřiteli tak vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a na dlužném poplatku částku [částka]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný doposud na tomto nároku žalobkyně uhradil částku [částka]. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] (úrok ve výši 19,97 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny – viz shora – za období od [datum] do [datum]), úroku ve výši 19,97 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze shora uvedené dlužné jistiny za totéž období jako shora.

3. Žalobkyně rozvedla tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného u obou smluv a označila k těmto tvrzením důkazy (zákaznické karty). Žalovaný i přes písemnou výzvu doposud na žalovaném nároku ničeho nezaplatil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) za situace, kdy zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, a žalovaný, ač řádně předvolán a poučen, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem písemnou formou smlouvu o půjčce. Na základě shora uvedené smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté půjčky vrátit částku [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] (při úroku 19,97 % ročně), náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o půjčce ve výši [částka]. Jednotlivé shora uvedené položky jsou rozepsány s tím, že hotovostní inkaso je volitelnou službou. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný doposud na nároku žalobkyně uhradil částku [částka]. Ze zákaznické karty vystavené dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem [částka] měsíčně, je zaměstnán u [právnická osoba] – [právnická osoba] a žije u rodičů. Výdaje odhadl částkou [částka] Tyto údaje byly podle karty ověřeny výplatnou páskou, pracovní smlouvou a SIPO.

6. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že uvedeného dne uzavřel žalovaným s původním věřitelem písemnou formou smlouvu o půjčce. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], které mu byly předány uvedené dne v hotovosti. Žalovaný se zavázal krom takto poskytnuté půjčky vrátit částku [částka], jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši [částka] (při úroku 19,97 % ročně), náklady na hotovostní inkaso ve výši [částka] a administrativní poplatek za zpracování smlouvy o půjčce ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a další poplatky v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka byla splatná dnem [datum]. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný doposud na tomto nároku žalobkyně uhradil částku [částka]. K posouzení úvěruschopnosti označila žalobkyně jako důkaz zákaznickou kartu, kterou ovšem soudu nedoložila.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedených dlužných pohledávek z titulu obou smluv o půjčce do [datum]. Předžalobní výzva byla odeslána na poslední známou adresu žalovaného.

8. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Poněvadž smlouvy uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem byly sjednány dne [datum] a [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z těchto smluvních vztahů s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníci jako smluvní strany ujednali, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum].

10. Soud předně konstatuje, že vztah mezi účastníky má podle obsahu práv a povinností povahu smlouvy o půjčce ve smyslu 657 obč. zák., přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v daném případě použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

11. Aktivní legitimace žalobkyně se opírá o ustanovení § 525 a násl obč. zák., neboť postupitelnost pohledávky vzniklé za účinnosti zákona [číslo] Sb., jak je tomu v daném případě, se bude i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. řídit dosavadními právními předpisy (viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, publikovaném pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí.

12. V projednávané věci má soud za to, že žaloba je důvodná u obou nároků ze smluv o půjčce pouze zčásti. Původní věřitel byl ke dni uzavření smluv„ licencovaným“ poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, jak vyplývá z výpisu z rejstříku nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Žalovaný je s ohledem na obsah smlouvy a označení žalovaného v těchto závazkových vztazích v postavení spotřebitele.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění do [datum], věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda žalobkyně při uzavření smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v obou případech. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/2018, dostupný na [webová adresa]). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Úvěruschopnost je třeba zkoumat ke dni poskytnutí úvěru, nikoliv po celou předpokládanou dobu trvání úvěrového vztahu, když toto ani není fakticky možné, neboť nelze predikovat budoucí možné změny majetkových poměrů dlužníka. Po zopakování dokazování ohledně otázky zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

15. Soud dospěl k závěru, že v daném případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů ani u jedné ze smluv o půjčce. K půjčce ze dne [datum] nedoložila vůbec žádné listiny týkající se posouzení úvěruschopnosti a proto její tvrzení o těchto skutečnostech nebyla prokázána. Pokud jde o smlouvu o půjčce ze dne [datum], spoléhala žalobkyně pouze a jen na prohlášení žalovaného jako žadatele o půjčku, které byly z hlediska příjmů podložené. Náklady na bydlení a osobní spotřebu se soudu jeví zcela zjevně podhodnocené a navíc z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně prověřila žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků, insolvenčním rejstříku apod.

16. Jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li ze subjektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění ani to, že dlužník není evidován v databázi dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na [webová adresa]). Ke stejným závěrům dospěl i Soudní dvůr Evropské Unie ze dne [datum], ve věci C [číslo], který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru, (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum]) musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné, že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady a dále tak, že nedokládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých 17. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru řádně a smlouva o úvěru je tedy neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Jak uvedl soud již shora, soud má po provedeném dokazování za prokázané, že nárok žalobkyně je důvodný pouze z části, neboť žalobkyně neprokázala přesvědčivě, zda posoudila úvěruschopnost žalovaného. Poskytla tak žalovanému peněžní prostředky bez smluvního základu, neboť nebyla žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce sjednána platně. Převzal-li žalovaný předmět„ zápůjčky“, ať už na základě neplatné smlouvy či bez sjednání smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 457 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení.

19. Soud zde neopomenul ale i další stránku věci. Soud s ohledem na další právní posouzení věci se nadále přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018-99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka (nyní zápůjčka) byla žalovanému poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]).

20. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy, jak je tomu v daném případě u obou smluv, učinil původní věřitel ujednání o inkasním poplatku. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů. Smlouva o zápůjčce uzavřená mezi účastníky tak sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. půjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Soud je přesto přesvědčen, že v případě, kdy byl sjednán samostatně ujednáním i kapitalizovaný úrok, je ujednání o inkasní službě neoddělitelnou částí smlouvy, a proto lze dojít k závěru, že neplatnost tohoto ujednání způsobuje neplatnost rovněž ostatních ujednání smluv. Soud by proto i v tomto případě dospěl k závěru o absolutní neplatnosti obou smluv.

21. Smluvní strany si na základě těchto neplatných smluv poskytly plnění. Původní věřitelka poskytla žalovanému podle smlouvy uzavřené dne [datum] částku [částka] a ten doposud zaplatil na tomto závazku částku [částka]. Žalobkyně uvedené skutečnosti nepřímo tvrdila, aniž by bylo třeba tuto skutečnost dokazovat (k tomu také viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998 sp. zn. 16 Co 95/98, ke kterému se přihlásil Nejvyšší soud jeho publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 25 Cdo 627/2006), jsou povinni účastníci plnění vrátit (§ 457 obč. zák.) a v případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Žalobkyně tak v projednávané věci má nárok z této smlouvy toliko na jí požadované plnění ve výši [částka], nikoliv ovšem již na zbývající částku představující poplatek a související příslušenství jistiny (viz výrok II. rozhodnutí). Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky [částka] od [datum]. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán již ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení s touto částku dne [datum], tedy dnem následujícím po dni [datum], který byl uveden v předžalobní výzvě ze dne [datum] jako den splatnosti tohoto závazku.

22. Dále původní věřitelka poskytla žalovanému podle smlouvy uzavřené dne [datum] částku [částka] a ten doposud zaplatil na tomto závazku částku [částka]. Žalobkyně uvedené skutečnosti nepřímo tvrdila, aniž by bylo třeba tuto skutečnost dokazovat (viz rozhodnutí shora). Účastníci jsou proto povinni si plnění vrátit (§ 457 obč. zák.) a v případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Žalobkyně tak v projednávané věci má nárok z této smlouvy toliko na jí požadované plnění ve výši [částka], nikoliv ovšem již na zbývající částku představující poplatek a související příslušenství jistiny (viz výrok II. rozhodnutí). Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství, které požadovala v žalobě toliko z částky [částka] od [datum]. Úrok z prodlení z dlužné částky byl žalobkyni přiznán již ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení s touto částku dne [datum], tedy dnem následujícím po dni [datum], který byl uveden v předžalobní výzvě ze dne [datum] jako den splatnosti tohoto závazku.

23. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky [částka] jako součet částek [částka] a [částka]. Zároveň stanovil lhůtu pro zaplacení nároku žalobkyně v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) za situace, kdy žalovaný netvrdil žádné skutečnosti, které by vedly soud ke stanovení delší lhůty splatnosti či splátkového kalendáře a uvedené skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu.

24. Co do zbývajícího nároku (viz výrok II. rozhodnutí) soud s ohledem na shora uvedené odůvodnění zamítl, neboť v této části žaloby neprokázala žalobkyně důvodnost žaloby.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z větší části neúspěšné žalobkyni (v rozsahu 84 %) nepřiznal účelně vynaložené náklady řízení. Za této situace soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.