9 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 489 641 Kč,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 489 641 Kč, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově na náhradě nákladů řízení částku 5 524 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.

1. Původní žalobkyně celé jméno původní účastnice se domáhala u zdejšího soudu náhrady újmy ve výši 489 641 Kč s následujícím odůvodněním. Původní žalobkyně byla lékařem indikována k provedení gastroskopie pro opakované trombózy hlubokých žil dolních končetin. Žalovaná jako lékařka, provedla dne datum neúspěšný pokus u původní žalobkyně o gastroskopii, a to celkem pětkrát. Celý průběh lékařského zákroku byl popsán v lékařské dokumentaci a po těchto neúspěšných pokusech domluvila vyšetření původní žalobkyně na ambulanci v nemocnice v obec. Zde byl zjištěn podkožní emfyzém a pneumomediastinum a rovněž bylo prokázáno porušení pyriformního recesu. Původní žalobkyně byla léčena antibiotiky, následně hospitalizována ve Fakultní nemocnici v obec, a to z důvodu rozvoje zápalu plic a nutnosti umělé plicní ventilace. Poté byla původní žalobkyně převezena do léčebny dlouhodobě nemocných v nemocnice v obec z důvodu rehabilitace. Původní žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k zaplacení újmy, která jí vznikla z důvodu shora zmiňovaného lékařského zákroku provedeného žalovanou. Ohledně výše a důvodnosti nároku se opírá zejména o odborný posudek vypracovaný MUDr. jméno příjmení dne datum.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Předně uvedla, že komplikace způsobené lékařským zákrokem žalované ji mrzí a tímto se původní žalobkyni opětovně omlouvá. Učinila nespornými podstatná tvrzení obsažená v žalobě, přičemž ovšem zásadně nesouhlasí se závěrem původní žalobkyně, že by žalovaná jako lékařka nepostupovala lege artis. Žalovaná jednala při vyšetření původní žalobkyně s odbornou péčí a v souladu se současnými lékařskými standardy. Zejména se vymezuje proti tvrzení, že neměl být tento zákrok vůbec proveden. Odkazuje na závěr znaleckého posudku vypracovaného dne datum znalcem doc. MUDr. příjmení, Ph.D., který vyloučil s vysokou pravděpodobností pochybení vyšetřujícího gastroenterologa, tedy žalované. Nebyla tedy podle žalované prokázána příčinná souvislost mezi újmou na zdraví původní žalobkyně a tvrzeným protiprávním jednáním žalované.

3. Původní žalobkyně zemřela dne datum a soud následně rozhodl o procesním nástupnictví usnesením ze dne 8. 9. 2022, č.j. 9 C 59/2021 – 100.

4. Žalobkyně tímto vstoupila do řízení a setrvala na procesním stanovisku, aby žaloba byla projednána.

5. Mezi účastnicemi není sporu, že žalovaná se podrobila dne datum v lékařské ordinaci žalované gastroskopickému vyšetření, které spočívalo v tom, že se žalovaná pokusila zavést žalobkyni gastroskop do jícnu, včetně zavedení pomocí prstu, a to v pěti případech. Žalovaná po pátém neúspěšném pokusu o zavedení gastroskopu do jícnu, upustila od dalších pokusů. Zároveň žalobkyni zajistila vyšetření v interní příjmové ambulanci nemocnice, za účelem vyloučení poškození zažívací trubice a dýchacích cest s tím, že průběh vyšetření popsala do zdravotnické dokumentace. Žalovaná je lékařskou a v daném oboru má již dlouholetou praxi.

6. Z písemného souhlasu pacienta s poskytnutím zdravotního výkonu podepsaného původní žalobkyní dne datum má soud za prokázané, že žalovaná byla řádně poučena o zákroku označeného jako gastroskopie, včetně určitých rizik při tomto zákroku. Žalovaná stvrdila podpisem a učinila informovaný souhlas s tímto zákrokem.

7. Z výslechu znalce doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D. soud zjistil, že žalovaná nemohla sama o sobě přezkoumávat správnost indikace endoskopického vyšetření, ale pokud to bylo možné, provést zákrok, který považovala za vhodný s ohledem na indikaci. Znalec působí již 36 let v oboru gastroenterologie a jako znalec vykonává znaleckou činnost více jak 25 let. Žalovaná podle znalce postupovala správně i za situace, kdy měla podezření na perforaci recesu, a proto odeslala původní žalobkyni na vyšetření. Znalec nezpochybňoval četnost pokusů o zavedení gastroskopu u původní žalobkyně, která byla ve věku 75 let i s ohledem na její polymorbiditu. Zpochybnil odbornost znalce příjmení příjmení k vypracování odborného vyjádření v projednávané věci.

8. Z výslechu MUDr. jméno příjmení soud zjistil, že znalec polemizoval s počtem pokusů o zavedení gastroskopu do jícnu původní žalobkyně a i se způsobem, zda žalovaná jako lékařka měla, či neměla, zákrok provést s ohledem na jeho indikaci. Znalec nepůsobil jako lékař v oboru gastroenterologie. Je soudním znalcem v oboru majetkové i nemajetkové újmy.

9. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že původní žalobkyně byla vyzvána k zaplacení nemajetkové újmy ve výši 489 641 Kč.

10. Z účastnického výslechu žalované má soud za prokázané, že postupovala v souladu s dosavadní praxí, informovala se od původní žalobkyně o její anamnéze, řádně původní žalobkyni poučila o provedeném zákroku a původní žalobkyně i přes svůj věk tomuto poučení porozuměla. Žalovaná ve své výpovědi potvrdila zjištění, že provedla několik neúspěšných pokusů o zavedení gastroskopu do jícnu původní žalobkyně a po několika těchto pokusech s nimi ustala a odeslala původní žalobkyni do nemocnice za účelem rentgenu jícnu, tak, aby byly minimalizovány případné komplikace, které by mohly nastat po tomto vyšetření. Žalovaná se následně i informovala jak v nemocnice v obec, tak ve fakultní nemocnici, na stav původní žalobkyně. Žalovaná má již dlouhodobou praxi v oboru gastroenterologie a provedla nespočet těchto lékařských zákroků.

11. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení provedené listinné důkazy (krom odborného posudku vypracovaného MUDr. příjmení) se soudu jevily jako věrohodné a neměl důvodu pochybovat o jejich pravosti a správnosti. Žalobkyní předloženou listinu nazvanou jako odborný posudek vypracovanou MUDr. jméno příjmení soud hodnotil pouze jako listinný důkaz, jak ostatně již výše uvedl, neboť předložená listina minimálně pro absenci znalecké doložky nesplňovala náležitosti znaleckého posudku předkládaného účastníkem řízení ve smyslu § 127a o. s. ř. Z této listiny nebylo tedy možno ohledně stanovení správnosti postupu žalované vycházet, neboť závěry této listiny byly vyvráceny znaleckým posudkem vypracovaným doc. MUDr. jméno příjmení, Ph.D., který byl vypracován v souladu § 127a o. s. ř., tedy důkazem vyšší důkazní síly, u něhož se presumuje správnost, a soud z něj vychází, není-li protistranou věrohodně zpochybněna metoda, kterou znalec použil, a závěry z ní plynoucí. Přestože žalobkyně vyjadřovala nesouhlas s některými znaleckými závěry doc. MUDr. příjmení, nepředložila soudu žádný další důkaz, kterým by doložila souvislost mezi léčebným postupem žalované a zdravotní újmou původní žalobkyně. Navíc právě z výslechu jak MUDr. příjmení, tak doc. MUDr. příjmení vyplynula jednoznačnost závěru znaleckého posudku oproti závěrům vyplývajících z odborného posudku vypracovaného MUDr. příjmení. Soud proto s ohledem na zjištění vyplývající z výpovědí znalců nepovažoval námitky žalobkyně vůči znaleckému posudku vypracovaného doc. MUDr. příjmení za relevantní a především způsobilé vyvolat nutnost vypracování případně revizního znaleckého posudku.

12. Podle § 2056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené dušení útrapy.

13. Podle § 2057 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobní újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinku zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní sta, etnický původ, víru nebo i jiné obdobné závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

14. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.¨ 15. Závěr o tom, co se rozumí pod pojmem lege artis, přísluší soudu a nikoli znalci. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup lékaře považovat za lege artis. Soud nemůže mechanicky přebírat závěr znalců, zda určitý postup byl nebo nebyl lege artis, zejména je-li tento závěr ve zjevném rozporu s konkrétními zjištěními znalců o souladu či rozporu postupu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. O postup non lege artis jde i v případě, že sice postup při ošetření byl zvolen správně, ale provedení bylo chybné. Je tedy třeba hodnotit celkový výkon ve vztahu k následku, o jehož odškodnění se jedná. Totéž obdobně platí o závěru, zda došlo k poškození zdraví.

16. Nejvyšší soud ČR již např. v rozhodnutí ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3386/2018, konstatoval, že okolnost nezamýšleného poškození tělesného orgánu při poskytování zdravotnické péče ještě sama o sobě neznamená, že její poskytovatel postupoval non lege artis. příjmení negativní výsledek zdravotnického výkonu nemusí být nutně vyvolán postupem, který není v souladu s dostupnými lékařskými poznatky, neboť při zásazích do lidského organismu působí mnoho faktorů, které v konečném výsledku mohou vést k nedosažení předpokládaného stavu či dokonce k jeho zhoršení, tj. k újmě na zdraví. Právní závěr v tomto směru musí být zpravidla podložen znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a příslušného odvětví či specializace a právní úvaha soudu o nedodržení současných dostupných poznatků lékařské vědy nemůže být s ním v logicky zjevném rozporu. Vždy je ovšem třeba přihlédnout k tomu, jakým způsobem tento pojem případně vymezili a použili znalci ustanovení v dané věci. Není totiž vyloučeno, že i nepříznivý následek může provázet náležitý postup, který byl jinak v souladu s požadavky lékařské vědy a uznávanými medicínskými standardy.

17. V projednávané věci je mezi účastnicemi nespornou skutečnost, že žalovaná jako lékařka při ošetření původní žalobkyně postupovala odborným způsobem. Zejména z písemného znaleckého posudku vypracovaného doc. MUDr. příjmení a výpovědí tohoto znalce je soud přesvědčen, že žalovaná jako lékařka postupovala při ošetření správně a provedení nebylo chybné. Takto formulované závěry znalec nebyly žalobkyní relevantně zpochybněny takovým způsobem, aby soud přiměly k vypracování revizního znaleckého posudku. Znaleckým posudkem bylo tedy prokázáno, že jednání žalované nebylo v příčinné souvislosti s následnými zdravotními komplikacemi původní žalobkyně, tedy jinak řečeno, že žalovaná postupovala při zdravotním výkonu lege artis. Soud se proto již dále nezabýval výši odškodnění nemajetkové újmy, neboť zde chybí jeden z podstatných znaků újmy, a to příčinná souvislost mezi jednáním žalované a újmou vzniklou na straně původní žalobkyně. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť byť byla žalovaná v plném rozsahu procesně úspěšná, této náhrady se výslovně vzdala.

19. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení, je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně neúspěšná a nebyly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení. Žalobkyně tak nese povinnost zaplatit státu náhradu nákladů spojených se znalečným a svědečným zaplaceným v celkové výši 5 524 Kč za situace, kdy soud u žalobkyně nezjistil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud ale se zřetelem k sociální situace rozhodl o delší pariční lhůtě k zaplacení nákladů řízení. Žalobkyně je dcerou původní žalobkyně a do řízení vstoupila s přesvědčením, že žaloba byla podána po právu. Bydlí v nájemním bytě společně s dcerou ve věku dvaceti let, která je již samostatná a je schopna se sama živit, a synem ve věku devíti let. Syn trpí dětskou mozkovou obrnou a souvisejícím opožděným vývojem, a proto je odkázán z hlediska péče zcela na žalobkyni. Ta o něj celodenně pečuje, přičemž nepobírá žádné dávky státní sociální podpory či pomoci hmotné nouze. Syn je příjemcem příspěvku na péči v maximální výši, příspěvku na dítě a příspěvku na mobilitu a ze strany jeho otce je na jeho výživu hrazeno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem proto soud rozhodl o lhůtě pro zaplacení nákladů řízení v délce tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady řízení jsou splatné k rukám Okresního soudu v Přerově. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se jej účastnice vzdaly. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se stát domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.