10 C 55/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 840 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 8. 7. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetového rozhraní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na jejím základě měla žalovanému poskytnout částku 20 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splácet měsíčními platbami úroku; jistinu mohl splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Pro prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila dne 7. 7. 2024. Uplatněná částka představuje podle žalobkyně nesplacenou část jistiny. Pro případ, že by nebyl prokázán smluvní základ nároku, žalobkyně uplatnila požadavek na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný před uzavřením smlouvy prostřednictvím elektronického formuláře uvedl údaje o své osobě, příjmech a výdajích, poskytl výpisy z bankovního účtu, případně výplatní listy, a že žalobkyně žalovaného prověřila ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Z těchto podkladů podle žalobkyně nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

3. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota, žádostí o spotřebitelský úvěr, potvrzením o provedené platbě ze dne 7. 3. 2024, zesplatněním ze dne 7. 7. 2024, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025, sdělením právnická osoba., smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek a kopiemi dokladů k totožnosti žalovaného.

4. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně předložila podklad obsahující údaje o tvrzených příjmech a výdajích žalovaného. Žalobkyně však nepředložila žádný podklad o tom, zda byly tyto údaje ověřeny, z jakého zdroje byly ověřovány, jaké konkrétní údaje byly ověřením zjištěny a jakým způsobem byly vyhodnoceny. Žalobkyně nepředložila ani výsledek prověření žalovaného v jí označených registrech, ani listinu, z níž by vyplýval konkrétní postup vyhodnocení jeho úvěruschopnosti.

5. Z předložených listinných důkazů zejména není patrné, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila a vyhodnotila výši pravidelných a ověřených příjmů žalovaného, jeho pravidelné výdaje, jeho existující závazky, dosavadní způsob plnění dluhů, počet a výši případných exekučních či insolvenčních řízení, ani zda tyto okolnosti poměřila s platebními povinnostmi, které měl žalovaný ze smlouvy o úvěru plnit.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Pouhé získání údajů tvrzených spotřebitelem o jeho příjmech a výdajích neprokazuje, že poskytovatel splnil povinnost úvěruschopnost důkladně posoudit. Žalobkyně byla povinna prokázat nejen to, jaké údaje od žalovaného získala, ale též to, které údaje ověřila, jaké informace z dalších zdrojů zjistila, jak je vyhodnotila a proč na tomto podkladě uzavřela, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně takové skutečnosti netvrdila a neprokázala.

9. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Poskytla-li žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by z řádného posouzení úvěruschopnosti vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, poskytla jej v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako neplatnou.

11. Neplatnost smlouvy neznamená, že žalovaný nemá povinnost vrátit případně poskytnuté peněžní prostředky. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato zvláštní právní úprava dopadá na vypořádání neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.

12. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jaké byly možnosti žalovaného vrátit poskytnutou jistinu, jaká doba by odpovídala jeho příjmovým, majetkovým a sociálním poměrům, ani že tato přiměřená doba již uplynula. Žalobkyně pouze odkazovala na smluvní zesplatnění ze dne 7. 7. 2024. Smluvní ujednání o zesplatnění však nemůže založit splatnost povinnosti ze smlouvy, kterou soud shledal neplatnou. Žalobkyně rovněž nenavrhla, aby soud podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určil dobu pro vrácení jistiny. Již z tohoto důvodu není prokázáno, že by případný nárok žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny byl v době zahájení řízení, popřípadě v době rozhodování soudu, splatný.

13. Nadto žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla 20 000 Kč, avšak žalobou požadovala jen 16 840 Kč. Z rozdílu mezi tvrzeně poskytnutou částkou a žalovanou částkou vyplývá, že žalobkyně sama vycházela z toho, že došlo k částečnému snížení pohledávky. Žalobkyně však ani přes výslovnou výzvu soudu neuvedla, zda žalovaný na dluh plnil, kdy a v jaké výši měl plnit a jakým způsobem měly být jednotlivé platby započteny. Neoznačila ani důkazy, jimiž by bylo možné zůstatek poskytnutých prostředků ověřit.

14. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno také ohledně výše žalované částky. Soud nemohl spolehlivě zjistit, zda žalovaný žalobkyni dosud nevrátil právě 16 840 Kč, případně zda a v jakém rozsahu byly jeho platby započteny na jistinu nebo na jiná plnění.

15. Žalobkyně uplatnila nárok alternativně rovněž z titulu bezdůvodného obohacení. Ani při posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení však žalobě nelze vyhovět. Povinnost žalovaného vrátit poskytnutou jistinu se v dané věci řídí zvláštním pravidlem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož má být jistina vrácena v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně neprokázala splatnost takového nároku. Současně neprokázala jeho výši, tedy že nevrácené plnění žalovaného činí právě 16 840 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Ze spisu však nevyplývá, že by mu vznikly náklady potřebné k účelnému bránění práva, a žalovaný náhradu nákladů řízení ani neuplatnil. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení.