11 C 103/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 10 580,39 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplati žalobkyni 7 915 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem, na účet č.: [bankovní účet], [variabilní symbol], a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 2 665,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 079,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 278,95 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 4 921,13 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 5 659,26 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem 28,14 % p. a. z částky 4 921,13 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 5 659,26 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala proti žalované zaplacení částky 10 580,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná pohledávka jí byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou jí poskytla úvěr v částce 7 000 Kč za podmínek ve smlouvě ujednaných. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku včetně sjednané další částky 6 691 Kč představující kapitalizovaný úrok za zapůjčené finanční prostředky za dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 570 Kč s úrokovou sazbou 28,14 % p. a., částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 1 621 Kč za službu [anonymizováno] a [anonymizováno] splácení., to vše v 52 týdenních splátkách po 264 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Žalovaná tak dluží žalobkyni na dlužné jistině 5 659,26 Kč, na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení 577,24 Kč (počítáno 8,5 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), na kapitalizovaných úrocích 1 251,89 Kč (tj. 28,14 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), když do postoupení pohledávky uhradila celkem 2 935 Kč a pak již ničeho. Žalobkyně se domáhá též zaplacení plynoucího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a plynoucího sjednaného úroku 28,14 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

3. Dále právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] další smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou jí poskytla úvěr v částce 6 000 Kč za podmínek ve smlouvě ujednaných. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku včetně sjednané další částky 5 950 Kč představující kapitalizovaný úrok za zapůjčené finanční prostředky za dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 060 Kč s úrokovou sazbou 28,14 % p. a., částku 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 1 390 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení., to vše v 52 týdenních splátkách po 230 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne [datum]. Žalovaná tak dluží žalobkyni na dlužné jistině 4 921,13 Kč, na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení 501,96 Kč (počítáno 8,5 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), na kapitalizovaných úrocích 1 027,06 Kč (tj. 28,14 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do [datum]), když do postoupení pohledávky uhradila celkem 2 150 Kč a pak již ničeho. Žalobkyně se domáhá též zaplacení plynoucího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení a plynoucího sjednaného úroku 28,14 % p. a. z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení.

4. Soud ve věci jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila a žalovaná se nedostavila bez omluvy. K žalobě se žádným způsobem nevyjádřila.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (zákaznické karty, předžalobní výzva ze dne [datum], smlouvy o úvěru, tabulky umoření, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], poštovní podací lístky, smlouva o postoupení pohledávek) a z nich zjistil následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou v žalobě uvedené smlouvy, na základě kterých jí v hotovosti půjčila sjednané úvěry ve výši 7 000 Kč a 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté částky vrátit spolu s v žalobě uvedeným poplatky v pravidelných týdenních splátkách. Tyto závazky nesplnila, proto se staly dluhy splatnými najednou. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek, postoupení bylo původním věřitelem žalované oznámeno. Žalovaná dluh nevyrovnala ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. Na rozdíl od skutkových tvrzení obsažených v žalobě soud zjistil, že ve smlouvách se sjednává úrok 88 % p. a., nikoliv 28,14 %. Ve smlouvě ze dne [datum] se ujednává, že výtěžek úvěru bude do částky 3 121 Kč použit na refinancování úvěru č. [tel. číslo] a vyplaceno bude pouze 2 879 Kč. V kartě zákazníka ke smlouvě ze dne [datum] není uveden druh bydlení, příjmy jsou uvedeny jako 13 339 Kč, ostatní příjmy 11 774 Kč a další částka domácnosti 17 000 Kč, dále jsou zde uvedeny ve výdajích externí splátky 1 000 Kč, interní splátky 0 Kč a odhadované výdaje 1 500 Kč. V kartě zákazníka ke smlouvě ze dne [datum], tedy za dva týdny poté se uvádí, že žalovaná je nájemník, má základní vzdělání, je svobodná, úvěr si bere na vybavení domácnosti, její invalidní důchod činí 13 339 Kč, ostatní příjmy činí 9 664 Kč a další čistý příjem domácnosti je 19 000 Kč. Ve výdajích hradí externí splátky 500 Kč, interní splátky 2 174 Kč a odhadované měsíční výdaje představují 500 Kč. Žádné doklady o výdajích žalované nebyly soudu k důkazu předložený ani žalobkyní označeny. Ačkoliv u obou smluv jsou údaje čerpány z bankovních výpisů za leden a únor 2021 (dle poznámek zákaznických karet), dochází se, jak patrno, k rozdílným výsledkům o příjmech i výdajích.

6. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku, o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smluv za podmínek v nich sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru žalované, prokázané částečné úhradě, o výzvě žalobkyně, z karet zákazníka, smlouvy o postoupení pohledávek.

7. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřených úvěrových smluv, a to z pohledu toho, zda ze strany poskytovatelky úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

12. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany poskytovatele úvěru za splněnou.

13. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při sjednávání smluv a jejich uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky a není zřejmé, z čeho vlastně vycházela ohledně majetkových poměrů žalované kromě řádně nepodložených údajů v kartě zákazníka. Nejsou zde prověřovány skutečné výdaje ani příjmy žalované.

14. Z předložených listinných důkazů nelze zjistit, co kromě [anonymizována dvě slova] tvoří další příjmy žalované, ani jak byly určeny její pravidelné výdaje a na základě čeho dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalované, a jakým způsobem tuto ověřovala po stránce výdajové i příjmové. Úvěry jsou poskytovány v rozmezí 14 dnů a přitom v kartě zákazníka se dochází k rozdílným výsledkům. Obecně platí, že je třeba v každém jednotlivém případě individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna ani žádné další důkazy nebyly označeny a předloženy soudu nebyly.

15. Při výkladu citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

16. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Soud tak uzavřel otázku platnosti obou zkoumaných smluv tak, že tyto považuje za absolutně neplatné pro porušení povinnosti poskytovatele posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované za použití § 588 o. z.

19. Žalovaná převzala v prvém případě částku 7 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a dosud vrátila pouze částku 2 935 Kč a dluží dosud 4 965 Kč. Ve druhém případě pak převzala 6 000 Kč a vrátila 2 150 Kč, dluží dosud 3 850 Kč. Soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení rozdílu celkem 7 915 Kč dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ve smyslu ustanovení 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku vrátit v době přiměřené jejím možnostem, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Ve zbytku žalobu zamítl. Protože se tak jistina stane teprve splatnou, soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla úspěšnější účastnicí řízení, nicméně náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.