11 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 26 259 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % p. a. od 31. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 24 610 Kč od 24. 10. 2023 do 17. 1. 2024, z částky 23 110 Kč od 18. 1. 2024 do 15. 3. 2024, z částky 20 110 Kč od 16. 3. 2024 do 12. 4. 2024, z částky 17 110 Kč od 13. 4. 2024 do 30. 7. 2024, a ve výši 1,25 % p. a. od 31. 7. 2024 do zaplacení, co do částky 9 149,58 Kč a co do smluveného úroku ve výši 32,04 % p. a. z částky 22 368,12 Kč od 24. 10. 2023 do 14. 11. 2023, ve výši 15 % p. a. z částky 22 368,12 Kč od 15. 11. 2023 do 17. 1. 2024, ve výši 15 % p. a. z částky 22 212,71 Kč od 18. 1. 2024 do 15. 3. 2024, ve výši 15 % p. a. z částky 19 212,71 Kč od 16. 3. 2024 do 12. 4. 2024, ve výši 15 % p. a. z částky 16 212,71 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 10. 2023 dosáhne částky 53 568 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 26 259 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne , datum, . Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši 32,04 % p. a. žalobkyni splácet ve 48 měsíčních splátkách po 930 Kč vždy k 16. dni v měsíci počínaje listopadem 2022. Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované a příslušných databází, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, apod.). Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut 498 Kč (tj. 2 x 249 Kč) a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč (tj. 2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění úvěru ke dni , datum, , kdy dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny, která činila 23 712,71 Kč. Žalované vznikla v důsledku zesplatnění úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou. Úrok za poskytnutí úvěru dle smlouvy běží i po zesplatnění. Žalovaná uhradila žalobkyni do zesplatnění úvěru 8 790 Kč a po zesplatnění úvěru 7 500 Kč. Žalovanou částku představuje částka 17 110 Kč (tj. dlužná jistina 16 212,71 Kč, smluvní pokuty 498 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením 400 Kč, vše zaokrouhleno směrem dolů na celé koruny) a smluvní pokuta 9 149,58 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení 15 % ročně a úrok 32,04 % p.a. maximálně do doby, kdy dosáhne částky 53 568 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila. Při jednání ve věci samé žalobkyně setrvala na žalobě v celém rozsahu.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, a dle předsmluvního formuláře ze dne , datum, poskytla žalobkyně žalované úvěr 25 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni 44 640 Kč při úrokové sazbě 32,04 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 930 Kč. Dle bodu 6.1. smlouvy v případě prodlení klienta s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, mu vzniká povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy žalobkyně má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to de dne následujícího po zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.7. smlouvy je pak žalobkyně oprávněna v případě prodlení klienta požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Z důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny vyplývá, že smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to prostřednictví webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , přičemž totožnost žalované byla ověřena kopií jejího občanského průkazu. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalované, že akceptovala její návrh na uzavření smlouvy. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr ve výši 25 000 Kč poskytnut bezhotovostně na účet žalované dne , datum, . Dle splátkového kalendáře ze dne , datum, byla žalovaná povinna hradit měsíční splátky 930 Kč počínaje měsícem listopadem 2022 a konče měsícem říjnem 2026, a to vždy k 16. dni v měsíci. Dle karty klienta žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem částku 16 290 Kč. Skutečnost, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, dokládá výpisy z bankovního účtu na jméno žalované za období od 1. 6. 2022 do 30. 9.2022, výpisem z rejstříku , Anonymizováno, a výpisem z nebankovního registru , Anonymizováno, . Z výpisů z účtu žalované vyplývá, že žalovaná měla v období od 1. 6. 2022 do 30. 9. 2022 záporné zůstatky na bankovním účtu na konci každého měsíce, čerpala další úvěry a pravidelně sázela. Dle výpisu z rejstříku , Anonymizováno, neměla žalovaná ke dni 20. 10. 2022 žádné dluhy po splatnosti. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (, Anonymizováno, ) činilo skóre žalované 242, tj. menší riziko nesplácení, přičemž vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení. Dle oznámení ze dne 22. 10. 2023 žalobkyně oznámila žalované okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy v důsledku jejího prodlení, přičemž částka k úhradě činila 24 610 Kč. Dle výzev k zaplacení ze dne 18. 9. 2023 a ze dne 17. 10. 2023 žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek a upozorňovala ji na možnost zesplatnění úvěru. Dle předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2024 byla žalovaná v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k úhradě dlužné částky. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva zaslána žalované dne 15. 7. 2024.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není zcela důvodná, neboť uzavřená úvěrová smlouva je neplatná. Soud se zabýval především otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky a zejména zcela nedbale, když zejména z výpisů z účtu žalované za období od 1. 6. 2022 do 30. 9. 2022 je zcela zřejmé, že měsíční výdaje žalované zcela převyšovaly její příjmy, navíc žalovaná dle výpisů z účtu čerpala další úvěry a navíc velmi často investovala finanční prostředky do sázení. Ani z ostatních předložených listinných důkazů nelze zjistit, jakým způsobem vlastně dospěla žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalované, a jakým způsobem tuto ověřovala po stránce výdajové, když v každém jednotlivém případě je třeba individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna ani žádné další důkazy označeny a předloženy soudu nebyly.

10. Při výkladu právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka.

11. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané úvěrové smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když v žalobě a listinných důkazech chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalované, splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů.

12. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to ode dne uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě. Takto převzala žalovaná částku 25 000 Kč a vrátila částku 16 290 Kč, dluží tak žalobkyni částku 8 710 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 13,75 % p.a. od 31. 7. 2024 do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.