10 C 5/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 451,38 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se domáhala žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 10 451,38 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 366,38 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.

II. Řízení o návrhu žalovaného, kterým se domáhá proti žalobkyni zaplacení částky 41 955,86 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 10. 4. 2026 do zaplacení, se vylučuje k samostatnému řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 1 089,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 451,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 366,38 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, distančním způsobem (prostřednictvím internetového rozhraní) smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 46 900 Kč s možností postupného čerpání.

2. Podle tvrzení žalobkyně se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 10. 11. 2025. Součástí smlouvy měly být standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, sdělil jí údaje o své domácnosti, příjmech a výdajích a že žalobkyně na základě těchto údajů a údajů z různých databází a registrů posoudila jeho úvěruschopnost. Uváděla zejména, že prověřovala bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, registr neplatných dokladů a další zdroje, přičemž měla vycházet též z interní metodiky posuzování úvěruschopnosti. Tvrdila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 43 984 Kč a že z výsledku posouzení vyplynulo, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

4. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu po dvoufaktorovém ověření, že žalovanému byl zpřístupněn formulář standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru a následně návrh smlouvy, který žalovaný přijal kliknutím na volbu „Podepisuji“. Tvrdila rovněž, že žalovaný si sjednal volitelnou službu „Klidné spaní“ a že úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně na jeho bankovní účet, a to dne , datum, ve výši 11 500 Kč a dne , datum, ve výši 8 000 Kč, tedy celkem 19 500 Kč.

5. Podle žalobkyně žalovaný své splátkové povinnosti porušoval, dostal se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 15. 4. 2025 vypověděla; od 16. 4. 2025 se měl žalovaný nacházet v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby činí neuhrazený dluh celkem 10 451,38 Kč, sestávající z jistiny 5 175,18 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 191,20 Kč a smluvního úroku 5 085 Kč. V žalobě uváděla, že smluvní úrok činil 0,98 % denně z nesplacené části jistiny a že poplatek za vyplacení tranší činil 1,99 % z vyplacené tranše.

6. Pro případ, že by soud neshledal důvodnost smluvního nároku, uplatnila žalobkyně alespoň subsidiárně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu jí poskytnuté jistiny s tvrzením, že peněžní prostředky byly žalovanému fakticky odeslány na jeho bankovní účet.

7. Následně žalobkyně podáním označeným jako doplnění žaloby upřesnila, že žalovaný hradil splátky od 30. 6. 2024 do 21. 7. 2025 a že uhradil celkem částku 61 455,85 Kč. Současně uvedla, že tyto platby již v žalobním návrhu zohlednila tak, že z nich započetla částku 14 324,82 Kč na jistinu, částku 196,85 Kč na poplatek za vyplacení úvěru a částku 49 934,18 Kč na smluvní úrok. Žalobkyně dále odkázala na důkazy již obsažené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedl, že nepopírá existenci smlouvy ani skutečnost, že mu byly vyplaceny částky 11 500 Kč dne , datum, a 8 000 Kč dne , datum, , tedy že fakticky čerpal částku 19 500 Kč. Popřel však, že by žalobkyni po zohlednění všech plateb cokoli dlužil.

9. Žalovaný namítal, že žaloba neodpovídá skutečnému čerpání úvěru, nezohledňuje skutečně provedené platby a je založena na nepřiměřených smluvních mechanismech. Tvrdil, že v období od června 2024 do července 2025 zaplatil žalobkyni celkem 61 455,86 Kč, tedy částku značně převyšující skutečně poskytnutou jistinu 19 500 Kč. Zdůrazňoval, že mechanismus započítávání plateb nejprve na úroky, poplatky a sankce fakticky udržuje dlužníka v permanentním dluhu a ve spojení s úrokem ve výši 0,98 % denně vede k ekonomicky nepřiměřenému a pro spotřebitele extrémně zatěžujícímu výsledku.

10. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně porušila povinnost posoudit jeho úvěruschopnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dovozoval z toho, že smluvní ujednání o úrocích, poplatcích a sankcích nemohou obstát, případně že smlouva je postižena sankcí stanovenou v tomto zákoně.

11. Současně žalovaný uplatnil vzájemný návrh, jímž se domáhal po žalobkyni zaplacení částky 41 955,86 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uváděl, že žalobkyně na jeho úkor přijala plnění přesahující poskytnutou jistinu, a to bez platného právního důvodu, případně na základě právního důvodu, který neobstojí.

12. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, jež svou neúčast předem omluvila a nežádala odročení.

13. Soud provedl důkaz zejména těmito listinami: výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , potvrzením o podání zásilky, informacemi pro spotřebitele, dokumentem označeným jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti , Anonymizováno, , dokumentem označeným jako identifikované příjmy, smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , bank ID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., přílohou – předpisem denních splátek, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, e-mailovou výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 4. 2025, všeobecnými obchodními podmínkami, autorizací ověření totožnosti ze dne 31. 5. 2024, sdělením , právnická osoba, ., přehledem plateb na účet žalovaného za období od 1. 4. 2024 do 31. 7. 2025 od společnosti , Anonymizováno, a přehledem plateb z účtu žalovaného v témže období na úhradu úvěru.

14. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

15. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tedy smlouva o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronicky. Tato skutečnost mezi účastníky ostatně nebyla sporná.

16. Žalovanému byly na základě této smlouvy fakticky poskytnuty peněžní prostředky, a to dne , datum, částka 11 500 Kč a dne , datum, částka 8 000 Kč, tedy celkem 19 500 Kč. Tato skutečnost vyplývá z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, ze sdělení , právnická osoba, ., i z tvrzení obou účastníků.

17. Z provedených listin a rovněž z výslovného doplnění žaloby soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na předmětný závazek v období od 30. 6. 2024 do 21. 7. 2025 celkem částku 61 455,85 Kč (žalovaný ve svém vyjádření uváděl částku 61 455,86 Kč).

18. Z listin předložených žalobkyní dále vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala některými informacemi o osobě žalovaného, jeho identitě, deklarovaných příjmech a že provedla dotazy do některých registrů a evidencí. Z listin je patrné zejména to, že žalobkyně pracovala s údaji o příjmu žalovaného, nahlížela do některých externích evidencí a používala interní dokumenty vztahující se k procesu posuzování úvěruschopnosti.

19. Soud však současně nezjistil, že by z předložených listin bylo dostatečně a přesvědčivě prokázáno, jaké konkrétní údaje o výdajích žalovaného, jeho dalších závazcích, pravidelnosti a stabilitě jeho příjmu, zatížení jeho rozpočtu a celkové finanční situaci měla žalobkyně před uzavřením smlouvy skutečně k dispozici, jak je ověřila a jakým konkrétním způsobem je vyhodnotila ve vztahu k povaze, nákladovosti a rizikovosti sjednaného úvěru. Zejména nebylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru učinila takové porovnání příjmů a výdajů žalovaného a takové vyhodnocení jeho dalších finančních poměrů, z něhož by bez důvodných pochybností vyplývala jeho schopnost řádně a dlouhodobě plnit sjednané povinnosti.

20. Předložený dokument označený jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti , Anonymizováno, podle názoru soudu popisuje pouze obecný interní rámec postupu žalobkyně. Sám o sobě však neprokazuje, jaké konkrétní skutkové podklady byly ve vztahu k žalovanému shromážděny, v jakém rozsahu byly ověřeny a jak byly individuálně vyhodnoceny. Totéž platí pro listinu označenou jako výpis o posouzení úvěruschopnosti, z níž není patrný úplný a přezkoumatelný rozbor příjmové a výdajové situace žalovaného v době uzavření smlouvy, natož její ověření.

21. Soud má proto za prokázané pouze to, že žalobkyně určitou formu interního hodnocení provedla a že si opatřila dílčí informace z registrů a o příjmu žalovaného; nikoli však to, že by úvěruschopnost žalovaného důkladně posoudila v rozsahu a kvalitě požadované zákonem o spotřebitelském úvěru.

22. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před posouzením úvěruschopnosti spotřebitele zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady musí spotřebitel poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti; tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne úplné a pravdivé informace a poskytovatel je za účelem posouzení úvěruschopnosti povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle téhož ustanovení poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila; plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala.

27. Těžiště sporu spočívalo v otázce, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila svou zákonnou povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že nikoli.

28. Povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje základní ochranný prvek spotřebitelského práva. Smyslem této povinnosti není pouze formální získání některých údajů o spotřebiteli nebo mechanické nahlédnutí do registrů, nýbrž reálné a odpovědné vyhodnocení toho, zda konkrétní spotřebitel bude vzhledem ke své příjmové, výdajové a celkové ekonomické situaci schopen plnit závazky vyplývající z navrhované smlouvy, a to po celou relevantní dobu jejího trvání.

29. Zákon přitom výslovně požaduje, aby poskytovatel vycházel z informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených. Nestačí tedy, že poskytovatel disponuje některými izolovanými údaji. Je třeba, aby měl k dispozici takový soubor relevantních a ověřených informací, který mu umožní kvalifikovaně posoudit reálnou platební schopnost spotřebitele. Ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru navíc výslovně ukládá poskytovateli porovnání příjmů a výdajů a zohlednění dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele.

30. V nyní projednávané věci žalobkyně předložila listiny, z nichž vyplývá, že zjišťovala některé údaje o žalovaném, nahlížela do registrů a evidencí a používala interní dokumenty popisující principy jejího rozhodovacího procesu. Tyto listiny však podle názoru soudu neprokazují, že by bylo provedeno skutečně důkladné, individualizované a přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

31. Předně, žalobkyně sice tvrdila, že vycházela z údajů o příjmech, výdajích, domácnosti a závazcích žalovaného, avšak obsah listin neumožňuje dostatečně zjistit, v jaké konkrétní výši byly zjištěny pravidelné výdaje žalovaného, jaké byly jeho další peněžité závazky, v jakém rozsahu byla ověřena jejich existence a pravidelná splatnost a jaký dopad mělo celé toto zatížení na jeho schopnost hradit denní splátky z předmětného úvěru. Samotné tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost posoudila, nemůže nahradit důkaz o tom, jaké údaje měla k dispozici a jak je vyhodnotila.

32. Dále soud přihlédl k tomu, že předmětný úvěrový produkt byl žalobkyní koncipován jako revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného čerpání, s poplatkem za vyplacení jednotlivých tranší a se smluvním úrokem tvrzeným ve výši 0,98 % denně z nesplacené jistiny. Již z povahy takto nákladového produktu plyne požadavek na obzvlášť pečlivé posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tím spíše musela žalobkyně přesvědčivě doložit, že disponovala úplnými a ověřenými údaji umožňujícími uzavřít, že žalovaný zvládne plnění z takového závazku bez důvodných pochybností.

33. Takový závěr však z provedených důkazů neplyne. Nahlédnutí do registrů, ověření identity a zjištění deklarovaného příjmu jsou sice relevantní dílčí kroky, samy o sobě však nenahrazují zákonem vyžadované komplexní vyhodnocení schopnosti spotřebitele splácet konkrétní úvěr. Zejména nebyl předložen takový přehled či rozbor, z něhož by bylo zřejmé konkrétní porovnání příjmů a výdajů žalovaného a konkrétní výpočet, na jehož základě by bylo možno dospět k závěru, že u žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti plnit sjednané denní splátky a nést celkové náklady úvěru.

34. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně skutečnosti, že úvěr poskytla až po řádném a zákonem vyžadovaném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a že z výsledku takového posouzení vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Poskytla-li přesto žalovanému úvěr, stalo se tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Důsledkem tohoto závěru je aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

36. Z ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a z § 2993 o. z. plyne, že při neplatném závazku mají strany v zásadě právo na vydání toho, co druhé straně plnily. Jinými slovy, poskytla-li žalobkyně žalovanému peněžní prostředky bez platného právního důvodu, mohla by po něm požadovat vrácení toho, co mu skutečně poskytla, tedy poskytnuté jistiny, ovšem pouze v rozsahu, v němž dosud nebyla vrácena.

37. V projednávané věci však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem 19 500 Kč, zatímco žalovaný žalobkyni uhradil nejméně 61 455,85 Kč. Za tohoto skutkového stavu nelze dospět k závěru, že by žalovaný na úkor žalobkyně zůstal obohacen o jakoukoli další částku. Naopak je zjevné, že plnění přijaté žalobkyní převyšuje částku skutečně poskytnuté jistiny.

38. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

39. Žalovaný v průběhu řízení uplatnil vzájemný návrh, jímž se domáhal po žalobkyni zaplacení částky 41 955,86 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Tento nárok skutkově navazuje na stejný smluvní vztah, nicméně představuje samostatný předmět řízení se samostatným petitem a vyžaduje další procesní úkony, zejména jeho řádné doručení žalobkyni, poplatkovou povinnost, vytvoření procesního prostoru pro obranu druhé strany.

40. Podle § 97 odst. 2 o. s. ř. může soud vzájemný návrh vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věcí. S ohledem na stadium řízení, v němž byl vzájemný návrh uplatněn, na potřebu zajistit žalobkyni plný procesní prostor k vyjádření a na skutečnost, že o původní žalobě již bylo možno rozhodnout na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že je namístě vzájemný návrh vyloučit k samostatnému řízení.

41. Soud proto rozhodl podle § 97 odst. 2 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II.

42. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch.

43. Žalovaný byl v řízení zastoupen obecným zmocněncem, nikoli zástupcem uvedeným v § 137 odst. 2 o.s.ř.. Odměna za zastupování proto nepředstavuje náklad řízení. Nákladem řízení však mohou být hotové výdaje účastníka nebo jeho zástupce ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř..

44. Žalovaný vyčíslil a doložil cestovní náklady obecného zmocněnce spojené s cestou k soudu a zpět v celkové částce 1 089,35 Kč. Tato částka sestává z náhrady za spotřebované pohonné hmoty ve výši 345,95 Kč a ze základní náhrady za použití osobního silničního motorového vozidla ve výši 743,40 Kč při délce cesty 126 km. Výpočet odpovídá sazbě základní náhrady podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026, jakož i údajům o spotřebě vozidla a ceně pohonných hmot tvrzeným žalovaným. Soud proto přiznal žalovanému náhradu těchto účelně vynaložených hotových výdajů v plné výši.

45. Pokud žalovaný dále požadoval náhradu hotových výdajů po 300 Kč za jednotlivé úkony obecného zmocněnce, soud tento požadavek neshledal důvodným. Paušální náhrada hotových výdajů účastníka nebo jeho jiného zástupce je upravena v § 151 odst. 3 o.s.ř. a ve vyhlášce č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. V projednávané věci však žalovaný konkrétní hotové výdaje svého obecného zmocněnce doložil a tyto mu byly přiznány. Soud proto nepřiznal vedle prokázaných hotových výdajů ještě další paušální náhradu.

46. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 1 089,35 Kč. O době plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil třídenní lhůtu od právní moci rozsudku (výrok III.).