10 C 28/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 726 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 11,5 % ročně od 1. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 726 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 4 726 Kč od 1. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 941 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalovanému zaplacení 14 726 Kč s příslušenstvím.

2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, se žalobkyní prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, přičemž jednotlivé splátky byly uvedeny ve splátkovém kalendáři. Schválená výše úvěru ve výši 10 000 Kč byla odeslána prostřednictvím služby , Anonymizováno, na účet žalovaného dne 27. 5. 2025 na číslo účtu uvedené ve smlouvě: , č. účtu, . Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaný byl dle smlouvy povinen hradit náklady úvěru – úroky takto: dne 27. 7. 2025 ve výši 490 Kč, dne 27. 8. 2025 ve výši 490 Kč a adne 19. 9. 2025 ve výši 490 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky. V následujících dnech byla žalovanému účtována smluvní pokuta dne 29. 7. 2025 ve výši 500 Kč, dne 14. 7. 2025 ve výši 500 Kč, dne 29. 8. 2025 ve výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč dne 3. 7. 2025, dále dne 4. 8. 2025, dne 29. 8. 2025 a dne 19. 9. 2025, vše po 300 Kč. Žalovanému byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byl vyzván k úhradě celého dluhu a upozorněn na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Žalovaná částka ve výši 14 726 Kč se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.

3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného. K jednání ve věci samé se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými.

5. Z opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne 27. 5. 2025, bankovního výpisu, sdělení , Anonymizováno, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy.

6. Z posouzení úvěryschopnosti klienta, karty klienta, bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěryschopnosti žalovaného vycházela z jeho měsíčního příjmu ve výši 31 000 Kč, příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný nemá děti. Byl prověřován žalobkyní v registrech ISIR, NRKI a SOLUS.

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

15. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí.

16. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Vycházela z údajů, jejichž původ neosvětlila. Není zřejmé, zda došlo k ověření těchto údajů například pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu žalované. Rovněž není zřejmé, jaké konkrétní informace byly získány z dostupných databází a vlastních systémů (pouze je uvedeno, že žalovaná byla lustrována s postačujícím výsledkem). Především je ovšem zřejmé, že žalobkyně nezjišťovala a neověřovala dostatečně výdaje žalovaného (k těmto skutečnostem chybí jakékoliv údaje). Nicméně i zjišťování příjmů žalovaného žalobkyně nikterak nedoložila.

17. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení ji o následcích nesplnění takové výzvy.

18. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.

19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaný na pohledávku žalobkyně neuhradil ničeho. Proto soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalovanému prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě předžalobní výzva ze dne 17. 10. 2025, která byla dle poštovního podacího archu odeslána dne 20. 10. 2025. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 31. 10. 2025. Lhůta k plnění žalovanému uplynula dne 31. 10. 2025 a počínaje dnem 1. 11. 2025 byl s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 14b a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 14b a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 14b a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 315 Kč. Celkem náklady řízení činí 2 615 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 68 %, žalovaný ve 32 %. Od úspěchu žalobkyně ve výši 68 % byl odečten její neúspěch ve výši 32 %, žalobkyně má právo na náhradu řízení ve výši 36 %, což činí z částky 2 615 Kč po zaokrouhlení částku 941 Kč. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.