11 C 125/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 574 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 574 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 574 Kč od 29. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 1. 7. 2022 domáhala po žalované zaplacení 574 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla dne datum zadržena PČR a následně převezena do Protialkoholní záchytné stanice v obec, přičemž jí vznikla povinnost uhradit náklady s tím spojené, neboť po podrobení se dechové zkoušce na přítomnost alkoholu, byla u žalované naměřena hodnota 2,24 ‰. Žalovanou částku představují náklady spojené s dopravou žalované do Protialkoholní záchytné stanice ve výši 574 Kč. Žalobkyně zároveň uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila.

3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.

4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání.

5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná byla dne datum v obec zadržena PČR a následně převezena do Protialkoholní záchytné stanice v obec. Posléze byla žalovaná v Protialkoholní záchytné stanici podrobena dechové zkoušce na přítomnost alkoholu. Ošetřovatelem byla naměřena hodnota 2,24 ‰ (Zjištěno ze záznamu Protialkoholní záchytné stanice). Doprava žalované z obec do Protialkoholní záchytné stanice byla provedena služebním vozidlem PČR, přičemž bylo najeto 92 km (Zjištěno z úředního záznamu PČR). Žalobkyni tak vznikly náklady 574 Kč. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Dle § 24 odst. 3 věta prvá zákona č. 65/2017 Sb., náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

7. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalované v souladu se zákonem o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek vznikla povinnost uhradit náklady na dopravu do Protialkoholní záchytné stanice, které za žalovanou uhradila žalobkyně. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 574 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami částku 400 Kč představující soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobkyně byla v řízení osvobozena od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Dle § 2 odst. 3 věta prvá zákona o soudních poplatcích, je-li navrhovatel (žalobce) v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek, nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Citované ustanovení upravuje tzv.„ přechod poplatkové povinnosti“. Žalobkyně byla v řízení ze zákona osvobozena, soud jejímu návrhu vyhověl, žalovaná nemá proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a sama není od soudních poplatků osvobozena. S ohledem na uvedené proto soud uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek, který dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, činí částku 400 Kč.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů (výzva k plnění, žaloba) po 300 Kč, tj. 600 Kč.

10. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Pokud by povinná osoba dobrovolně nesplnila povinnosti uložené jí tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon č. 120/2001 Sb.).