10 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 18 000 Kč ve výši 15 % ročně od 5. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části ostatních požadovaných nároků, vyjma nároku pod bodem I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 229,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 648,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 227,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z téže částky od 22. 10. 2025 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalované poskytla v hotovosti 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 44 946 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 11. 2023. Pohledávka byla s účinností od 21. 10. 2025 postoupena žalobkyni.

2. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Vycházela přitom z údajů zaznamenaných v zákaznické kartě, z výměru sociální podpory z října 2021, složenek z ledna a února 2022 a z ověření insolvenčního rejstříku. Uvedla, že žalovaná svým podpisem potvrdila úplnost a pravdivost poskytnutých informací a že poskytovatel neměl důvod o jejich správnosti pochybovat. Žalobkyně dále uvedla, že listiny předložené žalovanou při sjednání úvěru nebyly archivovány a právní předchůdkyně, ani žalobkyně proto jejich kopiemi nedisponují.

3. Žalobkyně navrhla důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru a smluvními podmínkami, zákaznickou kartou, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek a její přílohou, oznámením o postoupení pohledávky, potvrzením o zaplacení úplaty za postoupení, předžalobní výzvou, podacími lístky a výzvou k plnění. Soud tyto listiny provedl k důkazu.

4. Z provedených důkazů soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne datum spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná z poskytnuté částky uhradila celkem 2 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.

5. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je smlouvou o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná smlouvu uzavřela jako spotřebitelka a právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru.

6. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy spotřebitel poskytuje poskytovateli úplné a pravdivé informace. Poskytovatel je povinen tyto informace pro účely posouzení úvěruschopnosti ověřit způsobem přiměřeným konkrétní situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů.

8. Ze zákaznické karty bylo prokázáno, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy nezaměstnaná, její vlastní čistý příjem činil 17 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti činily 49 000 Kč. Z karty však není patrné, jaký byl zdroj příjmu žalované, komu náležely další příjmy domácnosti, zda šlo o příjmy pravidelné a zda je žalovaná mohla použít ke splácení úvěru. Souhrnný příjem ve výši 66 000 Kč uváděný žalobkyní proto nelze bez dalšího považovat za ověřený disponibilní příjem žalované.

9. V zákaznické kartě jsou měsíční výdaje žalované zaznamenány v částce 2 000 Kč. Současně z ní vyplývá, že žalovaná žila v nájmu a měla tři vyživovací povinnosti. Záznam neobsahuje individualizované údaje o nákladech na bydlení, stravu, domácnost, dopravu, péči o děti, splátky případných jiných závazků ani jiné pravidelné výdaje.

10. Soud nepřehlédl, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila existenci insolvenčního řízení a že žalovaná svým podpisem potvrdila pravdivost údajů v zákaznické kartě. Tyto skutečnosti samy o sobě neprokazují řádné posouzení úvěruschopnosti. Povinnost poskytovatele podle § 84 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nelze nahradit pouhým prohlášením spotřebitele ani obecnou presumpcí poctivosti jednání.

11. Žalobkyně byla soudem podle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu vyzvána, aby doplnila tvrzení a důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména aby objasnila příjmy žalované a domácnosti, její výdaje, náklady na bydlení a dopad tří vyživovacích povinností. Žalobkyně na poučení reagovala odkazem na dosavadní žalobní tvrzení a listiny. Další konkrétní podklady ani postup vyhodnocení úvěruschopnosti nepředložila.

12. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezískala a neověřila dostatečné a spolehlivé údaje o příjmové a především výdajové stránce rozpočtu žalované. Za této situace nemohla důvodně učinit závěr, že žalovaná bude schopna splácet sjednané měsíční splátky po dobu trvání úvěru. Žalobkyně neprokázala splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované v rozsahu vyžadovaném § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 2. 2022 je neplatná.

14. Neplatnost smlouvy nemění povinnost žalované vrátit skutečně poskytnutou jistinu. Žalované bylo poskytnuto 20 000 Kč a uhradila 2 000 Kč. Žalobkyni proto náleží dosud neuhrazená jistina ve výši 18 000 Kč. Žalobkyni naopak nevzniklo právo na smluvní úrok, poplatek za zpracování úvěru, poplatek za komfortní a flexibilní splácení, kapitalizované smluvní úroky ani úroky z prodlení odvozované z neplatné smlouvy za dobu před prodlením žalované s vrácením jistiny. V tomto rozsahu soud žalobu zamítl.

15. Žalobkyně v oznámení o postoupení pohledávky vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu do deseti dnů od doručení výzvy, tedy do 4. 12. 2025. Soud má za to, že s ohledem na dobu, která uplynula od poskytnutí úvěru a výzvu k plnění, byla lhůta do 4. 12. 2025 dobou přiměřenou k vrácení dosud neuhrazené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se proto dostala do prodlení s vrácením částky 18 000 Kč dne 5. 12. 2025.

16. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel po dlužníku, který je v prodlení s peněžitým dluhem, požadovat úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení se podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. určí jako repo sazba České národní banky stanovená pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšená o osm procentních bodů. Žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení z částky 18 000 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení ve výši uvedené ve výroku.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Pro stanovení poměru úspěchu soud zohlednil jak jistinu a kapitalizované příslušenství, tak úroky narostlé do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 7. 7. 2026.

18. Žalobkyně uplatnila jistinu ve výši 18 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 648,70 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 227,50 Kč, celkem 28 876,20 Kč. Dále požadovala úrok ve výši 15 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, obojí z částky 18 000 Kč od 22. 10. 2025 do 7. 7. 2026, tedy za 259 dní.

19. Každý z uplatněných úroků ve výši 15 % ročně za uvedené období činí 1 915,89 Kč. Celková hodnota žalobou uplatněného plnění ke dni vyhlášení rozsudku proto činí 32 707,98 Kč.

20. Žalobkyni byla přiznána jistina ve výši 18 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 5. 12. 2025 do 7. 7. 2026 (kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tento úrok za 215 dní činí 1 590,41 Kč. Celková hodnota přiznaného plnění ke dni vyhlášení rozsudku činí 19 590,41 Kč.

21. Úspěch žalobkyně ve věci tak činí 59,89 %, její neúspěch 40,11 % a čistý procesní úspěch žalobkyně činí 19,78 %. Žalobkyně před zahájením řízení zaslala žalované výzvu k plnění a splnila tím podmínku § 142a odst. 1 občanského soudního řádu.

22. Účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 11 264,43 Kč. Tvoří je soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby před podáním žaloby po 400 Kč, celkem 1 200 Kč, tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč, odměna advokáta za dva úkony právní služby po podání žaloby po 2 260 Kč, celkem 4 520 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, celkem 900 Kč, cestovní výdaje ve výši 963 Kč, náhrada za promeškaný čas ve výši 600 Kč a náhrada DPH ve výši 1 781,43 Kč. Podle čistého procesního úspěchu 19,78 % náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení ve výši 2 229,21 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, ke Krajskému soudu v Praze, který bude o odvolání rozhodovat, a to písemně s odůvodněním ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).