10 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta, sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 22 220 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 950 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, částky 4 270 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 950 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 922 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 950 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, smluvní pokuty 4 270 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 17 950 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému 6 000 Kč. Dne 9. 5. 2025 mělo následovat navýšení o 3 000 Kč a o 5 000 Kč. Celkem tak žalobkyně žalovanému poskytla 14 000 Kč, které měl uhradit spolu s poplatkem ve výši 3 950 Kč do 24. 5. 2025. Žalovaný na dluh nic neuhradil.

2. Žalovaný při jednání uzavření smlouvy a dodatků ani poskytnutí 14 000 Kč nerozporoval. Potvrdil, že na dluh dosud ničeho nezaplatil; jako důvod uvedl osobní problémy.

3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce z datum, oběma dodatky z datum, výpisem z účtu žalobkyně, protokolem o vlastnictví účtu a vyjádřením právnická osoba. Z těchto důkazů, ve spojení s nesporným tvrzením žalovaného, zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem 14 000 Kč na účet č. č. účtu. Soud dále provedl důkazy všeobecnými obchodními podmínkami, upomínkami, předžalobní výzvou včetně dokladu o jejím odeslání, přehledem transakcí na účtu žalovaného a výpisy z insolvenčního a exekučního rejstříku.

4. Z podkladů předložených žalobkyní k úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl zaměstnání na dobu neurčitou u společnosti právnická osoba., čistý měsíční příjem částka a měsíční výdaje částka. Žalobkyně z přehledu transakcí zjistila příchozí platby označené jako mzda v únoru až dubnu 2025 v částkách částka, částka a částka, a pracovala proto s průměrným příjmem částka. Žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl záznam v insolvenčním rejstříku a v Centrální evidenci exekucí.

5. Původní smlouva byla účastníky označena jako smlouva o zápůjčce. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vzniká zápůjčka přenecháním zastupitelné věci vydlužiteli k užití a k pozdějšímu vrácení věci stejného druhu. Peněžitá zápůjčka poskytnutá podnikatelem spotřebiteli je současně spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dodatky ze dne 9. 5. 2025, ač označené jako dodatky ke smlouvě o úvěru, představují podle svého obsahu změny původního závazku spočívající v navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru.

6. Podle § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitel poskytuje úplné a pravdivé informace a poskytovatel je povinen je ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, popřípadě též s použitím nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy, jakož i před změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr může poskytnout jen tehdy, nevyplynou-li z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 se posouzení týká zejména příjmů, výdajů, majetku, závazků a způsobu plnění dosavadních dluhů spotřebitele.

7. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného prostřednictvím přehledu transakcí a zjistila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí. Nezjišťovala však jeho existující úvěrové a jiné peněžité závazky, výši jejich pravidelných splátek ani způsob plnění dosavadních dluhů. Neověřila ani faktické pravidelné výdaje žalovaného; vyšla toliko z částky sdělené žalovaným.

8. Takový postup neodpovídá požadavkům § 84 odst. 2 a § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. K řádnému posouzení úvěruschopnosti nepostačují údaje z registrů, modelové výpočty ani částky životního minima; poskytovatel musí ověřit skutečné pravidelné výdaje spotřebitele. Absence záznamu v insolvenci či exekuci proto nemůže nahradit zjištění jeho faktických závazků a výdajů.

10. Žalobkyně vyšla v podstatě z tvrzení žalovaného o výdajích a z obecných údajů o jeho příjmech. Nezjistila a neověřila jeho další závazky, ačkoli u krátkodobého nezajištěného spotřebitelského úvěru splatného jednorázově již datum a následně navyšovaného celkem na 14 000 Kč šlo o rozhodné údaje. Prosté porovnání průměrného příjmu s částkou žalovaným uvedených výdajů neumožňuje učinit spolehlivý závěr, zda žalovaný při zohlednění všech svých pravidelných závazků a životních nákladů mohl řádně a včas jednorázově splnit celkovou platební povinnost 17 950 Kč. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a před navýšeními úvěru důkladně posoudila a že z výsledku tohoto posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splatit.

11. Poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s uvedenou povinností, je smlouva neplatná; soud k této neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti. Neplatnost dopadá i na dodatky, jimiž byla výše úvěru navyšována.

12. Žalovaný je však povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem. V dané věci žalovaný převzetí 14 000 Kč ani povinnost tuto částku vrátit nezpochybnil a nenavrhl určení jiné doby plnění. Soud mu proto uložil vrátit jistinu v obecné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

13. Pro neplatnost smlouvy žalobkyni nenáleží smluvně sjednaný poplatek 3 950 Kč, smluvní pokuta ani smluvně ujednané náklady za upomínky.

14. Žalobkyni nelze přiznat zákonný úrok z prodlení od 25. 5. 2025. Podle § 1970 o. z. vzniká právo na úrok z prodlení až při prodlení dlužníka. U neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru se však splatnost jistiny řídí zvláštním režimem § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nikoli původně sjednaným datem splatnosti.

15. Podle rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká nárok na zákonný úrok z prodlení až tehdy, kdy spotřebitel nesplní povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem, případně ve lhůtě určené soudem; samotná výzva věřitele ani původní smluvní splatnost prodlení nezaloží. Proto úrok uplatněný od 25. 5. 2025 nelze přiznat.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný. Při posouzení poměru úspěchu soud vycházel z uplatněné jistiny 17 950 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 270 Kč a zákonného úroku z prodlení uplatněného z částky 17 950 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení. Úrok z prodlení vyčíslený ke dni vyhlášení rozsudku, tedy k 12. 6. 2026, činí při uplatněné sazbě 12 % ročně za dobu 384 dnů částku 2 266,13 Kč. Celková peněžitá hodnota uplatněného nároku ke dni vyhlášení rozsudku proto činí 25 486,13 Kč. Žalobkyni bylo přiznáno plnění 14 000 Kč. Její úspěch tak činí přibližně 54,93 %, její neúspěch přibližně 45,07 % a čistý procesní úspěch žalobkyně představuje přibližně 9,86 %. Žalobkyně před zahájením řízení zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění; byla tedy splněna též podmínka § 142a odst. 1 o. s. ř.

17. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši 1 111 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby po 1 820 Kč, tedy celkem 5 460 Kč, a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z těchto úkonů, celkem 1 350 Kč. K odměně a náhradě hotových výdajů náleží náhrada DPH ve výši 1 430,10 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tak činí 9 351,10 Kč.

18. Z této částky přísluší žalobkyni podle míry jejího čistého procesního úspěchu ve výši 9,86 % náhrada ve výši 921,92 Kč, po zaokrouhlení 922 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v tomto rozsahu. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).