10 C 82/2026

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Petrákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně. IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advok-átkou Jméno Zástupce, sídlem Adresa Zástupce proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 17 953 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 12 553 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 953 Kč od 6. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení

1. Žalobkyně se žalobou proti žalované domáhala zaplacení částky 17 953 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 6. 7. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024.

2. Původní věřitel měl se žalovanou dne 28. 3. 2025 uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě jí poskytl 12 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat vrátit tuto částku spolu se smluvním úrokem 5 953 Kč nejpozději dne 5. 7. 2025.

3. Žalobkyně uvedla, že původní věřitel smlouvu uzavřel se žalovanou distančně prostřednictvím své webové aplikace. Žalovaná měla zvolit parametry úvěru, vyplnit registrační údaje, seznámit se s podmínkami úvěru a dokončit sjednání smlouvy postupem popsaným žalobkyní. Původní věřitel měl úvěr vyplatit dne 28. 3. 2025 převodem na bankovní účet žalované s variabilním symbolem var. symbol.

4. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal v nepřítomnosti účastnic.

5. Soud provedl dokazování smlouvou o postoupení pohledávek, jejím dodatkem č. hodnota a přílohou obsahující seznam pohledávek, smlouvou o úvěru ze dne 28. 3. 2025, potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, potvrzením o platbě – výpisem z účtu, výzvami k úhradě ze dnů 2. 6. 2025 a 5. 7. 2025, podacím lístkem ze dne 5. 7. 2025, potvrzením o podání zásilky ze dne 22. 12. 2025, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025 a sdělením právnická osoba..

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že šlo o rámcovou smlouvu mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupnicí. Ve spojení s dodatkem č. hodnota a přílohou – seznamem pohledávek – byla dostatečně určitě individualizována také pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. hodnota, včetně označení dlužnice, původního věřitele a úvěrové smlouvy. Žalobkyně tedy prokázala, že jí byla uplatněná pohledávka postoupena. Oznámení o postoupení ze dne 18. 12. 2025 tuto skutečnost dokládá i ve vztahu k žalované.

7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), může věřitel postoupit pohledávku smlouvou jiné osobě i bez souhlasu dlužníka. Podle § 1887 o. z. lze postoupit i soubor současných nebo budoucích pohledávek, je-li dostatečně určen. Žalobkyně je proto ve věci aktivně věcně legitimována.

8. Z potvrzení o platbě, přehledu finančních transakcí a sdělení právnická osoba., soud zjistil, že původní věřitel dne 28. 3. 2025 poskytl žalované na její bankovní účet částku 12 000 Kč. Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě soud dále zjistil příchozí úhrady žalované ve výši 600 Kč, 1 000 Kč a 5 000 Kč, celkem 6 600 Kč. Soud žalobkyni vyzval, aby sdělila, jakou částku žalovaná na dluh uhradila; žalobkyně na výzvu nereagovala. Provedené listiny však uvedené tři úhrady prokazují. Na poskytnuté jistině proto zbývá neuhrazeno 5 400 Kč.

9. Z obsahu smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že vedle jistiny 12 000 Kč byl sjednán smluvní úrok 5 953 Kč a že celková částka 17 953 Kč měla být splatná dne 5. 7. 2025. Původní věřitel poskytoval peněžní prostředky jako podnikatel žalované, která smlouvu neuzavírala v rámci své podnikatelské činnosti. Smlouva je proto spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z tohoto posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se posouzení provádí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, zejména o jeho závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Žalobkyně jako postupnice, která uplatňuje právo z úvěrové smlouvy, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že původní věřitel před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované řádně posoudil. Nestačí obecné tvrzení, že původní věřitel informace o poměrech žalované vyžádal a ověřil. Musí být zřejmé, jaké konkrétní údaje o příjmech, pravidelných výdajích, stávajících závazcích a platební morálce žalované měl původní věřitel k dispozici, z jakých zdrojů je získal, jak je ověřil a jak je vyhodnotil.

12. Žalobkyně však nepředložila žádný důkaz o tom, že původní věřitel úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy zkoumal. Nepředložila zejména žádost o úvěr, zákaznickou kartu, doklady o příjmech a výdajích žalované, podklady o jejích závazcích, výstupy z databází ani záznam o výsledku posouzení. Potvrzení o poskytnutí peněžních prostředků, následné finanční transakce a sdělení banky prokazují čerpání úvěru a jeho částečné splácení, nikoli posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy.

13. Žalobkyně se přes řádné předvolání k jednání nedostavila a nereagovala ani na výzvu soudu ke sdělení uskutečněných úhrad. Nevyužila tak možnost doplnit skutková tvrzení či důkazy týkající se postupu původního věřitele při posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná se sice rovněž nedostavila a k vlastním poměrům ničeho neuvedla, její procesní nečinnost však nemůže nahradit důkazní povinnost žalobkyně. Žalobkyně proto neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o tom, že původní věřitel poskytl úvěr až poté, co mohl bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaná bude schopna jednorázově splnit závazek 17 953 Kč.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně neprokázala žádný konkrétní skutkový podklad, z něhož by bylo možné dovodit, že původní věřitel před poskytnutím úvěru odstranil důvodné pochybnosti o schopnosti žalované sjednanou povinnost splnit. Soud proto smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Neplatnost smlouvy nemá za následek, že by žalovaná nemusela vrátit dosud neuhrazenou část poskytnuté jistiny. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalované bylo poskytnuto 12 000 Kč, z nichž uhradila 6 600 Kč; zbývá tedy 5 400 Kč. Žalovaná se k věci nevyjádřila a z obsahu spisu nevyplývají okolnosti odůvodňující stanovení delší doby k vrácení zbývající jistiny. Soud jí proto uložil zaplatit 5 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. Žalobkyni pro neplatnost smlouvy nenáleží sjednaný smluvní úrok 5 953 Kč. Smlouva o úvěru nemůže založit ani jí předpokládanou splatnost celé částky 17 953 Kč ke dni 5. 7. 2025. Žalobkyni proto nenáleží ani úrok z prodlení uplatněný z částky 17 953 Kč od 6. 7. 2025; prodlení žalované s vrácením dosud neuhrazené jistiny před určením její splatnosti tímto rozsudkem nenastalo.

17. Soud proto žalobě vyhověl jen v rozsahu dosud nevrácené jistiny 5 400 Kč a ve zbývající části ji zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně uplatnila 17 953 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 6. 7. 2025. Úrok vyčíslený do dne vyhlášení rozsudku, tj. do 14. 7. 2026 včetně, činí za 374 dnů 2 115,50 Kč. Hodnota uplatněného peněžitého nároku tak ke dni vyhlášení rozsudku činila 20 068,50 Kč.

19. Žalobkyně měla úspěch co do částky 5 400 Kč, tedy přibližně v rozsahu 26,91 %, žalovaná byla úspěšná přibližně v rozsahu 73,09 %. Čistý procesní úspěch žalované proto činí přibližně 46,18 %. Žalované však podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly a jejich náhradu neuplatnila. Soud jí proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, a to písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (ustanovení § 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).