9 C 92/2023

Plný text

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Pečenky a soudců JUDr. Hany Brožové a Mgr. Jana Nováka ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 7. 2023, č. j. 9 C 92/2023-39,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I. a III. mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni výživné manželky v celkové výši 7.258 Kč při částce 3.000 Kč měsíčně za období od [datum] do [datum]. Žalovanému na výživném manželky za období od [datum] do [datum] nevznikl žádný dluh.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 2.426 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 3.000 Kč měsíčně s účinností od [datum] do zániku manželství, se splatností běžného výživného do každého 15. dne v měsíci (výrok I.). Ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II.). Nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 7.700 Kč byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni do tří dnů od doručení rozsudku (výrok III.). Podle výroku IV. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný směřoval včasné odvolání proti napadenému rozsudku vyjma výroku II. Namítal, že žalobkyně ve vztahu k výživnému manželky není potřebnou osobou, jestliže má své pravidelné měsíční příjmy jednak ve formě invalidního důchodu cca 6.800 Kč a jednak ze zaměstnání cca 20.000 Kč čistého, což je fakticky v souhrnu více než činí skutečný příjem žalovaného, plynoucí z jeho daňových přiznání a jím vystavených faktur. Okresní soud však tyto listiny k důkazu nerealizoval, ač je povinen z nich vycházet, a místo toho je však nahradil svou volnou úvahou o odhadovaném příjmu žalovaného okolo 31.000 Kč čistého měsíčně. Samotná skutečnost, že žalovaný jako OSVČ spolupracuje výhradně s obchodním závodem svého otce, resp. s rodinnou firmou, přitom nezpochybňuje vypovídací hodnotu listin předložených k podnikatelskému příjmu otce. Žalovaný v řízení před okresním soudem opakovaně poukazoval na to, že dlouhodobě nevychází se svými příjmy z podnikání a musí si půjčovat finanční prostředky od svých rodičů. Přiznání výživného manželky je rovněž v rozporu s dobrými mravy, protože tvrzení žalobkyně o fyzickém a psychickém násilí ze strany žalovaného či jeho alkoholismu nebyla nikdy nijak prokázána. Žalobkyně se tak z rodinné domácnosti odstěhovala zcela bezdůvodně - ze svého rozmaru, aniž by ji k tomu žalovaný přiměl či donutil, a tím jí vznikly zbytečné náklady na pronájem bytu. Žalovaný navrhoval buď zrušení napadené části prvostupňového rozsudku a vrácení věci v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo změnu tak, aby i část žaloby o výživné manželky za období od [datum] do zániku manželství účastníků byla v plném rozsahu zamítnuta a současně aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně při odvolacím jednání dne [datum] navrhovala potvrzení napadené části rozsudku okresního soudu. Současně v závěrečném návrhu žádala od žalovaného náhradu nákladů odvolacího řízení vzniklých jejím právním zastoupením.

4. Krajský soud k odvolání žalovaného přezkoumal meritorně i procesně rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v meritorních výrocích I. a III. a v souvisejícím nákladovém výroku IV. (§§ 206, 212 občanského soudního řádu, dále o. s. ř.). Nezjistil žádný důvod ve smyslu § 219a o. s. ř. pro kasační rozhodnutí, proto nařídil odvolací jednání. Dospěl k závěru, že jediným důvodem pro změnu napadené meritorní části rozsudku okresního soudu je časové ohraničení povinnosti žalovaného platit výživné manželky, a to v důsledku nabytí právní moci rozvodového rozsudku.

5. Krajský soud přejímá správná skutková zjištění okresního soudu a ve smyslu § 120 o. s. ř. pouze doplnil prvostupňové dokazování. Podle listinného důkazu žalovaný zaplatil žalobkyni okresním soudem vyčíslené dlužné výživné manželky ve výši 7.700 Kč. Z připojeného opatrovnického spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. P 229/2023, vedeného ohledně nezletilé dcery účastníků, [jméno] narozené [datum], bylo zjištěno, že otec jako účastník řízení mimo jiné vypověděl:„ Příjem mám z podnikání, může to být [číslo] až 40.000 Kč měsíčně“. Z připojeného rozvodového spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 9 C 6/2023, konkrétně z rozsudku ze dne 22. 6. 2023, č. j. 9 C 26/2023-30, bylo zjištěno, že nabyl právní moci dne [datum]. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 8. 2023, č. j. 70 Co 212/2023-39 (rozhodnutí o náhradě nákladů řízení manželů [příjmení] v rozvodovém řízení), a to z jeho odůvodnění, bylo zjištěno, že oba manželé se výslovně shodli na tom, že právě déletrvající nadměrné požívání alkoholu manželem bylo příčinou rozvratu manželství (viz text protokolu o jednání č. l. 28 ze dne [datum], strana 2 - poslední odstavec a strana 3 - závěrečné přednesy). Manžel byl ze společného obydlí vykázán pro domácí násilí vůči manželce, a to v lednu 2023 Policií ČR a následně soudem. Z odůvodnění prvostupňového usnesení ze dne 13. 1. 2023, č. j. 7 Nc 7001/2023-11 vyplývá, že podle úředního záznamu o vykázání Policií ČR z [datum] manžel dlouhodobě nejméně od roku 2014 opakovaně fyzicky a psychicky týral manželku za přítomnosti jejich nezletilé dcery ([jméno], narozené [datum]). Jednalo se především o vynucování bezpodmínečné poslušnosti, ponižování, vyhrožování zabitím, bránění ve styku s blízkými, bránění ve volném pohybu nebo jeho kontrola, sprosté nadávky, agresivitu, při časté opilosti manžela: Manželka vyhledala [anonymizováno] pomoc a od [datum] je v invalidním důchodu pro úzkostnou depresivní poruchu (viz odstavce 2, 4, 6 a 7 odůvodnění citovaného usnesení). K odvolání manžela (odpůrce) proti citovanému prvostupňovému usnesení o domácím násilí krajský soud citované prvostupňové usnesení potvrdil usnesením ze dne 14. 2. 2023, č. j. 70 Co 37/2023-49 s tím, že manželkou popisované násilné jednání manžela vůči ní bylo prokázáno objektivními záznamy Policie ČR a sklon manžela k nadměrnému častému požívání alkoholu také lékařskou zprávou, podle níž manžel opakovaně nedodržel ambulantní protialkoholní léčbu. Žalobkyně se při odvolacím jednání dne [datum] vyjádřila tak, že žalovaný je aktuálně již v postavení obviněného pro zločin jejího týrání, a to na základě znaleckého posudku, který u žalobkyně prokázal syndrom týrané osoby. Žalovaný potvrdil, že obvinění mu bylo již sděleno, nesouhlasí s ním.

6. Skutkový stav byl zjištěn úplně a je adekvátním podkladem pro meritorní rozhodnutí o odvolání žalovaného. V odvolacím řízení žalovaný navrhoval doplnění dokazování listinou prokazující, že částku 7.700 Kč na úhradu dlužného výživného manželky mu zapůjčil jeho otec. Dle § 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, přičemž v tomto sporném řízení je limitován ustanovením § 205a o. s. ř. Krajský soud uvedený důkazní návrh zamítl, protože by nemohl přinést žádný nový relevantní údaj do správného právního vyhodnocení žaloby okresním soudem.

7. Okresní soud k nároku žalobkyně na výživné manželky (§ 697 občanského zákoníku, dále o. z.) realizoval komplexní a vyčerpávající dokazování a provedené důkazy právně vyhodnotil plně v souladu se zásadou zakotvenou v § 132 o. s. ř. Odvolací soud považuje za správné, úplné, logické a srozumitelné všechny právní závěry, rozvedené v odstavcích 16. až 22. odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud se v odůvodnění napadeného rozsudku pečlivě zabýval podmínkami žalovaného nároku včetně příjmů obou účastníků (odstavec 17) a korektivu„ dobrých mravů“ (odstavec 18), a správně časově specifikoval rozhodné období od [datum] do„ zániku manželství“. Výživné manželky zohledňuje komplexní poměry obou účastníků i částku výživného, určenou žalobkyni pro jejich nezletilou dceru Terezu. Krajský soud se s rozhodnutím okresního soudu i s jeho závěry zcela ztotožňuje, proto na ně plně odkazuje, a to přesto, že druhostupňové rozhodnutí má formu změny napadených meritorních výroků. Jediným důvodem této změny je totiž fakt, že za deset dní po vyhlášení napadeného rozsudku o výživném manželky z [datum] nabyl dne [datum] právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků, čímž došlo k časovému ohraničení práva na výživné manželky na dobu od [datum] (datum podání žaloby) do [datum] (poslední den trvání manželství).

8. Odvolací argumentace žalovaného ve vztahu k příjmům účastníků je pouze neopodstatněnou polemikou se správnými závěry okresního soudu. Krajský soud k nim doplňuje, že tvrzení žalovaného o jeho dlouhodobě nepříznivé finanční situaci je v rozporu s účelem jeho mnohaleté podnikatelské činnosti (tímto účelem je zisk), což při stabilním převisu poptávky po zaměstnancích různých profesí dosud neřešil změnou zdroje příjmů z podnikatelských na zaměstnanecké. Přitom je obecně známo, že zejména různé obchodní řetězce průběžně nabízejí nekvalifikované pracovní pozice (např. skladník) s příjmem nejméně 35.000 Kč čistého měsíčně a tedy ještě vyšším, než ke kterému dospěl okresní soud u žalovaného. [příjmení] přiznání je primárně určeno pro účely správní (výpočet daně z příjmu), proto i podle judikatury Ústavního soudu ČR se v soudním řízení o výživném, je-li povinným podnikatel, vychází z jeho komplexní situace včetně majetku a životní úrovně, čemuž okresní soud bezezbytku dostál. Nadto lze konstatovat, že okresní soud při jednáních provedl k důkazu i daňová přiznání žalovaného za zdaňovací období 2020, 2021 a 2022 (viz protokoly o jednání z [datum] a z [datum]), nicméně v textu odůvodnění napadeného usnesení z nich zjištěné údaje neprezentoval. Krajský soud to nepovažuje za zásadní deficit, jestliže pro správnost prvostupňové aplikace volné úvahy o minimálním příjmu žalovaného svědčí to, že např. za zdaňovací období 2022 podnikatelské výdaje uplatnil tzv. paušálem 80 % a základ daně vykázal částkou 51.660 Kč, což při přepočtu na jednotlivé měsíce (a bez odečtu daně) činí částku cca 4.250 Kč měsíčně, neodpovídající jeho účastnickému tvrzení z opatrovnického řízení o podnikatelském příjmu mezi [číslo] - 40.000 Kč měsíčně. Navíc je stěží je uvěřitelné, že žalovaný jako zdravý muž v produktivních věku by se nechal dlouhodobě finančně vydržovat od svých rodičů (a nezajistil si zaměstnání v pracovním poměru, pokud by to pro něj bylo výhodnější než pokračovat v podnikání). Odvolací argumentace žalovaného stran popírání domácího násilí a alkoholismu je zcela vyvrácena důkazy z připojených soudních spisů, provedenými v odvolacím řízení. Žalobkyni tak vznikly nemalé náklady na bydlení výlučně z důvodů na straně žalovaného, jehož námitka rozporu s dobrými mravy je zcela zavádějící.

9. Dlužnou částku výživného manželky krajský soud z výše uvedených důvodů přepočetl na uvedené již časově konkretizované období, takže kapitalizovaná výsledná částka činí celkem 7.258 Kč (alikvotní částka za 15. 5. - 31. 5., tj. za 17 dní = 1.645 Kč, za měsíc červen 3.000 Kč, alikvotní částka za 1. - 27. 7. tj. za 27 dní = 2.613 Kč). Ke dni rozhodování krajského soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) žalovanému na výživném manželky nevznikl žádný dluh, protože zaplatil 7.700 Kč dle napadeného rozsudku (uvedená částka byla vypočtena do [datum], tj. do konce měsíce, v němž byl napadený rozsudek okresního soudu vyhlášen, protože v den jeho vyhlášení, tj. dne [datum] ještě nebylo známo datum právní moci rozvodu manželství účastníků).

10. Krajský soud proto dle § 220 o. s. ř. změnil oba napadené meritorní výroky rozsudku okresního soudu pouze tak, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku.

11. Negativní rozhodnutí o náhradě nákladů účastníků řízení před soudem prvého stupně vychází z ustanovení § 142 o. s. ř. a krajský soud k němu plně odkazuje na prvostupňové závěry, obsažené v odstavci 23 odůvodnění napadeného rozsudku.

12. K náhradě nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.) krajský soud konstatuje, že žalobkyně, nadále právně zastoupená zvolenou zmocněnkyní- advokátkou, byla fakticky zcela úspěšná (viz pouze formální důvod krajským soudem provedené změny meritorních výroků). Krajský soud proto přiznal žalobkyni celou požadovanou náhradu nákladů odvolacího řízení, a to: 1.500 Kč za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu, tj. účast při odvolacím jednání dne [datum]; 300 Kč jako režijní paušál dle § 13 odst. 3,4 advokátního tarifu; 426 Kč cestovné osobním automobilem dle správného vyúčtování (založeno ve spisu) a 200 Kč náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 advokátního tarifu, v součtu tedy 2.426 Kč (zmocněnkyně žalobkyně není plátcem DPH). Na straně žalovaného s ohledem na jeho celkové poměry nelze definovat podmínky pro jakékoliv osvobození od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.) Krajský soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit uvedenou náhradu žalobkyni ve standardní pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř), a to k rukám její zmocněnkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř).