10 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně. IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 21 675 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 090 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 15 585 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 910 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 910 Kč od 7. 5. 2025 do zaplacení. Uplatněnou pohledávku měla nabýt od společnosti právnická osoba jako původního věřitele na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, jejího dodatku č. hodnota a přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek. Původní věřitel měl se žalovaným dne 15. 1. 2025 uzavřít smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě mu poskytl úvěr v celkové výši 17 000 Kč. Vedle jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok 3 910 Kč a smluvní pokutu 765 Kč.

2. Žalobkyně tvrdila, že Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím webové aplikace původního věřitele. Žalovaný měl vyplnit registrační formulář, zvolit parametry úvěru, seznámit se se Smlouvou a obchodními podmínkami a odeslat návrh na uzavření smlouvy. Úvěr měl být vyplácen na účet žalovaného pod variabilním symbolem var. symbol.

3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k jednání dostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 15. 1. 2025, dodatkem č. hodnota ke smlouvě o úvěru ze dne 3. 3. 2025, podacím lístkem ze dne 6. 5. 2025, upomínkami ze dnů 10. 4. 2025 a 6. 5. 2025, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, dodatkem č. hodnota k této smlouvě a přílohou – seznamem pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025, potvrzením o podání zásilky ze dne 20. 10. 2025, výpisem z účtu – potvrzením o úhradě 17 000 Kč, sdělením právnická osoba. a potvrzením o finančních transakcích ke Smlouvě.

5. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupnice sjednaly postupování souborů pohledávek vznikajících z úvěrových smluv původního věřitele. Z dodatku č. hodnota a přílohy – seznamu pohledávek – soud zjistil, že byla dostatečně určitě individualizována také pohledávka za žalovaným ze Smlouvy č. hodnota, včetně označení dlužníka, původního věřitele a smlouvy, z níž pohledávka vznikla. Žalobkyně proto prokázala, že na ni uplatněná pohledávka přešla.

6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Podle § 1887 o. z. lze postoupit i dostatečně určitý soubor současných nebo budoucích pohledávek. Rámcová povaha smlouvy o postoupení proto nebrání přechodu pohledávky vzniklé ze Smlouvy až po jejím uzavření. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 pak žalovaného o změně věřitele vyrozumělo. Žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována.

7. Z výpisu z účtu, potvrzení o finančních transakcích a ze sdělení právnická osoba., soud zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému na jeho účet celkem 17 000 Kč. Žalovaný poskytnutí této částky při jednání nezpochybnil. Z dodatku č. hodnota ke Smlouvě soud dále zjistil, že se týkal prodloužení splatnosti úvěru na 77 dnů a že podmínkou prodloužení byla úhrada částky 3 910 Kč jako smluvního úroku. Z potvrzení o finančních transakcích soud zjistil, že žalovaný uhradil částky 3 910 Kč a 7 000 Kč.

8. Původní věřitel poskytoval peněžní prostředky jako podnikatel žalovanému, který Smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti. Smlouva proto představuje spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytuje poskytovateli úplné a pravdivé informace; poskytovatel je za účelem posouzení úvěruschopnosti povinen tyto informace ověřit způsobem přiměřeným dané situaci a je-li to nutné, i za použití nezávisle ověřitelných údajů. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy, jakož i před významným navýšením celkové výše úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací z relevantních zdrojů. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru se posouzení provádí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů a s přihlédnutím k údajům o majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů spotřebitele.

10. Žalobkyně jako postupnice, která uplatňuje právo ze Smlouvy, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že její právní předchůdce před uzavřením Smlouvy úvěruschopnost žalovaného řádně posoudil. Z obchodních podmínek lze zjistit pouze možnost původního věřitele získávat informace z některých registrů a prohlášení žalovaného. Žalobkyně však sama uvedla, že nemá k dispozici dokumentaci o tvrzených lustracích ani o příjmech a výdajích žalovaného. Nepředložila žádost o úvěr, dotazník, zákaznickou kartu, výpisy z bankovního účtu žalovaného, výstupy z registrů, doklady o příjmech a výdajích, podklady o závazcích ani záznam vyhodnocení úvěruschopnosti.

11. Žalovaný při jednání uvedl, že původní věřitel měl k dispozici výpisy z jeho bankovního účtu a zabýval se jeho příjmy. Současně však uvedl, že v rozhodném období měl řadu exekucí, že se jej původní věřitel na dluhy nedotazoval a že neměl dostatek prostředků na úhradu splátek úvěru. Výpověď žalovaného tedy nepotvrdila, že by původní věřitel zjistil a vyhodnotil jeho závazky, výdaje a způsob plnění dosavadních dluhů; naopak svědčí o existenci okolností, které mohly založit důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.

12. Žalobkyně se k jednání nedostavila a žádné další důkazy nenavrhla. Neprokázala proto, že původní věřitel před uzavřením Smlouvy ověřil informace žalovaného a že z řádného posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti úvěr splácet. Skutečnost, že obchodní podmínky připouštěly využití dlužnických registrů, nenahrazuje důkaz o tom, že byly konkrétní údaje žalovaného skutečně zjištěny, ověřeny a vyhodnoceny.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Vzhledem k absenci dokladů o posouzení úvěruschopnosti a k okolnostem uvedeným žalovaným soud uzavřel, že původní věřitel poskytl úvěr, aniž odstranil důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jej splácet. Smlouva, včetně dodatku č. hodnota, je proto neplatná.

14. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Poskytovateli při neplatnosti Smlouvy nenáleží sjednaný smluvní úrok ani smluvní pokuta; oba nároky jsou odvozeny od neplatné Smlouvy. adresa 910 Kč, kterou žalovaný uhradil jako podmínku prodloužení splatnosti a kterou Smlouva označovala jako smluvní úrok, proto nelze ponechat původnímu věřiteli jako plnění na úrok. Musí být započtena na vrácení poskytnuté jistiny. Spolu s další úhradou 7 000 Kč žalovaný na jistinu zaplatil celkem 10 910 Kč. Z poskytnuté jistiny 17 000 Kč tak zbývá vrátit 6 090 Kč.

15. Žalovaný při jednání požádal o poskytnutí delší doby k úhradě dluhu s tím, že v následujícím měsíci očekává získání finančních prostředků. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí soud na návrh některé ze smluvních stran dobu odpovídající možnostem spotřebitele, je-li o ni spor. S ohledem na tento návrh, dosavadní majetkové poměry žalovaného zjištěné v řízení a na zájem spravedlivého uspořádání práv a povinností účastníků soud určil žalovanému k zaplacení zbývající jistiny dobu 30 dnů od právní moci rozsudku.

16. Žalobkyni nelze přiznat ani úrok z prodlení uplatněný od 7. 5. 2025. Podle § 1970 o. z. může věřitel požadovat úrok z prodlení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu. Při neplatnosti Smlouvy se však splatnost jistiny neřídí původně sjednaným datem 6. 5. 2025 ani ujednáním o zesplatnění. Žalovaný se může dostat do prodlení až tehdy, pokud nesplní povinnost vrátit zbývající jistinu v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě ve lhůtě určené tímto rozsudkem. Ke dni vyhlášení rozsudku proto žalovaný v prodlení nebyl.

17. Soud proto žalobě vyhověl pouze v rozsahu zbývající jistiny 6 090 Kč a ve zbývající části ji zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně uplatnila 21 675 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 910 Kč od 7. 5. 2025. Úrok vyčíslený do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 14. 7. 2026 včetně, činí za 434 dnů 2 983,54 Kč. Hodnota uplatněného peněžitého nároku tak ke dni vyhlášení rozsudku činila 24 658,54 Kč.

19. Žalobkyně měla úspěch co do 6 090 Kč, tedy přibližně v rozsahu 24,70 %, kdežto žalovaný v rozsahu 75,30 %. Čistý procesní úspěch žalovaného činí přibližně 50,61 %. Žalovanému však podle obsahu spisu účelně vynaložené náklady řízení nevznikly a jejich náhradu neuplatnil. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).