9 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 489 641 Kč,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 489 641 Kč, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Přerově na náhradě nákladů řízení částku 5 524 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.

1. Původní žalobkyně [celé jméno původní účastnice] se domáhala u zdejšího soudu náhrady újmy ve výši 489 641 Kč s následujícím odůvodněním. Původní žalobkyně byla lékařem indikována k provedení gastroskopie pro opakované trombózy hlubokých žil dolních končetin. Žalovaná jako lékařka, provedla dne [datum] neúspěšný pokus u původní žalobkyně o gastroskopii, a to celkem pětkrát. Celý průběh lékařského zákroku byl popsán v lékařské dokumentaci a po těchto neúspěšných pokusech domluvila vyšetření původní žalobkyně na ambulanci v [nemocnice] v [obec]. Zde byl zjištěn podkožní emfyzém a pneumomediastinum a rovněž bylo prokázáno porušení pyriformního recesu. Původní žalobkyně byla léčena antibiotiky, následně hospitalizována ve Fakultní nemocnici v [obec], a to z důvodu rozvoje zápalu plic a nutnosti umělé plicní ventilace. Poté byla původní žalobkyně převezena do léčebny dlouhodobě nemocných v [nemocnice] v [obec] z důvodu rehabilitace. Původní žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne [datum] k zaplacení újmy, která jí vznikla z důvodu shora zmiňovaného lékařského zákroku provedeného žalovanou. Ohledně výše a důvodnosti nároku se opírá zejména o odborný posudek vypracovaný MUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum].

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Předně uvedla, že komplikace způsobené lékařským zákrokem žalované ji mrzí a tímto se původní žalobkyni opětovně omlouvá. Učinila nespornými podstatná tvrzení obsažená v žalobě, přičemž ovšem zásadně nesouhlasí se závěrem původní žalobkyně, že by žalovaná jako lékařka nepostupovala lege artis. Žalovaná jednala při vyšetření původní žalobkyně s odbornou péčí a v souladu se současnými lékařskými standardy. Zejména se vymezuje proti tvrzení, že neměl být tento zákrok vůbec proveden. Odkazuje na závěr znaleckého posudku vypracovaného dne [datum] znalcem doc. MUDr. [příjmení], Ph.D., který vyloučil s vysokou pravděpodobností pochybení vyšetřujícího gastroenterologa, tedy žalované. Nebyla tedy podle žalované prokázána příčinná souvislost mezi újmou na zdraví původní žalobkyně a tvrzeným protiprávním jednáním žalované.

3. Původní žalobkyně zemřela dne [datum] a soud následně rozhodl o procesním nástupnictví usnesením ze dne 8. 9. 2022, č.j. 9 C 59/2021 – 100.

4. Žalobkyně tímto vstoupila do řízení a setrvala na procesním stanovisku, aby žaloba byla projednána.

5. Mezi účastnicemi není sporu, že žalovaná se podrobila dne [datum] v lékařské ordinaci žalované gastroskopickému vyšetření, které spočívalo v tom, že se žalovaná pokusila zavést žalobkyni gastroskop do jícnu, včetně zavedení pomocí prstu, a to v pěti případech. Žalovaná po pátém neúspěšném pokusu o zavedení gastroskopu do jícnu, upustila od dalších pokusů. Zároveň žalobkyni zajistila vyšetření v interní příjmové ambulanci [nemocnice], za účelem vyloučení poškození zažívací trubice a dýchacích cest s tím, že průběh vyšetření popsala do zdravotnické dokumentace. Žalovaná je lékařskou a v daném oboru má již dlouholetou praxi.

6. Z písemného souhlasu pacienta s poskytnutím zdravotního výkonu podepsaného původní žalobkyní dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla řádně poučena o zákroku označeného jako gastroskopie, včetně určitých rizik při tomto zákroku. Žalovaná stvrdila podpisem a učinila informovaný souhlas s tímto zákrokem.

7. Z výslechu znalce doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. soud zjistil, že žalovaná nemohla sama o sobě přezkoumávat správnost indikace endoskopického vyšetření, ale pokud to bylo možné, provést zákrok, který považovala za vhodný s ohledem na indikaci. Znalec působí již 36 let v oboru gastroenterologie a jako znalec vykonává znaleckou činnost více jak 25 let. Žalovaná podle znalce postupovala správně i za situace, kdy měla podezření na perforaci recesu, a proto odeslala původní žalobkyni na vyšetření. Znalec nezpochybňoval četnost pokusů o zavedení gastroskopu u původní žalobkyně, která byla ve věku 75 let i s ohledem na její polymorbiditu. Zpochybnil odbornost znalce [příjmení] [příjmení] k vypracování odborného vyjádření v projednávané věci.

8. Z výslechu MUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že znalec polemizoval s počtem pokusů o zavedení gastroskopu do jícnu původní žalobkyně a i se způsobem, zda žalovaná jako lékařka měla, či neměla, zákrok provést s ohledem na jeho indikaci. Znalec nepůsobil jako lékař v oboru gastroenterologie. Je soudním znalcem v oboru majetkové i nemajetkové újmy.

9. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že původní žalobkyně byla vyzvána k zaplacení nemajetkové újmy ve výši 489 641 Kč.

10. Z účastnického výslechu žalované má soud za prokázané, že postupovala v souladu s dosavadní praxí, informovala se od původní žalobkyně o její anamnéze, řádně původní žalobkyni poučila o provedeném zákroku a původní žalobkyně i přes svůj věk tomuto poučení porozuměla. Žalovaná ve své výpovědi potvrdila zjištění, že provedla několik neúspěšných pokusů o zavedení gastroskopu do jícnu původní žalobkyně a po několika těchto pokusech s nimi ustala a odeslala původní žalobkyni do nemocnice za účelem rentgenu jícnu, tak, aby byly minimalizovány případné komplikace, které by mohly nastat po tomto vyšetření. Žalovaná se následně i informovala jak v [nemocnice] v [obec], tak ve fakultní nemocnici, na stav původní žalobkyně. Žalovaná má již dlouhodobou praxi v oboru gastroenterologie a provedla nespočet těchto lékařských zákroků.

11. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz zvlášť a oba tyto důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. V řízení provedené listinné důkazy (krom odborného posudku vypracovaného MUDr. [příjmení]) se soudu jevily jako věrohodné a neměl důvodu pochybovat o jejich pravosti a správnosti. Žalobkyní předloženou listinu nazvanou jako odborný posudek vypracovanou MUDr. [jméno] [příjmení] soud hodnotil pouze jako listinný důkaz, jak ostatně již výše uvedl, neboť předložená listina minimálně pro absenci znalecké doložky nesplňovala náležitosti znaleckého posudku předkládaného účastníkem řízení ve smyslu § 127a o. s. ř. Z této listiny nebylo tedy možno ohledně stanovení správnosti postupu žalované vycházet, neboť závěry této listiny byly vyvráceny znaleckým posudkem vypracovaným doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., který byl vypracován v souladu § 127a o. s. ř., tedy důkazem vyšší důkazní síly, u něhož se presumuje správnost, a soud z něj vychází, není-li protistranou věrohodně zpochybněna metoda, kterou znalec použil, a závěry z ní plynoucí. Přestože žalobkyně vyjadřovala nesouhlas s některými znaleckými závěry doc. MUDr. [příjmení], nepředložila soudu žádný další důkaz, kterým by doložila souvislost mezi léčebným postupem žalované a zdravotní újmou původní žalobkyně. Navíc právě z výslechu jak MUDr. [příjmení], tak doc. MUDr. [příjmení] vyplynula jednoznačnost závěru znaleckého posudku oproti závěrům vyplývajících z odborného posudku vypracovaného MUDr. [příjmení]. Soud proto s ohledem na zjištění vyplývající z výpovědí znalců nepovažoval námitky žalobkyně vůči znaleckému posudku vypracovaného doc. MUDr. [příjmení] za relevantní a především způsobilé vyvolat nutnost vypracování případně revizního znaleckého posudku.

12. Podle § 2056 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené dušení útrapy.

13. Podle § 2057 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobní újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinku zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní sta, etnický původ, víru nebo i jiné obdobné závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

14. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.¨ 15. Závěr o tom, co se rozumí pod pojmem lege artis, přísluší soudu a nikoli znalci. Byl-li léčebný zákrok z pohledu odborného (medicínského) objektivně nesprávný a současně šlo o chybu odvratitelnou, nelze postup lékaře považovat za lege artis. Soud nemůže mechanicky přebírat závěr znalců, zda určitý postup byl nebo nebyl lege artis, zejména je-li tento závěr ve zjevném rozporu s konkrétními zjištěními znalců o souladu či rozporu postupu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. O postup non lege artis jde i v případě, že sice postup při ošetření byl zvolen správně, ale provedení bylo chybné. Je tedy třeba hodnotit celkový výkon ve vztahu k následku, o jehož odškodnění se jedná. Totéž obdobně platí o závěru, zda došlo k poškození zdraví.

16. Nejvyšší soud ČR již např. v rozhodnutí ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3386/2018, konstatoval, že okolnost nezamýšleného poškození tělesného orgánu při poskytování zdravotnické péče ještě sama o sobě neznamená, že její poskytovatel postupoval non lege artis. [příjmení] negativní výsledek zdravotnického výkonu nemusí být nutně vyvolán postupem, který není v souladu s dostupnými lékařskými poznatky, neboť při zásazích do lidského organismu působí mnoho faktorů, které v konečném výsledku mohou vést k nedosažení předpokládaného stavu či dokonce k jeho zhoršení, tj. k újmě na zdraví. Právní závěr v tomto směru musí být zpravidla podložen znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a příslušného odvětví či specializace a právní úvaha soudu o nedodržení současných dostupných poznatků lékařské vědy nemůže být s ním v logicky zjevném rozporu. Vždy je ovšem třeba přihlédnout k tomu, jakým způsobem tento pojem případně vymezili a použili znalci ustanovení v dané věci. Není totiž vyloučeno, že i nepříznivý následek může provázet náležitý postup, který byl jinak v souladu s požadavky lékařské vědy a uznávanými medicínskými standardy.

17. V projednávané věci je mezi účastnicemi nespornou skutečnost, že žalovaná jako lékařka při ošetření původní žalobkyně postupovala odborným způsobem. Zejména z písemného znaleckého posudku vypracovaného doc. MUDr. [příjmení] a výpovědí tohoto znalce je soud přesvědčen, že žalovaná jako lékařka postupovala při ošetření správně a provedení nebylo chybné. Takto formulované závěry znalec nebyly žalobkyní relevantně zpochybněny takovým způsobem, aby soud přiměly k vypracování revizního znaleckého posudku. Znaleckým posudkem bylo tedy prokázáno, že jednání žalované nebylo v příčinné souvislosti s následnými zdravotními komplikacemi původní žalobkyně, tedy jinak řečeno, že žalovaná postupovala při zdravotním výkonu lege artis. Soud se proto již dále nezabýval výši odškodnění nemajetkové újmy, neboť zde chybí jeden z podstatných znaků újmy, a to příčinná souvislost mezi jednáním žalované a újmou vzniklou na straně původní žalobkyně. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť byť byla žalovaná v plném rozsahu procesně úspěšná, této náhrady se výslovně vzdala.

19. Výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení, je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně neúspěšná a nebyly jí proto přiznány účelně vynaložené náklady řízení. Žalobkyně tak nese povinnost zaplatit státu náhradu nákladů spojených se znalečným a svědečným zaplaceným v celkové výši 5 524 Kč za situace, kdy soud u žalobkyně nezjistil předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud ale se zřetelem k sociální situace rozhodl o delší pariční lhůtě k zaplacení nákladů řízení. Žalobkyně je dcerou původní žalobkyně a do řízení vstoupila s přesvědčením, že žaloba byla podána po právu. Bydlí v nájemním bytě společně s dcerou ve věku dvaceti let, která je již samostatná a je schopna se sama živit, a synem ve věku devíti let. Syn trpí dětskou mozkovou obrnou a souvisejícím opožděným vývojem, a proto je odkázán z hlediska péče zcela na žalobkyni. Ta o něj celodenně pečuje, přičemž nepobírá žádné dávky státní sociální podpory či pomoci hmotné nouze. Syn je příjemcem příspěvku na péči v maximální výši, příspěvku na dítě a příspěvku na mobilitu a ze strany jeho otce je na jeho výživu hrazeno výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem proto soud rozhodl o lhůtě pro zaplacení nákladů řízení v délce tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady řízení jsou splatné k rukám Okresního soudu v Přerově.