10 C 7/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Melmukovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně , zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , o vypořádání společného jmění

I. Ze společného jmění manželů [celé jméno žalobkyně] a [celé jméno žalovaného] se přikazuje do výlučného vlastnictví žalovaného obchodní závod – soubor jmění vytvořený podnikatelem [celé jméno žalovaného], IČ: [číslo], se sídlem [obec a číslo], který slouží k provozování jeho činnosti, a to truhlářství a podlahářství, provozované v provozovně podnikatele na adrese [adresa žalovaného a žalobkyně], IČP: [číslo].

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 300 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami polovinu nákladů řízení ve výši 6 830,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami polovinu nákladů řízení ve výši 6 830,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala vypořádání společného jmění manželů, a to ohledně obchodního závodu, když manželství účastníků bylo rozvedeno pravomocně dnem 10. 1. 2017, a to rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 12. 2016, č. j. 14 C 196/2016-16. Žalobkyně vyzvala dne 24. 9. 2018 žalovaného k vypořádání SJM a po provedení ohodnocení obchodního závodu vytvořeného žalovaným, náležejícího do společného jmění manželů, žalovanému navrhla, aby bylo společné jmění žalobkyně a žalovaného vypořádáno tak, že žalovaný bude výlučným vlastníkem obchodního závodu a od žalobkyně od žalovaného obdrží vypořádací podíl ve výši 300 000 Kč. Žalovaný v odpovědi žalobkyni uvedl, že manželství žalobkyně a žalovaného nevyprodukovalo téměř žádné majetkové hodnoty. Žalovaný dále uvedl, že sice má obchodní závod, když podniká na IČ v oboru truhlářství, nicméně že hodnota předmětného obchodního závodu je nulová, součástí obchodního závodu údajně nejsou žádné stroje či nástroje. Žalobkyně proto opětovně dne 5. 11. 2019 a 19. 11. 2019 zaslala žalovanému další výzvy k vypořádání SJM. Žalovaný opakovaně odpověděl, že není co vypořádávat. Žalobkyně dále v žalobě argumentuje tím, že žalovaný je podnikatelem s IČem [PSČ] [anonymizováno] se sídlem [obec a číslo]. Jeho provozovna zahájila činnost 1. 1. 2010. Na adrese je umístěna dílna, ve které žalovaný provozuje svou živnost. Dílna je vybavena stroji a dalším vybavením sloužícím k provozu. Výše zmíněnou podnikatelskou činnost žalobce provozoval v době manželství žalobkyně a žalovaného. Svou činnost žalovaný soustředil ve zmíněné provozovně (dílně), kterou za trvání manželství nově vybavil stroji a dalším vybavením sloužícím k provozu podnikání žalovaného v oboru truhlářství a podlahářství. Žalovaný tak v době manželství se žalobkyní vytvořil organizovaný soubor jmění, který z jeho vůle sloužil k provozování jeho činnosti, tj. že vytvořil obchodní závod, který je součástí dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a žalovaného.

2. Žalovaný žalobu odmítal s tím, že poukazuje na skutečnosti, které sdělil opakovaně při mimosoudních jednáních vedených korespondenční cestou. Žalobkyni muselo být z doby vedení společné rodinné domácnosti známo, že žalovaný podniká jako drobný živnostník, nemá ani žádná aktiva v podobě hotovosti na účtu či v pokladně, ani další majetkové hodnoty, jako jsou třeba nákladné stroje apod. Sporným bodem žaloby každopádně činí žalovaný fakt, že by snad hodnota tohoto obchodního závodu měla činit 600 000 Kč. Pokud žalobkyně nevezme žalobu zpět a bude na ní trvat, pak nezbude, než zjisti hodnotu (obvyklou cenu) obchodního závodu ke dni zániku SJM znaleckým posudkem z oboru ekonomika, oceňování podniků. Samozřejmě ale, že takovýto důkaz by měli z hlediska zálohy saturovat oba účastníci, neboť ač jeho provedení žalobkyně sama v žalobě nenavrhuje (pravděpodobně pouze účelově), jedná se o důkaz eventuálně prováděný jednoznačně v její prospěch. Žalovaný rozhodně za trvání manželství nově nevybavil dílnu stroji a dalším vybavením sloužícím k provozu jeho podnikání v oboru truhlářství a podlahářství v domě ve svém výlučném vlastnictví, ani provozovna žalovaného není a nebyla po rozvodu jejich manželství vybavena stroji, technikou a dalším vybavením značné hodnoty, a konečně není pravda ani to, že by žalovaný v době trvání manželství rovněž dílnu vybavil nově stroji. Žaloba neobsahuje žádná relevantní skutková tvrzení a pouze na třech místech opakuje sice sugestivní, leč nepravdivá a nepodložená tvrzení o údajné značné hodnotě závodu žalovaného. Žalovaný zakoupil za trvání manželství se žalobkyní pouze jediný stroj, a to kombinovanou dřevoobráběcí frézku, výrobní číslo 5168, dne 17. 11. 1999. Stroj stál tehdy kolem 40 000 Kč a dnes je již plně amortizován. Jeho zůstatková hodnota ke dni zániku manželství se podle žalobce limitně blížila nule. Žádné jiné stroje ani žádné jiné vybavení žalovaný do své dílny ve svém vlastním domě za trvání manželství rozhodně nezakoupil. V dílně se nachází několik dalších strojů na obrábění dřeva v podobě pily, brusky a frézy, které žalovanému v době jeho učňovských studií zakoupil (daroval) v letech 1993 – 1997 jeho dědeček, což vyplývá i z výrobních čísel těchto strojů. O hodnotě dalšího vybavení dílny není třeba ani mluvit, je zanedbatelná. Podle žalovaného je žaloba pouhým nátlakem na žalovaného. Žalobkyně se prostě rozhodla, že se pokusí na žalovaném něco získat, ač si musela a musí být vědoma toho, jak si jako rodina v manželství žili a že příjmy do společné domácnosti byly dlouhodobě nižší, než jejich výdaje. Žalovaná prostřednictvím předchozího advokáta vyzvala žalovaného dopisem ze dne 26. 9. 2018 k vypořádání SJM, kdy požadovala sice stejnou částku (300 000 Kč), ovšem nikoli jenom za hodnotu obchodního závodu, nýbrž také údajně za blíže nespecifikované vnosy ze společného majetku do výlučného majetku žalovaného. Na to reagoval žalovaný dopisem ze dne 15. 10. 2018, kde žalobkyni vysvětlil a doložil, že musel dokonce prodat část svého nemovitého majetku, aby provedl částečné opravy svého rodinného domu. Nato pak reagoval dalším dopisem již současný advokát žalobkyně, který kupodivu trval na vyplacení vypořádacího podílu 300 000 Kč, ovšem jaksi již tiše přešel to, že tato částka měla původně odrážet i blíže nespecifikované vnosy účastníků ze SJM do majetku žalovaného. Žalobkyně dokonce vyhrožovala žalovanému, že svou pohledávku z dosud nevypořádaného společného jmění manželů je připravena postoupit třetí osobě specializující se na vymáhání pohledávek.

3. Soud k důkazu provedl následující listinné důkazy:

4. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 12. 2016, č. j. 14 C 196/2016-16, bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dnem 10. 1. 2017.

5. Dále soud k důkazu provedl výzvy k vypořádání SJM ze dne 24. 9. 2018 a 5. 11. 2019 a odpovědi na výzvy právního zástupce žalovaného, a to ze dne 15. 10. 2018 a 19. 11. 2019.

6. Z této korespondence mezi účastníky bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 300 000 Kč na vypořádání SJM, ve kterých žalovaný odmítá žalobkyni cokoli zaplatit s tím, že hodnota obchodního závodu je nulová. Původně v této částce byla zahrnuta i částka za údajné vnosy ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného.

7. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], obec a k. ú. [obec], bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti [adresa] v [obec] s pozemky. Jedná se také o sídlo podnikání žalovaného.

8. Předmětem vypořádání SJM v tomto řízení je pouze obchodní závod vytvořený podnikatelem [celé jméno žalovaného], [IČO], se sídlem [obec a číslo].

9. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný podniká v oboru truhlářství, podlahářství od 1. 6. 2000.

10. Podle žalovaného tento začal podnikat až od roku 2011, a to po skončení společného podnikání s panem [příjmení] v [právnická osoba], s. r. o. Žádnou pokosovou pilu si žalovaný jako součást svého obchodního závodu nikdy nekoupil. Tuto pilu vlastnila společnost [právnická osoba], přičemž pila jako nefunkční byla dávno vyhozena. Žalovaný trvá na tom, že za trvání manželství, konkrétně v roce 1999, zakoupil jediný stroj, a to kombinovanou dřevoobráběcí frézku, ale nekoupil ji jako součást obchodního závodu, který v té době ještě logicky neexistoval a ani později ji do svého závodu nevložil. To samé se týká i celkem tří kusů dalších strojů, které obdržel darem od svého otce. Otec žalovaného tyto stroje sám krátce předtím zakoupil. Údaj o zakoupení strojů v letech 1993 – 1997 se do vyjádření žalovaného dostal omylem při jeho zpracování. Ani tyto stroje tak nikdy nebyly a nejsou součástí obchodního závodu žalovaného. Žalovaný navíc poukazuje na to, že rodina účastníků si za celou dobu trvání manželství finančně nestála nijak dobře. Menšími dary jí pomáhali rodiče žalovaného. Když měl žalovaný provést nějakou větší investici, například koupi automobilu, či opravu domu, musel vždy prodat část svého výlučného nemovitého majetku (například pozemky). Podle žalovaného, žalobkyně netvrdí relevantní skutečnosti ohledně obchodního závodu žalovaného, natož aby takové skutečnosti prokazovala. Žaloba je podle žalovaného od počátku zbytečným krokem, který pouze představuje pro žalovaného zatížení náklady řízení.

11. Při jednání dne 13. 8. 2020 se soud pokusil o urovnání vztahů mezi účastníky. Žalobkyně na žalobě trvala, obchodní závod odhaduje na částku 600 000 Kč, proto požaduje 300 000 Kč. Žalovaný žalobu odmítal s tím, že obchodní závod nemá žádnou hodnotu.

12. K fotografiím, které k důkazu předložila žalobkyně, žalovaný uvedl, že dílna tak, jak je na fotografiích, není součástí obchodního závodu, ale je součástí nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného. Stroje, které tam jsou zobrazeny, získal žalovaný darem od otce v 80. letech a nepatří do obchodního závodu, ani do SJM. Za trvání manželství si pořídil pouze hoblovku za 40 000 Kč, ale tato není předmětem žaloby. Navíc byla zakoupena předtím, než žalovaný oficiálně začal podnikat.

13. K fotografiím dílny žalovaný uvedl, že spodní fréza je z roku 1983, okružní pás z roku 1982, hoblovací stroj 1999 zakoupený za 40 000 Kč, pásová bruska je z roku 1987 (vyčteno ze štítku ve vyjádření„ bruska“).

14. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že v červnu roku 1990 uzavírali sňatek a v tom roce se přistěhovala do nemovitosti žalovaného. Postupně si tam rekonstruovali svoje bydlení. Tam, kde má nyní žalovaný dílnu, tam byly dříve chlévy, kde se chovala prasata. V místnosti byla pouze stará pila. Žalovaný tehdy pracoval jako truhlář, byl vyučený, pracoval v železničním stavitelství, potom v [obec] a v [obec]. Vzpomíná si, že v roce 2001 šel do soukroma s panem [příjmení] ve [právnická osoba] a začal si pomalu zařizovat dílnu. S panem [příjmení] dělali nějaký stroj, dílna se začala rýsovat více kolem roku 2009, když skončil podnikání s panem [příjmení]. Dělal si tam odsávání, umyvadlo, topení, apod. Nakoupily se tři nebo čtyři stroje. Koncem rok 2009 skončil s panem [příjmení], který začal hrát automaty, a byly tam problémy. Začátkem roku 2010 s ním byla v [obec], kde měl žalovaný zakázku u pana [jméno] [příjmení]. Kromě té staré pily v jeho současné dílně dříve nic nebylo. Protože si vede deník, tak ví, že 23. 11. 2009 se žalovaným byla v Berouně ve firmě O, kde si žalovaný kupoval pilu za 45 000 Kč, dále 30. 11. 209 si kupoval frézu za 35 000 Kč. To byla fréza, kterou měli ve [právnická osoba]. Když firma končila, tak si ji žalovaný odkoupil zpátky za zády společníka za 35 000 Kč. Žalovaný dělal většinou s masivem, takže k tomu potřeboval různé drahé nářadí jako nože. Vždy říkal, že musí nejdříve vybavit firmu a pak se bude investovat do rodiny. Má i pokosovou pilu, která se kupovala někdy v roce 2010 a stála asi 25 000 Kč. V Jánských Lázních měl žalovaný velké zakázky, a to z masivu, syn [jméno] tam někdy jezdil s ním. Z těch peněz jako rodina neviděli ani korunu.

15. Žalovaný jako účastník řízení uvedl, že před uzavřením sňatku v letech 1986 – 1988 byl na vojně a jeho otec tehdy sehnal starší frézu, pilu a brusku. [příjmení] sice nebyl vyučený truhlář, ale měl to jako koníčka. Vyučil se v letech 1981 – 1984 a vždy jako truhlář pracoval, ať už v Benešově, nebo pak v Dublovicích. Ty stroje, které otec koupil v době, kdy byl na vojně, byly umístěny tam, kde je teď dřevník, a byly pod plachtou. Myslí si, že žalobkyně by o nich mohla vědět, že tam byly. Podnikat začal v roce 2000. V roce 1999 kupoval hoblovku za těch 40 000 Kč, ale v té době ještě neměl otevřenou živnost. Prostě ten stroj chtěl, doma dělal taky spoustu věcí. Není to extra kvalitní stroj, ale prostě hobluje. Žalovaný předložil k nahlédnutí zápis jeho matky z května 1988, kde je její rukou uvedeno„ Nákup starších strojů [jméno] do dílny za 40 000 Kč“. Tento papírek má žalovaný v sešitě s doklady, který vedla jeho maminka od roku 1976.

16. Žalobkyně k rukou psanému textu uvedla, že to určitě nepsala jeho matka v roce 1988, ale teď.

17. Žalovaný dále uvedl, že do dílny během podnikání kupoval různé frézky v hodnotě zhruba 1 500 Kč za jednu, ale musí se neustále měnit, protože se opotřebovávají. V dílně má dále ponk po dědovi. V současné době má hodně málo zákazníků, v Jánských Lázních měl dobré zakázky, pracoval s masivem, bylo to pro památkáře. V letech 2009 – 2010 nekupoval žádné stroje od firmy [příjmení]. Na Ortě byl, sháněl tam pásovou pilu, ale neměli ji. [příjmení] [jméno] s ním párkrát v Jánských Lázních byl. Na zakázce paní [příjmení], které dělal kuchyň, vydělal asi 50 000 Kč. Zásoby materiálu nemá, vždy jej nakupuje přímo na konkrétní zakázku. Ve svém podnikání nemá zúčtovaný žádný automobil, ani žádné stroje. Ke dni zániku manželství měl na podnikatelském účtu řádově tisíce korun, ale nebyly tam žádné statisíce, žádné velké peníze. Podnikatelský účet měl vedený odděleně od rodinného účtu.

18. Z výpovědi svědka, syna účastníků [jméno] [celé jméno žalovaného], bylo zjištěno, že on pracuje jako truhlář od roku 2011, dělá většinou kuchyně z lamina, táta pracuje s masivem. Vyučil se v roce 2007 – 2010 a v té době již tátovi občas pomáhal. Když byl ve 3. ročníku učiliště, asi rok 2010, tak se předělávala kompletně dílna a ví, že tára kupoval spodní frézu, truhlářskou pilu a odsávání. Stěhovali to tam. Spodní fréza stála zhruba 40 000 Kč, odsávání 12 000 Kč. V dílně pak ještě bylo několik drobnějších nástrojů jako lamelovací frézka, pokosová pila, ruční hoblíky a vrtačky, stojanová vrtačka. To se také kupovalo. Lamelovací frézka stála asi 12 000 Kč. Prodávaly se staré stroje a za to se kupovala nová fréza a nová pila. Pila se prodala asi za 12 000 Kč a fréza za 15 000 Kč. Vzpomíná si, že to nabízel klukům na učilišti. Tátovu dílnu využíval na melouchy pro kamarády určitě od roku 2011, kdy už něco uměl, a to do roku 2014. Dále uvedl, že s tátou na zakázky jezdil a jako rodina si finančně stáli dobře. Sám k tátovi nemá žádný vztah. Od té doby, co odešel, se ho nezeptal, jak se má, jestli něco nepotřebuje. Dozvěděl se od mámy, že bude vypovídat, ale už předtím rodičům naznačil, aby ho do toho netahali, že je to jejich věc. S matkou nic nekonzultoval, řekl, že tyhle věci ho nezajímají. Svědek dále podle obrázků uvedl, že spodní frézku koupili v roce 2010, možná je tam rok výroby 1985. Na obrázku č.l. 121 je hoblovka - protahovací stroj, která se kupovala v roce 1999 za 40 000 Kč. Na obrázku č.l. 122 je truhlářská pila. Pamatuje si, že se kupovala, když byl na učňáku, kupovala se jako starší. Hoblovka byla úplně nová, jinak se stroje kupovaly starší. Na obrázku č.l. 123 je dlabačka. Žalovaný k tomu uvedl, že je domácí výroby. Svědek uvedl, že neví, jestli je domácí výroby, nebo jestli se kupovala. Pokud jde o pásovou brusku na obrázku na č.l. 128, svědek původně řekl, že ta bruska tam byla vzadu, ale nato uvedl, že tam být nemohla, protože tam byl chlév, byla asi někde v krámu. Ta se musela kupovat, protože neví, kde by jí měl táta schovanou. Když byl malý, hráli si tam, byly tam slepice, tak tam ten stroj nemohl být.

19. Žalovaný k výpovědi svědka uvedl, že lhal, na určité věci si nemohl ani pamatovat.

20. K důkazu žalovaný doložil projektovou dokumentaci na zprovoznění bývalé truhlářské dílny z června 2010.

21. Projektová dokumentace z června roku 2010 na zprovoznění bývalé truhlářské dílny byla dále čtena k důkazu a z průvodní zprávy byly zjištěny stavební náklady, a to práce a uvedení dílny znovu do provozu spočívající ve vyklizení a vyčištění prostoru a vybílení stropu a stěn a odkaz na strojní zařízení – odsávání prachu, pásová bruska, dlabačka, kotoučová pila, hoblovka, frézka, vrtačka (v červnu 2010).

22. Ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 2. 9. 2020 bylo zjištěno, že hoblovka na dřevo byla oceněna na 11 500 Kč, spodní frézka na dřevo na 28 000 Kč, truhlářská pila [příjmení] na 18 000 Kč, pásová bruska na 14 000 Kč.

23. Žalobkyně navrhla vypracování znaleckého posudku na ocenění obchodního závodu žalovaného.

24. Soud zadal znaleckému ústavu [jméno] – znalecká kancelář, spol. s r. o. určit obvyklou cenu obchodního závodu žalovaného, především určit obvyklou cenu obchodního závodu žalovaného, a dále odpovědět na to, jaké byly pohyby a finanční toky na účtu žalovaného v období od roku 2010 do dne zániku společného jmění účastníků dnem 10. 1. 2017. Dále určit, zda je v účetnictví žalovaného evidován příjem ze zakázky pro paní [jméno] [příjmení] za výrobu kuchyně z roku 2015 a zda je realizace této zakázky doložena vystavenou fakturou.

25. Dne 4. 5. 2021 znalecká kancelář doložila znalecký posudek č. 189-2020, kdy zpracovatelem za znaleckou kancelář [právnická osoba] byla Ing. [jméno] [příjmení], znalkyně v oboru ekonomika – oceňování podniků.

26. Soud ohodnotil tento znalecký posudek jako stěžejní důkaz v tomto sporu.

27. Z posudku bylo zjištěno, že podle doložených podkladů pan [celé jméno žalovaného] jako osoba samostatně výdělečně činná, nebyl v letech 2010 – 2017 účetní jednotkou, tedy nevedl účetnictví. V uvedených letech nevedl ani daňovou evidenci, neboť výdaje v daňovém přiznání uplatňoval paušálně. Nebyl ani plátcem DPH. Co se týká majetku a závazků, pan [celé jméno žalovaného] neevidoval v uvedených letech žádný majetek, ani závazky obchodního závodu, předmětem nákupu byl materiál pro realizaci akcí, který byl na zakázkách průběžně spotřebován. Ze soudního spisu vyplývá, že truhlářské stoje nebyly součástí majetku obchodního závodu, ale byly v soukromém vlastnictví pana [celé jméno žalovaného]. Toto zároveň uvádí i JUDr. [příjmení] v odpovědi na dotazy znaleckého ústavu ze dne 18. 3. 2021 Pan [celé jméno žalovaného] nevedl pokladnu, ani neevidoval stavy na bankovním účtu. Vzhledem k tomu, že nebyl účetní jednotkou a ani nevedl daňovou evidenci, nebyl povinen tyto evidence vést. Z informací JUDr. [příjmení] bylo dále zjištěno, že pan [celé jméno žalovaného] během podnikání nepořizoval žádný majetek financovaný úvěrem, ani finančním leasingem. Z toho vyplynulo, že pro ocenění nejsou k dispozici účetní doklady, kromě evidence příjmů a souvisejících faktur. Přehled majetku a závazků uvádí k 31. 12. 2016, podle informací JUDr. [příjmení] nedošlo mezi 31. 12. 2016 a datem ocenění 10. 1. 2017 k žádným významným majetkovým změnám. Dlouhodobý hmotný majetek – 0 Kč, peníze v hotovosti – 0 Kč, peníze na bankovních účtech – 0 Kč, pohledávky – 0 Kč, závazky – 0 Kč.

28. Příjmy jsou tvořeny zejména tržbami za truhlářskou činnost, odběrateli jsou většinou fyzické osoby, nebo firmy sídlící v Kosově Hoře a blízkém okolí. Lze tedy říci, že pan [celé jméno žalovaného] podniká pouze na malém lokálním trhu. Celkové příjmy uvedené v daňovém přiznání odpovídají evidenci příjmů a příjmy v evidenci příjmů odpovídají vystaveným fakturám. Při kontrole nebyly shledány žádné nesrovnalosti, pouze v roce 2016 bylo v evidenci příjmů evidováno 146 384 Kč, avšak v daňovém přiznání jsou uvedeny celkové příjmy 143 384 Kč. Domnívají se, že se jedná o překlep v daňovém přiznání, neboť součet v evidenci příjmů za rok 2016 odpovídá součtu doložených faktur za rok 2016. Jedná se pouze o okrajovou chybu malého významu. Výdaje jsou podle dodané dokumentace tvořeny především nákupem materiálu pro truhlářskou výrobu. Vzhledem k tomu, že žalovaný provozuje dílnu ve vlastních soukromých prostorách, není zatížen platbami nájemného za prostor dílny, výdaje uplatňuje paušální sazbou, která by měla pokrývat i náklady na nájemné. Výdaje uplatňuje paušální sazbou 80%. Ve znaleckém posudku je zpracována tabulka příjmů ze závodu z let 2010 – 2017 a paušální výdaje 80%. OSVČ neúčtuje o mzdě podnikatele (odměně za vlastní práci). Pokud by si však investor obchodní závod koupil, musel by na místo současného podnikatele najmout zaměstnance a platit mu odpovídající mzdu za práci. Od nákladů se tudíž odečte hypotetická mzda za práci, kterou podnikatel vykonává. V případě závodu žalovaného tedy bylo nutné odhadnout hypotetickou mzdu za práci truhláře, včetně pojistného, a tyto náklady odečíst od rozdílu příjmů a výdajů. V posudku je dále uvedeno, že za nejvhodnější metodu ocenění považují metodu likvidační, protože závod nemá splněn princip going concern a jiný přístup k ocenění tedy není možné použít. Ocenění pomocí likvidační metody na rozdíl od jiných majetkových metod nepředpokládá pokračování podniku do budoucna, podnik ukončí svou činnost. Jedná se v podstatě o simulaci likvidace tak, jak by ve skutečnosti probíhala. Likvidační hodnota je dána rozdílem mezi příjmy z prodeje majetku a výdaji, které bude třeba vynaložit na úhradu veškerých závazků podniku, nákladů na likvidaci a případně daní.

29. Vzhledem k faktu, že obchodní závod neeviduje žádný majetek, ani žádné závazky (ani k datu ocenění, ani v předchozích letech), oceňují jeho hodnotu likvidační hodnotou na částku 0 Kč.

30. Tento závěr je třeba interpretovat tak, že podnikatelská činnost žalovaného má hodnotu pro něj samotného jako jeho zaměstnání, ale z hlediska investorského by žádný racionální investor nebyl ochoten do podniku investovat, protože jeho výnosový potenciál není dostatečný, aby podnik uhradil svoje náklady (včetně mezd) a ještě pokryl náklady spojené s kapitálovou investicí. Na základě provedených analýz lze říci, že obchodní závod pana [celé jméno žalovaného] nemá z pohledu investora žádné nehmotné složky, za které by byl investor ochoten zaplatit. Odpovědět na to, jaké byly pohyby a finanční toky na účtu žalovaného v období od roku 2010 do zániku SJM 10. 1. 2017, výpisy z účtu za rok 2010 až 2017 podle žalovaného žalovaný nemá k dispozici, proto nebylo možno na tyto otázky možno bez uvedených výpisů odpovědět. Žalovaný předal znaleckému ústavu originální daňová přiznání spolu s fakturami a evidenci příjmů, u kterých kromě jedné nevýznamné chyby neshledali žádné nedostatky. Žalovaný nemá povinnost vést podnikatelský účet odděleně od svých osobních účtů, takže je možné, že na účtu budou nejen transakce podnikatelské, ale i soukromé. V takovém případě by museli opět postupovat ve vazbě na předané faktury a evidenci příjmů a další podklady, jinak by neměli žádný prostředek jak rozlišit podnikatelské transakce od transakcí soukromých. Dále je ve znaleckém posudku k otázce č. 3 uvedeno, že ve složce daňového přiznání za rok 2015 je pod [číslo] 2015 vedena faktura za odběratelem, paní [jméno] [příjmení], [obec a číslo], ze dne 15. 5. 2015. Předmětem faktury je zhotovení kuchyně, fakturovaná částka je 42 148 Kč. Tato faktura je též evidována v evidenci příjmů a vstupuje do příjmů z podnikání, uvedených v daňovém přiznání za rok 2015.

31. Znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze znalecké kanceláře [jméno], která zpracovala znalecký posudek, uvedla, že jako podklady použila pro zpracování posudku ty, které uvádí podrobně pod bodem 1. Měla k dispozici celý kompletní soudní spis. Místní šetření na místě neprováděla jednak z důvodu pandemie a jednak z toho důvodu, že v soudním spise byly založeny fotografie závodu, které pro ni byly dostačující. Jedná se o drobný výrobní závod jednotlivce. Posudek zpracovávala tzv. výnosovou metodou, a to ke dni, který je v dost velkém odstupovém a fotografie jí skutečně postačily. V daném případě převyšují výnosy, proto výnosová metoda nemohla být použita na vše. Tato metoda spočívá v tom, že se od výnosů odečtou náklady, a tím se potom dojde k výsledné hodnotě podniku. Došla k závěru, že truhlářské stroje nebyly součástí obchodního závodu. Vycházela z podkladů, které jí žalovaný poskytl, a ze kterých zjistila, že truhlářské stroje jsou ve vlastnictví žalovaného jako fyzické osoby. Vycházela jednak z podkladů, které jí žalovaný předložil, a ze kterých vyplynulo, že majetek obchodního závodu je nulový. [příjmení] [jméno] používá při své práci předměty, které mají v osobním vlastnictví. Podle podkladů, především z účetnictví, které měla k dispozici, tak obchodní závod ocenila nulou. Z účetních dokladů nevyplynulo, že by žalovaný měl nějaké zaměstnance, a proto došla k závěru, že podnikatelskou činnost vykonával osobně. K dispozici měla faktury, vycházela z daňových přiznání s razítkem finančního úřadu. Faktury jí byly předány také v originále s podpisem, byly to defakto tiskopisy. Z nich zjistila, že žalovaný podniká v malém rozsahu, nepůsobí na celém českém trhu, jako například jiní výrobci kuchyní. Žalovaný nebyl závislý na jednom konkrétním velkém odběrateli. Nezjistila, že by dlouhodobě dělal pro nějakého klienta či pro významnějšího klienta ve větším rozsahu. Zjistila v posudku tu skutečnost, že v obchodním závodu žalovaného není žádná nehmotná složka, která by měla nějakou hodnotu. Mezi nehmotné složky patří třeba obchodní značka, nebo zaměstnanecké týmy, nebo dlouhodobě zesmluvněné vztahy, které poskytují určitou cenovou výhodu. Žalovaný zkrátka neměl žádné dlouhodobé smlouvy, což zjistila z účetnictví. Podnik nakupoval materiál podle konkrétní potřeby. Náklady v daném případě převyšují výnosy, což značí, že tzv. nehmotná složka majetku nemá žádnou hodnotu. Pokud jde o výdaje, tak zjistili, že tyto se skládají většinou z částek na nákup majetku. Podnik nemá účetnictví, nevede daňovou evidenci, má paušální výdaje. Zpočátku používali tzv. výnosovou metodu, ale od té doby, co zjistili, že výdaje převyšují příjmy, tak pak přistoupili na tzv. likvidační metodu. Kdyby ty stroje byly součástí obchodního závodu, tak by se od těch aktiv odečetly závazky a vyšla by likvidační hodnota závodu. Konsultant z oboru účetnictví přizván nebyl, neboť zjistili, že daný obchodní závod nevede účetnictví. Fakturu vystavenou paní [příjmení] obdržela. Dnes se posílají faktury e-mailem, takže těžko zjistí, zda se jedná o originál. Veškeré účetní doklady, které žalovaný předložil, jsou standartní a odpovídají dokladům, které mají mít k dispozici osoby, které nevedou účetnictví.

32. Znalkyně dále vysvětlila, že když se zakládá s. r. o., tak podnikatel musí rozčlenit majetek na majetek, který si ponechá v osobním vlastnictví a který vloží do jiného subjektu, například právnické osoby. Je zde tedy nutný úkon v podobě zahrnutí toho kterého majetku do majetku obchodního. U OSVČ, fyzických osob, to už tak roli nehraje, neboť tyto osoby odpovídají celým svým majetkem. Žalovaný vykonává svou činnost v nemovitosti, která také nebyla součástí toho obchodního závodu.

33. Pokud jde o způsob vypořádání obchodního závodu, na tom se účastníci shodli s tím, že obchodní závod soud přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného (výrok č. I.).

34. Podle § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání SJM, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení, nebo zániku společného jmění.

35. Mezi účastníky je nesporné, že tito byli manželé a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno dne 10. 1. 2017, a to rozsudkem Okresního soudu v Příbrami, č. j. 14 C 196/2016-16.

36. Nesporným mezi účastníky je i ta skutečnost, že předmětem zaniklého SJM byl obchodní závod a o jeho vypořádání se účastníci nedohodli.

37. Spornou otázkou zůstala skutečnost, jaká byla hodnota tohoto závodu ke dni zániku SJM, tj. 10. 1. 2017.

38. Obchodní závod žalovaný provozoval a dosud provozuje v jeho nemovitosti na adrese [obec a číslo], kde podniká v oboru truhlářství, a to od 1. 6. 2000, kdy začal společně podnikat s panem [příjmení] a až od roku 2011 podniká sám.

39. Mezi účastníky bylo sporné, zda a jaké stroje jsou součástí tohoto obchodního závodu (dílny).

40. Žalobkyně si cenila hodnotu obchodního závodu na 600 000 Kč s tím, že součástí obchodního závodu jsou různé stroje, nástroje, které byly zakoupeny za trvání manželství.

41. Podle žalovaného za trvání manželství zakoupil jediný stroj v roce 1999, a to kombinovanou dřevoobráběcí frézku, kterou ale nevložil do obchodního závodu. Ostatní stroje obdržel darem od svého otce.

42. Protože relevantní a spornou otázkou v tomto řízení byla obvyklá cena obchodního závodu ke dni zániku SJM, soud zadal znaleckému ústavu [jméno] – znalecká kancelář, s. r. o. tuto obvyklou cenu obchodního závodu určit. Podle znaleckého posudku obchodní závod nemá žádný hmotný majetek – peníze v hotovosti – 0 Kč, peníze na bankovních účtech – 0 Kč, pohledávky – 0 Kč, závazky – 0 Kč. [ulice] závod neeviduje žádný majetek, ani žádné závazky a jeho likvidační hodnota byla oceněna na částku 0 Kč. Z daňových přiznání předložených žalovaným spolu s fakturami a evidencí příjmů znalci neshledali žádné nedostatky s tím, že žalovaný nemá povinnost vést podnikatelský účet odděleně od čísel osobních účtu.

43. Znalecký posudek obhajovala před soudem znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze znalecké kanceláře [jméno], která charakterizovala obchodní závod žalovaného jako drobný obchodní závod jednotlivce a skutečně dospěli k závěru, že majetek obchodního závodu je nulový. Znalkyně vysvětlovala i charakter různých nástrojů a přístrojů, které se v obchodním závodu (dílně) žalovaného nachází a k tomu uvedla, že řada OSVČ používá při své práci předměty, které mají v osobním vlastnictví, zrovna tak podnikají ve své nemovitostí, což je případ žalovaného.

44. Soud poukazuje na shora popsanou výpověď znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která byla velice přesvědčivá a závěry písemného znaleckého posudku znalecké kanceláře [jméno] obhájila.

45. Soud neměl důvod nevěřit závěrům tohoto znaleckého posudku, jakož i samotné výpovědi Ing. [jméno] [příjmení].

46. Právní zástupce žalobkyně v závěrečném návrhu navrhl, aby soud, pokud jde o výrok I. petitu, žalobě vyhověl, pokud jde o výrok II., tzn. výši vypořádacího podílu, toto ponechal na úvaze soudu s tím, že doporučil vycházet za znaleckého posudku na ocenění strojů, který doložil žalovaný. Pokud jde o znalecký posudek zpracovaný soudem, tak nesouhlasil se zvolenou metodou a s jeho závěry vůbec, když ve znaleckém posudku nejsou zahrnuty do závodu čtyři truhlářské stroje a zmíněný automobil.

47. Právní zástupce žalovaného navrhl, aby soud, pokud jde o výrok I., vyhověl, pokud jde o výrok II. petitu, tak aby tento nárok zamítl. Poukázal na to, že žalobkyně se snaží se ctí z tohoto sporu utéci, i když jí muselo být známo před podáním žaloby, jaká asi hodnota obchodního závodu žalovaného může být. Poukazuje na zbytečnost a nesmyslnost sporu. Pokud jde o zmiňované výnosy, tak tyto nebyly realizovány z prostředků SJM, ale z peněz, které žalobce obdržel za prodej pozemků (silnicím a ZD Kosova Hora) a z těchto peněz rekonstruoval svoji nemovitost, kde se nachází dílna. Žalobkyni musela být známa situace, ve které žili. S ohledem na to, že spor je skutečně vedený zbytečně a žalobkyně si musela být vědoma jeho výsledku, žalovaný požadoval, aby mu žalobkyně nahradila náklady řízení a zrovna tak, aby žalobkyně zaplatila náklady státu za vypracovaný znalecký posudek.

48. Protože znaleckým posudkem byla zjištěna nulová obecná hodnota obchodního závodu, který byl předmětem vypořádání SJM, soud ve výroku II. žalobu na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl 300 000 Kč zamítl.

49. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, a to ve výroku č. I., kdy soud rozhodl shodně s petitem žaloby a ve výroku č. II. nebyla úspěšná.

50. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti žalobkyně i žalovaného zaplatit České republice náklady řízení na vypracování znaleckého posudku, jakož i výslechu znalkyně, každý částkou 6 830,40 Kč (tj. jednou polovinou), a to s ohledem na výsledek sporu, kdy jak shora uvedeno, žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 50%.

51. Navíc vypracování znaleckého posudku navrhoval i žalovaný ve svém vyjádření ze dne 17. 2. 2020.

52. Proto se soudu jeví jako spravedlivé, aby účastníci nesli náklady řízení státu každý jednou polovinou.