11 C 159/2020

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem titul Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 5 780 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 5 780 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhá zaplacení částky 5 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tato částka představuje dlužnou jistinu podle smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne [datum]. Podle této smlouvy věřitel poskytl dlužníkovi bezúčelový, bezhotovostní úvěr v rámci úvěrového limitu 35 000 Kč na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala věřiteli úvěr včetně úroku 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky splácet v pravidelných měsíčních splátkách odpovídajících 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem, minimálně však 1 000 Kč. Žalovaná takto vyčerpala 6 000 Kč, dosud však dle žaloby neuhradila jistinu 5 780 Kč. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Pohledávka byla postoupena společnosti [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum] a následně žalobkyni smlouvou ze dne [datum].

2. Elektronický platební rozkaz ve věci soudem vydaný byl zrušen pro nedoručení žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila a soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., v její nepřítomnosti stejně jako v nepřítomnosti žalobkyně, která se k jednání omluvila.

3. Dle ustanovení § 157 odst. 4. o. s. ř. toto rozhodnutí obsahuje pouze předmět, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Soud ze skutkových tvrzení a žalobkyní předložených listinných důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření v žalobě shora uvedené smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum] prostřednictvím komunikačních prostředků tzv. na dálku na webových stránkách věřitele. Žalovaná doručila takto žádost o zaslání návrhu úvěrové smlouvy. Žalobkyně v žalobě uvádí, že věřitel dle žaloby kladně posoudil úvěruschopnost žalované a zaslal jí návrh smlouvy s dalšími podklady a žalovaná potvrdila seznámení a souhlas vložením unikátního identifikačního kódu zaslaného jí na její telefonické číslo a kliknutím na příslušnou ikonu projevila svoji vůli být smluvně vázána podmínkami smlouvy. Žalovaná vyčerpala celkem 6 000 Kč z úvěrového rámce, a to dne [datum]. Podle výpisů z účtu – platební historie neuhradila žalovaná na svůj závazek splácet úvěr s příslušenstvím v období od [datum] do [datum] ničeho a celková dlužná částka jistiny činila k [datum] 6 000 Kč, na poplatku za výběr 750 Kč, na náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kteréhokoliv částky 2 x 250 Kč, tj. 500 Kč, a na úrocích za období čerpání 1 547 Kč, celkem 8 797 Kč. [příjmení] 2 x 250 Kč je ve výpisu chybně označena jako pokuta za prodlení. V oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě ze dne [datum] se uvádí jako dlužná částka 7 147,44 Kč s příslušenstvím.

5. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splácet vyčerpaný úvěr spolu s úrokem 8,5 % měsíčně, dále 12,5 % z čerpané jistiny jako poplatek za čerpání. Pro případ prodlení byla sjednána částka účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč.

6. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § [číslo] a § [číslo] odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru způsobem shora uvedeným, z výpisů z účtu, z postoupení pohledávky a předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné, smluv o postoupení pohledávek.

7. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud se zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

12. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za prokázanou.

13. Z provedeného dokazování nevyplývá ani náznakem, kdy a jakým způsobem měla banka postupovat před sjednáváním smlouvy a jejím uzavření s obezřetnou péčí a prověřovat úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ani netvrdila, ani žádnými listinnými důkazy nedoložila, že vůbec byla úvěruschopnost žalované posuzována. Žalobkyně se neúčastí na jednání soudu připravila o dobrodiní ustanovení § 118a o.s.ř. Přitom nelze ani z předložených listinných důkazů zjistit, jakým způsobem vlastně banka došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalované, aby jí mohla úvěr poskytnout.

14. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura.

15. I při výkladů po [datum] platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

16. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované za použití § 588 o. z.

19. Soud posuzoval tedy nárok jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, protože žalované prokazatelně ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla poskytnuta částka 6 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání. Nicméně žalovaný nárok přiznat na základě žaloby a výsledků dokazování nebylo možné. Žalobkyně si tvrdí, že žalovaná dluží na jistině 5 780 Kč, žádným způsobem však neuvádí, a nelze to vyčíst ani z předložených listinných důkazů, jakým způsobem k tomuto závěru došla. Žalobkyně netvrdí a neprokazuje, kolik a kdy žalovaná na své závazky z uvedené neplatné smlouvy zaplatila. Přitom evidentně s ohledem na dlužné částky uvedené ve výpisu ke dni [datum], v předžalobní výzvě a žalobě samotné bylo nějako plnění žalovanou poskytnuto.

20. Protože nebylo náležitě tvrzeno ani samotnými listinnými důkazy žalobkyní označenými a k důkazu provedenými prokázáno, že žalovaná dluží tvrzenou částku, soud má zato, že žalobkyně si k žalobnímu tvrzení nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1. písm. b) o. s. ř. Jak uvedeno, poučení dle ustanovení § 118a odst. 3. o. s. ř. pro neúčast žalobkyně při jednání jí nemohlo být poskytnuto a k podmíněné žádosti ze dne 25. 3. 2021o odročení jednání pro případ, že tvrzené skutečností nebudou dostatečné proto, aby soud žalobě vyhověl, nemohlo být přihlédnuto (ustanovení § 41a odst. 2. o. s. ř.). Soud tak vyšel z toho, že žalobkyně neprokázala, že by jí žalovaná dlužila sumu v žalobě uplatněnou, proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobkyně byla neúspěšnou a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.