11 C 59/2021

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale ulice a číslo, PSČ část obce t.č. bytem adresa žalované o zaplacení 29 040 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce předem na účet č. bankovní účet, variabilní symbol, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 5 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 652,93 Kč, s kapitalizovaným smluveným úrokem v částce 4 907,40 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do 25. 2. 2021 a z částky 2 160 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, co do částky 5 920 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 558,93 Kč, s kapitalizovaným smluveným úrokem v částce 4 625,78 Kč, se smluveným úrokem 23,72 % ročně z částky 6 992,60 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 992,60 Kč od 7. 12. 2019 do 25. 2. 2021 a z částky 3 832,60 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, co do částky 7 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 522,27 Kč, s kapitalizovaným smluveným úrokem v částce 4 514,62 Kč, se smluveným úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6 315,08 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 315,08 Kč od 7. 12. 2019 do 25. 2. 2021 a z částky 5 518,08 Kč od 26. 2. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně uplatnila žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 26. 3. 2021 proti žalované nároky na zaplacení dlužných částek s příslušenstvím s odůvodněním, že tyto vyplývají ze smluv o půjčce uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou.

2. Podle žaloby takto došlo k uzavření smlouvy číslo ze dne 6. 11. 2015, na základě které věřitel poskytl žalované půjčku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % p. a., odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, tj. měsíčně cca 1 200 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, když uhradila pouze 9 200 Kč. Ke dni podání žaloby dluží na jistině 6 315,08 Kč, na poplatku za služby 1 884,92 Kč, dále kapitalizované úroky 4 514,62 Kč z dlužné jistiny za dobu od 17. 12. 2016 do 6. 12. 2019 a plynoucí úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 522,27 Kč za dobu od 24. 12. 2016 do 6. 12. 2019 a plynoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

3. Dne 26. 1. 2016 byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou druhá smlouva o půjčce číslo na základě které poskytl věřitel žalované půjčku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit kromě jistiny také sjednaný úrok 1 120 Kč při sazbě 23,72 % p. a., odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso 3 200 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, tj. cca 960 Kč měsíčně. Žalovaná nedodržela podmínky smlouvy a zaplatila pouze 4 840 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení služné jistiny 6 992 Kč, dlužných sjednaných úhrad za služby 2 087,40 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku 4 625,78 Kč za dobu od 8. 3. 2017 do 6. 12. 2019 a úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, dlužného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 558,93 Kč za dobu od 15. 3. 2017 do 6. 12. 2019 a plynoucího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla taktéž postoupena žalobkyni shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek.

4. V pořadí třetí smlouvu o půjčce uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne 8. 4. 2016 pod číslo na základě které poskytl věřitel žalované půjčku 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit kromě jistiny také sjednaný úrok 1 120 Kč při sazbě 23,72 % p. a., odměnu za administrativní činnost 1 600 Kč a odměnu za hotovostní inkaso 3 200 Kč, vše v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, tj. cca 960 Kč měsíčně. Žalovaná nedodržela podmínky smlouvy a zaplatila pouze 2 160 Kč. Žalobkyně se domáhá zaplacení služné jistiny 8 000 Kč, dlužných sjednaných úhrad za služby 3 760 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku 4 907,40 Kč za dobu od 20. 5. 2017 do 6. 12. 2019 a úrok 23,72 % p. a. z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, dlužného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 652,93 Kč za dobu od 27. 5. 2017 do 6. 12. 2019 a plynoucího zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Pohledávka byla taktéž postoupena žalobkyni shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek.

5. Žalobkyně se jednání ve věci samé nezúčastnila s omluvou a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v její nepřítomnosti. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Ve své účastnické výpovědi potvrdila uzavření všech tří v žalobě uvedených smluv o půjčce. K prvním dvěma smlouvám tvrdila, že závazky z nich vyplývající, uhradila bez toho, aniž by měla předcházející závazky splacené, byť další smlouva jí nebyla nabídnuta. K dotazu soudu uvedla, že hradila i větší splátky, než bylo dohodnuto, proto měla závazky vyrovnány dříve. K třetí smlouvě v časovém pořadí pak uváděla, že jistě splatila víc, než je v žalobě uvedeno. Nicméně ke svým tvrzením o splacení závazků z prvních dvou smluv rovnou uvedla, že žádné doklady o splácení nemá, ke třetí smlouvě sice uváděla, že by doma našla knížečku, do které jí zástupce věřitele při inkasu zapisoval a potvrzoval splacení jednotlivých splátek včetně jejich výše, vzápětí však tento důkaz sama zavrhla s tím, že by jej stejně nedohledala. K okolnostem uzavírání smluv žalovaná uvedla, že byla zaměstnaná s příjmem odpovídajícím údajům v kartách zákazníka, nicméně žádné doklady o svých příjmech ani pracovní smlouvu zástupci věřitele nepředkládala k nahlédnutí, ani to po ní nebylo vyžadováno. Stejně tak nikdo nepožadoval doklady o jejích výdajích. i když uvedené v kartě zákazníka odpovídají skutečnosti.

6. Soud provedl dokazování žalobkyní označenými soudu předloženými listinami, a z nich zjistil následující skutečnosti.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely postupně tři smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytla žalované finanční částky ve smlouvách uvedených, tj. 10 000 Kč a 2x po 8 000 Kč za podmínek odpovídajících skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě. Tyto skutečnosti ostatně učinila žalovaná nespornými. Soud má za prokázáno, že žalovaná splatila pouze částky uvedené v žalobě, když neuvěřil jejímu tvrzení o předčasném a úplném splacení prvních dvou půjček. Jednak žalovaná k tomuto svému tvrzení neoznačila jediný důkaz a jednak je nelogické, aby si 6. 11. 2015 půjčila 10 000 Kč se splácením po 1 200 Kč měsíčně, během necelých tří měsíců je předčasně splatila a hned si opět půjčovala dalších 8 000 Kč. Stejně je tomu u třetí půjčky z dubna 2016. Co se týká třetího závazku, žalovaná sice tvrdila, že splatila více, než je uvedeno v žalobě, nicméně nebyla schopna tuto částku specifikovat ani označit důkazy, když nejdříve tvrdila, že ke třetí smlouvě má ještě knížečku s uvedením zaplacených splátek doma, nicméně pak uvedla, že by ji nenašla a k důkazu ji tak nenavrhuje. Takže i v případě třetí smlouvy soud má za prokázáno, že žalovaná uhradila na své závazky pouze částku, uvedenou v žalobě.

8. Jiná je situace v otázce platnosti všech tří smluv jako takových. Jako dokumenty, z nichž byla ověřována a posuzována úvěruschopnost žalované, jsou v jednotlivých Kartách zákazníka předložených zaškrtnuty tyto listiny či skutečnosti – v Kartě ze dne 6. 11. 2015 kromě občanského průkazu také pracovní smlouva, nájemní smlouva a výplatní pásky, v Kartě ze dne 26. 1. 2016 pak OP, výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO, v Kartě ze dne 7. 4. 2016 jsou uvedeny shodné doklady.

9. Podle žalované však zástupkyně věřitele jí uvedené údaje nijak neověřovala a žádné doklady na ní nechtěla.

10. Dopisem ze dne datum oznámil věřitel žalované postoupení pohledávek žalobkyni. Žalovaná tvrdí, že toto oznámení neobdržela. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 22. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhů ze všech tří uvedených smluv s jejich vyčíslením a právním zdůvodněním.

11. Soud postupoval podle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) a dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 9 odstavec 1 zák. č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. To znamená, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.), jinak je smlouva absolutně neplatná (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 – 39).

13. V žalobě jsou uvedena skutková tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření úvěruschopnosti dlužníka a jeho schopnosti splácet případně poskytnutý úvěr, když žalobkyně se odvolává na údaje poskytnuté žalovanou a zapsané do Karty zákazníka s tím, že povinností žalované bylo poskytnout úplné a pravdivé informace a tyto byly ověřeny dokumenty v Kartě označenými.

14. Žalobkyně nenavrhla k důkazu ani nepředložila žádné důkazy ohledně dokumentů, z nichž její právní předchůdkyně ověřovala skutečnosti uváděné žalovanou, a žalovaná ve své účastnické výpovědi uvedla, že žádné doklady nepředkládala ani na ní nebyly požadovány. Žalobkyně také nenavrhla ani nepředložila žádné důkazy k realizaci ověřování případných jiných závazků žalované ve veřejně dostupných rejstřících, např. vedených exekucí, insolvenčním rejstříku, rejstříku bankovních či nebankovních dlužníků apod. Soud tuto otázku uzavřel tak, že věřitel se spokojil s tvrzením žalované, aniž by ověřil její úvěruschopnost řádným způsobem. Žalobkyně si tak ke shora uvedenému žalobnímu tvrzení nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1. písm. b) o. s. ř. Protože se žalobkyně k prvnímu jednání ve věci nedostavila, nemohl soud postupovat dle ustanovení § 118a odst. 3. o. s. ř. a vyzvat ji ke splnění této povinnosti a poučit ji o následcích nesplnění takové výzvy. K podmíněné žádost ze dne 9. 8. 2021 o odročení jednání pro případ, že tvrzené skutečnosti nebudou dostatečné proto, aby bylo žalobnímu návrhu vyhověno, nemohl soud přihlédnout (viz ustanovení § 41a odst. 2. o. s. ř.). Z těchto důvodů soud posoudil všechny tři smlouvy jako absolutně neplatné.

15. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv posoudil soud uplatněné nároky jako nároky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1. o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v prvním případě částku 10 000 Kč, žalovaná vrátila 9 200 Kč, nadále tak dluží 800 Kč. V případě druhé smlouvy obdržela žalovaná částku 8 000 Kč a vrátila 4 840 Kč, dluží dosud 3 160 Kč. V třetím případě rovněž obdržela žalovaná 8 000 Kč, vrátila pouze 2 160 Kč a dosud dluží 5 840 Kč Celkem tak dluží žalovaná 9 800 Kč. Tuto částku soud uložil žalované k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení od 26. 2. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, splatných vždy do 20 dne každého kalendářního měsíce předem na účet uvedený v žalobě pod ztrátou výhody splátek. Vydání bezdůvodného obohacení je splatné na výzvu, tzn. že prodlení nastává nejdříve dne následujícího po doručení výzvy (k tomu srovnej např. roz. NS sp. zn. 33 Odo 871/2005). Předžalobní výzva byla odeslána dne 23. 2. 2021 a dostala se do sféry vlivu žalované 25. 2. 2021. Soud povolil žalované splácení dluhu ve splátkách s ohledem na její údaje o zdravotním stavu anonymizováno (uváděné anonymizována tři slova), nezaměstnanost, nízký příjem sociálních dávek (žalovaná uvádí podporu částka a žádost o přiznání invalidního důchodu).

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovaná byla v součtu uplatněných nároků splatných větně žalovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku úspěšnější účastnicí, nicméně nákladů řízení se výslovně vzdala. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinná nesplnila povinnost stanovenou tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.), či za podmínek daných zákonem č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v rámci exekučního řízení.