11 C 43/2022

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 28 315,35 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 28 315,35 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 12 000 Kč od 4. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 3. 2022 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 28 315,35 Kč s tvrzením, že tato částka představuje dlužnou jistinu 12 000 Kč, smluvený úrok 0,9 % denně z jistiny za dobu od 4. 1. 2021 do 3. 7. 2021 v částce 13 315,35 Kč, dále žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizovanou částkou 3 000 Kč za dobu od 4. 7. 2021 do 9. 3. 2022, a zákonný úrok z prodlení. To vše na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 1. 2021. Podle žaloby byla smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (žalovaný vyplnil formulář na webovém portálu žalobkyně a požádal o úvěr touto elektronickou žádostí postupem v žalobě uvedeným se zadáním svých údajů, jako jsou jméno, příjmení, číslo OP, adresa trvalého bydliště, mobilní telefon a e-mailová adresa). Dále postupoval dle možností formuláře zde umístěného. Takto došlo k uzavření smlouvy dne 4. 1. 2022 a žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr 12 000 Kč. Úvěr byl splatný včetně shora uvedeného smluveného úroku 0,9 % denně dne 3. 7. 2021. Žalovaný nezaplatil ničeho. Dle žaloby poskytnutí jistiny vyplývá z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně tak uplatnila též nárok na sjednanou smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné jistiny za shora uvedené období v částce 3 000 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil ani po předžalobní výzvě.

2. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy a k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil. Soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní označenými a předloženými a z nich zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila tvrzenou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 4. 1. 2021. Doba trvání spotřebitelského úvěru se v ní sjednává na 180 dnů. Ve smlouvě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 12 000 Kč za podmínky jeho splatnosti ve sjednaných splátkách do 180 dnů od odeslání finančních prostředků žalovanému včetně sjednaného úroku 0,9 % denně, celkem 25 315,35 Kč. Pro případ prodlení se splácením jistiny se sjednává smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně. Ve smlouvě není uvedeno bankovní spojení žalovaného a není uvedeno ani v předloženém Formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Smlouva sama odkazuje v tomto směru na fakturu ke smlouvě. Tato faktura číslo však o účtu žalovaného nic neuvádí. Žalobkyně odkazuje v žalobě na doklad o ověření totožnosti žalovaného, žádný však nepředložila. Žalobkyně k poskytnutí částky 12 000 Kč předložila výpis z blíže neidentifikovatelného účtu blíže neidentifikovatelného vlastníka, podle kterého dne 4. 1. 2021 byla z něj částka 12 000 Kč poukázána na účet č. bankovní účet. Žalobkyně v rámci tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného předložila bankovní údaje žalovaného vyžádané u jeho banky aplikací anonymizováno. Z takto předložených výpisu z účtů žalovaného č. bankovní účet a č. bankovní účet však nevyplývá, že by tato částka byla na kterýkoliv z těchto účtů připsána a že by žalovaný k tomuto datu byl jejich vlastníkem. Oba účty ke konci roku 2020 byly v záporném zůstatku. Předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k vyrovnání závazků z citované smlouvy.

4. Soud vyhodnotil provedené dokazování jednotlivě i ve vzájemné souvislosti ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z předložených důkazů nebylo zjištěno, že úvěrovou smlouvu uzavřel skutečně žalovaný (jedná se o interní záznamy žalobkyně, které neprokazují uzavření smlouvy žalovaným, když doklad o ověření jeho totožnosti nebyl předložen).

5. Soud nemohl posoudit nárok žalobou uplatněný ani jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně neprokázala, že by žalovanému vymáhanou jistinu skutečně poskytla (viz shora uvedené hodnocení důkazu výpisu z neidentifikovatelného účtu).

6. Protože žalobkyně si tak ke shora uvedenému žalobnímu tvrzení nesplnila svojí důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř., bylo na místě ji poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzvat ji ke splnění této povinnosti s poučením o následcích nesplnění takové výzvy. Poučení však soud učinit nemohl, protože žalobkyně se k jednání omluvila a k podmíněné žádosti ze dne 18. 7. 2022 o odročení jednání pro případ, že tvrzené skutečnosti nebudou dostatečné proto, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno, nemohlo být přihlédnuto (§ 41a odst. 2. o. s. ř.). Proto soud žalobu jako celek zamítl.

7. Soud podotýká, že i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy, by výsledek s ohledem na závěr o neprokázání skutečného poskytnutí jistiny žalovanému byl shodný. Soud s ohledem na učiněné závěry nehodnotil jinak zcela zjevně nemravnou výši úroků (347 % p. a.) ani se nezabýval otázkou prokázání řádného posouzení úvěru schopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok. Žalobkyně byla neúspěšnou účastnicí a žalovanému náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím okresního soudu v Příbrami písemně ve dvojím vyhotovení.