9 C 53/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 850 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 694,57 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 850 Kč od [datum] do [datum] ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 850 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 387 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 850 Kč spolu s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce se společnosti [právnická osoba] (dále též„ původní věřitel“), jejíž nedílnou součástí jsou i smluvní podmínky otištěné na druhé straně listiny obsahující smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaný zavázal zaplatit původnímu věřiteli i souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 650 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek a půjčku v 31 týdenních splátkách po 150 Kč. Jelikož ovšem žalovaný nehradil tyto splátky řádně a včas, porušil tím smlouvu s tím, že splátky řádně nehradil. Žalovaný doposud nezaplatil ničeho. Původnímu věřiteli vznikl proto nárok na zaplacení dlužné jistiny půjčky ve výši 3 000 Kč a dlužného poplatku (úroku) ve výši 1 650 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Ta uvedenou skutečnost o postoupení pohledávky oznámila žalovanému a rovněž mu odeslala na poslední známou adresu i předžalobní výzvu. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši dané nařízení vlády z částky 3 850 [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud jednal a rozhodoval při jednání dne [datum] v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), za situace, kdy zástupce žalobkyně se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil. Pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] uzavřenou mezi společnosti [právnická osoba] (dále opět jen„ původní věřitel“), a žalovaným soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč v hotovosti ke dni uzavření smlouvy. V souladu s touto smlouvu se žalovaná zavázal zaplatit původnímu věřiteli souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 1 650 Kč. Celá půjčka včetně poplatku měla být žalovaným zaplacena v 31 týdenních splátkách po 150 Kč. Žalovaný celkem na tomto závazku nezaplatil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni.

4. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/212 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 cit. ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Poněvadž smlouva uzavřená mezi žalovaným a původním věřitelem byla sjednána reálně dne [datum], tedy přede dnem nabytí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to dne [datum], řídí se právní poměry vzniklé z tohoto smluvního vztahu s přihlédnutím k ustanovení § 3028 odst. 3 věty první o. z. dosavadní právní úpravou zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (viz ustanovení níže). Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by si účastníci jako smluvní strany ujednali, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ode dne nabytí jeho účinnosti, tj. ode dne [datum].

6. Podle § 54a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“) smlouvami o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných služeb, smlouvy týkající se penzijního připojištění, doplňkového penzijního spoření, smlouvy týkající se poskytování investičních služeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, že za smlouvu o finančních službách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vždy považuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové místo, platební instituce, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní nebo úvěrní družstvo, pojišťovna, pojišťovací zprostředkovatel, pojišťovací makléř, pojišťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, penzijní společnost, organizátor regulovaného trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání.

7. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle odst. 3 cit. ustanovení spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

8. Soud předně konstatuje, že vztah mezi účastníky by měl podle obsahu práv a povinností povahu smlouvy o půjčce ve smyslu 657 obč. zák., přičemž s ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele se v daném případě použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, směřující k ochraně spotřebitele vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na jejich společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že původní věřitelka poskytla ve prospěch žalovaného jako dlužníka peněžní částku 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách. Žalovaný doposud ničeho nezaplatil.

10. Soud s ohledem na další právní posouzení věci se přiklání k závěrům přijatým již v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2018, č.j. 8 Co 137/2018 -99, na něž níže odkazuje. V předmětné věci se totiž jedná o typově stejnou věc, kdy půjčka byla žalované poskytnuta kapitálovou obchodní společností a smyslem a účelem obchodní společnosti (jako podnikatelky) je podnikatelskou činností vytvářet zisk a není tomu jinak ani v souzené věci. Tato skutečnost v rovině právního posouzení vystupuje do popředí hned dvakrát. Nejprve ji soud zahrnul do své úvahy o (ne) platnosti poplatku ve výši 13 920 Kč pro obcházení zákona, včetně porušení poctivosti, přesněji vyjádřeno zákazu těžit z nepoctivého jednání, a následně do úvahy o (ne) oddělitelnosti poplatku od ostatního obsahu právního úkonu. Shoda soudní praxe a občanskoprávní teorie panuje v tom, že úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky (někdy také odměna) představují cenu poskytnutého kapitálu nebo též cenu za užívání půjčených peněžních prostředků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 869/2012 nebo rozsudek ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 33 Odo 657/2005, případně [příjmení], J., [příjmení], M., et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. [obec]: [právnická osoba], 2009, s. [číslo]).

11. Součástí předmětné adhezní (formulářové) smlouvy učinila žalobkyně ujednání o souhrnném poplatku v podobě znemožňující aplikaci zmíněného korektivu, když k účelovému rozlišení nelze přihlédnout. Na jedné straně je zřejmé, že poplatek takto sjednaný poplatek je zřejmě materiálním zdrojem zisku nahrazujícím obvykle sjednaný úrok, zároveň na straně druhé nelze pominout, v jakém skutečném rozsahu představuje i cenu dohodnuté služby. Takto sjednané ujednání brání tomu, aby bylo možno rozlišit skutečnou cenu věřitelkou poskytnuté služby a skutečnou výši úroku, který tak nelze poměřovat ani korektivem dobrých mravů vyplývajícím z § 3 odst. 1 obč. zák.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu při vědomí neaplikovatelnosti právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele (§ 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 obč. zák.) dále eliminovala i užití korektivu dobrých mravů. Smlouva ze dne [datum] sice není v přímém rozporu s výslovným zákonným zákazem, avšak svými účinky účel a smysl právní úpravy obchází. Věřitelka adhezní smlouvou o poskytnutí tzv. mikropůjčky záměrně cílila na výsledek, který právní úpravou není předvídán a není ani žádoucí. Tento právní úkon učiněný in fraudem legis je podle § 39 obč. zák. v této části absolutně neplatný, k čemuž je soud povinen přihlédnout ex officio.

13. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu, anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

14. Důvod neplatnosti právního úkonu se může omezit pouze na část právního úkonu, je-li tato neplatná část oddělitelná od ostatního obsahu. Oddělitelnost je nutno posuzovat vzhledem k povaze právního úkonu, k jeho obsahu, anebo k okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo. Již v rozsudku ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdo 1248/96 Nejvyšší soud uzavřel, že při posuzování otázky, zda část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti lze oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle subjektů právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Je totiž nutno respektovat zásadu autonomie vůle. Neoddělitelnost je tak třeba posuzovat ve smyslu obsahovém, nikoliv reálné nedělitelnosti a podle zásady favor negotii je třeba dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006, ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2636/2008 nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 436/05). Nyní je nutno zdůraznit nejen smysl a účel existence původní věřitelky, nýbrž také adhezní povahu smlouvy, a sice s tím, že v souzené věci je materiálním zdrojem vytváření zisku poplatek 13 920 Kč. Tedy část právního úkonu, kterou, byla-li by shledána neplatnou, nelze od ostatního obsahu oddělit pro nezpůsobilost samostatné existence zbylé části obsahu právního úkonu. Nelze pochybovat o tom, že bez sjednání poplatku by původní věřitelka, jíž je vlastní svou činností generovat zisk, což vůbec podmiňuje její existenci, takovýto právní úkon neučinila. V tomto směru je třeba dbát, aby byla respektována autonomie vůle smluvních stran. Jednající věřitelce, která sleduje uskutečnění jednotného právního následku, navíc pro ni základní povahy (dosažení zisku), nelze proti její vůli vnutit pouze jeho částečné uskutečnění, a proto nelze poplatek oddělit od zbylé části obsahu smlouvy ze dne [datum] (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

15. Je-li neplatným ujednání o poplatku ve výši 1 650 Kč, je pro jeho neoddělitelnost neplatný celý právní úkon – smlouva o půjčce ze dne [datum] – a protože si smluvní strany na základě této neplatné smlouvy poskytly plnění, původní věřitelka poskytla částku 3 000 Kč a žalovaný doposud ničeho, aniž by bylo třeba tuto skutečnost dokazovat (k tomu také viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 1998 sp. zn. 16 Co 95/98, ke kterému se přihlásil Nejvyšší soud jeho publikací ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 25 Cdo 627/2006), jsou povinni účastníci si plnění vrátit (§ 457 obč. zák.). V případě peněžitého plnění je na soudu, aby tato plnění sám, i při absenci jakéhokoliv úkonu ze strany účastníků řízení, zúčtoval. Žalobkyně tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 000 Kč. Ve zbytku nároku (tj. co do částky 1 694,57 Kč) pak žalobu soudu zamítl.

16. Co se týče příslušenství pohledávky, soud rozhodl tak, že žalobkyni přiznal příslušenství pouze z přisouzené částky 3 000 Kč, a to ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) úrok z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ze žalobních tvrzení nevyplývá, že by si účastníci ujednali výši úroku z prodlení odlišnou od shora cit. nařízení vlády. Žalovaný se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení dne [datum], tedy po uplynutí lhůty stanovení v předžalobní výzvě, přičemž z obsahu výzvy je zřejmé, jakého nároku se žalobkyně domáhá.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy z větší části úspěšné žalobkyni (63 %), soud přiznal přiznal účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 26 % Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč. Při určení odměny advokátovi soud postupoval podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za situace, kdy předmětem právní služby je peněžité plnění ve výši 3 850 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba mimosmluvní odměny podle shora cit. ustanovení tak v daném případě činí 200 Kč. V řízení před soudem advokát žalobkyně učinil do podání návrhu 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis písemného podání – žaloby a předžalobní výzva) ve výši mimosmluvní odměny 3 x 200 Kč, t.j. náleží mu odměna celkem ve výši 600 Kč. Uvedená částka nepřesahuje ve smyslu § 14b odst. 4 cit. vyhlášky výši tarifní hodnoty. K této odměně náleží i paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, po 100 Kč ke třem úkonům právní služby (viz úkony právní služby shora), tedy celkem 300 Kč. Advokátovi náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen odvést z odměny za zastupování a náhrad podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem by tedy náklady řízení činí 1 489 Kč.