11 C 68/2023

Plný text

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení příjmení jméno , anonymizována tři slova . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem trvale část obce a číslo , PSČ část obce o zaplacení 140 983 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 101 800 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 36 980 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 138 788 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] za zaplacení, co do pohledávky 2 195,04 Kč, co do úroku ve výši 68,29 % p. a. z částky 123 537,46 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 289 843 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 9 009 Kč, a to do 15. dne kalendářního měsíce následující po doplacení závazku uvedeného ve výroku I.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne [datum] domáhala zaplacení částky 140 983 Kč s příslušenstvím s odvoláním na vznik nároků dle podmínek smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky pod [číslo] uzavřené dne [datum]. Dle žaloby podle uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr 130 000 Kč se sjednaným úrokem 68,29 % p. a žalovaná se zavázala splatit úvěr ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 10 064 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2023 Smlouva byla uzavřena prostřednictvím emailové komunikace na dálku. Podle skutkového tvrzení obsaženého v žalobě žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě dokladů a tvrzení získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů (SOLUS a NRKI). Z nich žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované jsou dostatečné. Z těchto výsledků pak realizovala žalobkyně výpočet scoringu (matematický model založený na bodovém hodnocení klienta) a rozhodla o možnosti poskytnutí zmíněného úvěru. Dle žaloby uhradila žalovaná pouze dvě splátky po 10 064 Kč v lednu a v březnu 2023 a v květnu 8 064 Kč, celkem 28 192 Kč. Žalobkyně uplatnila též nárok na sjednanou smluvní pokutu dle bodu 6. 1. smlouvy, a to 449 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů, celkem 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy, a to 200 Kč za každou splátku v prodlení o délce 15-ti dnů – tj. celkem 600 Kč. Dle bodu 6.3. smlouvy při prodlení delším než 65 dnů dochází automaticky k zesplatnění celého úvěru. V daném případě to nastalo u splátky [číslo] splatné k [datum], takže k zesplatnění došlo k [datum]. Dosud splatné úroky se staly součástí jistiny dle ujednání bodu 6. 4. smlouvy, a to činila 137 190,71 Kč. Žalovaná závazek neuhradila a žalobkyně požaduje též smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy, a to 0,1% denně z této jistiny od [datum] do data vyhotovení žaloby v kapitalizované částce 2 195,04 Kč. Smluvený úrok požaduje žalobkyně z původní jistiny od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy dosáhne částky 289 843 Kč dle omezení sjednané v bodu 2.2. smlouvy, tj. 120% nové jistiny ke dni zesplatnění.

2. Při prvním jednání ve věci samé žalobkyně setrvala na žalobě v celém rozsahu. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Má za to, že žalobkyně nedostatečně prověřovala její úvěruschopnost, byla v tíživé životní situaci, obracela se i na jiné peněžní instituce, ale ty jí po prověření odmítly úvěr poskytnout. V době uzavření smlouvy byla v pracovní neschopnosti.

3. Soud seznámil účastníky s přípravou k jednání a sdělil, že je z úřední povinnosti povinen prozkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. O spotřebitelském úvěru, tj. zda byla náležitě prověřování úvěruschopnost žalované jako dlužnice. Pokud soud dospěje k opaku, pak bude přiznána pouze dlužná jistinu a ve zbytku žalobu zamítne. Pokud bude prokázáno, že smlouva byla uzavřena platně, pak je otázkou, zda lze přiznat požadovaný smluvní úrok, který se jeví jako sjednaný v rozporu s dobrými mravy a navíc je jeho výše požadována v rozporu § 122 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru. V uvedeném směru bude provedeno dokazování a v případě nutnosti soud poučí účastníky dle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř. Soud také upozornil na zákonnou koncentraci řízení, která nastává ke konci tohoto prvního jednání.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] byl podepsán elektronicky dne [datum] ze strany žalované v [anonymizováno], ze strany žalobkyně téhož dne ve 12:14:

47. Touto smlouvou Touto smlouvou se zavazuje žalobkyně poskytnout žalované úvěr 130 000 Kč s úrokem 68,29% p.a. se splátkami v počtu 24 po 10 064 Kč měsíčně splatnými vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce. Oznámení o schválení úvěru bylo vystaveno dne [datum], podle podmínek návrhu smlouvy je smlouva uzavřena právě až doručením Oznámení o schválení úvěru. ke smlouvě byl uzavřen dodatek [číslo] ze strany žalované elektronicky podepsaný [datum] v 11:23:46, ze strany žalobkyně v 12:14:19, tzn. že ze strany žalobkyně byl podepsán dodatek dříve než smlouva samotná. Podle karty klienta byla žalovaná zaměstnána v [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v [obec]. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne [datum], tedy před uzavření smlouvy samotné, což je v souladu s podmínkami smlouvy a lze takové plnění považovat za plnění uzavřené smlouvy, byť tento postup sám svědčí o nedostatečném prověřování úvěruschopnosti klienta, když před tím, než dojde k vyhodnocení a uzavření smlouvy již věřitel peníze pošle ve vidině dobrého zisku. Dle výsledků SOLUS a NRKI neměla žalovaná evidovány jiné závazky. Žalovaná poskytla žalobkyni při uzavírání smlouvy scan svého občanského průkazu. Žalobkyně předložila jako doklad o ověřování příjmů žalované výpisy z [právnická osoba], dle nichž měla žalovaná příjem v září 2022 - 16 819 Kč, a v říjnu 2022 - 23 720 Kč. Na těchto dokumentech není jiný údaj o stavu účtu, příjmech či výdajích. Žalovaná zpochybnila tyto doklady, neboť, a v tom její třeba dát za pravdu, předložené výňatky neodpovídají graficky výpisům z účtů poskytovaným uvedenou bankou. Žalovaná k tomu předložila k důkazu výpisu ze svého účtu za měsíc leden 2023, dle něhož počáteční zůstatek účtu činil 1 792,88 a konečný 9 702,60 Kč. Jedná se o výpis až po uzavření smlouvy samotné, nicméně podle něj splácela žalovaná závazek [jméno] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] – 3 200 Kč a úvěr [anonymizováno] - 500 Kč. Dle Hodnocení klienta měla žalovaná mít příjem 23 012 Kč a výdaje ve formě životního minima 4 620 Kč a náklady na bydlení 3 568 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k doplacení závazku s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru a dopisem ze dne [anonymizováno] [číslo] oznámila zesplatnění a všechny nároky, které v této souvislosti proti žalované uplatňuje.

5. Soud usnesením ve smyslu ustanovení § 118 a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzýval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání toho, že řádně prověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru s tím, že to dosud soud za prokázané nemá a pokud skutková tvrzení doplněna nebudou a důkazy označeny také ne, soud uzavře tuto otázku tak, že smlouva je absolutně neplatná a žalobkyni tak přizná pouze dlužnou jistinu. Ve zbytku žalobu zamítne.

6. Žalobkyně navrhla, aby soud doplnit dokazování výpisem z účtu žalované s tím, že se jedná o důkazy, které byly provedeny dnes a soudem považovány za výplatnice (č. l. 21 – 23) s tím, že tímto výpisem je prokázáno, že žalobkyně řádně prověřovala úvěruschopnost žalované. Tento výpis předložila při uzavírání smlouvy žalovaná. Dále odkazuje na již provedené dokazování, tj. všechny formuláře, smlouvu a její dodatek, doklady o prověřování úvěruschopnosti, z nichž vyplývá, že všechny tyto měla žalovaná před uzavřením smlouvy a údaje v nich jsou těmi údaji, které poskytla žalovaná.

7. Žalovaná k tomu uvedla, že se nejedná o výpisy z účtu z její strany poskytnuté, neboť výpis vypadá úplně jinak, na důkaz předložila již shora uvedený výpis výpis z jejího účtu za dobu od 1. 1. do [datum] a dodala, že si nemohla smlouvu o úvěru řádně přečíst, protože vše bylo uzavřeno během půl hodiny, pořád jí chodily nějaké doklady na e-mail a výzvy SMS.

8. Podle žalobkyně je věcí žalované, zda si řádně přečetla podklady a zvážila, zda smlouvu uzavře.

9. Soud konstatoval, že žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy a poučil účastníky podle § 119a odst. 1 o. s. ř.

10. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru na účet žalované, prokázané částečné úhradě, o výzvách žalobkyně včetně oznámení o zesplatnění úvěru a o vyplnění předsmluvních formulářů žalobkyně před uzavřením smlouvy samotné a z vyjádření účastníků.

11. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

16. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou.

17. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala pře sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky a není zřejmé, z čeho vlastně vycházela ohledně majetkových poměrů žalované kromě šetření v uvedených rejstřících, když ani„ lístky“ označené žalobkyní jako výpisy z účtu žalované, na nichž má být zachycena výplata žalované, prokazatelně neodpovídají výpisům, které banka poskytuje. Nejsou prověřovány ani skutečné výdaje a žalobkyně vychází z životního minima jednotlivce. Nelze ani souhlasit s tvrzením žalobkyně, že si měla žalovaná více prostudovat zaslaný formulář smlouvy a její podmínky a zvážit, zda ji chce uzavřít. Na rozdíl od žalobkyně, kterou zastupuje vyškolený profesionální personál nedělající nic jiného, než tuto práci, je žalovaná laik. Formulář smlouvy i související podklady včetně dodatku smlouvy jsou předtištěné, mnohomluvné a pro dlužníky v některých částech těžko srozumitelné. Navíc, jak shora uvedené, postup, když před uzavření smlouvy je urychleně poukázána požadovaná částka na účet spotřebitele před uzavřením smlouvy přímo navozuje jeho přístup k studování dokumentů a zvažování konečného uzavření smlouvy, neboť peníze má již na účtu, a to je to hlavní, co potřeboval. Je to psychologická taktika žalobkyně k získání co největšího množství klientů za účelem co největšího zisku. Přitom jako profesionál musí ale žalobkyně počítat s tím, že může dojít i k přezkoumání okolností uzavření smlouvy s negativním dopadem pro její sféry. Evidentně ji ani to neodradí od popsaného postupu.

18. Ani z ostatních předložených listinných důkazů nelze zjistit, jakým způsobem vlastně v interním systému bodového hodnocení žadatele o úvěru - spotřebitele – dospěla žalobkyně k závěru o prokázání úvěruschopnosti žalované, a jakým způsobem tuto ověřovala po stránce výdajové. V takovém případě nelze vycházet z pouhého obecného životního minima, ale je třeba v každém jednotlivém případě individuálně majetkové poměry žadatele náležitě zkoumat a ověřovat. Žádná další skutková tvrzení v tomto směru nebyla učiněna ani žádné další důkazy označeny a předloženy soudu nebyly, a to ani po poučení dle ustanovení § 118a o. s. ř. a upozornění na koncentraci řízení a poučení dle § 119a odst.1. o.s.ř.

19. Při výkladu citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019).

20. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované za použití § 588 o. z.

23. Protože žalovaná převzala částku 130 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a dosud žalobkyni vrátila pouze částku 28 192 Kč, soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení rozdílu ve výši 101 800 Kč dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ve smyslu ustanovení 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud uložil žalované povinnost dlužnou částku vrátit v době přiměřené jejím možnostem, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Soud vyšel z možností žalované, která je nezaměstnaná s podporou v nezaměstnanosti na dobu 5 měsíců a částečným invalidním důchodem 8 800 Kč. Od srpna 2023 by pak měla nastoupit do zaměstnání s příslibem mzdy 18 000 Kč. Protože se tak splátky stanou teprve splatnými, soud nepřiznal žalobkyni ani požadovaný zákonný úrok z prodlení a samozřejmě ani ostatní uplatněné nároky na poplatky, smluvní pokuty a smluvený úrok vyplývající z neplatné smlouvy.

24. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst.2. o.s.ř. Soud určil částku náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 3 423 Kč sestávající ze soudního poplatku 1 245 Kč, tří hlavních úkonů právní služby po 6 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast najednání dne [datum] dle § 8 bod 5 vyhl. č.177/1996 Sb. o advokátním tarifu, dále jen AT), tří režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. AT, 21% DPH v částce 4 435 Kč a zaplaceného soudního poplatek 7 020 Kč. Přitom podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil mezi žalobkyni a žalovanou a žalované jako ve větší míře neúspěšnému účastníkovi, uložil povinnost zaplatit žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníkovi tohoto řízení k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů ve výši 9 009 Kč. Soud prvního stupně náhradu nákladů řízení totiž poměřil tzv. absolutním úspěchem žalobkyně ve věci, který byl 27,66 %. Relativní úspěch žalobkyně ve věci byl totiž 63,83 % a neúspěch ve výši 36,17 %. Soud totiž vycházel z toho, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky přiznané včetně zákonných úroků z prodlení splatných do rozhodnutí soudu a tuto částku pak poměřil z původně vymáhanou pohledávkou s příslušenstvím splatným ke stejnému datu. Takto žalobkyně požadovala původně celkem 159 482,93 Kč a přiznáno jí bylo 101 808 Kč (K tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010).