10 C 177/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 204 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 204 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 904 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně 2 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 204 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný byl podle údajů registru silničních vozidel provozovatelem vozidla registrační značky , SPZ, , které bylo v registru silničních vozidel evidováno jako provozované a v období od 16. 11. 2024 do 23. 3. 2025 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Za tuto dobu žalobkyně požaduje příspěvek do garančního fondu ve výši 11 904 Kč a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč. Dále se domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 11 904 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Poté, co byl elektronický platební rozkaz zrušen a žalovaný byl soudem vyzván, aby se ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nijak nereagoval, ač byl řádně poučen. Soud proto za použití § 101 odst. 4 a § 115a o. s. ř. rozhodl bez jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů, a to z výzvy k úhradě příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti, upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu, předžalobní upomínky a dokladů o jejich odeslání a doručení, vzal soud za prokázané, že žalobkyně je , právnická osoba, a že jí byly podle § 38 odst. 1 až 3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, poskytovány údaje potřebné ke zjištění, zda u registrovaného vozidla byla splněna povinnost pojištění odpovědnosti a kdo je jeho provozovatelem. Z těchto údajů a z obsahu žaloby soud zjistil, že žalovaný byl v registru silničních vozidel veden jako provozovatel vozidla registrační značky , SPZ, , které bylo evidováno jako provozované, avšak v době od 16. 11. 2024 do 23. 3. 2025 k němu nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Uvedené období činí 128 dnů.

5. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně výzvou ze dne 17. 4. 2025 žalovaného podle § 46 zákona č. 30/2024 Sb. vyzvala k zaplacení příspěvku za dobu bez pojištění odpovědnosti a paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Tato výzva byla žalovanému doručena dne 2. 5. 2025. Lhůta k plnění činila nejméně 30 dnů ode dne dojití výzvy a povinnost žalovaného plnit se stala splatnou dne 1. 7. 2025. Následně byla žalovanému dne 1. 8. 2025 zaslána i předžalobní upomínka podle § 142a odst. 1 o. s. ř., na niž žalovaný rovněž nijak nereagoval.

6. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel. Podle § 6 odst. 2 tohoto zákona se má za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

7. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 tohoto zákona a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 45 odst. 3 téhož zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní porušení povinnosti a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, činí denní sazba příspěvku 93 Kč, jde-li o osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru přesahujícím 2 500 cm3. Podle § 6 této vyhlášky činí výše paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek 300 Kč.

8. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla porušil povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., neboť po dobu 128 dnů nezajistil pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přestože vozidlo bylo vedeno v registru jako provozované. Žalobkyni proto vzniklo proti žalovanému právo na příspěvek za dobu bez pojištění odpovědnosti a na paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva. Výše příspěvku činí 128 × 93 Kč, tedy 11 904 Kč. Spolu s paušálními náklady ve výši 300 Kč činí dluh žalovaného celkem 12 204 Kč.

9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má věřitel při prodlení dlužníka s peněžitým plněním právo na úrok z prodlení. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. K prodlení došlo dne 2. 7. 2025, přičemž repo sazba České národní banky pro první den druhého kalendářního pololetí roku 2025 činila 3,50 % ročně; zákonný úrok z prodlení tedy činí 11,50 % ročně. Žalobkyni proto náleží i požadovaný úrok z prodlení z částky 11 904 Kč od 2. 7. 2025 do zaplacení.

10. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1, § 149 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a žalovanému byla před zahájením řízení zaslána výzva k plnění splňující podmínky § 142a odst. 1 o. s. ř., proto jí náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny zástupkyně žalobkyně podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně, a to převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a sepsání návrhu, každý po 400 Kč, tedy celkem 1 200 Kč, z náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu za tyto tři úkony po 100 Kč, tedy celkem 300 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 2 615 Kč. Povinnost k její úhradě soud uložil žalovanému k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.