11 C 50/2025

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 40 763 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 18 188 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. od 2. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 12 583 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 30 771 Kč od 23.5.2024 do 1.6.2024 a z částky 12 583 Kč od 2.6.2024 do zaplacení, co do částky 9 992,50 Kč, co do smluveného úroku 66,28 % p.a. z částky 24 508,56 Kč od 23.5.2024 do 15.6.2024 ve výši 1 040,64 Kč, co do úroku ve výši 14,75 % p.a. z částky 24 508,56 Kč od 16.6.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.5.2024 dosáhne částky 86 054 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 763 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 17. 10. 2023. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 66,28 % p. a. žalobkyni splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 703 Kč vždy k 17. dni v měsíci počínaje listopadem 2023. Součástí splátek je i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 209 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a příslušných databází, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod.). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (tj. 2 x 499 Kč) a právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 600 Kč (tj. 3 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru ke dni 21. 5. 2024, kdy dosud nezaplacené úroky se staly součástí nové jistiny, která činila 28 546,05 Kč. Žalovanému vznikla v důsledku zesplatnění úvěru povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou. Úrok za poskytnutí úvěru dle smlouvy běží i po zesplatnění. Žalovaný uhradil žalobkyni do zesplatnění úvěru 6 812 Kč. Žalovanou částku představuje částka 30 771 Kč (tj. dlužná jistina 28 546,05 Kč, smluvní pokuty 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením 600 Kč, úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr 627 Kč, vše zaokrouhleno směrem dolů na celé koruny) a smluvní pokuta 9 992,50 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na úrok 66,28 % p.a. z částky 24 508,56 Kč od 23. 5. 2024 do 15. 6. 2024 ve výši 1 040,64 Kč, úrok ve výši 14,75 % p.a. z částky 24 508,56 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 5. 2024 dosáhne částky 86 054 Kč.

2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. Při jednání ve věci samé žalobkyně setrvala na žalobě v celém rozsahu.

3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 10. 2023 a dle předsmluvního formuláře ze dne 16. 10. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 25 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku 71 712 Kč při úrokové sazbě 66,28 % p.a., a to ve 48 měsíčních splátkách po 1 703 Kč. Dle bodu 6.1. smlouvy v případě prodlení klienta s úhradou kterékoli splátky či její části v délce 30 dnů, mu vzniká povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2. smlouvy žalobkyně má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením klienta, přičemž výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to do dne následujícího po zesplatnění úvěru. Dle bodu 6.7. smlouvy je pak žalobkyně oprávněna v případě prodlení klienta požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Smlouva byla dle dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru uzavřena prostředky komunikace na dálku, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu. Souhlas s dokumenty pak žalovaný projevil zasláním potvrzovací SMS zprávy pro vyplacení úvěru a úhradou platby ve výši 1 Kč. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že v rámci smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž výše měsíční úhrady za pojištění je 13,95 % ze splátky před navýšením o úhradu za pojištění. Z přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 16. 10. 2023 a z přihlášky do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 16. 10. 2023 vyplývá, že mezi žalobkyní v roli pojistníka a společností , právnická osoba, . v roli pojistitele došlo ke sjednání pojistné smlouvy č. , č. účtu, , přičemž žalovaný podpisem nabídky podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy měsíční úhrada za pojištění činila pro žalovaného částku 209 Kč. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 18. 10. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr ve výši 25 000 Kč poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného dne 17. 10. 2023, přičemž že se jedná o účet žalovaného vyplývá ze smlouvy o bankovních službách doložené žalovaným. Dle splátkového kalendáře ze dne 18. 10. 2023 byl žalovaný povinen hradit měsíční splátky 1 703 Kč počínaje měsícem listopadem 2023 a konče měsícem říjnem 2027, a to vždy k 17. dni v měsíci. Dle karty klienta žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku 6 812 Kč. Skutečnost, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného dokládá prohlášením klienta, hodnocením klienta, výpisem z rejstříku SOLUS a výpisem z nebankovního registru NRKI. Dle prohlášení klienta ze dne 16. 10. 2023 žalovaný svým podpisem mimo jiné prohlašuje, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku a je schopen úvěr řádně a včas splácet. Dle hodnocení klienta ze dne 16. 10. 2023 činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného částku , částka, , jeho měsíční výdaje pak činily částku , částka, (náklady na bydlení , částka, , ostatní náklady , částka, , životní minimum , částka, ), přičemž jeho finanční rezerva činila pouze , částka, měsíčně, volné zdroje částku , částka, . Žalovaný byl dle tohoto hodnocení od , datum, zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, , , adresa, . Dle výpisu z rejstříku SOLUS neměl žalovaný ke dni 16. 10. 2023 žádné dluhy po splatnosti. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRK) si o daný výpis žádaly 3 finanční instituce. Dle oznámení ze dne 21. 5. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy v důsledku jeho prodlení, přičemž částka k úhradě činila 30 771 Kč. Dle výzev k zaplacení ze dne 17. 4. 2024 a ze dne 20. 5. 2024 žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek a upozorňovala jej na možnost zesplatnění úvěru. Dle předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2024 byl žalovaný v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k úhradě dlužné částky. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva zaslána žalovanému dne 10. 10. 2024.

4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti).

6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není zcela důvodná, neboť uzavřená úvěrová smlouva je neplatná. Soud se zabýval především otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky když výdaje žalovaného byly přezkoumány jen formálně, a žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedených v hodnocení klienta, z něhož pak také vyplývá, že žalovaný po zaplacení veškerých výdajů neměl dostatečné volné prostředky na splácení poskytnutého úvěru. Navíc žalovaný již v době poskytnutí úvěru měl dluhy a byla proti němu vedena řada exekučních řízení, a to minimálně u zdejšího soudu. Ani z ostatních předložených listinných důkazů nelze zjistit, jakým způsobem vlastně dospěla žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalovaného, a jakým způsobem tuto ověřovala po stránce výdajové, když v každém jednotlivém případě je třeba individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a zejména ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna ani žádné další důkazy označeny a předloženy soudu nebyly.

10. Při výkladu právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno, a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka.

11. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané úvěrové smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, když v žalobě a listinných důkazech chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalovaného, splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů.

12. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to ode dne uplynutí lhůty pro úhradu stanovené v oznámení o zesplatnění úvěru. Takto převzal žalovaný částku 25 000 Kč a vrátil částku 6 812 Kč, dluží tak žalobkyni částku 18 188 Kč, a proto mu soud uložil povinnost uhradit dlužnou částku s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 2. 6. 2024 do zaplacení, a ve zbytku žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.