9 C 43/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka].

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby žalovaná zaplatila celkem částku [částka] (neuhrazená jistiny ve výši [částka], poplatek za SMS servis ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka], účelně vynaložené náklady ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatek za expres půjčku ve výši [částka], poplatek za bezpečnou splátku ve výši [částka]) s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději do 30 dnů spolu se shora uvedenými poplatky. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba] (viz [webová adresa]) v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla. Žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání soudu se nedostavila, přičemž předvolání k jednání jí bylo doručeno na adresu trvalého pobytu řádně a včas. Žalobkyně se k jednání nedostavila a svou neúčast zástupce omluvil. Soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastnic podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně k důkazu předložila formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrovou smlouvu ID žádosti [číslo] ze dne [datum], která není opatřena podpisem žalované. Ve smlouvě je uvedeno jméno žalované jako dlužnice a výše poskytnutého úvěru [částka]. V textu smlouvy namístě podpisu jsou uvedeny strojově čitelné informace o IP adrese zařízení, na němž měla být listina žalovanou podepsána, podpisový kód, telefonní číslo, na které měla být odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem a dále datum a čas, kdy měla být tato zpráva odeslána. Z potvrzení o provedení platby [webová adresa] soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím platební brány z účtu [právnická osoba] Credit dne [datum] odeslala na účet žalované (uvedený ve smlouvě) částku [částka] a stejného dne pak částku [částka]. Soud uzavírá, že žalobkyně prokázala, že na účet žalované uvedený ve smlouvě odeslala uvedeného dne částku [částka], avšak neprokázala, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o úvěru. Z žalobkyní předloženého a jí vyhotoveného tzv. printscreenu ze systému k prokázání odeslání SMS kódu, soud nemá za prokázané, že by žalovaná předmětnou smlouvu o úvěru uvedeným kódem podepsala, neboť z ní a z vyjádření žalobkyně vyplývá, že žalobkyně odeslala podpisový kód na telefonní číslo, které bylo uvedeno v žádosti. Zda zmiňované telefonní číslo bylo skutečně spojeno s osobou žalované prokázáno nebylo. Z výpisu čerpání a úhrad vyplynulo, že na tuto smlouvu nebyly zaúčtovány žádné úhrady. Zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku obsahující výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 30 dnů ode dne sepsání této upomínky. Žalobkyně sice v doplňujícím podání rozvedla svůj postup z hlediska posuzování úvěruschopnosti žalované jako dlužnice, ovšem k těmto tvrzením neoznačila žádné důkazy.

4. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

6. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

7. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, ze které žalobkyně své uplatněné nároky dovozovala. Důsledkem toho je, že žalobkyni z takové smlouvy nemohly vzniknout žádná práva, tedy ani právo na zaplacení částky [částka] a souvisejících nároků. Smlouva o úvěru v elektronické podobě, není opatřena žádným podpisem žalované (včetně jakéhokoliv elektronického podpisu), přičemž v průběhu řízení žalobkyně zároveň neoznačila a ani nedoložila žádný jiný důkaz o právním jednání žalované, které by uzavření předmětné smlouvy předcházelo. Pokud mezi účastnicemi mělo dojít ke komunikaci prostřednictvím webového rozhraní, nebylo uvedeno, jakým způsobem a zda vůbec žalobkyně ověřila totožnost osoby, která o úvěr žádá a jakým způsobem identifikovala osobu, která měla odsouhlasit znění smlouvy, požádat o úvěr a která smlouvu podepsala uvedeným kódem. K tomu nepostačuje kopie občanského průkazu připojená k návrhu na vydání elektronického platebníh rozkazu. Žalobkyně byla povinna prokázat, že žalovaná projevila svoji vůli předmětnou smlouvu uzavřít, např. právě doložením takové elektronické komunikace (např. datových zpráv), ze kterých by jednoznačně vyplynula i identifikace osoby, která také takto jednala a obsah tohoto jednání. Takové důkazy však žalobkyně v průběhu řízení neoznačila a k žalobě také nepřipojila. Právní jednání žalované (a ani jeho obsah) neprokazuje ani znalost osobních údajů žalované žalobkyní, jejího bankovního účtu či předložená kopie občanského průkazu, neboť uvedené údaje může mít žalobkyně k dispozici z minulosti. Nebylo prokázáno, že by předmětná smlouva úvěru byla podepsána zadáním autorizačního kódu v zabezpečeném online prostředí odeslaným na ověřené telefonní číslo klienta. Pokud měl být podpis žadatele nahrazen unikátním SMS kódem, pak není zřejmé, jak byla ověřena totožnost osoby, která údaje včetně čísla mobilního telefonu do internetového formuláře webových stránkách poskytovatele úvěru zadává. Ověření totožnosti žalovaného takovým způsobem z provedených důkazů nevyplývá, když nebyl předložen žádný důkaz, že uvedené telefonní číslo je spojeno právě a jedině s osobou žalovaného. Listinné důkazy dokládají pouze úkony ze strany žalobkyně, nikoli ze strany žalovaného. Z žádných k důkazu provedených listin nevyplývá, že konkrétně žalovaný učinil jakýkoli úkon, kterým by projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru a byl seznámen s informacemi o spotřebitelském úvěru. Nebyla tak splněna podmínka § 562 o. z., a to že právní jednání učiněné elektronickými prostředky umožňuje určení jednající osoby, která měla tímto způsobem smlouvu podepsat. Žalobkyně se pak k nařízenému jednání nedostavila, nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit další důkazy k prokázání tvrzení o uzavření předmětné smlouvy.

8. Prokázáno bylo pouze to, že žalobkyně uvedeného dne na účet zaslala částku [částka], na kterou bylo podle tvrzení žalobkyně a podle výpisu žalobkyně nebylo uhrazeno ničeho.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. V daném případě žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmy a výdaje žalované, a další informace (věk, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd.), a nahlédli do externích úvěrových registrů. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně žádné důkazy neoznačila. Žalobkyně netvrdila, jaké byly konkrétní poměry žalované (příjmy a výdaje), jaké doklady žalovaná předložila a jaké žalobkyně ověřila. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její absenci u jednání. Soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon a současná judikatura.

13. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva uvedená o úvěru neplatná rovněž pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

14. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je nutné s ohledem na ustanovení § 87 cit. zákona, který je ve vztahu k ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2993 o. z. v poměru speciality, tedy jinak řečeno vrátit takto poskytnutou jistiny v přiměřené lhůtě. Jelikož žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši [částka] a žalovaná na tuto jistinu doposud ničeho nezaplatila, soud vyhověl žalobě v této částky a žalované uložil povinnosti zaplatit žalobkyni částku [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Soud z obsahu spisu nezjistil žádné okolnosti svědčící pro stanovení jiné přiměřené lhůta pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.

15. V ostatní – zbývající části – soud nárok žalobkyně s odkazem na shora uvedené odůvodnění zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy částečně úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 70 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši [částka]. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku [částka]. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí [částka]. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x [částka], t.j. náleží mu odměna celkem ve výši [částka]. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po [částka] ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem [částka]. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí [částka]. Při poměrném neúspěchu ve věci soud proto přiznal žalobkyni pouze 70 % z této náhrady, tj. částku [částka].