9 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 37 908,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 27 987 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 987 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 921,31 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 316,20 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 36 391,31 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 244,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 921,31 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 774 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 37 908,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmy a výdaje žalované, a další informace (věk, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd.), nahlíží do externích úvěrových registrů. Sjednaný úvěrový rámec činil 38 329 Kč s tím, že žalovaná se zavázala hradit měsíční splátku ve výši 4 % z dlužné částky. Splatnost byla dohodnuta na každého 20. dne v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala žalovaná částku 55 529 Kč a celkem doposud uhradila částku 27 542 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně proto využila svého práva zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Zesplatnění nastalo ke dni [datum], a to dopisem ze dne [datum], jímž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná celkem na úvěr uhradila 21 416 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení celkem částky 37 908,31 Kč. [příjmení] 36 391,31 Kč představuje součet neuhrazených položek a zesplatněnou jistinu úvěru. [příjmení] 117 Kč představuje poplatky za vedení účtu ve výši 39 Kč měsíčně splatný [datum], [datum] a [datum]. [příjmení] 400 Kč představuje dlužné poplatky za vymáhání, které byla sjednány v čl. 9 smlouvy a a částka 1 000 Kč smluvní pokutu podle čl. 9 smlouvy v případě prodlení žalované s úhradou splátky. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 316 Kč, tj. ve výši 26,28 Kč z částky 36 391,31 Kč za období od [datum] do [datum], úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 36 391,31 od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, tj. v zákonné výši, z jistiny ve výši 36 391,36 Kč, poplatků a smluvních pokut od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 37 908,31 Kč (jistiny a smluvních pokut). V rámci doplnění tvrzení žalobkyně odkázala na stávající judikaturu, statistický model a úvěrovou kartu žalované jako klientky. Žalovaná ke dni podání žaloby ničeho nezaplatila.

2. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] dne [datum] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena elektronicky podpisovým SMS kódem [číslo] ze strany žalované. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí bezúčelového úvěru ve výši 38 329 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v měsíčních splátkách nejméně ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč) s roční úrokovou sazbou 26,28 %, celkem měla žalovaná věřiteli uhradit 43 785 Kč. Poplatek za vedení účtu byl sjednán ve výši 39 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána s příjmem 16 000 Kč, další příjem ostatních členů domácnosti 29 000 Kč. Ve smlouvě je žalovaná označena jménem, příjmením, rodným číslem, dále je uvedeno telefonní číslo žalované, e-mailová adresa, rodinný stav. V případě nesplácení úvěru je účtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč a v případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, maximálně ve výši dlužné splátky, dále může být účtována jednorázová smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné částky a poplatek za účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 100 Kč. Z výpisu čerpání a splátek vyplývá, že žalovaná čerpala celkem částku 55 529 Kč a uhradila celkem částku 27 542 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta má soud za prokázané, že žalovaná je svobodná, bydlí u rodičů, má příjem 16 000 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti (přítel) 29 000 Kč měsíčně, v registrech dlužníků bez záznamu. Podepsáno pověřeným zaměstnancem žalobkyně dne [datum]. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru ve výši 40 892,11 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 7 dnů. Výzva byla odeslána dne [datum]. Žalovaná netvrdila a ani neprokázala, že by dlužnou částku uhradila či že by k zániku závazku došlo jiným způsobem než plněním.

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

5. Podle ustanovení § 562 odst. 1 písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickým nebo jiným technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

6. Vzhledem k době uzavření smlouvy soud posuzoval vztah účastníků podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] byla uzavřena elektronicky, poněvadž žalovaná podepsala smlouvu prostřednictvím SMS kódu, který jí byl zaslán žalobkyní na telefonní číslo uvedené ve smlouvě. K uzavření smlouvy v elektronické podobě se vyjádřil Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 3. 2016, č. j. 15 Co 875/2015-129 takto:„ Podpis elektronického úkonu prostřednictvím SMS kódu předpokládá, že správnost a úplnost elektronicky vyhotoveného dokumentu potvrdí jednající tím, že odešle adresátovi právního úkonu či právního jednání z telefonního čísla spojeného s jeho osobou a známého druhému z účastníků právního jednání jako jeho identifikační znak, SMS ve tvaru známém příjemci, jehož doručením projeví vůli – souhlas být právním úkonem či jednáním vázán. Uvedený způsob potvrzení správnosti a úplnosti projevu vůle jednajícím, označeným v elektronickém právním úkonu dalšími identifikačními údaji, zpravidla jménem, příjmením, datem narození či rodným číslem a adresou bydliště, považuje odvolací soud za jednu z možných forem elektronického podpisu dokumentu, navíc běžně používaný bankovními institucemi v rámci internetového bankovnictví, jakož i v rámci nabídky jiných služeb po internetu a odpovídá současným trendům vývoje elektronické komunikace osob. Touto formou podpisu lze učinit i akceptaci elektronického návrhu smlouvy, pokud k němu dojde v navrhovatelem určené, jinak přiměřené době (§ 43 odst. 1 písm. a) a b) obč. zák. a § 1735 o.z.)“. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala uzavření předmětné smlouvy o úvěru elektronickým způsobem.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Věřiteli je zákonem o spotřebitelském úvěru uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoli změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. To chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

14. V daném případě žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřila prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posoudili příjmy a výdaje žalované, a další informace (věk, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení atd.), a nahlédli do externích úvěrových registrů. K prokázání svých tvrzení však žalobkyně sice důkazy označila, ty ale podle názoru soudu nejsou postačující pro závěr, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost s odbornou péčí. Byly sice v listinách uvedeny údaje týkající se konkrétních poměrů žalované (příjmy domácnosti, rodinný stav, apod.), jaké doklady žalovaná předložila a jaké žalobkyně ovšem uvedeno není. Rovněž potvrzení žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti a lustrace žalované v registrech dlužníků vystavené ad post po uzavření smlouvy, tak není zcela věrohodné. Pouze v záhlaví smlouvy o úvěru se uvádí, že žalovaná měla příjem 16 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti jsou celkově 29 000 Kč. Příjem žalované ani jiného člena domácnosti nebyly žádným věrohodným způsobem doloženy, žalobkyně ani netvrdila, jaké byly výdaje žalované. O této povinnosti tvrdit a prokázat však soud však žalobkyni nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její absenci u jednání. Soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že byla ověřena úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, jak předpokládá zákon a současná judikatura.

15. Vzhledem ke shora uvedenému je smlouva o úvěru uzavřená dne [datum] neplatná pro rozpor se zákonem (§ 588 o. z.) a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z úřední povinnosti, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, tedy jednání je neplatné od samého počátku, na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).

16. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny podle § 2993 o. z. vzájemně vydat. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku ve výši 55 529 Kč a žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěr částku v celkové výši 27 987 Kč, pak rozdíl mezi těmito částka činí 27 987 Kč. Žalovaná se v posuzovaném případě bezdůvodně obohatila o částku 27 987 Kč. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že žalobkyně jako věřitel není podle ustálené soudní praxe oprávněna jednostranně určovat, na jaký z více dluhů plnění dlužníka přijme, takové právo určení má jen dlužník (spotřebitel), který plnění poskytuje, a pokud tak jednoznačně neučiní, uplatní se princip priority nebo proporcionality (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 326/2004 a navazující sp. zn. 26 Cdo 687/2014, 28 Cdo 1128/2014, nebo 33 Cdo 5460/2016 a další). Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 platí, že„ musí jít nejen o mnohost dluhů, ale také, že dlužníkem plněný dluh musí existovat, dlužník o něm musí vědět (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2940/2017). Pokud tedy dlužník, stejně jako v daném případě, poskytuje dílčí nebo částečná plnění podle uzavřené smlouvy (v jediném vztahu, skutku, ze kterého může, ale také nemusí, vzniknout více nároků různého právního posouzení), je třeba poskytnutá plnění účtovat (a považovat podle shora uvedených principů za splněné) jen na ty nároky z tohoto jediného vztahu, které existují (jsou platné), a nikoli na ty, které neexistují (jsou neplatné). Jiný výklad je značně nepraktický, neboť by zakládal na straně věřitele případné bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu podle § 2991 o. z.), které by k úspěšné obraně musel dlužník proti existujícím nárokům věřitele navíc započítat (dalším samostatným úkonem podle § 1982 a násl. o. z.), popř. tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit následně samostatnou žalobou. Takové množení sporů je ale zcela neúčelné (absurdní), lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany dlužníka (žalovaného)“.

17. S ohledem na shora uvedené soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 27 987 Kč se zákonnými úroky z prodlení dle § 1970 ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě (výrok I.).

18. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, jsou veškeré zbývající uplatněné nároky nedůvodné, soud proto ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy zčásti úspěšné žalobkyni přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 48 %, neboť byla neúspěšná pouze v rozsahu 26 % nároku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 517 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 37 908,31 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 500 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 500 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 1 500 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem tedy náklady řízení činí 3 695 Kč. S ohledem na částečný neúspěch ve věci proto soud přiznal žalované pouze 48 % z těchto vynaložených nákladů, tj. ve výši 1 774 Kč.