9 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 129 067 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 59 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 015 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 70 052,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 108 411 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 108 411 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 49 396 Kč os [datum] do zaplacení, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 96 752,76 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 96 752,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 337 248 Kč, se zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,59 % ročně při RPSN 87,59 % v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč. Žalovaná ale sjednané splátky řádně a včas nehradila a žalobkyni vrátila před zesplatněním úvěrový dluh pouze zčásti, a to částkou v součtu 35 130 Kč. Pro prodlení žalované s úhradou splátky žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Poté uhradila žalovaná už pouze jedná splátku ve výši 5 855 Kč. Žalobkyně se po žalované domáhá přiznání nedoplatku jistiny úvěru ve výši 106 413,51 Kč (tvořená původní dlužnou jistinou ve výši 96 752,76 Kč a přirostlými úroky ke dni zesplatnění ve výši 15 515,76 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč podle čl. 96 smlouvy (2 x 499 Kč za 7. a 8. splátku v prodlení více jak 30 dnů), náhrady nákladů spojených s prodlením ve výši 1 000 Kč podle čl. 6 smlouvy (5 x 200 Kč za 4., 5., 6., 7. a 8. splátku v prodlení více jak 15 dnů), smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru podle čl. 6 smlouvy ve výši 20 656,47 Kč (smluvní pokuta ve výši 0,1 denně z částky 112 268,51 Kč od [datum] do [datum], tj. v kapitalizované výši 10 441,11 Kč, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z čátky 106 413,51 Kč od [datum] do data vyhotovení žaloby), úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 96 752,76 Kč od [datum] do [datum], poté ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den kalendářního pololetí. Žalobkyně posoudila rovněž úvěruschopnost žalované. Ta ovšem i přes předžalobní výzvu doposud ničeho nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a zástupce žalobkyně, který se z jednání řádně omluvil, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů 3. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je licencovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, a to i ke dni uzavření níže uvedené úvěrové smlouvy.

4. Pokud jde o závazkový vztah mezi účastnicemi, z obsahu listiny označené jako Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Oznámení žalobce o schválení úvěru ve znění splátkového kalendáře, dodatku ke smlouvě, považuje soud za prokázané, že žalovaná shora uvedeného dne požádala žalobkyni jako fyzická osoba o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč. Podle žalobkyní vyplněného formuláře návrhu/smlouvy v případě poskytnutí úvěru 100 000 Kč se žalovaná zavázal vrátit žalobci celkem částku 281 040 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 5 855 Kč (včetně pojištění), splatných vždy k 18. dni každého měsíce, přičemž zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59 % ročně a RPSN 87,59 % ročně. V bodě 6. Návrhu/smlouv jsou upraveny důsledky vyplývající z prodlení klientů s úhradou splátek, a to povinnost uhradit konkrétně popsané smluvní pokuty. Podle čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlené se splátkou více jak o 30 dni, podle 6.2 byla sjednány náklady účelně vynaložených výdajů spojených s prodlením splátky více jak o 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou takovou splátku. Podle čl. 6 je povinen dlužník zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, pokud nezaplatí dluh ke dni zesplatnění. Podle čl. 6 smlouva k dlužné jistiny přirůstá ke dni zeplatnění přirostlé úroky. Podle bodu 6.9. uvedené listiny nesmí souhrn všech smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše sjednaného úvěru, maximálně však 200 000 Kč. V bodě 6.3. návrhu - smlouvy bylo mezi účastníky mimo jiné dohodnuto, že v případě prodlení klienta s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru, tj. nesplacené úvěrové jistiny, sjednaných úroků, smluvní pokuty a nákladů a že poskytovatel je povinen klienta vyzvat k úhradě úvěrového dluhu. Soud považuje za prokázané, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva výše uvedeného obsahu uvedeného dne. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu a Předsmluvní formulář obsahující parametry úvěru shodné se smlouvou byl podepsán pouze žalovanou.

5. Z nedatované listiny označené jako Doklad o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne [datum] na účet žalované částku 100 000 Kč. Totéž vyplývá i z listiny označené jako Karta klienta.

6. Z obsahu karty klienta je prokázáno, že žalovaná zaplatil žalobkyni 6 splátek v celkové výši 35 130 Kč 7. splátku již neuhradila. Po zesplatnění uhradil a další splátku ve výši 5 855 Kč Celkem tehdy na dluh žalobkyni zaplatila částku 40 985 Kč.

7. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované podepsal formulář žalobkyně„ Prohlášení klienta“, podle něhož žalovaná nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě a státu, není v úpadku a je schopen úvěr splácet. Podle Výpisu záznamů z registru [příjmení] a NRK neměla žalovaná evidovanou žádnou dlužnou částku po splatnosti. Podle formuláře Hodnocení klienta byla finanční potřeba žalovaného 150 000 Kč a byl jí poskytnut úvěr 100 000 Kč, žalovaná uvedla příjem ze zaměstnání u [právnická osoba], ve výši 27 091 Kč měsíčně, což je doloženo i třemi výpisy z účtu, jako výdaje uvedla splátka [právnická osoba] Czech, a.s., ve výši 2 337 Kč, částku za bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně a životní minimum bylo u žalované stanoveno částkou 3 860 Kč měsíčně.

8. Žalobkyně nepředložila soudu žádné podklady, z nichž by vyplývalo, že zjišťovala a ověřovala reálné pravidelné běžné měsíční výdaje žalované na její běžnou potřebu, dojíždění do zaměstnání, bydlení, zájmy a zdravotní stav. Pokud před uzavřením sporné úvěrové smlouvy žalovaná poskytovateli úvěru konkrétně neuvedla ani nedoložila žádné své reálné výdaje na osobní spotřebu, zájmy, výdaje spojené s bydlením apod., bylo povinností žalobkyně tyto elementární údaje zjišťovat a jejich pravdivost ověřit. Pokud se však žalobkyně reálnými výdaji žalované ke dni uzavírání úvěrové smlouvy nezabývala, buď naprosto rezignovala na své zákonné povinnosti (což se jeví soudu jako méně pravděpodobné), nebo samotná žalobkyně obchází smysl zákonného ustanovení § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť je mu zcela jedno, zda žalovaný reálně může poskytnutý úvěr vrátit či nikoliv. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně soustavně (i v jiných řízeních) předkládá soudu pouze selektivně vybrané údaje o příjmech žalované a ohledně výdajů poukazuje na výši zákonného životního minima či obecné výdaje na bydlení, jeví se soudu varianta obcházení citovaných ustanovení zákona za věrohodnou. Soud tudíž uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí zjišťovala, ověřovala a hodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Zjištěný opakovaný postup žalobce při poskytování úvěrů jde proti samotnému smyslu uvedených zákonných ustanovení.

9. Ve vztahu k obvyklým úrokovým sazbám u obdobných spotřebitelských úvěrů v době uzavírání sporné smlouvy v červnu 2021 soud z vyjádření bank soud zjistil, že v uvedeném rozhodném období banky poskytovaly spotřebitelům z řad fyzických osob úvěry v obdobné výši s úrokovou sazbou ve výši 13,49 % ročně ([právnická osoba]), ve výši 11,38 ročně ([právnická osoba]), ve výši 3. 5 % až 22,7 % ročně ([právnická osoba]), ve výši 9,7 % ročně ([právnická osoba]).

10. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky, a to do 15 dnů ode dne odeslání. Písemný výzva byla odeslána poslední známou adresu žalované podle poštovního archu dne [datum].

11. Soud na projednávanou věc aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a dospěl k následujícím právním závěrům.

12. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřená podle § 2395 o. z., má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru a žalovanému jako spotřebiteli je poskytována zvýšená ochrana podle § 1810 a násl. o. z. a podle zákona č. 257/2016 Sb., z jehož ustanovení § 86 odst. 1 mimo jiné vyplývá povinnost věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, a to pod sankcí spočívající v absolutní neplatnosti smlouvy.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu (z úřední povinnosti) k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobkyně při poskytování úvěru žalované splnila zákonné povinnosti ve smyslu § 75, § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LZPS (viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 412/2018).

14. Ve vztahu ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti spotřebitele podle zákona č. 257/2016 Sb. (účinného od 1. 12. 2016 do rozhodnutí soudu) soud obecně uvádí, že věřiteli je v § 75, § 84 a § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. uložena povinnost před uzavřením spotřebitelských smluv o úvěru a zápůjčce (dále jen smlouvy o úvěru) nebo před každou změnou již uzavřených smluv o úvěru spočívající ve významném navýšení úvěru„ přesvědčivě zkoumat a s odbornou péčí posoudit“, zda budoucí dlužník – spotřebitel – nebude mít zjevný problém požadovaný úvěr splatit (nález ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Názor Ústavního soudu je souladný se závěry zformulovanými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž odbornou péčí se má na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Žalobkyně nepředložila soudu žádné podklady, z nichž by vyplývalo, že by zjišťovala a ověřovala reálné pravidelné běžné měsíční výdaje žalované na její běžné potřeby a saturací bydlení a dalších nezbytných mandatorních výdajů (výdaje za mobilní tarif, zdravotní péči, jízdné apod.). Před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaní poskytovateli úvěru konkrétně neuvedla ani nedoložila žádné své reálné výdaje, tedy např. jakou jsou její skutečné výdaje na nájem a náklady související s bydlením. Bylo povinností žalobkyně tyto údaje zjišťovat a jejich pravdivost ověřit. Pokud se však žalobkyně reálnými výdaji žalované ke dni uzavírání úvěrové smlouvy nezabývala, neposoudila její úvěruschopnost s odbornou péčí. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně neprokázala i přes poučení soudu podle § 118a o. s. ř., že s odbornou péčí zjišťovala, ověřovala a hodnotila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 84 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Porušení této povinnosti žalobcem má za důsledek absolutní neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě absolutně neplatné smlouvy nelze žalobkyni žalobou uplatněné nároky přiznat v plné výši, ale je nutné se zabývat otázkou bezdůvodného obohacení obou stran.

16. Soud se rovněž z úřední povinnosti podle § 588 o. z. i z hlediska principů na ochranu spotřebitele zabýval otázkou, zda ujednání v úvěrové smlouvě o pevné zápůjční úrokové sazbě ve výši 64,59 % ročně (a RPSN 87,59 %) na celou dobu splácení úvěru není zjevně v rozporu s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 a násl. o. z. Podle dřívější judikatury k předchozímu občanskému zákoníku [číslo] Sb., ve znění do [datum] Sb., kterou lze použít i na projednávanou věc, je nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudky NS ČR ze dne [datum], sp. zn. [číslo], či ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Obdobně u úroků z prodlení lze jako ujednání rozporné s dobrými mravy posoudit takové ujednání o výši úroku z prodlení, jež se výrazně odchyluje od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jež by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter (viz rozsudek NS ČR ze dne [datum]).

17. V řízení bylo prokázáno, že v rozhodném období u obdobných úvěrů a v dané lokalitě byla úroková sazba ve výši 13,49 % ročně ([právnická osoba]), ve výši 11,38 ročně ([právnická osoba]), ve výši 3,5 % až 22,7 % ročně ([právnická osoba]), ve výši 9,7 % ročně ([právnická osoba]), tedy v průměru ve výši cca 12 % ročně. Sjednaná pevná úroková sazba žalobkyně ve výši 64,59 % ročně je tedy byla cca 5 x vyšší než průměrná úroková sazba bankovních domů. Rozdíl mezi sjednanou a obvyklou výší úroků znamená významný nepoměr, který je zvláště nepřijatelný u zvýšené ochrany spotřebitele. Uvedený nepoměr nemůže být odůvodněn ani vysokým rizikem z nevratností úvěru pro špatnou finanční situaci spotřebitele, neboť právě řádným prošetřováním úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí měl věřitel právě takové riziko minimalizovat. Neexistují tudíž objektivní důvody, proč by měly být takovému věřiteli přiznávány násobky běžných úrokových sazeb bankovních poskytovatelů úvěrů. Ujednání o nepřiměřeně vysokém úroku za poskytnutí úvěru je tudíž absolutně neplatné.

18. Přestože je ujednání o úrocích oddělitelné od ostatního textu smlouvy o úvěru, úroky představují jedinou úplatu žalované žalobkyni za poskytnutý úvěr. Sjednaná výše úroků ale několikanásobně převyšuje úroky bank a lze předpokládat, že bez této nepřiměřené výše úroků by žalobkyně úvěrovou smlouvu s žalovanou neuzavřela. Z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků je smlouva o úvěru také neplatná jako celek podle § 576 o. z.

19. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované částku 100 000 Kč s tím, že žalovaná vrátila žalobkyni na tomto nároku částku 40 985 Kč. Žalovaný dosud žalobci nevrátila zbývající částku 59 015 Kč. Plnění, které žalobkyně poskytla žalované, představuje nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni podle speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve vztahu k obecnému ustanovení § 2991 o. z.) vrátit (viz rozsudek NS ČR 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). S ohledem na vše uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 59 015 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (viz odstavec I. výroku rozsudku).

20. Žalobkyně totiž prokázala, že předžalobní upomínku ze dne [datum] obsahující výzvu k úhradě dluhu nejpozději do 15 dnů od odeslání, předal tentýž den k poštovní přepravě. Ta byla s ohledem na fikci doručení proto doručena třetí pracovní den, tedy [datum]. Žalovaná proto měla do [datum] zaplatit uvedenou částku, a teprve dnem [datum] se dostala do prodlení.

21. V celém dalším zbývajícím rozsahu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl, neboť se jednalo o plnění (smluvní úroky, poplatky, smluvní pokuty či pojištění) požadované na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz odstavec II. výroku rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná měla v řízení větší procesní úspěch, avšak podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.