9 C 92/2023

Plný text

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Říhou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné manželky

I. Žalovaný je povinen přispívat s účinností od [datum] žalobkyni výživné mezi manžely v částce 3 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci až do zániku manželství.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen přispívat žalobkyni výživné mezi manžely v částce 10 000 Kč měsíčně od [datum] do [datum] a v částce nad 3 000 Kč měsíčně od [datum] nadále, se zamítá.

III. Nedoplatek na splatném výživném manželky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 7 700 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od doručení rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, aby soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobkyni výživné na nerozvedenou manželku, a to od [datum] částkou 10 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že od ledna 2023 se žalovaným již nežijí jako manželé a byla nucena opustit poslední společné bydliště. Z důvodu odstěhování, které bylo zapříčiněno domácím násilím ze strany žalovaného, jí pak vznikly i další náklady např. na ubytování apod. Žalobkyně je přesvědčena, že by i nadále (do rozvodu manželství účastníků) měla být zachování stejná životní úroveň.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnou s odůvodněním, že životní úroveň obou účastníků je na obdobné úrovni.

3. Z centrální evidenci obyvatel, oddacího listu a z rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 12. 4. 2023, č.j. 0 Nc 30008/2015-170, má soud za prokázané, že účastníci jsou nadále (ke dni vyhlášení rozsudku) manžely a z tohoto manželství se narodilo jedno dítě [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], která byla svěřena do péče žalovaného jako otce. Žalobkyni (matce nezletilé) byla uložena povinnost platit na její výživu částku 3 700 Kč měsíčně. Z rozsudku téhož soudu ze dne 22. 6. 2023, č.j. 9 C 26/2023-30, soud zjistil, že manželství bylo (doposud nepravomocně) rozvedeno. [ulice] příčinou rozvratu manželství bylo chování žalovaného způsobného i jeho nadměrným požíváním alkoholických nápojů. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že ve společném jmění manželů mají pozemek, který je užíván jako zahrada, zapsaný pro katastrální území a [název obce ] na [název obce ] a dále jednotku ([adresa žalobkyně a žalovaného]), kterou v současné době užívá žalovaný s jejich společnou dcerou [jméno]. Žalovaný na výživu žalobkyně doposud ničeho nehradí.

4. Z usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 13. 1. 2023, č.j. 7 Nc 7001/2023-11, ve spojení s unesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 2. 2023, č.j. 70 Co 37/2023-49, má soud za prokázané, že žalovanému byla uložena povinnost zdržet se vstupu do společného obydlí jednotky [číslo] v domě [adresa] na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], zdržet se setkání se žalobkyní a nežádoucího sledování. Cit. rozhodnutí nabylo vykonatelnosti [datum].

5. K majetkovým poměrům žalobkyně soud zjistil z jejího výslechu, zprávy zaměstnavatele a Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], že účastníci ukončili soužití na začátku ledna 2023, kdy se 6. ledna uvedeného roku žalobkyně odstěhovala do podnájmu na adrese [adresa] za cca 40 000 Kč. V současné době platí nájemné ve výši 9 900 Kč měsíčně, zálohu za elektřinu a plyn ve výši 2 700 Kč. Je zaměstnána v profesi recepční u společnosti [právnická osoba], se mzdou cca 20 000 Kč měsíčně (viz čl. 12). Nemá zvláštní výdaje spojené se svým zdravotním stavem. Kromě příjmu ze mzdy je jí vyplácen invalidní důchod ve výši 6 828 Kč měsíčně. Pokud účastníci jako manželé trávili v předešlých letech např. dovolenou, ta byla většinou spolufinancována rodiči ze strany žalovaného. Jednalo se o zájezd na Slovensko, Turecko, za standardní ceny. Nic zásadního se do původního bydliště účastníků v posledních letech nekupovalo. Majetkové poměry žalovaného jí známy nejsou.

6. Z výpovědi žalovaného a jím předložených listin (předpis plateb s užíváním bytu, výpisy VZP a OSSZ, operátorů O2 a [název společnosti] ad.) má soud k jeho poměrům za prokázané, že za bydlení v bytové jednotce hradí žalovaný částku v celkové výši cca 11 000 Kč měsíčně (9 163 Kč úhrady spojené s užíváním jednotky, 1 090 Kč elektřina, 290 Kč plyn). Dále hradí telekomunikační služby (viz výpis [název společnosti] a O2) ve výši přibližně 1 500 Kč měsíčně. Hypoteční úvěr byl sjednán v roce 2007, přičemž žalovaným byl jediným dlužníkem. Úvěr byl již splacen v červnu tohoto roku. Žalovaný žádný další majetek, krom vedeného v režimu společného jmění, nemá. Sociální a zdravotní pojištění hradí v celkové výši 5 666 Kč (součet zálohových plateb 2 722 Kč + 2 944 Kč). Rovněž hradí životní pojistku ve výši 1 238 Kč a pojištění dceři ve výši 800 Kč měsíčně. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru výroby kartonů s tím, že jeho výhradním odběratelem, kterému vystavuje faktury, je jeho otec. Náklady spojené s výrobou jsou minimální, neboť výroba je umístěna v hale vlastněné jeho otcem, s nímž není sjednáno nájemné ani jiné plnění. Jeho zdravotní stav je dobrý.

7. Soud další označené důkazy neprovedl, neboť tvrzení účastníků k jejich majetkovým a sociálním poměrům a životní úrovni již byla dostatečnou měrou prokázána na základě doposud provedeného dokazování. Zejména přiznání k dani z příjmů fyzických osob podané otce za zdaňovací období 2022 či žalovaným předložené daňové doklady sice moou vypovídat o tržbách žalovaného, ovšem ty jsou podle názoru soudu zčásti zkresleny i tím, že jediným odběratelem žalovaného je jeho otec a jedná se tedy o osoby spřízněné a vzájemně ekonomicky provázané. V tomto ohledu soud zaměřil dokazování spíše na zjištění celkové životní úrovně účastníků zejména i před ukončením jejich soužití, tak aby soud měl věrohodný obraz o skutečných příjmem žalovaného.

8. Na základě shora provedeného dokazování má soud prokázán následující skutkový stav. Manželství účastníků doposud trvá, předmětem sporu je tak výživné na nerozvedenou manželku, byť již bylo (dosud nepravomocným) rozsudkem rozhodnuto, že se manželství rozvádí. Žalobkyně v řízení prokázala, že její příjem činil v rozhodném období nejméně částku 26 000 Kč měsíčně, ale vznikly jí náklady nad rámec běžného žití důsledkem opuštění společného bydliště účastníků z důvodu domácího násilí, kde agresorem byl žalovaný. Od podání žaloby se zásadně takto zjištěné poměry žalobkyně nezměnily. Oba mají jednu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Příjem žalovaného je tvořen výnosem z jeho samostatné výdělečné činnosti a s ohledem na tuto činnost se soud primárně zabýval na straně žalovaného stránkou výdajovou za účelem zjištění jeho životní úrovně. Při určení výživného není u povinného výživou, který je podnikatelem, rozhodující, zda rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji je kladný či záporný, nýbrž s ohledem na (ne) zbytnost výdajových položek je třeba rozlišit, zda jde o výdaje, bez nichž by nebylo možno dosáhnout zajištění výkonu podnikatelské činnosti, anebo zda jde již o výdaje, které co do svého druhu či rozsahu směřují spíše k rozšiřování podnikatelské činnosti za účelem dosažení vyššího zisku. Soud se s ohledem k tvrzením žalovaného a skutečnostem vyplývajícím z přiznání k dani jím podaným zabýval tedy i charakterem jednotlivých výdajů, jejich výši četnosti a jejich nezbytnosti. Žalovaný sice předložil soudu doklady o svých příjmech ze samostatné výdělečné činnosti (daňová přiznání, zpráva finančního úřadu), avšak ve světle dokazování považuje soud takto otcem doložený příjem za ne zcela věrohodný. Předně je třeba podotknout, že soud sice vychází u posuzování majetkových poměrů u osob samostatně výdělečně činných, jak již bylo uvedeno shora, i z údajů daňové evidence, tyto údaje ale slouží primárně právě a jen pro účely daňového řízení, jehož cílem je vyměření daně na základě zákonného rámce.

9. Žalovaný měsíčně pravidelně vynakládá na nezbytné výdaje nejméně částku 21 000 Kč (částka 9 163 Kč jako úhrada spojené s užíváním jednotky, 1 090 Kč elektřina, 290 Kč plyn, telekomunikační služby ve výši přibližně 1 500 Kč měsíčně, sociální a zdravotní pojištění hradí v celkové výši 5 666 Kč, životní pojistka ve výši 1 238 Kč a pojištění dceři ve výši 800 Kč měsíčně). K tomu je nutné připočítat podle názoru soudu částku nejméně ve výši 10 000 Kč měsíčně na osobní spotřebu jako žalovaného, tak jeho dcery [jméno], kterou má v péči. S ohledem i na další výdaje spojené s péčí o domácnost se tak soudu jeví – stejně jako soudu opatrovnickému – pravděpodobné, že žalovaného příjmy dosahují výše nejméně 31 000 Kč měsíčně.

10. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů.

11. Podle odst. 2 cit. ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

12. Podle § 911 o. z. platí, že výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

14. Podle odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. V posuzovaném případě je předmětem tohoto řízení vyživovací povinnost manžela (jako žalovaného) k nerozvedené manželce (žalobkyni) podle § 697 odst. 1 o. z..

16. Na základě provedeného dokazování a s ohledem na skutková zjištění, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud v řízení vycházel zejména z ustanovení § 697 odst. 1 o. z., kdy manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost, nebo-li neschopnost sám se živit, jak vyplývá z ustanovení § 911 o. z., přičemž zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe postarat. Vyživovací povinnost je tu omezena pravidlem dobrých mravů. Neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (nebo jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb.

17. V tomto řízení bylo prokázáno, že manželství účastníků nadále trvá, žalobkyně opustila společnou domácnost účastníků z důvodu na straně žalovaného. Oba manželé jsou zaměstnaní, přičemž dalším příjmem žalobkyně je invalidní důchod. Životní úroveň obou manželů před skončením soužití byla standardní a ničím nevybočující z průměru životního standardu. Žalobkyně v řízení prokázala (žalobkyně tyto skutečnosti tvrdila a žalovaný je nikterak nesporoval), že její měsíční náklady vzrostly tím, že opustila společnou domácnost z důvodu agresivního chování žalovaného. Tato skutečnost byla prokázána jak spisem podepsaného soudu, tak i zjištěními v rámci řízení o rozvod manželství. Příjmy žalovaného z jeho výdělečné činností, kterými zabezpečuje jak své potřeby, tak potřeby jejich doposud nezletilé dcery [jméno], jsou ve výši nejméně 31 000 Kč měsíčně. Žalobkyně ostatně na její výživu hradí částku 3 700 Kč měsíčně. Z provedeného dokazování lze již učinit závěr, že nárok žalobkyně na výživné nerozvedené manželky, lze žalobkyni přiznat, neboť minimální příjmy žalovaného by činily výši 31 000 Kč a jsou tedy vyšší oproti příjmům žalovaného ve výši 26 000 Kč navíc za situace, kdy sice žalovaný pečuje v rámci individuální péče o jejich nezletilou dceru, ale sám (svým chováním) zapříčinil zvýšené výdaje žalobkyně související s uspokojením bytové potřeby. Soud tak při určení výživného přihlédl i k lepší životní úrovně žalovaného v souvislosti s užíváním bytové jednotky, která je ve společné jmění účastníků, přičemž právě žalobkyně byla nucena si pronajmout nově byt.

18. Soud je navíc v daném případě přesvědčen, že z provedeného dokazování je zcela jednoznačně zřejmé, že mezi účastníky nadále panují vyhrocené vztahy, které mají svůj původ v rozpadu jejich manželství a (možném) sporu o vypořádání majetku a úpravě rodičovské odpovědnosti k doposud nezletilé dceři [jméno]. Z provedeného dokazování vyplývá, že jednání mezi účastníky má svůj primární původ zejména v chování žalovaného, a nelze tedy bez dalšího uzavřít, že by bylo v projednávané věci důvodné žalobu zamítnout s argumentací, že se v daném případě jedná o výkon práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je v možnostech žalovaného, aby žalobkyni hradil výživné nerozvedené manželky ve výši 3 000 Kč měsíčně, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to vždy k 15. dni v měsíci předem k rukám žalobkyně. Ve zbývající výši nad tuto částku, která je specifikována ve výroku II. tohoto rozhodnutí, pak soud část této žaloby, jako nedůvodnou zamítl.

20. Soud přiznal žalobkyni takto přisouzené výživné s účinností od podání žaloby, tedy od [datum]. Pokud se tedy domáhala výživného i před touto dobou, soud v této části žalobu s odkazem na § 922 o. z. zamítl.

21. Výpočet dlužného a splatného výživného za období od podání žaloby, tedy ode dne [datum] d0 [datum], neboť splatnost výživného za července 2023 již nastala dnem [datum]) je ve výši 7 700 Kč (dlužné výživné za červen a červenec 2023 2 x 3 000 Kč a poměrná část za období od [datum] do [datum] ve výši 1 700 Kč, kdy částka za 1 den výživného v měsíci květnu 2023 činí 100 x 17 dnů). Soud proto uložil žalovanému povinnost, dlužné výživné v celkové výši 7 700 Kč zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku. Soud stanovil standardní pariční lhůtu podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v déle tří dnů, neboť neshledal žádnou důvod pro delší lhůtu splatnosti či možnost rozložení platby dlužného výživného ve splátkách.

22. Soud závěrem konstatuje, že vzájemná vyživovací povinnost manželů trvání pouze do zániku manželství. Jakmile tedy nabude právní moci rozsudku, jímž bylo manželství účastníků rozvedeno, zaniká bez dalšího i povinnost platit výživném, tak jak o ní bylo rozhodnuto ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyni, i když měla ve věci částečný úspěch, soud nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení. S ohledem na poměrů úspěchu a neúspěchu ve věci totiž, měla žalobkyně úspěch v rozsahu 30 % a neúspěch v rozsahu 70 % ve věci. Podle obsahu spisu žalovanému, který byl z větší části procesně úspěšný, nevznikly náklady řízení, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navíc nelze přehlédnout skutečnost, že s ohledem na (dohledné) nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství, které nastane zřejmě v měsíci červenci 2023, a datum podání žaloby o výživném, se rozhodné období placení výživného omezilo toliko necelými třemi měsíci, což by musel soud korigovat ve smyslu § 150 o. s. ř. např. i úvahou o přiznání pouze části odměny zástupci z tarifní hodnoty, která činí v projednávané věci pětinásobek ročního plnění výživného či k výpočtu tarifní hodnoty z kapitalizovaného výživného za rozhodné období.

24. S ohledem na to, že žalovaný byl v řízení procesně úspěšnější, neboť soud z větší části žalobu zamítl, nemohl uložit žalovanému povinnost zaplatit České republice účet podepsaného soudu soudní poplatek v souladu se zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně, jako navrhovatelka je od soudního poplatku v tomto řízení podle § 11 odst. 2 písm. c) cit. zákona osvobozena.