10 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 192 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 192 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 1 192 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek za návrh ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a to na bankovní účet číslo variabilní symbol.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce podal dne datum ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení částky 1 192 Kč s příslušenstvím, představující náhradu za dopravu žalovaného do zdravotnického zařízení a náklady na vyšetření žalovaného spojené s anonymizováno 5 slov datum anonymizována tři slova stát. instituce, kterým bylo u žalovaného prokázáno užití a přítomnost návykových látek.

2. Ve věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci vyhlásil veřejně toliko rozsudek. Anonymizovaný odstavec.

4. Dle ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2, nejde-li o případ diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Dle odst. 3 věty prvé před středníkem téhož ustanovení, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba. Dle odst. 5 věty druhé před středníkem téhož ustanovení, není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly.

5. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná, neboť žalovaný jako řidič osobního motorového vozidla, který měl při orientačním vyšetření pozitivní výsledek na přítomnost omamných a psychotropních látek, a byl z tohoto důvodu hlídkou PČR dne datum převezen k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem biologického materiálu do zdravotnického zařízení, je povinen uhradit žalobci náklady na dopravu a vyšetření ve výši požadované žalobcem. Jelikož tuto povinnost dosud nesplnil, a dostal se tak do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, je povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l a odst. 3 za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy přiznal zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů představující dvakráte paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce je dle § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona od soudního poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky 1, bodu 1., písm. a) Sazebníku k zákonu o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (dle § 251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).