10 C 124/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částky 55 977 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 276 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 276 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 42 829 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 105 Kč od 28. 11. 2020 do 8. 6. 2021 a z částky 42 829 Kč od 9. 6. 2021 do zaplacení, částky 8 872,32 Kč spolu s úrokem ve výši 86,1 % ročně z částky 38 066,58 Kč od 28. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 2 083,68 Kč a úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 38 066,58 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 11. 2020 dosáhne částky 171 475 Kč.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 55 977 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 47 105 Kč ve výši 8,25% ročně od 28.11.2020 do zaplacení, úrokem ve výši 86,1% ročně z částky 38 066,58 Kč od 28. 11. 2020 do 21.12.2020 ve výši 2 083,68 Kč, dále úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 38 066, 58 Kč od 22.12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 11. 2020 dosáhne částky 171 475 Kč.

2. K odůvodnění nároku uvedla, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut (na účet uvedený ve smlouvě) úvěr ve výši 40 000 Kč. K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 129,68% ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 977 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny následující částky dne [datum] 2 977 Kč, dne [datum], dne [datum] částka 2 739 Kč, dne [datum] částka 238 Kč, dne [datum] částka 2 977 Kč, dne [datum] částka 2 977 Kč, dne [datum] částka 2 977, dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum]. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni právo žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného podle čl. 6 smlouvy v celkové výši 499 Kč (smluvní pokuta za prodlení s úhradou každé splátky po dobu 30 dnů, jedná se o prodlení s úhradou splátky [číslo]). Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 400 Kč (podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 15 dnů). Jedná se náhradu nákladů u splátek [číslo] tedy 2x 200 Kč. Tato náhrada je dle uzavřené smlouvy splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 46 206,33 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od [datum] až do doby její úplné úhrady. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží ode data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. V souladu s ustanovením § 9 zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID – 19, žalobkyni od [datum] do [datum] nevzniklo právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru (smluvní pokuty, náhrady vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení). Dlužná jistina úvěru tak činí 46 206,33 Kč (dlužná původní jistina ve výši 38 066,58 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru 8 139,75 Kč), smluvní pokuta dle bodu 6.1. smlouvy činí 499 Kč, dlužná náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy činí 400 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy činí 8 872,32 Kč (za dobu od 28.11.2020 do data vyhotovení žaloby), úrok za poskytnutí úvěru ve výši 86,1% z částky 38 066,58 Kč od 28.11.2020 do 21.12.2020 činí 2 083,68 Kč, dále žalobkyně požadovala hrazení úroků ve výši 8,25% ročně z částky 28 066,58 Kč od 22.12.2020 do zaplacení (maximálně však ve výši 171 475 Kč), dále úhradu zákonných úroků z prodlení z částky 47 105 Kč od 28.11.2020 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] a [datum] se nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného.

4. Právní zástupce žalobkyně se dostavil k jednání nařízenému ve věci na den [datum]. Navrhl vydání rozsudku pro zmeškání. Soud rozsudek pro zmeškání nevydal.

5. Soud ve věci provedl dokazování navrženými důkazy přiloženými k žalobě, přičemž seznal, že žalobkyně nevylíčila všechny rozhodné skutečnosti a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že s odbornou péčí posoudila úvěryschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. Proto žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř. vyzval, aby doplnila svá tvrzení a navrhla důkazy k prokázání této skutečnosti. Ke splnění výzvy byla žalobkyni poskytnuta lhůta 14 dnů.

6. Žalobkyně na výzvu reagovala podáním doručeným soudu dne [datum]. Uvedla, že řádně zjišťovala úvěryschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě: dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že měsíční příjem žalovaného činí [částka], celkové měsíční výdaje žalovaného činí [částka], volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí [částka]. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku,žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník (jednající s žadatelem) doporučil úvěr ke schválení. Dále došlo k hodnocení klienta ve formuláři, kde byla provedena analýza bonity, ze které bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou [částka], dále byly zjišťovány informace ke zjištění stavu, zaměstnání a vzdělání. Výdaje byly pečlivě zkoumány a je to právě klient, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným údajům byla přičtena rezerva ve výši [částka] a zadává se zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy ustanovení § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která je v ustanovení § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce (vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají), je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3 410 Kč. Žalobkyně rovněž poukázala na prohlášení žalovaného v dokumentu Prohlášení klientů, který žalovaný opatřil svým podpisem.

7. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] se účastníci nedostavili, proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

8. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru a dokladu o vyplacení ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobkyně přenechala žalovanému dne [datum] částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr v měsíčních 48 splátkách po 2 977 Kč (celkem 142 896 Kč) s tím, že splátka v sobě zahrnuje jistinu, úroky za poskytnutí úvěru a bylo-li sjednáno pojištění i měsíční úhradu za toto pojištění. Úroková sazba činí podle smlouvy 129,68% ročně (pevná úroková sazba po celou dobu splácení úvěru). Splátky měly být hrazeny do 22. dne každého kalendářního měsíce.

10. Z karty klienta bylo prokázáno, že v období od [datum] do [datum] uhradil žalovaný žalobkyni na splácení úvěru částku 35 724 Kč.

11. Ke zkoumání úvěryschopnosti žalobkyně navrhla a předložila následující důkazy: Formulář hodnocení klienta, kopii občanského průkazu, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis z registru SOLUS, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výplatní pásky za měsíce [anonymizováno] [rok] a [anonymizováno] [rok], zprávu zaměstnavatele – ukončení neschopenky, Prohlášení klienta. Z uvedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela při posouzení úvěryschopnosti žalovaného z informací zjištěných z výpisu z registru SOLUS, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný není veden v registru jako dlužník. Dále z výpisu nebankovního registru klientských informací, ze kterého bylo prokázáno, že platební morálka žalovaného nebylo možno zjistit, neboť žalovaný byl vyhodnocen jako klient, který je„ v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti“. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu bylo prokázáno, že za kalendářní měsíce [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného [částka], za měsíc [anonymizováno] [rok] činil [částka]. Ze zprávy zaměstnavatele – ukončení neschopenky bylo prokázáno, že neschopenka žalovaného byla v trvání od [datum] do [datum]. Z výplatního lístku žalovaného za období [anonymizováno] [rok] bylo prokázáno, že jeho vyplacená mzda činila [částka], přičemž náhrada za DPN činila [částka]. Z výplatního lístku za měsíc [anonymizováno] [rok] bylo prokázáno, že vyplacená mzda žalovaného za uvedené období činila [částka]. Z hodnocení klienta bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela z následujících údajů: pravidelný čistý měsíční příjem [částka], druh příjmu: zaměstnání, výdaje (životní minimum) [částka], bydlení [částka], ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby, apod.) [částka], celkem výdaje [částka], rezerva [částka], volné zdroje [částka]. Dále doplňujících údajů k zaměstnání, a to datum nástupu [datum], druh pracovního poměru HPP, doba neurčitá, výpovědní lhůta neběží, dále osobních údajů žalovaného: rodinný stav [anonymizováno], vzdělání [anonymizována dvě slova], forma bydlení [anonymizováno], žijící [anonymizováno] v [anonymizováno]. Z prohlášení klienta bylo prokázáno, že žalovaný potvrdil údaje uvedené ve smlouvě o úvěru nebo poskytnuté v souvislosti s úvěrovou smlouvou jako pravdivé a úplné a dále prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, dále se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku dle insolvenčního zákona, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku.

12. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího archu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 47 105 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy [číslo] uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu uvedou ve smlouvě o úvěru dne [datum] Lhůta k úhradě dlužné částky byla stanovena na 15 dní.

13. Soud neprovedl důkaz společným prohlášením o poskytnutí osobního účtu, výpisem z účtu č. [bankovní účet], čestným prohlášením ze dne [datum] a fotokopií občanského průkazu, neboť uvedené důkazy byly označeny žalobkyní po skončení prvního jednání, přičemž lhůta poskytnutá k doplnění tvrzení a označení důkazů se týkala pouze posouzení úvěryschopnosti žalovaného, k čemuž se označené důkazy nevztahují.

14. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

22. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 40 000 Kč dne [datum] v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru [číslo]. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (resp. její právní předchůdce) schopnost žalovaného splácet úvěry. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele.

23. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalovaného úvěry splácet s odbornou péčí. S listinných důkazů, které žalobkyně předložila k důkazu, vyplývá, že vycházela z údajů, které vzbuzují pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný předložil žalobkyni výplatní lístky a potvrzení zaměstnavatele, ze kterého jednak plyne jeho nízký měsíční příjem, dále rovněž skutečnost, že byl před uzavřením úvěrové smlouvy dlouhou dobu v pracovní neschopnosti. Žalobkyně vyšla z průměrného měsíčního příjmu žalovaného a jeho výdajů, které nijak neověřovala. Výdaje přitom byly stanoveny paušální částkou životního minima. Náklady na bydlení byly stanoveny v částce [částka], aniž by žalobkyně jakkoliv ověřovala tento údaj. Žalovaný uvedl, že bydlí ve [anonymizováno] bydlení. Je tedy zřejmé, že mělo jít o nájem bytu, přičemž při současné ceně nájmů (byť by se jednalo i o sociální bydlení) je tato částka nereálná. Žalobkyně tedy sice zjišťovala údaje k posouzení úvěryschopnosti žalovaného, nicméně nijak se nezabývala tím, že výsledky zjištění vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neučinila žádné kroky k tomu, aby tyto pochybnosti byly odstraněny. Rovněž zjištěné údaje nikterak neověřovala. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 40 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný však na pohledávku žalobkyně uhradil částku 35 724 Kč. Proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 4 276 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě dne [datum] (předžalobní upomínka). Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 15 dnů ode dne doručení, avšak datum doručení není soudu známo, proto postupoval dle § 573 o. z. a má dopis za doručený (třetí pracovní den po odeslání) dne [datum] Lhůta k plnění uplynula dne 8.6.2021 a počínaje dnem 9.6.2021 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.