11 C 68/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení jméno, anonymizována tři slova. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale část obce a číslo, PSČ část obce o zaplacení 140 983 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 101 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 36 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 138 788 Kč ve výši 15 % ročně od datum za zaplacení, co do pohledávky 2 195,04 Kč, co do úroku ve výši 68,29 % p. a. z částky 123 537,46 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 289 843 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 9 009 Kč, a to do 15. dne kalendářního měsíce následující po doplacení závazku uvedeného ve výroku I.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne datum domáhala zaplacení částky 140 983 Kč s příslušenstvím s odvoláním na vznik nároků dle podmínek smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky pod číslo uzavřené dne datum. Dle žaloby podle uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr 130 000 Kč se sjednaným úrokem 68,29 % p. a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 10 064 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2023 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace na dálku. Podle skutkového tvrzení obsaženého v žalobě žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a tvrzení získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Z nich žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. Z těchto výsledků pak realizovala žalobkyně výpočet scoringu (matematický model založený na bodovém hodnocení klienta) a rozhodla o možnosti poskytnutí zmíněného úvěru. Dle žaloby uhradila žalovaná pouze dvě splátky po 10 064 Kč v lednu a v březnu 2023 a v květnu 8 064 Kč, celkem 28 192 Kč. Žalobkyně uplatnila též nárok na sjednanou smluvní pokutu dle bodu 6. 1. smlouvy, a to 449 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů, celkem 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy, a to 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15-ti dnů – tj. celkem 600 Kč. Dle bodu 6.3. smlouvy při prodlení delším než 65 dnů dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru. V daném případě to nastalo u splátky číslo splatné k datum, takže k zesplatnění došlo k datum. Dosud splatné úroky se staly součástí jistiny dle ujednání bodu 6. 4. smlouvy, a to činila 137 190,71 Kč. Žalovaná závazek neuhradila a žalobkyně požaduje též smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy, a to 0,1% denně z této jistiny od datum do data vyhotovení žaloby v kapitalizované částce 2 195,04 Kč. Smluvený úrok požaduje žalobkyně z původní jistiny od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy dosáhne částky 289 843 Kč dle omezení sjednané v bodu 2.2. smlouvy, tj. 120% nové jistiny ke dni zesplatnění.

2. Při prvním jednání ve věci samé žalobkyně setrvala na žalobě v celém rozsahu. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Má za to, že žalobkyně nedostatečně prověřovala její úvěruschopnost, byla v tíživé životní situaci, obracela se i na jiné peněžní instituce, ale ty jí po prověření odmítly úvěr poskytnout. V době uzavření smlouvy byla v pracovní neschopnosti.

3. Soud seznámil účastníky s přípravou k jednání a sdělil, že je z úřední povinnosti povinen prozkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. O spotřebitelském úvěru, tj. zda byla náležitě prověřování úvěruschopnost žalované jako dlužnice. Pokud soud dospěje k opaku, pak bude přiznána pouze dlužná jistinu a ve zbytku žalobu zamítne. Pokud bude prokázáno, že smlouva byla uzavřena platně, pak je otázkou, zda lze přiznat požadovaný smluvní úrok, který se jeví jako sjednaný v rozporu s dobrými mravy a navíc je jeho výše požadována v rozporu § 122 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. V uvedeném směru bude provedeno dokazování a v případě nutnosti soud poučí účastníky dle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Soud také upozornil na zákonnou koncentraci řízení, která nastává ke konci tohoto prvního jednání.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru číslo byl podepsán elektronicky dne datum ze strany žalované v anonymizováno, ze strany žalobkyně téhož dne ve 12:14:

47. Touto smlouvou Touto smlouvou se zavazuje žalobkyně poskytnout žalované úvěr 130 000 Kč s úrokem 68,29% p.a. se splátkami v počtu 24 po 10 064 Kč měsíčně splatnými vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Oznámení o schválení úvěru bylo vystaveno dne datum, podle podmínek návrhu smlouvy je smlouva uzavřena právě až doručením Oznámení o schválení úvěru. ke smlouvě byl uzavřen dodatek číslo ze strany žalované elektronicky podepsaný datum v 11:23:46, ze strany žalobkyně v 12:14:19, tzn. že ze strany žalobkyně byl podepsán dodatek dříve než smlouva samotná. Podle karty klienta byla žalovaná zaměstnána v anonymizována dvě slova a anonymizována dvě slova v obec. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne datum, tedy před uzavření smlouvy samotné, což je v souladu s podmínkami smlouvy a lze takové plnění považovat za plnění uzavřené smlouvy, byť tento postup sám svědčí o nedostatečném prověřování úvěruschopnosti klienta, když před tím, než dojde k vyhodnocení a uzavření smlouvy již věřitel peníze pošle ve vidině dobrého zisku. Dle výsledků SOLUS a NRKI neměla žalovaná evidovány jiné závazky. Žalovaná poskytla žalobkyni při uzavírání smlouvy scan svého občanského průkazu. Žalobkyně předložila jako doklad o ověřování příjmů žalované výpisy z právnická osoba, dle nichž měla žalovaná příjem v září 2022 - 16 819 Kč, a v říjnu 2022 - 23 720 Kč. Na těchto dokumentech není jiný údaj o stavu účtu, příjmech či výdajích. Žalovaná zpochybnila tyto doklady, neboť, a v tom její třeba dát za pravdu, předložené výňatky neodpovídají graficky výpisům z účtů poskytovaným uvedenou bankou. Žalovaná k tomu předložila k důkazu výpisu ze svého účtu za měsíc leden 2023, dle něhož počáteční zůstatek účtu činil 1 792,88 a konečný 9 702,60 Kč. Jedná se o výpis až po uzavření smlouvy samotné, nicméně podle něj splácela žalovaná závazek jméno anonymizováno – anonymizována dvě slova – 3 200 Kč a úvěr anonymizováno - 500 Kč. Dle Hodnocení klienta měla žalovaná mít příjem 23 012 Kč a výdaje ve formě životního minima 4 620 Kč a náklady na bydlení 3 568 Kč. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k doplacení závazku s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a dopisem ze dne anonymizováno číslo oznámila zesplatnění a všechny nároky, které v této souvislosti proti žalované uplatňuje.

5. Soud usnesením ve smyslu ustanovení § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzýval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s tím, že to dosud soud za prokázané nemá a pokud skutková tvrzení doplněna nebudou a důkazy označeny také ne, soud uzavře tuto otázku tak, že smlouva je absolutně neplatná a žalobkyni tak přizná pouze dlužnou jistinu. Ve zbytku žalobu zamítne.

6. Žalobkyně navrhla, aby soud doplnit dokazování výpisem z účtu žalované s tím, že se jedná o důkazy, které byly provedeny dnes a soudem považovány za výplatnice (č. l. 21 – 23) s tím, že tímto výpisem je prokázáno, že žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované. Tento výpis předložila při uzavírání smlouvy žalovaná. Dále odkazuje na již provedené dokazování, tj. všechny formuláře, smlouvu a její dodatek, doklady o prověřování úvěruschopnosti, z nichž vyplývá, že všechny tyto měla žalovaná před uzavřením smlouvy a údaje v nich jsou těmi údaji, které poskytla žalovaná.

7. Žalovaná k tomu uvedla, že se nejedná o výpisy z účtu z její strany poskytnuté, neboť výpis vypadá úplně jinak, na důkaz předložila již shora uvedený výpis výpis z jejího účtu za dobu od 1. 1. do datum a dodala, že si nemohla smlouvu o úvěru řádně přečíst, protože vše bylo uzavřeno během půl hodiny, pořád jí chodily nějaké doklady na e-mail a výzvy SMS.

8. Podle žalobkyně je věcí žalované, zda si řádně přečetla podklady a zvážila, zda smlouvu uzavře.

9. Soud konstatoval, že žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a poučil účastníky podle § 119a odst. 1 o. s. ř.

10. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru na účet žalované, prokázané částečné úhradě, o výzvách žalobkyně včetně oznámení o zesplatnění úvěru a o vyplnění předsmluvních formulářů žalobkyně před uzavřením smlouvy samotné a z vyjádření účastníků.

11. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

16. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou.

17. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala pře sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky a není zřejmé, z čeho vlastně vycházela ohledně majetkových poměrů žalované kromě šetření v uvedených rejstřících, když ani„ lístky“ označené žalobkyní jako výpisy z účtu žalované, na nichž má být zachycena výplata žalované, prokazatelně neodpovídají výpisům, které banka poskytuje. Nejsou prověřovány ani skutečné výdaje a žalobkyně vychází z životního minima jednotlivce. Nelze ani souhlasit s tvrzením žalobkyně, že si měla žalovaná více prostudovat zaslaný formulář smlouvy a její podmínky a zvážit, zda ji chce uzavřít. Na rozdíl od žalobkyně, kterou zastupuje vyškolený profesionální personál nedělající nic jiného, než tuto práci, je žalovaná laik. Formulář smlouvy i související podklady včetně dodatku smlouvy jsou předtištěné, mnohomluvné a pro dlužníky v některých částech těžko srozumitelné. Navíc, jak shora uvedené, postup, když před uzavření smlouvy je urychleně poukázána požadovaná částka na účet spotřebitele před uzavřením smlouvy přímo navozuje jeho přístup k studování dokumentů a zvažování konečného uzavření smlouvy, neboť peníze má již na účtu, a to je to hlavní, co potřeboval. Je to psychologická taktika žalobkyně k získání co největšího množství klientů za účelem co největšího zisku. Přitom jako profesionál musí ale žalobkyně počítat s tím, že může dojít i k přezkoumání okolností uzavření smlouvy s negativním dopadem pro její sféry. Evidentně ji ani to neodradí od popsaného postupu.

18. Ani z ostatních předložených listinných důkazů nelze zjistit, jakým způsobem vlastně v interním systému bodového hodnocení žadatele o úvěru - spotřebitele – dospěla žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalované, a jakým způsobem tuto ověřovala po stránce výdajové. V takovém případě nelze vycházet z pouhého obecného životního minima, ale je třeba v každém jednotlivém případě individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna ani žádné další důkazy označeny a předloženy soudu nebyly, a to ani po poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. a upozornění na koncentraci řízení a poučení dle § 119a odst.1. o.s.ř.

19. Při výkladu citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

20. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované za použití § 588 o. z.

23. Protože žalovaná převzala částku 130 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a dosud žalobkyni vrátila pouze částku 28 192 Kč, soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení rozdílu ve výši 101 800 Kč dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ve smyslu ustanovení 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku vrátit v době přiměřené jejím možnostem, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Soud vyšel z možností žalované, která je nezaměstnaná s podporou v nezaměstnanosti na dobu 5 měsíců a částečným invalidním důchodem 8 800 Kč. Od srpna 2023 by pak měla nastoupit do zaměstnání s příslibem mzdy 18 000 Kč. Protože se tak splátky stanou teprve splatnými, soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení a samozřejmě ani ostatní uplatněné nároky na poplatky, smluvní pokuty a smluvený úrok vyplývající z neplatné smlouvy.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst.2. o.s.ř. Soud určil částku náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 3 423 Kč sestávající ze soudního poplatku 1 245 Kč, tří hlavních úkonů právní služby po 6 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast najednání dne datum dle § 8 bod 5 vyhl. č.177/1996 Sb. o advokátním tarifu, dále jen AT), tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. AT, 21% DPH v částce 4 435 Kč a zaplaceného soudního poplatek 7 020 Kč. Přitom podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil mezi žalobkyni a žalovanou a žalované jako ve větší míře neúspěšnému účastníkovi, uložil povinnost zaplatit žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníkovi tohoto řízení k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů ve výši 9 009 Kč. Soud prvního stupně náhradu nákladů řízení totiž poměřil tzv. absolutním úspěchem žalobkyně ve věci, který byl 27,66 %. Relativní úspěch žalobkyně ve věci byl totiž 63,83 % a neúspěch ve výši 36,17 %. Soud totiž vycházel z toho, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky přiznané včetně zákonných úroků z prodlení splatných do rozhodnutí soudu a tuto částku pak poměřil z původně vymáhanou pohledávkou s příslušenstvím splatným ke stejnému datu. Takto žalobkyně požadovala původně celkem 159 482,93 Kč a přiznáno jí bylo 101 808 Kč (K tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami, písemně ve dvojím vyhotovení. Pokud by povinná nesplnila povinnost stanovenou tímto rozsudkem ve stanovené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat podáním návrhu na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.), či za podmínek daných zákonem č. 120/2001 Sb., exekuční řád, v rámci exekučního řízení.